Lenka4 komentáře u knih

Pohled zvenčí může být někdy přínosný, neboť ukáže něco, co člověk nevidí či přehlíží. Přínosem studie P. Bren je pro mne však jen potvrzení, že historii nelze hodnotit černobíle. Autorka líčí dobu velmi zjednodušeně, zastává jediné hledisko, které považuje za správné. Doba rozhodně nebyla tak temná, jak autorka předkládá. V televizních seriálech většina lidí nehledala ideologii, ale soustředila se na děj a vztahy postav. Navíc se vysílala řada kvalitních inscenací, které P. Bren zcela pominula.

1 24.02.2015

Několik zajímavých myšlenek neustále opakovaných až k otravnosti. Určitě by se našlo více různých příkladů dokládajících rozdílnost způsobu myšlení žen a mužů, než jen schopnost či neschopnost zorientovat se v mapě. Autoři se snažili téma podat přístupnou formou, avšak za cenu přílišného zjednodušení a ztypizování žen (upovídanost, vztahy) i mužů (mlčenlivost, klid).

2 09.02.2015

Neskutečně slaboduchý děj, který komiksová forma vyzvedla do oblačných výšek. Skvělé kresby, vtipné texty.

06.02.2015

Kniha je psána v obecné rovině a seznamuje s pravidly chování a typickým stylem života jedné společenské vrstvy. Určitě by dílu prospělo, kdyby autorka místo opakování informací zařadila delší úryvky z dobové korespondence, kterou zmiňuje. Text by to oživilo a čtenář by možná zjistil, že individuální životy a zájmy šlechtičen byly pestřejší a vybočení z tradičních zvyklostí a etikety nebylo vzácností. Zdařilý je výběr fotografií i rozsah reprodukovaného obrazového materiálu.

2 22.01.2015

Panu profesorovi se podařilo podat velice cenné svědectví o životě lidí v Německu během války a v jejím závěru. Frontovým zážitkům, popisu bitev a vojenským hrdinům druhé světové války je věnováno hodně knih, ovšem o každodenních strastech obyvatel země, která konflikt vyvolala, se mnoho neví. Pan profesor i jeho manželka Eva si zaslouží obdiv, jak všechny peripetie zvládli a přežili. Nejdramatičtější závěrečná část po vybombardování Drážďan pak ukazuje nesmyslost nadřazování jedné rasy nad druhou. V extrémních situacích se projevuje pravý charakter lidí, který je určen přirozeným mravním základem, nezávislým na národnosti.

19.01.2015

Celá kniha, ačkoliv styl a úroveň příspěvků jednotlivých autorů se dost zřetelně liší, působí poněkud šedivým dojmem. Možná proto, že většina pisatelů se soustředila na stejné atributy doby, např. nástěnky a portréty politiků a státníků (také dnes jsou v každé škole, jen oslavovány jsou jiné osoby), strach z atomových zbraní (současné děti jsou strašeny terorismem), nedostatkové předměty (pro někoho i nyní z finančních důvodů). Ocenila bych větší nadhled. U některých autorů je evidentní urputná snaha odsoudit bývalý režim, třebaže je v době dětství politika určitě nijak zvlášť nezajímala. Nezbývá než souhlasit s Petrem Koubským: "Někdo zažil útlak a teror. Někdo poklidný a víceméně spokojený život bez větších problémů. Těch druhých bylo nesrovnatelně víc."

5 14.01.2015

Verše se čtou lehce, občas se "zvrtnou" k rýmovačkám. Třebaže se autor snaží o obsah temnějšího charakteru, jeho v jádru optimistická povaha mu nedovolí do básní přenést chmury a správné napětí. Dílu chybí dramatičnost, procítěnost a hloubka. Nejlepší je patrně závěr básně Kdybych tě vážně miloval (té takzvané poezii): "kdybych tě vážně miloval, jistě bych umřel mladý a neštěkl by po mně pes, chci hrobku s oknem do zahrady! tak nevažte mě na řetěz."

