LuccBizon komentáře u knih

Kniha mého srdce. Věděl jsem, že je to neuvěřitelný autor, ale to, co jsem četl, nechalo má ústa široce rozevřená. To není próza, to je poesie v próze, a to jak v přímém tak v přeneseném významu. Útlá kniha, která vaši hlavu zasáhne vahou Kodexu Gigas.

5 30.09.2021

Vynikající kniha, která má údernost cyberpunk technothrilleru, kterým je formálně, a hloubku sociologické až politologické sondy, kterou je obsahově. Nechci moc spoilovat, ale přece jen si dávejte pozor.

2006 vydaná, čili psaná 2005 a dříve. Suarez předvedl dobrou předvídavost vývoje IT a dalších technologií, i když se vzhledem k jeho povolání není co divit. Přivedl na stránky literatury opravdu uvěřitelnou verzi umělé inteligence designované jako hra. Krutibrko, vždyť ona to hra je! A nejedná se v ní o nic méně než o nové uspořádání světa pomocí revoluce.
Daemonovi nemám co vytknout. Snad jen obtížnou uvěřitelnost některých prvků (přece jen přílišná složitost určitých procesů, které Daemon používá), celkem zbytečnou romantickou linku, přespříliš akční poslední čtvrtinu a podivně nedotažený až otevřený závěr, ale celkově jde o neskutečně nadupanou knihu, která trestuhodně skončila na pultech Levných knih. Jde o autorovu prvotinu a po tomto prodejním propadáku se od něj dalších knih v češtině asi jen tak nedočkáme. A to vydal už další 4. Škoda. Čtěte a pochopíte.

5 30.09.2021

Slyšeno jako audiokniha při bezmyšlenkovité manuální práci, kterou to činilo velmi zvláštní. Ta práce byla pro mne vlastně takový toporný, leč vítaný a vlastně nezbytný doplněk knihy. Jakoby do sebe slovo a konání prorostly.

Jak píše jaryn, je to vlastně šestákový román. Až na nádherný jazyk, kdy jsou slova souvětí na sebe navlékána s dokonalou uhlazeností až noblesou. Až na komplikovaný a v mnohém i po dočtení nejasný a zšeřelý příběh (Co 3 židovští výrostci honící se po domě a špehující a svádějící Athanasia? Co tajná seskupení velmi volných postav, stíny ve stínech? Co podzemí?). Až na pensum vědomostí, které musí autor i čtenář znát alespoň náznakem, aby mu příběh nevyklouzl z meziuší. Až na dokonalý balanc mezi realitou, vizí a tajemnem. Věřím, že se najde ještě více "až na". Velmi, velmi dobrá literatura, která ale nesedne každému. Pokud chcete zkusit současnější a civilnější na podobné téma, slupněte Urbanova Lorda Morda.

4 20.02.2024

Audiokniha fajn, ale Backmanova limonáda už mi trochu lepí hubu. Naprosto nepravděpodobný příběh v němž se všichni chovají tak krásně sluníčkově, až z toho přechází zrak. Dokonce i ta pizda za přepážkou banky nakonec roztaje. Také ta autorova fejsbůková moudra mi někdy lezou na nervy. Myslím, že si dám antibackmanovskou dietu, protože píše pořád víceméně na jedno kopyto a z realismu se přesouvá snad někam do fantasy nebo spíš do romantické literatury, což je vlastně pro ženy to, co je porno pro chlapy. Čili nic pro mě a vlastně ani pro slušné ženy. Chápu a respektuji, v čem je autor silný a proč se to mnoha lidem líbí, ale já už mám po pěti knihách dost.

