los komentáře u knih

výborný obsáhlý komentář podává JulianaH. níže

i když je Flush označován mezi lyrickými romány a experimentálními biografiemi Woolfové za méně závažný, čekal jsem trochu víc;
zvířecí pohled na lidský svět nebyl ve 30. letech žádnou novinkou, tahle forma - kombinovaná s nadsázkou, humorem a společenskou satirou - má v evropské literatuře dlouhatánskou tradici;
snad by vyprávění a dojmová/smyslová imprese (čich a sluch místo zraku) z psí perspektivy vyzněly přirozeněji a méně antropocentricky, kdyby Woolfová užila ich-formu, stejně mi ale přijde, že pes je tu spíše jen prostředkem ironizace anglické společnosti, dobových poměrů a módních trendů

2 18.03.2025

přesně tak, jak píše WaspSalander

Lindemannovo básním český překlad dost uškodil a je velmi nepřesný: proč se například báseň Pappel (tj. česky "topol") v češtině jmenuje Lípa ???, báseň Ich weiß česky Nevím atd. atd.???

doporučuju sehnat německý originál

1 17.03.2025

(SPOILER) typický vypravěčský styl Soukupové strhne k čtenářskému maratonu neodložit knihu, dokud není konec, protože 12denní příběh Martina pokusu o životní změnu převážně podává v du-formě a vyprávěcím prézentu s perfektivními slovesy bez futurálního významu (pardon, nevím, jak to napsat přesně, ale jednodušeji), jednotlivé kapitoly Martina subjektivního pohledu pak autorka prokládá relativizujícími party vedlejších postav, které buď podávají tutéž událost z vlastní perspektivy, nebo osvětlují některé události z Martiny minulosti

snad je to autorčin záměr, nezpracovat téma iniciační cesty do Santiaga cestopisně, topocentricky, ale pouze ukázat Martinu povrchnost a slabost podléhat mainstreamovým trendům (vlastně všemu a všem) - Marta během celého putování neodloží smartphone, nedokáže se odpojit a stále nesledovat dění doma či v zaměstnání, každý den řeší nejlepší fotky na instagram a stresuje se reakcemi na ně atd.

čekal jsem hlubší ponor do problematiky bezdětnosti a otevřený konec mne zklamal, hned po dočtení mi přišlo, jako by Soukupová totálně podrazila čtenářky, které od knihy očekávají podporu v jejich rozhodnutí nemít děti; ale snad je to jen signál budoucího pokračování Martina příběhu (??? volná trilogie Marta v roce vetřelce - Marta děti nechce - Marta... ???), anebo možná další důkaz Martiny pasivity, v níž je celý život ovládána svým okolím, s níž okamžitě podléhá cizím názorům a aktuálním módám?

na autorčiny sondy do disfunkčních rodinných vztahů se vždycky těším, i když v podstatě neustále variuje jednu šablonu, třeba mi chybí širší společenská stratifikace a ekonomický rozměr vztahů (postavy Soukupové pocházejí výhradně z majetných, nadstandardně finančně zabezpečených kruhů, nikdy se nepotýkají s nedostatkem zdrojů či možností, absentuje "pouze" láska)

6 15.03.2025

přesně tak, jak píše McBerny níže, ztráta času: o simulacích jsem se nedozvěděl téměř nic, obecně nového vůbec, jako kdyby Pontzen zadal do GTP libovolný termín a mačkal znovu a znovu na "rozveď toto téma", text nedrží vůbec žádnou výkladovou linii, chaoticky skáče z jablek do hrušek, neustále odbočuje do nesouvisejících přirovnání a rušivých epizod, historické pasáže nejsou chronologicky uspořádány, informace kloužou po povrchu naprostých banalit; snaha dostát genderovým požadavkům a všude zdůraznit přínos vědkyň, laborantek a doktorandek se brzy zvrtne v parodii...

např. výklad o temné hmotě autor prošpikoval odstavci, jak se nudil při psaní bakalářské práce, jak si coby děcko hrál ve vaně s bublinami, že Kipling píše ve svých bajkách, proč mají nosorožci varhánkovitou kůži, avšak "teorie, pozorování a simulace z konce 20. století dalece převyšují jejich úroveň" (WTF?); že ředitel britské observatoře hraje v noci na housle a nesnáší lidi, jak se roku 1930 Pauli houpal na židli atd. atd., no jestli z kapitoly někdo pochopí, co je to temná hmota, nevím nevím

