los komentáře u knih

byly napsány desítky takových podobenství, nic nového

nepovedená snaha o univerzalitu (především jakoby politická neangažovanost) se nepříjemně tluče se stylem surové výpovědi, zejména symbolický závěr vyprávění působí ukrutně literárně a totálně tak zabíjí předcházející líčení

7 24.06.2018

ať žije Hanka a Linda, holky šikovný

7 05.06.2018

tak trefné a stále aktuální

7 14.05.2018

autorka sice precizuje svůj styl, ale nemohu si pomoci, tematicky se už příliš opakuje

7 15.04.2018

doporučuju číst v originále a nahlas a hlavně s autorovou Filozofií básnické skladby

7 28.09.2017

naprosto ve všem se shoduju se čtenáři níže (ludek.n, BabaJaga11, Koka):
u nás neznámý a neprávem nedoceněný francouzský spisovatel, také jsem román nalezl náhodou - vyřazený v knihobudce, navnadil mne název (symbol revolučních bouří a odkaz na biblickou knihu Kazatel 3,1-5) a odměnilo poutavé, klasicky chronologické vyprávění z prostředí drobných živnostníků (řezníků) na francouzském maloměstě;
humoristicky pojatý generační román se postupně čím dál víc překlápí do sociálněkritického a úplný závěr pak překvapí svou hyperbolou = nemohu si pomoct, Francisque mi chvílemi připomínal Herrmannova Martina Žemlu;
vypíchnout musím taky pasáže, kde se zmiňuje Československo, mnichovská dohoda atd. z pohledu "mocnosti, která u toho byla", a především nezáměrnou, až černovtipnou podobnost vývoje podnikání v 70. letech ve Francii a u nás v 90. letech (konkurence supermarketů a zánik maloobchodu) či dnes (blokační stávky zemědělců);
zaujaly mě pozoruhodné detaily jednak z řeznického prostředí a jednak z válečných let v zázemí (třeba že mezi nejlevnější a nejopovrhovanější potravinové náhražky patřila sójová, čiroková či kaštanová mouka - a když se dnes podíváme na jejich ceny v bio-veganských obchodech...)

6 17.06.2024

nazval bych to spíš pracovním zápisníkem, kam si tvůrčí člověk píše okamžité nápady a denní postřehy, ostatně za 20 let (1898-1918) Apollinaire popsal cca 50 stránek nesouvislými útržky, náčrtky básní, zajímavostmi, vtipnými poznámkami, kde s kým mluvil, jedl či souložil atp., které čtenář bez hodně dobré znalosti jeho života a díla, francouzských reálií a dobové umělecké scény nedokáže rozklíčovat

nedivím se, že Apollinairova vdova zakázala texty publikovat, těch "cecků" a "buzerantů" co v nich je...

"Mám v kavárně piano a čtyři krásné dcery... Čtyři dcery, to je osm půlek prdelí!" = zaplaťpánbůh za Apollinaira, tady začíná avantgarda, jinak bychom se z toho ruchovsko-lumírovského mramoru nikdy nevyhrabali

6 13.05.2024

podle názvu a obálky jsem čekal nějaký vztahový šmodrchanec, partnerský, milenecký konflikt mezi mužem a ženou, a překvapilo mne (mile) nečekané setkání dvou nevlastních sourozenců v docela kuriózní situaci;

krátké, ale o to intenzivnější vyprávění o starostech dospívání, které se dotýká mnoha rodinných a sociálních problémů (puberta syna - autisty?, nedořešené bývalé vztahy rodičů, drogová závislost sestry, umírající babička v hospicu; vztahy dětí ve školním kolektivu, nerovnost společenského postavení atd.), velmi uvěřitelné!

epizodní, ale výmluvná scéna generačního dialogu: když Lorenzo sedí u babiččiny nemocniční postele a vypráví jí svou fantazii

6 13.03.2024

vítám jakýkoli způsob procvičování pravopisu, pokud čtenáře donutí zamyslet se nad naší mateřštinou, "obtížná" slova jsou vybrána víceméně náhodně a nejsou nijak strukturována podle jazykových jevů, které reprezentují, což má pro zapamatování svá pro i proti = schopnost vypořádat se s korektním zápisem konkrétního slova vs. pochopení principu příslušné mluvnické kategorie a odvození dalších příkladů (pokud je jednomu každému slovu věnována celá stránka, pak bych našel místo pro rozšiřující kontext a pojednal, nebo aspoň odkázal k širším souvislostem, např. odkazem do PČP)