15.12.2014

Překotný, košatý a místy chaotický a nepřehledný styl vyprávění působí rušivě při čtení historek a příběhů, které by samy o sobě vydaly na román. Především životní osudy autorčiných předků, které jsou velice nevšední a zajímavé.

1 09.12.2014

Helmut se bojí, Helmut si pochopitelně nerozumí ani s počítači, Helmut má oči otevřené, Helmut má potíže s totožností, Helmut si připadá jako skladiště čehokoli. V úvodu téměř každé básně je čtenáři Helmut tak trochu představen, aby byl vzápětí zahalen do slov, která ho vzdálí do nepochopitelnosti a neuchopitelnosti. Na ukázku Otázka času: " Helmut ví přesně, co vše je otázkou času, nyní však přišel čas otázky, co bude jeho odpovědí, až vyprší lhůta podzimu, až vysněží lhůta zimy. Snad jenom hýčkat odročené sny, po krůčcích přicházet na chuť marnosti počínání ... Ale on pracuje, jako by se trestal. Co mohl provést tak strašlivého?"

08.12.2014

Děj sám o sobě není napínavý, chybí v něm dramatické okamžiky a hrdinové nejsou vylíčeni tak, aby se o jejich osud čtenář strachoval. Možná by bylo lepší, kdyby se jim autor více věnoval z psychologického hlediska a objasnil tak smysl jejich konání. Takto se zdají být některé události nelogické. Záměna je zcela zbytečná a přispívá k nevěrohodnosti příběhu. Kladem knihy je, že si čtenář zopakuje místa husitských bojů, ale musí se v nich nadmíru brodit potoky krve a dávat pozor, aby neupadl do spárů fanatických táborských ženštin. Jediné místo, kdy děj slibuje zajímavé čtení, je turecké zajetí, o němž se však autor nerozepisuje. Nepříliš vydařené dílo.

2 22.11.2014

Písničky i verše psal Karel Dostál srdcem. Jsou zpěvné, lehké, ze života (Předmlova: Ten náš holé stařeček, na pravdě só boži, chajdo měle zadloženó, ale dobry zboží), mají vtip (V hospodě: Má mně decke řikává, nemám vesezovat, na ženo a na děti mám pré pamatovat. A což ten náš hospocké nemá děti, ženo? Co´s odělal bližnimo, bode odplaceno). Jiné nepostrádají dramatičnost (Povodeň: Potopa se vzmáhá, vzmáhá, kdo neutek´- marná snaha. Ovčírny i ovce plavou, unášeny vodou dravou, střecha skáče pod chaloupku ... S horní vsi hledíce v hloubku nad svých statků troskami lomí lidé rukami). Inspirovány jsou převážně životem rolníků v autorově rodném kraji, nechybí však ani kritika městského způsobu života (Panička). Smysl některých slov v hanáckém dialektu mi zůstal utajen, ale nevadí. Sbírka je to milá, optimisticky laděná.

14.11.2014

"Některým umělcům se při pozorování světa stává totéž co mnohým filosofům. Usilují o formu a při tom se jim ztrácí obsah." Nad některými historkami je třeba více se zamyslet, aby čtenář pochopil, co jimi chtěl pan Keuner - Bertolt Brecht říci, ale obecně jsou podané přístupnou formou. Mezi nejzdařilejší patří Kdyby žraloci byli lidmi. Řada myšlenek a postřehů je aktuální i v současné době a pokud je budou lidé číst za sto let, určitě se s nimi ztotožní také. "Bezpráví nabývá často charakteru práva čistě tím, že se vyskytuje často."

1 12.11.2014

Zdánlivě obyčejné vyprávění, v němž se však cosi skrývá pod povrchem a vytváří jemné napětí, pro které nelze knihu odložit. Je to jedno z nejlepších autorčiných děl.

