los komentáře u knih

pohádky o mašinkách jsem zbožňoval pro ten neopakovatelný dětský prožitek napjatého tajemna, který mi už v dospělosti moc nejde navodit, takovéto "bojím se hezky", s neochvějným přesvědčením, že všude okolo se nacházejí místa s kouzelnými výhybkami, kudy lze projít do jiného světa

zvláštní, v dětství jsem si vůbec nevšiml, jak "názorně výchovné" tyhle pohádky jsou...

11 21.12.2024

vše, co jste chtěli vědět o mitochondriích, a báli jste se zeptat - jenom že těch 20 let se na knize už moc podepsalo; když už, tak doporučuju spíš Laneovu Záhadu života

5 21.12.2024

nedělám si iluze, že by běžný čtenář někdy otočil na tirážovou stránku knihy a zkoumal, kdo je jejím redaktorem, případně se pídil po pracovní náplni redaktora odpovědného, odborného, technického, jazykového, redaktora překladu atd., nejenže se v tom neorientují studenti literatury, ale bohužel - jak jsem měl nedávno možnost zjistit - ani knihovníci-katalogizátoři Národní knihovny

Sedláček v tom chtěl zjevně udělat všem jasno, ale výsledkem je vcelku nesourodá kompilace, z níž má myslím skutečnou výpovědní hodnotu jen jediný: "Povolání redaktor - pán i služebník" od Evy Slámové, starý minimálně 15 let, tzn. nebyl určen a psán pro tuto publikaci; ostatní příspěvky se kolem vlastní redaktorské práce porůznu ochomýtají buď s povzdechy nad její náročností a nevděčností, nebo s náležitě marketingovým "každá liška chválí svůj ocas"

obávám se, že po přečtení této knihy laik jasno mít nebude..., ale aspoň si zapamatuje, že knihu "nedělá jen autor" - a třeba jednou nalistuje i tu tirážovou stránku

6 20.12.2024

Leskov možná stojí ve stínu Tolstého a Dostojevského, ale rozhodně to není "neznámý spisovatel", jeho prozaické práce - povídky, črty a skazy - si cenil Čechov i Gorkij a třeba Šostakovič podle Lady Macbeth Mcenského újezdu napsal operu (mimochodem loni /2023/ uvedená v pražské Státní opeře), pro zajímavost: v roce 1862 navštívil Prahu a líbily se mu Obrazy z okolí domažlického Boženy Němcové, dokonce se trochu naučil česky a přeložil její pohádku O dvanácti měsíčkách

Leskov je podmanivý vypravěč - nezobrazuje, ale vypráví (viz tradice skazu a mistrná práce s jazykem = kněz mluví spisovně a vzdělaně, nevolník vulgárně, řemeslník slangem + slovní hříčky a anekdoty) - a tvůrce literárního typu tzv. dobrého ruského člověka; Leskovova Stargorodská kronika (kromě Machoninova nového názvu Až se hnou vody - důvod viz více doslov - též dříve vydaná pod názvem Duchovenstvo sborového chrámu) je toho názorným příkladem: autor má srdečné pochopení pro prosté, bezvýznamné, obyčejné lidi - dobráky se zranitelnou duší, komické svými zastaralými názory a lpěním na tradicích, neschopné přijmout nové myšlenky a technologie, nikdy je nekarikuje ani nezesměšňuje (ostatně velmi dobře zná to, o čem vypráví - jeho dědeček byl venkovský pop)

Leskovovu románovou kroniku Až se hnou vody ocení nejspíš ti, kteří při četbě nespěchají, znají dějiny carského Ruska a mají rádi Gogola

6 20.12.2024

zajatecký tábor, v němž se z vězňů, živořících v děsivých podmínkách, stávají krysy, obrazně i doslova, román silně působí z každé perspektivy, z níž ho lze číst: jako autobiografické svědectví, jako válečnou fikci, jako historické dokudrama, jako survival reality show, jako psychologickou sondu chování různorodých charakterů násilně uzavřených na malém prostoru v limitní situaci...