5 11.03.2025

Urban vždycky přijde s nějakým aktuálním kontroverzním tématem, které dokáže stejně kontroverzně pojmout + každá jeho knížka je sama o sobě nápaditě provedeným bibliofilským artefaktem
Koutský nezklamal (co se stalo s Růtem?), ale Urbanův záměr jsem asi nepochopil: deníkové záznamy osmdesátiletého Gustava Molitora odhalují postupující demenci, což není nijak netradiční koncept (viz třeba už Keyesův román Růže pro Algernon), trochu nadsázky a humorných situací, ale "něco" tomu opravdu chybí, neodhalil jsem pověstný urbanovský jinotaj:
zkoušel jsem šifrovat jméno (Molitor = mlynář?); onemocnění protagonisty není nakonec nijak zpochybněno, ano, u každého jedince probíhá jinak, to je obecně známo; čekal jsem, že z přetrhaných vzpomínek čtenáři vyplyne, že Molitor byl estébák, i když si na to nepamatuje, ale to je z různých stran popřeno, takže prostě nevím... měl jsem se jen pousmát, že i umírat se dá s nadhledem?

8 21.02.2025

milá odpočinková četba pro rybáře ze "starých časů", kdy se ještě smělo chytat na živou rybičku a s dvoj/trojháčkem, mník a vranka nebyli chránění a celosvazovka nestála tři a půl tisíce = 13 povídek (+ vstupní báseň) od různých autorů, jenom Mahen výbor rámuje dvěma příspěvky: První výlet - Poslední výlet, s mnoha Bornovými ilustracemi; vyšlo jako neprodejná čtenářská prémie

8 16.02.2025

příběh o relativitě lidské paměti, osobní (ne)pravdy a lži v průhledné, o to však srozumitelnější alegorii bratrského pouta: odpuzováni a přitom spolu doživotně svázáni jako protipóly jednoho magnetu, umírající Hadar a Olof trochu násilně vtáhnou do svého antagonismu "cizinku", která pak pečovatelsky pendluje mezi jejich samotami a chátrajícími těly, postupně se dozvídá různé vyfabulované verze jejich minulosti a přitom píše knihu o svatém Kryštofovi, v jejímž podobenství se nakonec sama ocitne a rozezná: "nedostatek osobního smyslu a obsahu se nejsilněji projevuje v osudovém zmrzačení životních názorů, ve svévolné lhostejnosti k bytí, k obyčejnému, všednímu životu v jeho rozmanité a nádherné celistvosti, mnohoznačnost se scvrkává a redukuje na nejnespornější a do nebe volající jednoznačnost"

jasně že jsem od začátku chtěl zjistit, co je to ten "čmeláčí med", věcně i přeneseně, takže útlocitné povahy, blížící se v četbě ke straně 68, varuju před "švédsky podivnou" poetikou zanedbané hygieny a všech možných tělesných tekutin (příznačně chybí jen slzy!!!)

7 15.02.2025

jedinečná práce s jazykem! málokteré literární dílo z počátku 20. století vyniká tak uvěřitelným a živým dialogem v hovorové češtině, kontrastující s pásmem "spisovného" vypravěče; k tomu Čapek Chod vytěžil dobový profesní slovník zedníků a trefně napodobil úřední styl advokátů a soudců
+ naturalistická/expresionistická drobnokresba Lénova prožitku skutečnosti bez ohledu na konvence, často poznamenaná nemocí nebo alkoholem, a krajních stavů jeho nejniternějších pocitů
+ v neposlední řadě taky zajímavá sociologická studie pražské chudiny z doby Rakouska-Uherska
+ závěrečná sentence (nebudu spoilerovat)

soubor deseti povídek Drahomíry Pithartové, příležitostně psaných v průběhu - tipoval bych - 70. a 80. let, ale v knize chybí jakákoli vydavatelská zpráva o době jejich vzniku či případné publikaci, dějově jsou často do těchto let zasazeny, některé se odehrávají v letech padesátých;
jednak podle stáří a charakteru hlavních hrdinek, jednak podle námětu a motivů hádám i na značnou míru autobiografičnosti (studium filologie na Karlově univerzitě, žena v domácnosti, byt v Mostecké ulici, chartisté...);
povídky zachycují myšlenkové a dojmové pochody protagonistky, prožitky trapnosti, nudy, deprese, zoufalství, nepatřičnosti, samoty, nemožnosti porozumět ostatním, stejně jako být jimi respektována, přijímána či milována;
neschopnost porozumět - sobě, ostatním (rodině, mužům), světu kolem - pasivita a osamění, to jsou společní jmenovatelé; nesedí mi ale autorčin vypravěčský styl, který děj spíš útržkovitě popisuje než aby ho tvořil

