Lískaran
komentáře u knih

Název knihy skvěle vystihuje neomezenost dětského světa – tedy kromě toho, že tam ten oceán fakt je. Gaiman je působivý právě v ponoru do dětského prožívání – vypravěčova osamělost, úzkost a bezmoc vůči nedůvěře nebo rovnou zlovůli dospělých postav je opravdová (jen s věkem to trochu přehnal, řekl bych, že hrdinovi by podle všeho mělo být aspoň devět, ne sedm). K tomu to, co člověk od Gaimana očekává – nápady překračující běžnou fantastiku. Akorát se mi zdá, že z toho vznikl příběh, který nedokázal dobře zkrotit, a tak to místo něj udělal „deus ex machina“. Ale i tak to pořád stojí za to.


Čarodějná kolej není jenom Nebelvír a spol. a vlaky z obyčejného nádraží do světa kouzel nejezdí jenom z londýnského nástupiště 9 a ¾, ale už dávno předtím ze sedmnácté koleje na Smíchově. Tedy když víte, jak přehodit kouzelnou výhybku…
Kouzlo pohádek o mašinkách se od prvního vydání znásobilo. Není to jen černokněžník Zababa, ale i ten svět parních lokomotiv, který se mezitím posunul do oblasti bájného vyprávění a romantiky:
„Potom však přestal myslit na nemocnou mašinku a jen tak seděl a dával se ovívat večerním vzduchem, z něhož voněl lehoučký rozptýlený kouř z mašinek a olej a pára tím nejlíbeznějším jarním nádražním vzduchem, který je nejkrásnější vůní pro každého železničáře. A mašinky na zlíchovské straně stále tak krásně pískaly a odkudsi z vyšehradského zhlaví sem doléhalo jemné cinkání nárazníků.“ Kdo jiný by to měl ilustrovat než Kamil Lhoták…
A ještě ten technočernokněžník inženýr Zababa – to je originální postava, která, kdyby ji někdo oživil, má potenciál být vděčným prvkem nějaké steampunkové ságy.


Těsnohlídek by se divil, jak taky může vypadat taková liška Bystrouška… Od Bulgakova víme, že v Moskvě se děly za zády materialistického světonázoru všelijaké věci, a Pelevin ukazuje, že… teď taky. Právě ironické močení na výklad dějin a různé světonázory a vlastně lidskou tragikomedii obecně tvoří vedle filosofických úvah velkou část románu, přičemž odstup liščí perspektivy nám umožňuje sledovat tu bláznivost nás, bezocasých opic. Aforismy, paradoxy a autorovy nápady představující svět liščích sestřiček a vlkodlaků jsou bystré i zábavné - jen je to celé drobet statické a vlastně převážně se nesoucí v úvahách a ponorech do vlatního nitra. Postmoderní román idejí, i když ze všech z nich si autor nejspíš dělá bžundu.


Spousty nápadů, jako jsou meditátoři a jejich průvodci, a dějové zvraty cloumající představami o hlavních postavách. Liou Cch´- Sin je vlastně sám meditátorem, který dělá něco jiného, než čekáte. A vedle hard SF (pokud jde tedy opravdu o tenhle žánr) je tu i dost prostoru pro působivá líčení různých krás - zimní krajiny, mimozemských sond, destrukce pozemské flotily… A do toho autor vplétá třeba působivý dialog o tom, v čem je rozdíl mezi průměrnými autory a velkými literárními klasiky minulých dob.
Bonusově vize budoucí zkázy, která je neodvratná, pokud lidstvo pomocí vyspělých technologií nevymyslí plán, některými prvky připomíná současnou atmosféru kolem klimatické krize, jakkoliv tahle paralela v době vzniku románu (2008) neexistovala…