mě nejvíc zasáhlo podobenství (umocněné závěrečným obrazem), že vztahy a chování jedinců v hierarchizovaném společenství se v ničem neliší, ať už jsou jeho členy lidé nebo krysy

19 19.12.2024

(SPOILER) úlovek z knihobudky a přiznávám, že Březovský (mimochodem zeť Karla Nového) mě dosud úplně míjel, o to víc mne překvapil čtivý příběh, v mnohém podobný Hrabalovu Obsluhoval jsem anglického krále (protagonista je utiskovaný chudý sirotek po řezníkovi na maloměstě za první republiky, začíná jako číšník, a když se trochu vzmůže, odejde do Prahy, kde se nechává pod maskou uprchlého ruského knížete vydržovat uměleckou smetánkou) - kupodivu oba romány byly napsány tentýž rok (1971), může to opravdu být podobnost jen čistě náhodná?

vydání tohoto "ironického románu" v edici Klíč z roku 1983 obsahuje i fragment druhého dílu, který už Březovský nedokončil, v něm se Theo Anders svým osobitým způsobem protlouká během hospodářské krize (1929) ve Francii a tentokrát se vydává za "dítě, které bylo zachráněné z Titanicu"

5 18.12.2024

čtenář AdamMez už napsal vše podstatné, Chrám divů je milá oddechovka, opravdu takový pohádkově upravený Irving, určitě by měl velký úspěch ve filmové podobě pro YA, tipuju, že Parryové zůstane tzv. autorkou jedné knihy, do níž soustředila všechny své sny a zájmy (viz její web)

5 18.12.2024

u mě velké zklamání, kladu si otázku, proč Vavrečka cíleně pořádá antologii povídek z prostředí venkova, když onen "venkov" je pak buď marginální kulisou, anebo mají autorky o venkovu/vesnici evidentně pojem jen ze zhlédnutí seriálu o Boženě Němcové? (kromě obsese vynášet Moranu je to třeba zmínka o kompostu, na který se prý leje zkyslé mléko a vyhazují slupky od brambor - hm, tak to dělají jen Pražáci, my máme jednak hnůj/hnojník, ne kompost, a zmíněné mlíko i slupky dáváme prasatům nebo slepicím)

nejlepší pro mne úvodní Kučera a závěrečný Krejčík - originální nápad, dobře napsané a drží se zadání
Sýkora a Goffa variujou svou rutinu
Vavrečka opisuje ze staroanglických duchařin a Surmanová kombinuje českou lidovku s "melancholických kuřetem"
věřím, že čtenářský úspěch může mít Mičanová, Smolíková i Moravcová, u mne ale ne
Říhová do české vesnice řadí papuchalka, krabí klepeto či bambus
Šardická je úplně mimo - reálie i literaturu, tenhle traumaticko-feministický canc vyčtených kýčů a klišé se vůbec neměl v antologii objevit (nakupovat ve vesnickém konzumu v neděli? to jako vážně? a po porodu sedět nečistá v koutě za plentou a zaříkávat duchy?)

6 17.12.2024

vždycky jsem měl Šotolu zařazeného jako "květňáka" a "poezie všedního dne" mne moc nebrala, takže se mi nechtělo ani do autorovy románové tvorby, no já vůl - Tovaryšstvo Ježíšovo je prostě geniální, tuhle bichli jsem dal na dva zátahy, skončil ve čtyři ráno a ještě teď se nemohu vzpamatovat, jak jsem se v příběhu našel - historické podobenství je jasné a lze ho vztáhnout široce na totalitu (bez)moci: groteskní ubohost lidského pinožení versus mocenský systém, zaprodání se, převlékání kabátů, servilita, manipulace, zastrašování...