Polední tání, Lorelai, Malá cvičení v bezohlednosti

8 11.02.2025

kratičké anekdotické glosy jevů typických pro život západní společnosti (konzum, reklama, služby, propaganda, sexuální otevřenost, životní styl...), pro něž ovšem pozorovatel nenachází (nechce nacházet) žádné pochopení ani aspoň toleranci pro některé, naopak zesměšňuje a odsuzuje úplně všechno (snad s výjimkou chuti francouzského vína), co se odlišuje

jasně, knížka směla vyjít v roce 1964, tak nečekám, že autor-ekonom poplácá strýčka Keynese po zádech, ale proč se třeba vysmívat zaujetí Francouzů pro hru pétanque, kterou družně na ulici tráví volné odpoledne, slovy o absurditě a dětinskosti dospělých?

6 11.02.2025

Werichovy modernizované pohádky jsem od dětství miloval a dodnes je mám ještě radši než Čapkovy, jedna lepší než druhá (Až opadá listí z dubu, O rybáři a jeho ženě, Lakomá Barka, Fimfárum, Moře, strýčku, proč je slané? ...)

(v pěti letech jsem se tak trochu bál při té poslední, jednoslabičné: chlap pil a krad - zlý pes - chřtán, krev, prst pryč - hvozd a strach - je sám - tma a smrt - ko-nec)

Fimfárum prostě patří do našeho společného národně-kulturního povědomí, doporučuju malým i velkým, jen snad že tyhle "pohádky" člověk lépe pochopí až v dospělosti...

14 08.02.2025

společnost tří charakterově odlišných osob (2 muži a jedna žena) se vydává na cestu přes moře navštívit "mistra" Schwarzenberga a v jeho sídle na opuštěném ostrově prožije iniciační trip vyvolaný požitím halucinogenní drogy, bývalý polní lékař Moltner je tak "vyléčen" ze svých depresí

umně beletrizovaný synestetický popis prvních experimentů s psychedeliky

6 08.02.2025

oblíbenost téhle haklovky určuje osoba čtenáře - čím podobnější je jedné či druhé ústřední postavě, tím více bude vyprávěním zasažen (sdílením, lítostí, steskem...), a zvláště pak na té synovské straně se jistě dostaví i náležitá katarze (tak i u mne) = bez sentimentu, bez (dojímavých) slov si chlapi v určitým věku prostě umí říct, že jim na sobě záleží; a taky bez pointy (jak autor vysvětluje v textu!)

film jsem viděl až s dvacetiletým odstupem od vydání knihy (která teda za mne tradičně lepší) a nedokážu si představit lepší obsazení otce než právě Josefem Somrem, doporučuju

9 05.02.2025

čtenářka Barrku níže vyčerpala vše, co bych napsal sám

knížečka ani ne na hodinu četby naláká ilustracemi a dostojí charakteristice vzadu na obálce: plácat ovšem bez kompozice a vnitřní logiky na nějakých 50 stranách textu styly a motivy od čínské mytologie přes bibli či Freuda až po Hru o trůny, míchat řečtinu s latinou, varany z Galapág s Kavkazem, oidipovský komplex s toxikomanií (olizování kamenů) atd. atd., to už je na mne trochu moc, z toho se autor nevylže "snem" ani "mezisvětním portálem"

myslím, že Reissler chce ve skutečnosti psát o problémech chlapeckého dospívání a zvolil si k tomu trochu nešťastnou podobu experimentální F&F

bibliofilské vydání Vaculíkovy nikdy nepublikované erotické povídky z roku 1978 o mileneckém vztahu se Zdenou Erteltovou, která opisovala knihy pro jeho samizdatovou Edici Petlice

k "ději" není třeba nic dodávat, v každém případě je Vaculíkova Postel fascinujícím příkladem bohatství českého jazyka, z nějž dokázal autor čerpat i nově vytvářet tolik synonym, opisů a hříček pro tu po tisíciletí nejpříjemnější živočišnou činnost, a přesto nebýt vulgární!