4 06.12.2023

Posloucháno jako audiokniha a super. Herec sice ráčkoval, což mi zpočátku přišlo trapné, ale pak jsem ocenil jeho přednes a řekl si 'proč ne'? Kdo jsem já abych někomu zavíral dveře? Četl dobře a nějaká logopedická drobnost ho v mých očích nemůže diskvalifikovat.
Sestřička má v češtině bonus, že odpovídá anglickému nurse, což v příběhu hrálo roli. Až později jsem si dohledal originální název, takže už vím, ale pořád mi to přijde jako geniální náhoda.
Kniha se čte (poslouchá) jedním dechem. Jakoby nezestárla ani o rok, přitom od vydání uplyne letos krásné třičtvrtě století! Marlowe je hodně dobrej řízek. Krize středního věku mu dává co proto, ale nervy má ze železa a pusu má prořízlou tak akorát. Fakt skvělý hrdina a určitě si něco s ním i přečtu, nejen poslechnu. Další postavy jsou také pěkně podány. Ano, občas jimi hýbou až přepjaté emoce, i když vzápětí jsou chladné a vypočítavé a dokonale se ovládají, obzvláště herečky. Inu Hollywood. Případ je to dost spletitý plný intrik a byl jsem rád za občasné opakovačky, obzvláště když měly podobu štiplavých dialogů protkaných skvělými hláškami a přirovnáními. Vždy, když už jsem měl pocit, že vím, tak jsem zjistil, že jsem za Philem pořád o krok až dva zpět. Ale to nevadí, to k tomu patří! Skvělá (audio)kniha!

3 31.07.2024

MALÉ SPOILERY: Asi není úplně košer hodnotit a komentovat knihu podle rozhlasové hry, ale jsem nadšen a přitom knihu nemám a nechci shánět, tak se přesto podělím. Hra je výborná. Spoustu perfektně udělaných zvuků, hudební doprovod, herci hrají skvěle. Snad až na trochu měkkého představitele Globuse a Goldflama, který mi do role (jak si já představuji nechutně bezpáteřního) bankéře nesedl. Stojí za to si ji poslechnout, i když jste už Otčinu četli.
Nevím, jak moc je v knize obsahově výrazná detektivní linie. Ve hře hodně. V podstatě je to detektivka a špionážní thriller v poněkud netradičních kulisách. Vše do sebe dobře zapadá a až na mírně skřípající logiku, např. klišé v podobě sexy americké novinářky, která nutně musí s hlavním hrdinou s poněkud nevodně zvoleným jménem Xavier March spolupracovat, i když on ji stále zahání a nedůvěřuje jí. Důvod její urputnosti tváří v tvář velkému nebezpečí je pouze sólokapr. No nevím, tomu je mi zatěžko uvěřit. O (ne)věrohodnosti romantického důvodu snad ani nemá smysl se zmiňovat. Stejně jako se mi nechce věřit disproporci mezi mírou opatrnosti jak Xaviera, tak jiných, a občasnou indiskrétností, důvěřivostí, nedomýšlením některých věcí, Globusovou hloupostí a až skoro strachem (když nemá z čeho). Konzistence a logika prostě občas zaskřípou, ale ono by bez toho asi příběh ani nemohl být atraktivní a asi by se ani nestal. Kdyby se všichni chovali logicky a domýšlely všechny své kroky, nejspíš by nikdo nic nedělal, Xavi obzvláště. A, jak píše Trudoš, taková nehodička, která se podařila přivodit stranickým špičkám, že by se nedala přivodit nedůležitému kriminalistovi? Sice nad ním držel ruku jeho vysoce postavený nadřízený a navíc jej Gestapo asi i chtělo využít, aby za ně odvedl černou práci při hledání Luthera popřípadě stop, které v případu jsou, ale myslím, že v pravou chvíli se mohla přihodit a konec by byl jiný. Ale o čem by pak velké finále s odhalením bylo? Takže v rámci příběhu se dají pochopit i tyto občasné logické rozpory. Koneckonců který thriller je nemá.
Když už jsem u toho finále... to je samozřejmě trochu zklamání. Nemám toto tak často používané citové vydírání čtenářů rád. Toto a zneužívání dětí. Ale na druhou stranu, když vše uvážím v intencích světa, v kterém je kniha zakotvena, tak má smysl i sílu a na základě něj je román tak plastický ve vykreslení pokřivenosti režimu. Z Německa se totiž stal tak trochu Sovětský svaz a z Xaviho syna Pavka Morozov. Mrazivost chování jasánků a podkuřovačů a frustrace a nemohoucnost těch, co chtějí být dobří ale nemohou nebo ani nejsou sto pobrat způsob, jak by to šlo a vlastně ani nemají informace, často jen tušení, mi silně připomíná náš ne až tak dávno minulý režim a konec konců trochu i současnou politiku.
Co musím na příběhu pochválit, je způsob, jak mne nenápadně nutil začít vyhledávat informace. Netušil jsem, že je děj až tak reálný. Historii nežeru, tak mi ani jména nic neříkala. První zvonek byl Odilo Globocnik. Říkal jsem si, že tak blbé jméno si snad autor ani nemohl vymyslet. No a pak konec, tam toho bylo víc. Pro historika podle mne nebude mít text takovou sílu, protože tohle je pro něj stará vesta, ale mne, laika, uchvátilo, jak si autor pohrál s realitou a prostě ji jen rozvinul. Ani není úplně jasný uzlový bod alternativní reality. Možná, že by stačilo něco z dějin USA, třeba se něco stalo Rooseveltovi (což ale ve hře zmíněno nebylo), k moci se dostal prezident více sympatizující s myšlenkami Třetí říše, a ejhle, ono by to asi dopadlo právě tak, jak autor fabuluje. Jsem asi přesně typ posluchače, který tento způsob vedení příběhu naplno ocenil. Děkuji za něj a někdy si rád dám repete.

