loolee
komentáře u knih
Potrhaná křídla
Ruta Sepetys
Rutu Sepetys mám ráda, ale....tady mi nesedělo prostředí, lokalita, mentalita hlavní hrdinky (ta mě střídavě popouzela a střídavě jsem jí fandila a obdivovala)....Není to špatné čtení, jen já buď nejsem správný čtenář pro tuhle knihu nebo jsem ji četla v nesprávnou dobu.
Modré stíny
Michal Sýkora
První čtené setkání s Michalem Sýkorou - doposud jsem ho (a Velkou Sovu) znala jen z poslechu na ČRo. A nejdřív se mi to teda nelíbilo. O politiku se zajímám, nejsem skeptik, ale realista a myslím, že pravdu měl můj děda, který pravil, že kdo s čím dělá, to mu zůstává za nehty. Zcela eliminovat to nejde, jen je potřeba mít zavedeny mechanismy, které to omezí a udrží v nějaké míře.
Takže číst ve volném čase o machinacích, které mají politické pozadí, mě nejdřív moc nebavilo. Nicméně příběh dostane takové linie, že to není nuda. Skutečné události, které posloužily jako inspirace příběhu jsem si nevyhledávala, závěr koresponduje s dějem. Není třeba se nad tím příliš rozohňovat, tak to prostě je. Jen se to s tím účelem, který světí prostředky, nesmí přehánět a je třeba neztratit snahu dělat věci lépe a chovat se jinak.
Vraní oko
Michaela Klevisová
Touto knihou jsem dokončila všechna detektivní díla autorky. Mám ji tedy přečtenou doslova i přeneseně a přesto jsem pachatele neuhodla....tedy vlastně jsem ho ani nehádala. Opakovaně už mi ale některé zvraty přijdou trošku přitažené za vlasy, ať už negativní (tragické/špatné řešení) a nebo pozitivní (šťastná náhoda či pozitivní záměr konání některé z postav). Přesto je to pořád nadprůměrné dílo, čtení mě bavilo. A doufám, že se komisaře Bergmana ještě dočkáme.
Drak spí
Michaela Klevisová
Poblíž Nové Bystřice jsem během jedné dovolené najezdila dost km na kole, v Hůrkách jsem byla taky a vědět, že budu číst detektivku, která je tu umístěna, dávala bych při cestách větší pozor ;-). I tak jsem měla pocit, že cestuji společně s Josefem Bergmanem a Sylvií Sedlákovou.
Michaelu Klevisovou jsem objevila před měsícem a už ji mám v podstatě přečtenou (problém všech mých oblíbených autorů - píšou výrazně pomaleji, než já čtu). I v tomto díle oceňuju nejen detektivní zápletku, ale rozehrání orchestru postav a jejich vztahů. A stejně, jako v reálném životě, i tady se vraždí v podstatě pro blbost.
Dobrá detektivka, doufám, že další budou přibývat.
Šikmý kostel 3
Karin Lednická
Třetí díl se mi četl neméně dobře, než předchozí, ale....asi kvůli tomu, v jaké době se odehrává, působil na mě děj hrozně šedě a beznadějně, stejně, jako pocity některých postav na soužití s dobou a vývoj poválečné Karviné. Tolik jsem si přála, aby Ženka zdrhla za kopečky.
S povděkem jsem přijala obrazovou a dokumentovou přílohu, i v průběhu četby jsem si vyhledávala, jak některá místa dopadla či vypadají dnes, protože od místa děje jsem velmi vzdálena.
Zlodějka příběhů
Michaela Klevisová
Zajímavá zápletka, jen některá odhalení byla až možná překvapivá a ne nezbytná? Prostředí (zákulisí) děje mi sympatické nebylo, proto se mi knížka proti jiným autorčiným tolik nelíbila.
Sněžný měsíc
Michaela Klevisová
České detektivky mám ráda a knížky téhle autorky se dobře čtou, odsýpají a líbí se mi popis reálií.
