LenysekC komentáře u knih
Po literární stránce opět velmi dobré. Pan Palán má dar. Ale tentokrát mě moc nezaujaly fotky, respektive působily hrozně depresivně. Ne kvůli rouškám, ale spíš kvůli tomu, jak do skoro každého záběru vlezlo nějaké grafiti, oprýskaná zeď a nikde žádná příroda, jen beton, asfalt, odpadky.
Ale úplně nejvíc mě neuspokojil pan Konvalinka. Ačkoli několikrát zopakuje, jak je důležitá rozmanitost názorů, stejně hned vzápětí řekne, že ty špatné by zakázal. Nabádá ke kritickému myšlení, ale když některý jeho kolega přesně tohle udělá a dojde k jinému závěru, hned šíří nebezpečné bludy. Ne, takhle svoboda prostě nevypadá. A povinné očkování, protože nemám právo nakazit jiné? To taky není svoboda. Svoboda je zvážit svou situaci, rozmyslet se, jak moc chci riskovat nákazu, a podle toho se aktivně chránit. Sám sebe. Ne že budu někoho k něčemu nutit.
No, byla to rozhodně jízda. Vzhledem k počtu stran jsem předpokládala, že to budu mít za večer, ale musela jsem si to nadávkovat na dva. A ačkoli nelze nesouhlasit, bylo to na mě tak nějak moc... ani nevím co moc. Asi že věřím víc na život před smrtí.
Zklamani. Vlastne nikoho jsem nechapala, nikdo mi neprirostl k srdci a motivace k cinum byly snad ve vsech pripadech uplne absurdni a neuveritelne. Plno reci o citech hlubokych jak tun, ale kdyz na ne melo dojit, tak prd, nebo sup sup ve dvou vetach. Stejny motiv by Austenka sepsala tak, ze i ten papir, na kterem je kniha vytistena, by bulel jak zelva, ale takhle jsem jen rada, ze to mam za sebou a dam si uplne prvoplanovou slintarnu, abych si spravila chut.
Nevím... že film je srajda, to není překvapivý. Ale ono se mi zdá, že knížka není o moc lepší... Nikomu jsem nefandila, nikdo mi nebyl sympatickej, náznaky nějakých osobních pocitů postav absolutně zabité a hlavně hrnout napětí za každou cenu. Taková kniha "Dělej, piš, do tehdy a tehdy musíš odevzdat další bestseller!"
"Mám pocit, že už to celé začínám chápat. Jak se do toho jednou začnu tímhle způsobem plíst, nedá se to zastavit. Myslím, že jediná rozumná věc, kterou můžou lidi udělat, je uvědomit si, že když zabijou velrybu, mají prostě mrtvou velrybu."
Je to rozhodně lepší než Kerouac, aspoň za mě :) Sedlo mi to, ačkoli žádná závratná dějová linka. Spíš pocit, nálada. Fakt je hrozně super, když si musíte ráno jako první zatopit. Jídlo vařené na kamnech chutná taky mnohem líp. A štípání dříví je nejlepší meditace. Teď mě mrzí, že na chatě už máme elektřinu a vodu. Když jsme ještě museli tahat barely od studánky, která byla kilák daleko, to byla jiná romantika...
Tak já nevím. Všichni jsou krásný, kluci maj vánočky a véčka, holky nohy až na zem a váží asi tak půl kila... Kde se takový lidi berou? Ještě jsem nepotkala chlapa - a to dělám s lidma - /SPOILER!/ na kterýho bych skočila už na straně 33. Taky mi přišlo trochu únavné, jak jí neustále explodovaly vaječníky a zželéovávalo srdce či jiné orgány. Takové věci pobaví zmíněné jednou, ale pokaždé? Prostě takové čtení pro ten labilní týden v měsíci.
Budu se snažit moc neSPOILERovat, ale vyjádřit se musím.
Fakt nevím, proč mají amíci takovou zálibu v mučednictví. YA literatura má takovou "brakovou" nálepku, ale já myslím, že i tak je dost důležitá, protože pomáhá formovat mladé, zmatené lidi, kteří tápou, co tu dělají.
A co se člověk dozví z tohohle příběhu? Že the best věc, kterou můžete udělat, je obětovat se. Je to vznešený a hrdinský a spásný.