3 25.07.2024

Má čtvrtá backmanovka a už se mi ten švédskej grafoman začíná pomalu zajídat. Chrlí jednu knihu za druhou a stále víceméně totéž, jen v jiném balení. Asi je ta jeho perská buchta náročná na prachy nebo co a Fredrik se musí hodně otáčet, aby zarobil. Pořádně uklidit koupelnu prostě nestačí. A my mu na tu jeho limonádu pořád skáčeme. Nebo ne? No asi jo, když se to prodává.
Britt-Marie je Ove v sukních. Asperger nebo co, společensky obratná jako gibbon ve vaně, ale autor ji prostě musí vmanévrovat do situací, ve kterých bude užitečná a svůj promarněný život přece jen jakž takž naplní, čímž způsobí čtenářům hřejivý pocit v podbřišku. První polovinu jsem z ní fakt nemohl. Pizza na ntou. Pak se to trochu spravilo, za což asi může i hlas Valerie Zavadské.
Něco málo o kulisách knihy. Jsou stejně jako hrdinové zaměnitelné s jinými autorovými kousky. Fotbal x hokej, Borg x Medvědín. Medvědín je ale lepší, i díky námětu. Také je novější. Vždycky říkám, že Fredrik psát umí. Naštěstí. Díky tomu se i Britt-Marie a stopa, kterou v Borgu zanechá, dá číst (poslouchat). Díky jemným životním moudrům o jedlé sodě, fotbale a krysách. Ale jsem rád, že v novějších knihách trochu mění schéma. Protože číst znovu o tom samém je zívačka. I od autora, který umí psát.

3 11.01.2023

Slyšeno jako audiokniha s hlasem Jana Hyhlíka. Už to není dramatizace, pouze čtení knihy. Atmosféra utrpěla, ale nemohu říct, že by Hyhlík četl špatně. Jen chybí více hlasů, zvuky, hudba…
Co se obsahu týče, řekl bych, že mám štěstí. Nejsem fanda ani hater. Dokážu vidět jak klady tak zápory knihy. Lehce podhodnocuji na nějakých 74 %.

V jistém smyslu byla kniha zatím nejlepší. Má nejpropracovanější zápletku, pěkně vystavěný twist a otevírá dospělejší témata (vina, trest, rasismus či spíš protěžování těch se správným původem vs. posuzovat na základě schopností, mazlíčci nebo nebezpečné bestie, atp.). Také hrdinové dospívají a podle toho se chovají. Neumí se omluvit. Nechtějí vysvětlovat proč něco dělají, když se stydí nebo když je jim to trapné. Křičí. Hádají se. I slovník zhrubnul. To je skvělý tah. Působí to autenticky, postavy se vyvíjí, dýchají. Některé scény se vyloženě povedly. Strhující famfrpálový souboj jsem vyposlechl se zatajeným dechem a fandil jako malé děcko.
Na druhou stranu se stále více ukazuje, jak děravý je svět, který se snaží JKR snovat. Azkaban, o kterém Harry za dva roky v Bradavicích nikdy neslyšel. Mozkomorové, jakési jednotky autonomní spravedlnosti. Kdo je ovládá? Poslouchají vůbec někoho? Pěkná, ale zoufale neefektivní soví pošta. Klofan a vše okolo něj (Proč jej Hagrid dávno nepustil na svobodu a neukázal ministerstvu prostředník? – Zajímavé je, že film se s tím popasoval ve 2 větách – aby nezdiskreditoval Brumbála – ale z knihy si to nepamatuji.). Mudlové, kteří se občas objeví ve světě kouzelníků, přitom jindy se jasně říká, že se před nimi svět čarodějů skrývá. Neustávající neschopnost dospělých něco dělat. Chápu, Harry je cíleně veden k růstu pro úkol, který jej čeká, ale safra aspoň ty mozkomory mohli mít nějak pod kontrolou.
Díky posunu v postavách a tématech lepší než dvojka, ale se světem a neustálými bohy ze stroje by se měla autorka poprat lépe. Dokud v tomto série nedospěje, nebudu věřit dospělost ani hrdinům.