Prolog zachycující atmosféru letního tábora očima dospívající dívky a její vnímání sama sebe je tak mistrně napsaný, že pak už musíte číst dál, i kdyby venku hořela maringotka. K dynamice vyprávění a udržení pozornosti slouží autorovi „filmový střih“ a musím ocenit i jeho častý kouzelnický trik – krátká scéna, do které vstoupí nepojmenovaná postava, jejíž totožnost si dosadíme na základě očekávání a toho, jak si nás tam Nesbo navedl. A dosadíme (no dobře, tím myslím sebe) si ji často špatně. Zajímavá je i linie se stíny války v bývalé Jugoslávii a jako bonus beru to, že o Armádě spásy vím teď víc než jen, že rozdávají polívku. Škoda, že mi v téhle detektivce lehce nadhazující otázku spravedlnosti a hledání svého spasení pár věcí skřípalo – třeba okolnosti objednání vraždy nebo jeden stejný zvrat (vím, zní to nekonkrétně, ale pak už by to byly spoilery), který autor použil už v Nemesis.


Řadu raných povídek (Bílá loď, Celephais) spojuje hledání krásy – jako by ji Lovecraft nemohl najít v realitě, a tak ji nachází mimo náš smyslový svět. I když je to krása starobylých civilizací, která nejspíš nikdy neexistovala, nebo taková, která vznikne právě díky tomu, že si ji někdo vysnil… A zároveň se už v jiných povídkách rodí mýtus Cthulhu – mimo náš viditelný svět existují i nevýslovné hrůzy.
Vedle vynikajících příběhů, jako je Dagon, jsou tu i docela bláboly (Ulice, Starý poděs). Skvělá je pronikavá a nepřezíravá esej o Lovecraftovi od Josefa Škvoreckého. I díky ní dávám ****


Po dvou letech jsem se rozhodl, že si zase přečtu nějakého Pratchetta a po pár stránkách jsem se divil, že jsem to neudělal daleko dřív.
Příběh o síle mýtů, ale zároveň i o jejich nevyhnutelném slábnutí. A taky o životních výhybkách, s čímž souvisí motiv paralelních (a zde také parazitních) vesmírů. A samozřejmě o spoustě jiných věcí, jak je u Zeměplochy zvykem, stejně jako je zvykem našlapanost knihy úžasným humorem, jiskřivými postřehy i silnými scénami (zde mládí Esme Zlopočasné, Magráta ve zbrojnici nebo návštěva kovárny NĚKÝM, kdo není jmenován a popsán, ale všichni víme, kdo to je). A že u Pratchetta jsou i malé postavy vždy velké, o tom svědčí „druhý největší milenec na světě“ Casanovlez nebo Herne, malý bůh lovu (ovšem na straně lovených).


Trochu mě zarazilo, že sedmnáctiletá holka, která se chlubí jedničkou z biologie, neví, že včela poté, co dá žihadlo, umírá. Chápu, že ve Skotsku možná nedávají Včelku Máju, ale stejně… I bez toho mi ovšem tahle „odvážná školačka“ k srdci moc nepřirostla. Druhá linie s vypravěčem, který zapomněl, kým je, a je tak sám sobě cizincem (téma důležitosti paměti a její ztráty se vlastně neobjevuje jen u hlavní postavy, ale i jinde v příběhu - a svoji identitu vlastně nehledá jen muž vyplavený na pobřeží, ale i dívka Karen), je zajímavější. Až na finále, které je trochu nuceně akční a „samozřejmě“ za zuřící bouře.
Jinak autorovo upozorňování na závažný civilizační/ekologický problém skrz napínavý příběh je záslužné. Mayova Skála je sice lepší a soudržnější, ale rozhodně to není špatné.


Čtyřlístek v nejlepší formě. Žasnu, jaké jsou v Pokladu kapitána Kida perspektivy, kompozice a vypiplané atmosférické celky (za všechny večer na moři nebo bouře). Tentokrát temnější tón vnášejí do příběhu dvě poměrně pochmurná retrospektivní pirátská vyprávění, opět skvěle obrazově vyprávěná. No a na konci (trochu mi to teď připomnělo závěr filmu Rošťáci) jsem i po pětadvaceti letech od dětského čtení musel předstírat, že mi něco spadlo do oka.