5 01.02.2025

příběh "letní" lásky dvou mladých amerických židů, zasazený cca do poloviny padesátých let, která - jako tisíce jí podobných - ztroskotává především na sociální nerovnosti (Brenda je dcerou bohatého selfmademana, pohybuje se mezi smetánkou a míří na prestižní univerzitu, zatímco Neil - personální vypravěč - žije u tetičky na chudé periferii a živí se jako knihovník; novela ostatně začíná příznačně scénou posluhy) a rovněž dobových morálních vzorcích (mimomanželský sex)
Roth velmi uvěřitelně, s jemným citem pro nápaditý detail (!) a bez moralizování ukazuje hierarchizaci nejen v židovských komunitách a rodinách (ortodoxie - konzervativismus - odklon od praxe), ale i generační rozdíly či všeobecně přijímanou rasovou diskriminaci a s ní spojenou problematiku chudoby, negramotnosti atd.
originální název novely "Goodbye, Columbus" odkazuje k hlavnímu městu Ohia, tehdejšímu centru těžkého průmyslu, a rovněž k tamní univerzitě (viz scéna, kdy Brendin bratr pouští Neilovi "columbskou" desku)

7 23.01.2025

neuvěřitelně pokrytecký pokus, jakým se Suleyman, generální ředitel Microsoft AI a spoluzakladatel Deepmind (než ho výhodně prodal Googlu), za pomoci ghostwritera a generativní UI snaží obhájit zisky plynoucí korporacím z vývoje AI, maskovaný filantropickými a altruistickými ohledy (*),
v informačně chudém výkladu vyplněném hromadou klišovitých frází a vizionářským blouzněním o obecné AI (nelze rozeznat, jaký je současný stav, co možný za sto či pět set let a co už sci-fi) se snaží čtenáře přesvědčit o nezastavitelných hrozbách AI, které dopadnou na lidstvo, a zároveň zdůvodnit, proč se sám dál podílí na jejím překotném vývoji a šíření (a hlavně prodeji) AI technologií = rozuměj: soukromé firmy mají dál inovovat a obchodovat (zisky elit), a stát má povinnost provést taková legislativní a institucionální opatření, která by nebezpečí odvracela a negativní dopady na společnost zadržovala a eliminovala (tj. odpovědnost státu i každého občana za rizika)

(*) např. offshoring západních firem, jak zachraňují tisíce čínských dělníků, když je zaměstnávají ve svých tamních montovnách smartphonů za dolar na hodinu; prohlášení, že nejvýhodnější je zaměstnávat Jihokorejky, protože mají pro výrobu čipů akorát malé ručičky, jsou z domova zvyklé neremcat a poslouchat, neznají stávky ani odbory a hlavně jim stačí na hodinu jen deset centů... (kolik stál váš chytrý telefon?)

10 19.01.2025

obecný výklad o dynamice manželského soužití a jeho typologie následuje specializovaná část o poruchách vzniklých soužitím dvou nedisponovaných jedinců (debaklová a kalamitní situace), dvou disponovaných jedinců (s trefnou klasifikací patologických osobností od hypersteniků přes pedanty a hysterky až k chorobným žárlivcům) nebo při mimomanželském vztahu

kdyby se text přepsal současným "korektním" jazykem a vyvatoval feelgood frázemi, je to vlastně úžasně moderní příručka pro vztahové mediátory a terapeuty

8 18.01.2025

v době vydání (téměř 50 let zpátky) to byl zdroj jinde nesoustředěných informací zasazených do hospodářsko-politického kontextu českých zemí

8 16.01.2025

připojuju se ke čtenářce Tyet: po nadšení z povídek Le Guinové teď velké zklamání

koncept fikčního světa je propracovaný a jistě se stal předobrazem desítek pozdějších SFaF, ale přijde mi, že Vyprávění chce být mocímermo správně pochopenou alegorií s hlubokým posláním, naprostá absence humoru i nadhledu, postavy jednají výhradně za účelem poslání a každé jejich hnutí brvou má osudový impakt; striktně bipolárně rozdělený svět, kde spolu soupeří dobré a zlé, zde tedy rozum a cit, věda a náboženství, a malá hrdinka se vydává na dobrodružnou výpravu, aby potlačovanou fantazii pro lidstvo zachránila, to patří do pohádek pro nejmenší

9 15.01.2025