Zmizela v mlze
Michaela Klevisová
Tohle mě bavilo. Česká severská krimi :). Zajímavě vypointované, líbily se mi i popisy lokality.
Rozvod šestkrát jinak
* antologie
Těm, co nemají osobní zkušenost dítěte, které prošlo rozvodem rodičů, možná přijde kniha málo rozmanitá, monotematická a děti bez názoru. Ehm. Moje vlastní zkušenost je, že je to právě takové, možná s drobnými obměnami, jak se v knížce píše. Knížku jsem zlouskla během dvouhodinového letu a nebylo mi z ní dobře, na druhou stranu psycholog velmi vhodně okomentoval jednotlivé příběhy.
Takže: 1. ano, jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá (dopad na vztahy s rodiči v dospělosti), 2. možná je to teď jiné, ale před x lety, když se naši rozváděli, se mě na názor nikdo neptal a když jo, stejně to bylo každému jedno, a úplně nejvíc rodičům, 3. ano, bránit druhému rodiči v kontaktu s dětmi je ta největší podlost, kterou znám (a ano, dítě se bojí dát najevo své opravdové city, pokud jsou přítomni oba - i ten, co je s ním povětšinou i ten druhý, co ho má pořád rádo) a pokud se tak děje za "pomoci" státu, je to ještě horší, 4. moc toho dítě ani nevypráví sociálním pracovnicím (prostě se stydí, i menší dítě má celkem jasno v tom, co je běžné a má představy a obavy, co ještě horšího by se mohlo stát - třeba odebrání do dětského domova, taky oblíbená výhrůžka).
Pokud se tedy zrovna rozvádíte nebo se k tomu chystáte, buďte prosím tak hodní a nedělejte z dítěte nástroj pomsty. To dítě na to totiž jednou přijde a děkovat vám opravdu nebude (s výjimkou případů, kdy je druhý rodič násilník nebo tak něco podobného).
Severka
Nina Špitálníková
Poslouchala jsem jako audioknihu na Českém rozhlase. O Severní Koreu se zajímám dlouhodobě. Za podstatnou považuji hlavně závěrečnou část, protože jestli nebylo jednoduché sjednocení Německa, pak po takové době sjednotit dvě tak rozdílné země je zřejmě asi úkol pro několik generací, je-li vůbec splnitelný. Názory a pocity Severky na život v Jižní Koreji a zacházení s ní bezprostředně poté, co se tam dostane a během "vstupních pohovorů" a "aklimatizace" v mých očích odrážely boj mezi podstatou toho, v čem byla vychována a má na to zapomenout a vyjádřily i obtíže, které patrně někteří zažívali u nás po převratu. Stejně tak řešení, které pro sebe nakonec Severka zvolila.
Hrad ve Skotsku
Julie Caplin
Knihy Julie Caplin beru jako romantickou oddechovku, ale tohle je spíš kuchařka, tady se pořád jenom jí. Jen ty recepty a obrazová příloha chybí. Skotsko je krásné, ale narozdíl od Čajovny v Tokiu jsem neměla chuť zkoumat, kde se vlastně hrdinka pohybuje, některé pasáže jsem přeskakovala či je přečetla rychločtením. Nebavilo.
Tsunami blues
Markéta Pilátová
Zajímavě uchopený a vyprávěný příběh. Pěkný jazyk, kterým je kniha napsána. Díky trubce jsem si vzpomněla na návštěvy jazzových koncertů U Malého Glenna kdysi dávno...
Já, Poutník
Terry Hayes
Knížku jsem četla tak dávno, že už jsem na to zapomněla. Ale zhruba na desáté stránce jsem si uvědomila, že příběh znám a vím, jak to skončí. Nicméně i tak jsem byla napnutá z děje a poněkud nervózní z toho, že proměna ve skutečnost není nemožná.
Děj má spád, knížka se dobře čte.