Feuchtwanger popisuje rokli až po okraj naplněnou mrtvolami Židů a vyhublé obyvatele Jeruzaléma, kteří si pro pobavení římských legionářů mohou vybrat, zda se vrhnou ze střechy, nebo uhoří. Když to Feuchtwanger píše, zbývá rok do nástupu Hitlera k moci a sedm let do druhé světové války.
Autor svůj román zkonstruoval nadčasově. Josef je další z mladých mužů, kteří mají schopnosti i drajv a snaží se o společenský vzestup. Řím je zobrazen jako motor globalizace
a Josef cítí, že chce být Židem, ale zároveň Římanem, že chce být světoobčanem. Sledujeme zároveň člověka, který dokládá úsloví, že cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly. A k tomu se z hlavního hrdiny stává zrádce národa, od něhož se se odstupuje na sedm kroků. A nejde jen o Josefa, Feuchtwanger tvoří i další plnokrevné postavy s vlastními zájmy, jejichž postoje vlastně dokážeme pochopit, i když jsou ve vzájemném střetu. Výborný je generál Vespasiánus, tajemná Bereniké s chůzí, jakou nemá žádná jiná žena na světě, nebo i vedlejší postavy jako vůdci povstalců Šimon bar Giora a Jan z Gišaly. K tomu řada postřehů nejen o rozdílech mezi Židy a Římany nebo Řeky.
A přestože jsme v Judeji v letech cca 66 – 69 po Kristu, o Ježíšovi nepadne ani slovo. Ale zato ukřižovaných je na výběr až příliš…


Škoda, že to nemůžu číst jako komiks kreslený Kájou Saudkem.
Úplně to vidím – všechny ty nacistické stíhací tramvaje, nadženy jako obrněné Valkýry či pilotky létajících talířů a nadsázka taková, kam až Pérák doskočí. A to je hodně.
Ne že by Stančíkův text neobstál sám o sobě – mistrovské jsou nejenom nápady, hlavně ty jen tak z radosti trousené (škola hajlování, obžerství u Göringa či Komenského machynečka), ale i jazyk. Součástí kouzla jsou taky vysvětlivky a „politicky nekorektní“ poznámky po straně, které jsou vskutku postranní – informují, ale taky mystifikují tak trochu jako v Bohatýrské trilogii od Rady a Žáka. Škoda jen, že Stančík přeskakuje (ehm) z nápadu na nápad a oproti takovému Mlýnu na mumie to působí víc nahodile, nepropracovaně.


Vlastně nejmíň dobré jsou ty šermířské a jiné souboje (v Otázce ceny je to vyloženě nuda). V čem totiž Sapkowski vyniká, jsou dialogy – více než v bitkách je v nich napětí i vtip a Geralt (a autor) se v nich ukazuje jako znalec lidských povah, který právě dialogem jako v detektivkách dokáže odkrýt, že něco je jinak. A to je další plus povídek, že je vždy něco jinak, než jak se to na první pohled jeví. Nebo než jak to známe z některých pohádek, jejichž motivy autor občas předestře a pak ukáže, že „doopravdy“ to bylo mnohem míň černobílé a mnohem víc necudné. Právě přítomnost sexuality stejně jako nejednoznačnost postav tuhle fantasy polidšťuje. Suma sumárum, kdybych to četl tenkrát na střední škole, kdy mě při mém fantasy boomu zrovna tahle klasika minula, byl bych ze Zaklínače u vytržení.


Existuje nějaký jiný autor, jehož soukromým detektivem by byl český důchodce, který se vyzná ve rvačkách a zručně ohání bouchačkou, řítí se v žigulíku, svádí ho ženy různého věku a nebylo to přitom trapné a ani to nebyla parodie? Těžko. Tohle umí jenom Velinský.
Číst Posla neštěstí je zase požitek, jenom tentokrát to podle mě není úplně fér detektivka, co se týká obvyklých pravidel žánru. Naštěstí vtipná a nabušená brilantními dialogy je jako vždycky, a dokonce se s Otou Finkem podíváme i do Hong Kongu a Tádžmahálu, přestože nejvzdálenější destinace jsou Roztoky u Berouna.