2 09.11.2014

Škoda, že autor neměl čas své dílo dokončit. V dochovaném torzu je těžké se orientovat. Občas se vynoří kousek děje, aby vzápětí zmizel. Je to takové hledání mezi verši, často marné. Nutno konstatovat, že dílko je pěkně zrýmované a místy působí velice humorně. Autor zamýšlel psáti satiru, kterou však dnešní čtenář nemůže při nejlepší vůli zcela pochopit, neboť doba jejího vzniku a tehdejší reálie jsou nám dost vzdáleny (polovina 19. století). Podařilo se mu však dostat do eposu třeboňský archiv, což je velice originální ("... kteří opeřenci přiletěli k tomuto koncertu z druhů zpěvných, neb nemáme na to listin zjevných, ani kdes v athénských knihovnách, ni ve vatikánských listovnách, ba - co nejvíce je k podivu - ani ve třeboňském archivu."). A jak to v pekle vypadá? "... čertu stýská se být živu, a v pekelném horku není divu, že nám žízeň pálí útroby, když nemáme piva zásoby. Vody bychom arci dosti měli, ale hydropathii vem kat; - vězíť v pekle mnohý hydropath! - Voda jest jen nápoj pro anděly, kteří robot krušných nemajíce, Pána nebes pilně v nebi chválí, kde si kouřem nepokazí plíce, kde jim plamen hrdel nerozpálí."

05.11.2014

Čtivý příběh se zajímavým námětem. Je až s podivem, že se někdo mohl soustředit na hru a navíc vyhrávat v takových podmínkách, jaké útroby Turka skýtaly. Asi to byl opravdu šachový génius.

2 31.10.2014

Ze čtyř hlavních postav si nejde nikoho oblíbit. Všichni jednají nervózně, až hystericky. Nebo tak působí autorův přepjatý styl líčení jejich duševních traumat. Čtení to není nudné, ale zneklidňující. Neklid hlavních hrdinů jako by se přenášel na čtenáře.

1 26.10.2014

Ačkoliv knížka vyšla v edici Úsměvy, příliš úsměvná není. Spíše trochu nostalgická, s velkým obdivem ke klasikovi. Osobní kouzlo a humor Jana Wericha se přes vzpomínky jeho kolegů a známých předat nepodařilo. Možná se mnou nebudou souhlasit lidé, kteří se s ním setkali, či zažili atmosféru představení Osvobozeného divadla a při čtení se jim zážitky vybavují. Je to ovšem nepřenositelná generační zkušenost.

1 26.10.2014

Verše připomínají sen. Těkají sem a tam, občas vypadají zdánlivě beze smyslu, občas jsou beze smyslu, vzpomínky se proplétají s náhlými nápady. Básním chybí citová hloubka. Popisují sny, ale nevedou k zasnění. Oddíl "S brokovnicí pod kabátem" je příliš hrubý, nepoetický. Nejzajímavější myšlenka je v textu Cizí město: "Tolik času jsem utratil za obraz, který teď vidím. A napadlo mě: Chtěl bych vědět, zda má ten obraz takovou cenu?"

29.09.2014

Autorův básnický slovník nepůsobí přitažlivě. Kladně lze hodnotit, že i přes značnou syrovost není vulgární. Básně mají atmosféru, jsou v nich trefné postřehy všedního dne. (Návrat: ... V čekárně na nádraží už mají reproduktor, a tak vám kanálie v hudební směně neodvolatelně rozvrací den už zrána. Vrátíte se tedy domů, vyhledat něco, co nezasáhla kupčící zvůle člověka. Rozděláte v kamnech oheň, čekáte tmu.) Teprve ve druhé polovině sbírky se mi básně zdály přístupnější, nejspíše proto, že jsem si na autorův styl zvykla. Tento pocit však do druhého dne zmizel a opět jsem se k nim musela těžce propracovávat. Knížka je to osobitá, nepodbízivá a netuctová.

1 25.09.2014

Cenné svědectví o životě v koncentračním táboře Buchenwald od přímého účastníka. Škoda, že ho autor nepodal ve formě svých pamětí. Bylo by autentičtější a o to působivější. V románu působí dost nevěrohodně způsob, jakým se dítě do tábora dostalo. Hlavní postavy jsou vylíčeny velmi zjednodušeně a charakterově rozděleny na dobré a zlé. Závěr je však napsán tak napínavě, že knihu před dočtením nelze odložit.

1 21.09.2014