los komentáře u knih
četl jsem sice před dvaceti lety, ale dodnes mi příběh zůstala v paměti, dobré čtení
mé první setkání s litevskou beletrií, doporučuji
lyrika, lyrika, lyrika, synestezie smyslů, multiimprese
většina čtenářů čte Langův příběh se znalostí historické předlohy a nálepkuje popisovaný charakter odsudkem magor, ale uvědomme si, že takový jako Lang je každý druhý z nás - i když ne každý dostaneme tu možnost, aby se naše genetické dispozice a vlivy prostředí, výchovy, kultury, vzdělání, náboženství atd. atd. projevily tak globálně
domnívám se, že téma viny pronásleduje téměř všechny - a považte, že celá židovská a křesťanská kultura neoperuje s ničím jiným (přeříkejte si Krédo, přečtěte bibli, korán - všechny nás deformuje náboženství a jeho výklad viny)
skvěle vykreslená psychologická sonda do myšlenek, pocitů a jednání soudkyně, bezdětné šedesátnice, která musí - ať chce, nebo ne - radikálně rozhodovat o životech cizích, známých i vlastním
do kratičké novely kondenzovaná sága dvou sociálně odlišných rodin - světů, střetávající se prostřednictvím svých dětí, čerstvých mladých novomanželů, jejichž (ne)manželství nepřežije ani svatební noc
působivé podobenství
zprvu mne zaskočila pohádkovost, pak jsem teprve zaznamenal, že se jedná o knihu určenou dětem - tedy přistupuju na edukativní taktiku Bildungsrománu s jasně rozvrženým, černo-bílým světem dobra a zla a jeho naivitou
zcela souhlasím s hodnocením nefernefer (vizte níže)
Stichova práce je mi nedostižným vzorem
magická poetičnost rázně přetržená jemným cynismem nebo dílčí ironickou pointou, tím mě Conradův svět oslovuje
jedna z mála detektivek, které jsem kdy přečetl, v 80. letech na mne velmi zapůsobil popis nalezené mrtvoly (a dnes - v porovnání s béčkovými televizními kriminálkami a "severskými" romány - se tomu musím smát)
koncentrát lidství ovládaného náboženskou ideologií
líčí duševní stavy chlapců vyrovnávajících se se sexuálním zneužíváním knězem, letmo naznačeno i téma aktuální politické situace po 11. září
pro mne nevěrohodný závěr, příliš schematický, falešně pohádkový, závěrečná slova jak z Anny proletářky
od Irvinga se vždycky něco nového přiučím - tentokrát interkrurálně
ukamenujte mne, ale mně celý Fulghum přijde hrozně plytký
k všemu, co tu již bylo řečeno, bych rád vyzdvihl výborně promyšlenou, skutečně originální kompozici vyprávění, dokonalou postmoderní metaliterární hru - i když vlastně... tak trochu snad i parodii na ni
byť autor přejímal značnou část svého cestopisu z dobové odborné literatury (což však bylo běžnou, očekávanou a tedy samozřejmou praxí), je jeho původní líčení (vlastní zážitky, názory, posudky) natolik poutavé, že si zaslouží naši pozornost
nadto výborný dokument vypovídající o kulturní a jazykové úrovni českých zemí!