Chutně rouhavý dezert upečený na návštěvě Lovecrafta (jehož rysy se otiskly i ve tváři nešťastného pana Herberta) v Poeově domě Usherů. Inspirováno gotickou gastronomií (tzv. „černá kuchyně“).


Doufám, že si to v neposlední řadě přečtou i nějací nakladatelé a že si řeknou „sakra, jak to, že u nás ještě pořádně nevyšlo nic (kromě pár povídek v časopisech nebo antologiích) od Harlana Ellisona nebo lorda Dunsanyho?!“
Osobní vyznání a inspirativní a zasvěcené texty od autora, který nikdy nepřestal snít a který ukazuje, že je dobré číst v dětství knihy pro dospělé i v dospělosti knihy pro děti. Kdo má rád Neila Gaimana a žánr „můj oblíbený autor píše o svých oblíbených autorech (a filmech a hudbě)“, tohle by si mohl užít.


Suverénní kresba (až na jednu výjimku), hlavně ta Jonase Ledeckého – jeho noirový četník v dešti, s cigaretou a kapkami pleskajícími o přilbu by tam klidně mohl celý příběh stát a nic víc, a stejně by mě to bavilo „číst“. Slabší je co do kresby i výstavby Poslední soud a u jinak dobrého Oplatkova konce se nepodařilo zachytit vyznění úplného závěru Čapkovy povídky.


Sbírku zvrhlých nápadů člověk ocení trochu víc při vědomí toho, že je Edogawa Rampo psal zhruba ve stejné době, kdy Karel Čapek tvořil Povídky z jedné kapsy, tedy před rokem 1930. A stejně jako Čapkovi šlo pod záminkou detektivní záhady o něco trochu jiného, tak i „japonskému Poeovi“ jde spíš než o brilantní dedukci o podivné zákruty lidské psychiky (a když jsme u toho, v povídce Psychologický test, kde hrdina je pro změnu japonským Raskolnikovem, včetně odkazování se na Napoleona, hraje roli ve vyšetřování vraždy metoda slovních asociací stejně jako v Čapkově povídce Experiment profesora Rousse).
Jsou to vlastně často příběhy lidí s vykolejenou myslí, lidí posedlých něčím, co jediné jim přináší uspokojení. A zajímavou roli hraje v povídkách hmat. Člověk křeslo je nápaditou hříčkou o tom, jak se také dá dosáhnout fyzického kontaktu, zatímco Housenka přibližuje peklo smyslové deprivace, když hmat (a dost omezený) je jediný smysl, která vás pojí s „realitou“. A samozřejmě Slepý vrah, který otevírá celý svět hmatových požitků a s ním spojeného „taktilního umění“. Škoda, že zrovna tenhle příběh je docela zdlouhavý (jinak trochu slabším kouskem je Vražda na kopci D.)
Abych nezapomněl, zpracováním je tahle kniha opravdu artefakt. A její členitý obnažený hřbet se dá při četbě krásně osahávat (zde si představte ďábelský smích).


Pohádkové vyprávění docela klasického střihu, tedy na poměry Neila Gaimana. Ale je to pořád Gaiman, takže události známého příběhu vidí trochu jinak (taky je tu v současnosti povinná aktivní a akční ženská hrdinka) a některé její prvky jsou tím posunem hned trochu hororové. Tvůrce Sandmana mohl těžko odolat zrovna pohádce, kde jde tolik o spánek a snění… Hezké ilustrace.


Lítosti, tvoje jméno je Sojčák. Malý ušmudlaný opeřenec, který si před hlasem matky a pohledem hrdinných předků na portrétech připadá ještě menší a ušmudlanější. Až jednou… Působivý komiks, který by se bez těch pár dialogů obešel, když už potlačil zvukové efekty (nebo je šlo vést v ptačí řeči – za mě by stačilo nechat to ve finštině). A škoda, že pointa je až příliš jednoznačná. Jinak Kafku tam moc nevidím, to spíš Freuda – myslím, že Sojčák si pravdu uvědomí, ale vytěsní ji za zatlučené a zrušené dveře, jak metaforicky, tak doslovně. A ostatně ta matka…


Kdyby psal Charles Dickens fantasy, mohla by vypadat takhle.