3 22.06.2022

Výborné covidové čtení.... vydané 20 let před ním. A vlastně o něčem úplně jiném, ale v opatřeních exekutivy USA bylo lze místy spatřit předobraz toho, co jsme zažili a co ještě pořád ne a ne přestat vystrkovat růžky.

Sám Bear v textu zmiňuje thriller Robina Cooka o smrtící infekci, což beru jako vtipnou a zároveň trefnou škatulku, kam by tak trochu zařadil i své Darwinovo rádio. Toto je totiž thriller jako víno. Autor se vyjadřuje úsporně a svižně, dialogy jsou jako dokonalé stroje, až tak dokonalé, že mnohdy berou postavám iluzi života, který je přece mnohdy tápavý a nedovtipný a dělají z nich supervýkonné cyborgy (z hlavních postav Augustin, Dicken, trochu i Kay Langová a snad všechny vedlejší postavy vědců), je v něm ohrožení celého lidstva a prozření malé skupiny, že by všechno mohlo být jinak.
Darwinovo rádio je dostatečně vědecky hard, byť zde jde o biologii a ne fyziku, jak bývá obvyklejší. Ale nebojte, gymnaziální biologie by vám měla stačit a na konci knihy je kdyžtak slovníček. Autor v doslovu dokonce predikuje brzký průlom v biologii, posun paradigmatu, mílové kroky vpřed. Nevím, to asi neumím posoudit. Mně přišlo Darwinovo rádio i v roce 2024 zcela up-to-date, ale je to spíš tím, že jsem pozadu já. Průlom jsem nezaznamenal, kroky vpřed jistě ano.
Po chvále přece jen nějaké výtky. První polovina byla dokonalá. Četl jsem jedním dechem, nechal se vláčet autorovou vizí a ještě jsem si liboval. Za půlkou ale trochu spadl řemen. Ne proto, že by se nic nedělo, ale spíš pro příliš mnoho politických a vědeckých "slepých" kliček, když bylo stejně jasné, kam to povede. To smrdí honorováním dle objemu, ale na druhou stranu chtěl třeba Bear prostě jen ilustrovat právě ony mechanismy proměny svobodné společnosti v bezmála totalitu a tápání vědců tváří v tvář něčemu novému, co ale musí být řešeno hned a co nahrává do karet jestřábům.
Také jsem se v pádícím textu občas ztrácel ve jménech a rolích vedlejších postav, obzvláště když hned vybafli něco odborného, ale brzy jsem pochopil, že není ani tak důležité kdo mluví, jako spíš co říká a přestal se starat, zda jsme zrovna v sídle NIH nebo někde v Seattlu a zda mluví ten či onen vědec.
Zamrzí také téměř naprosté zaměření na USA. Za začátku byla epizoda z Gruzie a Rakouska, ale pak už, a to i při celoplanetární situaci hnědým navrch, se jelo jen na US písečku.
I tak jde ale o skvělou knihu, která v závěru jasně nakročila k pokračování, bez kterého ale také funguje na výbornou. Má v sobě emoce i strohost, má v sobě velmi zajímavou vizi a píše ji fundovaný autor, který ji dokáže přijatelně vědecky zabalit a zdůvodnit. Čtení tohoto románu jsem si užil, jako už dlouho ne. Proč jen mi ležela kniha 20 let v regále bez povšimnutí?