Vzplanutí
Jiří Březina
Poslouchala jsem na Českém rozhlase a vždycky napjatě čekala, kdy bude zpřístupněna další část! Konec byl nakonec trochu předvídatelný, ne že ne, líbil se mi i popis nálady na pracovišti T. Volfa a názorů lidí ve vesnici. Fajn detektivka, od autora si přečtu další knížky.
Jsou světla, která nevidíme
Anthony Doerr
Příběh, který se nestal, ale mohl stát....že mohli Etienne a Marie-Laure vysílat aniž by byli odhaleni? Proč by ne...za války jistě nasazovalo s rizikem odhalení své životy spoustu lidí, kteří tím pomáhali k porážce nacistů. Hezky shrnuto v dopise tatínka pro Marii-Laure: "poděkuj ve svém srdci všem odvážným lidem, díky nimž se můj dopis dostal až k tobě." Tak takhle nějak.
Potěšily mě úryvky z Dvaceti tisíc pod mořem. Stejně, jako hrdinka, jsem knížku četla mockrát...přesně si i vybavuji, na jakém místě stránky v mém výtisku byly.
Kniha by měla být jako čtyřdílný miniseriál na Netflixu. Názory diváků (nutno říct, že řada z nich knihu nečetla) jsou rozporuplné, sama jsem zatím neviděla.
Zakázané holky
Hana Bořkovcová
Nevadí, že to je knížka pro mladé čtenáře, přečetla jsem si ji s chutí. A určitě bych si ji přečetla s chutí i v době, kdy jsem byla ve věku cílové čtenářské skupiny - dobře si pamatuju na "Říkali mi Leni". Z té knížky mě tehdy mrazilo, ale jinak, než teď, kdy o té době vím víc. Teď jsem se o hrdinky knížky bála a napjatě čekala, co je potká a doufala v alespoň zčásti šťastný konec. Nepřečetla jsem si proto ani recenze zde, ani popis.
Skóre
Elle Kennedy
Parádní odpočinkové čtení. Některé pasáže mi přijdou tak americké, že hlavní hrdiny úplně vidím zestárlé o 20 let, s dětmi na prestižních univerzitách, chirurgickými vylepšeními, dokonalými chrupy i postavami, obtěžkané nemovitostmi, luxusními vozy, tituly a funkcemi. A možná taky černým svědomím z různých úletů, protože ti růžový jednorožci tam nemůžou takhle poletovat furt. Ale dobře, čtu to proto, že to je slaďárna s akorát porcí erotiky, navíc v rámci žánru opravdu čtivá. :-)
Pád
Simon Mawer
Mám neodbytný pocit, že něco podobného už jsem kdysi četla. Ale nemůžu si vzpomenout. Nevadí. Zajímavě propletené osudy, v průběhu čtení jsem si zjišťovala některé reálie o místech, kde se děj odehrává. Nelze srovnávat třeba se Skleněným pokojem či Pražským jarem, je to úplně něco jiného.
Pražské jaro
Simon Mawer
Dobré čtení, hodně dobré čtení. Zajímavý pohled člověka zvenčí na historické období, které dobře známe a řada lidí si je na vlastní kůži pamatuje. Následky toho skvělého systému, kde platilo "Každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb", kdy se něco jiného říkalo a něco jiného myslelo, všichni měli všechno a nikdo neměl nic....nezmizely ještě ani více než 30 let po revoluci.
Mrtvý v podchodu
Ladislav Fuks
(SPOILER) Mám ráda tyhle detektivky z období 60. - 80. let. Nevědět, že jedním z autorů je L. Fuks, tak ho asi neodhalím. Pěkně vystavěný příběh, napínavé čtení, rozuzlení bylo překvapivé. Realita socialistického Československa není rušivá, naopak, beru to jako součást čtení, které v té době vzniklo. Teď už je podobné zboží v podstatě "běžné"... Zaujalo mě skloňování slova "karate".
Deník, ve kterém detektivka vycházela na pokračování, si z dětství trochu pamatuju, myslím, že se doma objevoval, jeho název byl dobré chucpe.
