los
komentáře u knih

věřím, že mnohým budou tyto příběhy nejen potěšením z četby, ale především výbornou terapií


vtipná sebekritika obalující obžalobné kňourání je někdy trochu servilní


Toto vydání (2018) je naprostá katastrofa, Milan Ohnisko jako redaktor totálně zabil Vémolovu úpravu!!! Text snad vůbec neprošel korekturou! Když pominu chybné dělení slov, chybějící interpunkci apod., tak v KNIZE CHYBÍ ŠESTÁ KAPITOLA! To se fakt může dnes stát v takovém nakladatelství?
Příběh Douskové má pozoruhodné momenty, reflexe, motivy, ok, ale celkové vyznění jde jaksi do nikam...
Líbil se mi Hrdý Budžes (a za to asi může spíš Hrzánová), a pak už nic...


"boží oko se kundě podobá..."
= Magor mě dostal, teď aby na mě něco nezačalo v kostele a pod peřinou mrkat


to není beletrie, ale literatura faktu - stačí změnit jména a je to kronika naší vesnice, i když na opačném konci republiky, do puntíku - je skutečně možné, abychom žili tak univerzální osudy?
oceňuji, že autorka tematizuje
1) českou společnost v POrevoluční době - už mne dost prudí všichni domácí autoři, kteří těží granty a ceny za kolektivní plivání na vše před sametem; spisovatel má především kriticky a jinak než stádně a šablonovitě nahlížet přítomnost
2) vesnické prostředí - více takové literatury


když jsem na straně 100 narazil na medvěda, musel jsem se smát; ve druhém oddíle jsem váhal, zda četbu neukončit, protože mi přišlo, že tohle už je opravdu psaní jako sublimace ejakulace; nicméně v polovině mi došlo, že nejprve autor popisuje falešné vzpomínky dítěte, které bude až do konce románu uvádět na pravou míru; budiž... byť trochu převařený a sebevykradený Irving, ale temné a silné téma paměti a odpuštění


tuto knihu jsem předčítal, z tématu - prolomení starých pořádků a prosazení rovnoprávného vzdělávání žen - se dá vytěžit opravdu hodně, proto jsem se těšil na dobrý příběh, bohužel jsem byl zklamán skutečně jen dívčím románkem, číst to bylo utrpení


z dětství si pamatuju jen jednu z této sbírky veršovaných bajek, je o slonovi, který zašlápne morče jménem Martínek - ponaučení zní asi takto (spíš parafrázuju): "a když myš zapomene, že je malinká, / tento osud postihl i Martínka"
ježiš, já brečel a brečel (kniha má i názorné doprovodné ilustrace) a nemoh přestat - a pořád, po tolika letech si ten zážitek z četby pamatuju, protože to v životě tak skutečně chodí, v pozici Martínka jsem byl nesčetněkrát


čím jsme starší, tím obtížnější je najít nějaké poprvé...


každá buňka mého lingvistického a literárněvědného já vykřikovala v extázi, doporučuji všem, kdo někdy před zkouškou s hrůzou usínali nad Kurzem obecné lingvistiky nebo hltali Umberta Eca na jeden zátah


pavouk mezi okny, to černé, hnusné, nohaté a chlupaté, skrývající se v každé společnosti, brrr...


doporučuju jen úplným začátečníkům na poli literární vědy (velmi jednoduchý výklad, tak pro střední školy)
pozor na (1) angloamerický kontext, (2) zastaralost obsahu i formy


naprosto zásadní esej pro formování české sémiotiky


výborná sonda do amerického maloměšťáctví
novela je daleko lepší než film, nebo lépe - tematizuje úplně něco jiného
tenhle Updike mi připomněl Levina a líčením ženského uvažování taky trochu Garcíu Marquéze a malinko i Borise Viana
ale český překlad z 90. let už dnes působí zoufale zastarale!!!


to vyšlo po revoluci...
ach ta nostalgie, když jsem v babiččiný troubě zapejkal chleba s kečupem a říkal tomu pizza!