A je to blbost na entou.
Vývoj postavy byl zachycený dobře. Ale když už Sam začala tak pěkně procitat, mohla to dotáhnout ještě o jednu kapitolu dál, kde by jí došlo, že každý je především SVÉHO štěstí strůjcem.
Hvězdičky za čtivost a propracovanost.
"Když jsme si tak povídali o chikulí, nadhodil jsem, co by se asi stalo, kdyby se podobná droga dostala u nás novinářům do čaje. Žertovali jsme o tom, jak by to dopadlo, kdyby naše žurnalistika na celý měsíc ztratila pocit závratě a strachu a pracovala by se zvýšenou výkonností, důkladně, poctivě a mravně. "Kristepane, to by byla hotová revoluce," vykřikl zděšeně kdosi z přítomných a zamyšleně dodal: "Taková rostlina do Čech nesmí..."
Tak tohle bylo jako pojď na mě z boku. Člověk zůstane akorát vyčerpanej, prázdnej a neukojenej.
Nestává se mi to často, ale tady opravdu nevím, co si o knize myslím, jestli se mi líbila, nebo ne. Spousta věcí mi tak nějak unikala, nechytala jsem dialogy, které měly působit napůl telepaticky (jako že si protagonisté rozumí beze slov, jen v narážkách, a čtenář ví - já ale nevím). A přesto tam něco je. Mark, v některých svých replikách, viděl svět tak jasně, že je otázka, kdo byl marod - on, nebo všichni kolem?
Jo, to podání je super, jak píše Efeméra. Mám ráda knihy, kde se vyskytuje umění a umělci. Ten jejich způsob vidění světa. A že je to klišé příběh - ruku na srdce, kolik neklišé příběhů jste četli (a kor když sáhnete po YA literatuře?) Navíc tady nebyly postavy jednoznačně dobré a jednoznačně špatné, černé a bílé. Měly v sobě celé spektrum barev! A teď pardon, mám chuť tvořit...
Vždycky se snažím hodnotit knihu v rámci daného žánru, ale tady jsem v pasti, protože nic podobného jsem ještě nečetla. A dala bych i pět hvězd, kdyby nebylo závěru, z kterého na mě padla slušná depka. Jako by celé to putování nemělo smysl. Mělo a má!!!
Každopádně mám ale knihu plnou trefných postřehů a přesně mířených popisů - hlavně co se myšlenkových pochodů týče. O "fungování" systému naší psychiatrie nemluvě...
Už nevím, po kolikáté... Ale když musíš, tak musíš. A i když většina dam hoří pro pana Darcyho, já dávám přednost panu Bennetovi :)
Milý, místy cynický nadhled, to já ráda :) A přitom k zamyšlení.
"Je podivuhodné, čemu všemu my lidé věříme, protože se domníváme, že to víme."
Žádnou z hlavních knih žádného velkého náboženství jsem nečetla, ale mám takový pocit, že tohle jednou bude další z nich :)
Kdybych už na tohle téma něco nepřečetla, tak bych asi netušila, o čem to autor mluví, nebo na to už z principu nepřistoupila, protože je to dost radikálně podané. Takhle je to jasné a stručné shrnutí základních principů, které se objevují i jinde. Každému holt sedne něco jiného a někdo jiný :)
Tahle knížka shrnuje přesně to, k čemu jsem se tak nějak za pár posledních let dobrala sama, a jsem ráda, že to ještě někdo vidí stejně :) A to je na tom zároveň to smutné - že lidí, kteří se aspoň vzdáleně blíží tomuhle stavu, je tak málo... Nechci sýčkovat, ale když se tak rozhlídnu kolem sebe, tak nesdílím autorův optimismus v tom, jak se blíží doba, kdy jako lidstvo procitneme :)
Na první pokus jsem ji odložila po druhém úryvku její literární činnosti. To bylo totiž fakt moc. Ale pak zavřeli knihovny, takže jsem byla tak trochu přinucená dát jí druhou šanci. No nevím. Takové nedotažené. Všechno jim docházelo strašně rychle, a bylo až moc sluníčkové - spolubydlící, parta přátel, profesor, o super sexy Spencerovi nemluvě.