los
komentáře u knih
Rozhlásky
Eduard Bass (p)
epigramy a podobné žánry mají nevýhodu příležitostného vzniku, jsou limitně svázány s dobou a místem, kdy a kde se jejich prostřednictvím autoři vyjadřovali k aktuálnímu politickému, společenskému, kulturnímu atd. dění
Bassovy rozhlásky ocení především čtenáři, znalí historického kontextu, některé pobaví i dnes
Rozhořčení
Philip Roth
o mnoho, mnoho smířlivější a uhlazenější než Portnoyův komplex, pointu umocňuje (a dost na ni tak spoléhá) "povinná" emotivnost smrti hlavní postavy v korejské válce
První láska, poslední pomazání
Ian McEwan
otevírá většinu autorových témat a motivů
nejraději mám McEwanovu nedořečenost
Cizinec
Albert Camus
člověk, který nemá potřebu vyjadřovat emoce tradičním způsobem a činit rozhodnutí nad banalitami, nemusí být nutně neempatický (nebo) psychopat, neznamená to, že si cit neuvědomuje
domnívám se, že velikost Camusova Cizince spočívá především v modernosti, kterou dokázal navázat na mnohasetletou tradici rozsáhlé celosvětové literární linie tematizující prožitky odsouzence k smrti
Noční život ve Vídni
Peter Altenberg
sliboval jsem si od "vídeňské atmosféry přelomu minulého století" trochu více, asi nejsem čtenář básnivých črt
Holky Elky
Radmila Adamová
trefné postřehy, ale i přes zřejmý záměr až "příliš" šablonovité
Tři strašidelné povídky | Drei unheimliche Geschichten
Friedrich Gerstäcker
dobrá, poutavá četba spojená s nenásilnou výukou
praktické zrcadlové vydání s poznámkami pod čarou a výkladem obtížnějších pasáží gramatických i lexikálních (není třeba v knize listovat dozadu)
Štvrtá ruka
John Irving
"Většina inteligentních, činorodých a osvícených lidí neumí moc dobře psát." - jsem rád, že u Irvinga výjimka potvrzuje pravidlo
Kniha rozkoše a hrůzy
Michal Tesáček (p)
Siska klitoriska není můj šálek spermatu, ale i na parodii je to uboze prepubertální
Hořké povídky
Maxim Gorkij (p)
povídky Zrození člověka, Škodlivost filozofie, Poustevník, nu, vlastně všechny...
Neobyčejné příběhy
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Byl jsem hrubý a dělalo mi to dobře.
nebo
Naučili se lhát a oblíbili si lež a poznali krásu lži.
ta neměnnost lidských charakterů!
Pij, duše, co hrdlo ráčí
Marina Ivanovna Cvetajeva
Mého dne lidem netřeba;/ žebráka prosím o chleba,/ bohaté grošem toužím obléct,// zlodějům klíče svěřuji/ a jehlou, když už beru ji/ do ruky, paprsek chci provléct.// Žebrák mi prázdnou jen hrst dá,/ bohatec grošem pohrdá,/ bez klíče vchází dovnitř zloděj,// paprsek prchá, nechce skrz,/ a hloupá pláče moře slz/ nad svým dnem slávy, kam se poděl…