los komentáře u knih
ne, na tento druh humoru musí mít čtenář speciální buňky, a ty postrádám, zvládl jsem pár stránek a knihu odložil
ale jo, jednohubka na odpoledne, úměrná dávka cynismu a beznaděje chlapskýho světa, takoví jsme
tuhle literární postavu prostě od dětství nenávidím
chudák moje máma, četla mi tuto knížku tolikrát, že už ji znala zpaměti
Petiška a Zmatlíková (stejně jako třeba Petiška a Miller), ti patří k sobě, kdo by na ty překrásné knihy dětství zapomněl - a na to kouzelné napětí, ať už byl posluchačem, anebo tajně četl pod peřinou sám
a nejradši jsem měl Myšího krále a také pohádku O jablůňce
Tato dětská kniha se mi vryla do paměti neskutečně silně, četl jsem ji 20x, možná i vícekrát. Dodnes si pamatuji Sazičku Čmuchálka a Všetečku Všudybyla. Okouzlily mne ilustrace, prohlížel jsem si je znovu a znovu a hledal v nich skryté hádanky. A stále si vybavuji ten dětský vztek z "nespravedlivého kouzla", jak se naučit násobilku, a zlobil jsem se na hlavní hrdinku, že ten "dospělácký trik" neprokoukla!
v době předinternetové výborný zdroj základních informací o řecké mytologii
v dětství jsem dostal tuto knihu od babičky za dobré vysvědčení, bylo mi asi 12 let a hrozně jsem se styděl napsat ji do čtenářského deníku, přestože mne příběhy velmi zaujaly
neuvěřitelné, jak dokáže kniha přečtená v dětství člověka provázet i v dospělosti
formálně a kompozičně dobrý nápad (a i technicky nápaditě provedený) vyprávět jeden příběh očima dvou hlavních protagonistů, ovšem nikoli paralelně, ale nadvakrát - každý zvlášť
je poznat autorův talent (snad vycvičený ze scenáristiky a na seriálové tvorbě) zdařile pracovat se zápletkou a neutopit se v kauzalitě a chronologii, což však na druhé straně odhaluje i největší slabinu knihy/knih, tj. ve snaze o zkratku se proud vyprávění na mnoha místech blíží spíše převyprávění; příjemné odpočinkové čtení, ale nic víc
četl jsem před 20 lety a tehdy na mne příběh velmi zapůsobil, pravděpodobně bych byl dnes daleko kritičtější, ale doporučuju
inspirující, zejména pro analytiky, patology, poststrukturalisty a podobné podivíny;
doporučuju přečíst interpretaci/parodii od Umberta Eca, pak zjistíte, že pomocí analogie a metafory lze dokázat, že lejno je Bůh
literatura to není, ale jako vzpomínky na dětství zachycené na papír milé
jednoduché a čtivé, oddechové
Strojomír Bleskota je prostě Strojomír Bleskota
výborně komponovaný příběh, negativní hlavní postava - učitelka biologie a její subjektivní pohled na svět a život (v paralelách vlastní, ostatních, německého národa, společnosti a lidstva) de/formovaný zkušeností a povoláním, nečekaná pointa až v úplném závěru vysvětluje název díla, krátké, úsečné, popisné věty; ilustrace z učebnic biologie a netradiční využití margin v pravém horním okraji odkazují k formě odborného pojednání - zajímavé prvky intertextuálního a žánrového mísení