kompozice románu je dokonale promyšlená a provázaná jazykově i motivicky, "barokní" mnohovýznamový kontrast světla a tmy, variované návratné enumerace, archaizovaná syntaxe s těžkou, temnou atmosférou, pasáže obrazného líčení střídané naléhavými, dramatickými a dramatizovanými dialogy postav (někdy i s imaginárními protějšky, o to je to děsivější) - hotová inscenace theatra mundi - a spolu s tím moderní ironie a sarkasmus

nejvíc na mne zapůsobilo, že Šotola jednak dokázal vystavět ideový konflikt postav tak, aby zároveň i rozvíjel příběh, a druhak Hadovi protihráči nejsou konstantně daní, ale průběžně se mění, což umocňuje hrůzostrašnost abstraktní moci, jejíž sluhové jsou snadno vyměnitelní, kdykoli je (vyšší) potřeba

doporučuju všem, kdo unesou tu tíhu

8 17.12.2024

nedokonalost je přírodní normou a důkazem evoluce, příroda nic neplánuje, nýbrž nachází možná řešení pomocí již existující struktur či funkcí

Pievaniův výklad začíná jako populárně naučný text, pak rozvolňuje do eseje a končí moralizující úvahou, tematicky vznik vesmíru - DNA, rudimenty, atavismy - lidský mozek - technologie

laikovi přístupné, čtivé až oddechové, hodně zobecňující, bohužel nihil novum, autor si často ve svých úvahách odporuje (myslím, že kdyby Homo sapiens jednal vždy korektně, spravedlivě, pravdivě a bez předsudků, tak by už dávno vyhynul)

5 16.12.2024

čtenářka kralika to shrnula nejvýstižněji: přes stáří textu velmi aktuální - lidská hloupost a buranská omezenost je univerzální napříč kulturami a stoletími

výhoda dopisové formy = dovoluje, aby se postava ztrapňovala sama, žádný vševědoucí vypravěč to nemusí dělat za ní; navíc autor skvěle vystihl i specifické rysy nezkušeného pisatele (kromě pravopisných chyb taky různé stylistické a kompoziční nedostatky)

český překladatel (Jaroslav Holoma) myslím podal mimořádný výkon, aby se přiblížil bavorskému dialektu zachycenému pisatelem bez znalosti pravopisu (po pár stránkách z toho jde čtenáři hlava kolem), doporučuju přeskočit předmluvu Huga Siebenscheina, to je bizár jak teleshopping Horsta Fuchse

7 16.12.2024

na GM je to průměrná novelka, která by v souboru zapadla, dojem významnosti nabývá až s naším předsudkem o fatalitě všeho posledního

na druhou stranu závěrečný komentář Garcíova redaktora mne zaujal detailním líčením, jak a jak dlouho novelka vznikala, kolik existovalo verzí, jak to bylo se závěrem a že její tištěná podoba vlastně není až tak úplně autorem posvěcená - podobně jako krátká předmluva autorových potomků v podstatě neustále krouží okolo nevysloveného: GM trpěl (jako člověk a snad i víc jako spisovatel) příznaky nastupující stařecké demence - i proto za vydanou novelku můj velký respekt

6 14.12.2024

působivé a přesvědčivé líčení z řídce obydlených zemědělských usedlostí na jihovýchodním cípu Islandu před 120 lety prizmatem dítěte, autobiografický ich-vypravěč ze statku Oháňka popisuje nejprve první dojmy a útržky vzpomínek z doby záhy po svém narození a postupně rozšiřuje svůj rádius pozorování na rodinné příslušníky, zvířata, hosty, sousedy, pak na obytné místnosti, stodoly a stáje, okolní statky, pak na louky, hory, řeky a nedaleký mořský břeh; zkoumá atmosférické jevy a vypráví o místních zvycích (svatba), pověstech a tradicích (bájesloví, ságy a písně) i každodenních činnostech (chov ovcí, rybolov, kuchyně) = drsné životní podmínky, odmalička málo pohodlí a spoustu práce, a přesto přebohatá dětská fantazie a žádné zpovykané trauma

4 14.12.2024

pro mne neskonalá nuda podle černobílé šablony feminismus + trauma + socialismus s vrchovatou dávkou patosu a naivních metafor (především o mléku, ale taky bohu, životě a svobodě), názorově definitivní dobro vs. zlo bez vývoje postav a relativizace, minimum historických reálií z lotyšských dějin, jen zcela univerzální symboly z východního bloku; jo a aby to bylo moderní, tak vědecké obracení se k víře a jeden morálně silný hermafrodit