6 09.03.2024

opravdu poutavé a poučné čtení o číslech, počítání a statistice v běžném životě, s jemným britským humorem, bez hyperbol a (téměř) bez vzorců (kdo z nich má osypky, může přeskakovat, aniž by se ve výkladu ztratil), závěrečná kapitola stručně a střízlivě shrnuje fakta a objasňuje neporozumění při sčítání úmrtí během covidové pandemie

napadá mne malý test, komu bych knížku doporučil:
* když se zvýší cena rohlíku z 1 Kč na 4 Kč, je to zdražení o 300 %
* když se sníží cena rohlíku z 4 Kč na 1 Kč, je to sleva o 75 %
pokud vám tohle není jasné, jste cílový čtenář

6 28.02.2024

(SPOILER) už chápu, proč mělo české vydání Hodin takové zpoždění oproti ohlášenému datu: na McEwana nečekaně objemná kniha - a stejně jako komentující čtenáři níže mám dojem, že je to spíše na škodu, nepopírám autorovu charakteristickou čtivost a potěšení z dobře napsaného románu, ovšem drže v rukách Hodiny už v polovině jsem nabyl dojmu, jako by to byly tak tři knihy v jedné

téma zneužívání malého chlapce dospělou ženou mě překvapilo (záměrně jsem nečetl dopředu anotaci) a očekával jsem, že ho bude dále autor rozvíjet, třeba jaké dopady mělo takové trauma na jednotlivé dekády dalšího protagonistova života, ale pak vše nějak pomalu vyšumělo v Ronaldově celkové pasivitě a absenci vůle k činu či rozhodnutí (podobně i v epizodě, kdy Ronald učitelku klavíru po letech navštíví v jejím bytě a při konfrontaci se dožaduje vysvětlení, zpovědi či omluvy, chce ji udat policii a tak se pomstít... ???), no a pak přes obrazy z "velkých evropských dějin" jsem byl najednou na konci a bohužel zklamán ze závěrečného klišé = (SPOILER) sentimentální obraz starce hýčkajícího v teple obývacího pokoje vnučku, zatímco zbytek šťastné rodiny připravuje společný oběd, tedy dost kýčově podané, že "smysl lidského života je v pokračování rodu"

6 02.02.2024

z dnešního pohledu nezaměnitelný "design" raných devadesátek a z obsahu by všechny výživové poradce a michelinové nóbl kuchtíky ranila mrtvice, ale pro ty, kdo vědí, jaké je ráno vstát před svítáním, vlézt do montérek, rozdělat oheň, nakrmit zvířata a pak teprve sebe, anebo že hrát a zpívat lze v partě kamarádů i jinak než pomocí elektroniky, bude tato knížka milým zpestřením

6 23.01.2024

velmi krátká novela (130 stránek, malý formát s širokými okraji) se sice svižně čte a v ději chvátá rychle k věci, ovšem překvapí jen málo, reálie trefné, ale příběh (lásky) mi přišel trochu moc teatrální, takový Romeo/Standa milicionář a Julie/Zora kulačka, postavy vůbec úplně ploché - jako loutky, bez vývoje, dobro a zlo je jasně dané a jeho symboly známé, chybí mi nějaký rozpor a dilema, a zamilovanost po jedné hospodské tancovačce mi jako průkaznost čistého a nezlomného charakteru nestačí

pěkná alegorie s myšmi = holt člověk v každé době potřebuje cítit hierarchii: ty níže využívat a ponižovat, těm nahoře servilně sloužit a v pravý čas po nich vylézt výš

6 19.01.2024

shoduju se se čtenáři komentujícími níže: Transfer jsem přečetl na jeden zátah, příběhy mě zaujaly, ale za pár dní už si z toho moc nebudu pamatovat; Bellová nepředvedla nic nového ani objevného: rámec setkávání na letišti mi přijde nadbytečný a dnes už i symbolicky vyprázdněný; průchodnost jedné postavy do příběhu druhé a paralelnost různých dějů jsou typické pro postmoderní vyprávění a okouzlovaly v šedesátých, sedmdesátých letech, dnes se hodí leda tak do filmu pro efektní střih a záběr

6 29.12.2023

ach ta rozpačitost Němců utíkajících do Německa...
ach ta kouzelná ostalgie versus okouzlená westalgie...

oproti českým literárním paralelám jsou vyprávění o "východní zkušenosti" německé provenience myslím melancholičtější, osobnější, zavinutější do nitra postav, a především: kladou problematiku viny do činů a rozhodování protagonistů, tzn. nedelegují ji pokrytecky na "režim"

6 29.12.2023

takže Eliotova Pustá země, slova přetížená významy, verše plné náročných metafor a kulturních odkazů... hmm, když já jsem už moc starej, a tudíž línej to luštit a promýšlet, když se nakonec stejně dospěje k poslání, že báječný (= vybájený) "zlatý věk" už je dávno ztracen a všechny následující epochy už budou jenom horší, ať už je definujeme jako dobu stříbrnou, železnou, ..., parní, ropnou, atomovou, plastovou nebo digitální...