5 14.12.2024

především nekompromisní kritika filozofického sborníku Hostina ('68 Publishers 1989) + studie, v nichž Rezek pomocí predikátové logiky polemizuje s Havlovým rozvedením Patočky nebo s jeho pojetím disidentství atd. v Moci bezmocných, doporučuju pro připomenutí dříve i později narozeným

5 12.12.2024

výstižně a zevrubně píše o Černých psech čtenářka Chesterton níže

podivně roztříštěné, jakoby nedokončené (např. rámcující vypravěč má zpočátku nakročeno na ústředního hrdinu, a najednou se z něj stává předpojatý dokumentarista), nedokážu se rozhodnout, jestli je to geniální záměr vypravěčské zkratky posilující relativnost a ústřední podobenství, anebo vaření ze zbytků, resp. první náčrt k budoucím románům: svatební cesta Junne a Bernarda (= Na Chesilské pláži) + téma viny (= Pokání) + Berlín (= Nevinný) + poslední kapitola (= Betonová zahrada)

8 12.12.2024

pro fanoušky slavné herečky, kteří zaplatí za pocit, že jsou své hvězdě zase o trošku blíž

fotky moc pěkné, ale chybí mi faktické popisky lokace, místopis, nějaké tamní zajímavosti atd., pocity Rambové a její sluníčkové globální láskaření je mi vcelku ukradené

11 12.12.2024

neonově přebarvené stránky (nová kniha jimi fakt dost smrdí) s velkými obrázky-karikaturami pitvořících se hlavounů a krátké fragmentarizované bloky textu, prostě všechno, co nesnáším, takže pro cílového čtenáře 10+ let naprosto ideální podání poučných informací

příručka kritického myšlení s praktickými návody, jak odhalovat závadný obsah na internetu, vyznat se v různých druzích nepravd, omylů a lží, jejich původcích a šiřitelích i jejich motivaci k takovému jednání

knížka je interaktivní, obsahuje několik testů a také vybízí k plnění úkolů

přivítal bych víc modelových příkladů s podrobnějším návodem, jak konkrétně postupovat při ověřování informací, ale v každém případě doporučuju, nejen dítěti - i dospělý si v problematice fake news a spol. udělá pořádek

4 12.12.2024

Hájíček v nejlepší formě, po trilogii z období od kolektivizace po restituce tentokrát jihočeský venkov současnosti s machinacemi kolem výkupu akcií a přeplácení drobných akcionářů investičními firmami, s politickým tématem se pojí i úvahy o změnách sociálních paradigmat (soudržnost vesnické komunity, rodinné krize, odchod mladých do měst a zpřetrhání vazeb k dědictví předchozích generací, opouštění rodinných statků, neúcta k tradici, ...), ale i o rodinných křivdách (nejčastěji majetkových - jo, rodina znamená statek a dědit má nejstarší syn), v neposlední řadě je tu i intimní linka Tomáše a Kristýny, páru, který dělí 20letý věkový rozdíl a s tím spojené rozdílné pohledy na život, smysluplnou budoucnost, osobní cíle... (v české literatuře zatím méně probírané téma mužského stárnutí)

líbí se mi, jak umí Hájíček vyprávět úsporně s lakunami, náznakem a opisem, jak umí zobecnit bez dovysvětlování, aniž by přitom nechal otevřený konec

8 10.12.2024

Alvarez hezky kreslí a v noci vidí mrtvé lidi (nejčastěji bez tváře)...

duchařské "anekdoty" k autorským ilustracím nepřesáhnou tři čtyři věty, ale námětem se pořád opakují: prostě "viděl jsem přízrak", mně to nic neříká

v okamžiku, kdy jsem poprvé otevřel tuto čtvercovou knížku na křídovém papíře, rupla vazba a většina listů se vysypala - no jasně, v tiráži "printed in China"