víc mne ve výboru zaujal cyklus Dutí lidé, jehož sdělení vnímám opačně: "takhle svět končí - / ne bouchnutím, ale zakňouráním"

6 15.12.2023

denní zápisky mladého, hudebně nadaného a lékařsky vzdělaného muže z přelomových let 1945-1948, z osobního (profesního, studentského i intimního) života a reflexe z výletů a cest do zahraničí (Dánsko), představují unikátní dobové svědectví se spoustou zajímavostí a jedinečných postřehů, které se navíc skvěle čte

Václav Polívka byl synem filoložky a překladatelky Marie Jensen-Rádlové a vnukem známého matematika Františka Rádla, bydlel v Praze na Hradě ve Zlaté uličce, takže vlastně v centru dění, ať už se jedná o postavení společenské (rodina měla podporu nejvyšších kruhů, snad i díky tomu se Polívkovi podařilo emigrovat), nebo místní (např. očité svědectví květnového povstání, bombardování a osvobozování Prahy, přítomnost cizích vojsk, poválečný stav v hospodářství, školství...)

oceňuju, že vydavatelé deníků nepodlehli bulvárním a komerčním tlakům a vypustili pasáže "důvěrného" charakteru, myslím, že do nich nikomu nic není (a snad každý si dokáže domyslet, o čem sní a co občas tajně provádí každý dospívající)

6 12.12.2023

už třetí "vánoční" antologie starých strašidelných vyprávění a myslím, že stále se stoupající kvalitou: oceňuju krátké medailony informující o autorovi a jeho díle, čtenář si v případě zájmu může dohledat další texty (anebo zbytečně neztrácet čas pátráním, pokud se jedná o nedostupné zdroje)

zařazení Lovecrafta možná trochu diskvalifikuje ostatní povídky, protože mistru se jen tak něco nevyrovná: jeho obrazotvornost, metaforika i slovník nasazují opravdu vysokou laťku

čtenářsky mne zaujala poslední, samotným pořadatelem a překladatelem souboru doporučená povídka Franka Cowpera Štědrý večer ve strašidelném vraku, ale také povídka Porcelánový talíř od Marjorie Bowenové, připomněla mi rovněž skvělou antologii Svědkyně temnot

jednotlivé knihy v sérii dodržují jednotný vizuální styl, ale i formát a rozsah, takže se pěkně vyjímají i v knihovně, což vybízí k založení příjemné vánoční tradice - každý rok nový svazeček?

6 07.12.2023

11 krátkých povídek ponejvíce (sebe)reflexivního zaměření, jednoznačně určené ženskému publiku (mužský element v jednotlivých textech hraje výhradně role hajzla, manipulátora, sobeckého egoisty, děvkaře...)

Rudčenková odhaluje niterní sváry hrdinek s okolím i vnitřní monology jich samých se sebou v procesu radikální proměny vlastního života, která je většinou iniciována změnou prostředí (třeba několikadenní pobyt v naprosté tmě, cesta do zahraničí, road trip s kamarádkou atp.), v tomhle docela úspěšně tento soubor povídek naplňuje žánr motivačních textů

asi jsem se zase jako cílový čtenář netrefil, poslání jednotlivých próz mne nezasáhlo (a opravdu nedávám ty ezo/astro názory), žánrově ze souboru vybočuje povídka Čtyři pokoje, psaná po vzoru Samuela Becketta, a ta mne fakt bavila, naopak titulní Tchyně nemá jazyk, kvůli níž jsem po knize sáhl, nenaplnila má očekávání

konečně mne mrzí komerční postup, který bych od Odeonu nečekal: kniha je sázena velkým písmem a obsahuje tolik vakátů (úplně prázdných stránek a listů), kolik jsem snad ještě v žádné publikaci, kromě školních diářů, neviděl, určitě 20; kdyby se text vysadil běžným písmem, nevyšlo by to ani na 60-70 stránek, takhle to podle kvality některých povídek vypadá, jako by je autorka rychle dopsala, aby to vydalo aspoň na útlou knihu

6 20.11.2023

(SPOILER) těšil jsem se na klasický špionážní román, ale... na začátku je mladý muž, odpovědný, inteligentní, erudovaný, schopný, se všemi stereotypy poválečného Angličana z lepší rodiny, ale taky panic a tak trochu "maminčin a tatínkův" chlapec, prostě "nevinný"... a pak...

komu se dělá mdlo i při porcování vánočního kapra, doporučuju přeskočit kapitolu č. 18...

špionážní linka ustupuje do pozadí a nastupuje typický McEwan Betonové zahrady apod. = vynikající opracování tématu (ne)viny ve všech brusných plochách: dospívání jedince, sexuální probuzení i zmatení, dobová morálka, odpovědnost člověka před zákonem, politická spolupráce mocností po světové válce, "německá/nacistická" vina, hledání odpuštění...

6 23.09.2023