2 23.09.2024

Poutníkův návrat je kniha zároveň jednoduchá i složitá. Příběh samotný je opravdu snadno čitelné "dobrodružné putování" Jana při jeho cestě světem "tam a zase zpátky". Jenže snad u žádné knihy by čtenář neudělal větší chybu než právě u této, kdyby se chtěl věnovat jen putování samotnému a sledovat jej na přiložené mapce. CSL totiž do lidí, které Jan potkává, vtělil mnoho mocností (Rozum, Moudrost, Ctnost), filosofů a filosofií a literárních odkazů z celé epochy obzvláště anglosaského psaného slova. Naštěstí měla kniha vysvětlivky, protože v té záplavě latiny, hebrejštiny a zjevných i skrytých citací bych se ztratil. Někomu může takové mísení všech možných vlivů připadat nabubřele intelektuálské a ano, možná takové i trochu je, ale vše slouží autorovi k cíli načrtnout filosofií podpořené životní postoje a polemizovat s nimi. Ukazovat na nich klady i zápory. A zasazovat je do svého vidění světa - oné přiložené mapy. Je to místy trochu psychedelické, místy snad autor až moc tlačí na pilu při obhajobě křesťanství (a to jsem katolík), přitom ale v rozhovorech postav, které objasňují proč to či ono je tak a tak, používá podle mne argumenty stojící na stejně vratkých premisách jako filosofie, s kterými nesouhlasí. A divíte se? Odkdy je víra filosofie? Sám CSL přiznává, že Rozum nebo Moudrost nejsou klíčem k pochopení Zeměpána a jeho záměru s Nájemci. Jen se pokusil poměrně čtivou formou ukázat, v čem podle něj ti či oni nemají pravdu. Dost pomůže předmluva. Možná měla být až jako doslov, ale i tak je dobře, že tam je. V dnešní době by totiž bez předžvýkání knihu nemusel pochopit ani sečtělý člověk. Je poplatná jiné době. Době, kdy lidé znali mnohé texty a smysl děl nazpaměť, kdy čtení bylo vášní i nutností, protože vše, co posunovalo nebo bořilo hranice, bylo předáváno formou psaného slova. Je to kniha těžká a pokud nejste ve správném naladění, nesedne vám. V textu jsem se vracel, četl leccos vícekrát, a stejně zdaleka vše nepochopil ani nedokázal vstřebat pocitově. Ale to čtení, obzvláště v rámci Exodu90, za to stálo.

2 14.05.2024

Posloucháno jako audiokniha v podstatě omylem. Myslel jsem, že půjde o jednu z autorových fantasy a ne historickou detektivku, navíc Xtý díl většího cyklu. Proti audioknize nemohu říct nic negativního. Načtení je skvělé, změny hlasů téměř dokonalé a hodně usnadňující orientaci v panteonu postav. Snad jen kdyby byl podkres tajemnou nebo akční melodií v některých scénách, ale to už bych byl prostě moc zmlsaný.
Samotný text v něčem exceluje a v jiném zase zklame. Autor rozhodně miluje historii, hodně o ní ví a zbytek dokáže dostudovat dle námětu té které knihy. Okolí Trutnova je pro mne španělská vesnice, ale i po letmé kontrole mapy dávalo cestování postav smysl, Rýbrcoulův stolec už je asi invence autora, ale Hadí les bych mu uznal. Zeměpis a biologii bych tedy oznámkoval také vysoko. Chování a motivace postav už fungují méně, ale stále naprosto v pohodě. Román pro mne sráží dolů 2 věci. Jednak až příliš vyzrazující shrnutí děje na začátku každé kapitoly (ale je možné, že je to jen v audioknize, nevím). To se dá udělat velmi elegantně tak, aby víc navnadilo než vyzradilo, jak to je např. v Zlodějce knih, ale v této publikaci to prostě bylo občas na pozvednutí obočí, občas dokonce na hlavu v dlaních. Co mne ale zarazilo, byl děj resp. nutnost jeho neustálého přežvýkávání v dialozích postav. Ty samy o sobě nejsou nijak otřesné, ale ty pitomé otázky, dovětky, prohlášené a opakování toho, co postavy i divák mají dávno vědět nebo aspoň tušit, to mi prostě u detektivky vadí.
Audioknihu jsem si chvílemi užil, ale jindy jsem docela trpěl a ani konec mi nepřišel kdovíjak skvělý, vzhledem k postavám. Vůči těm potrestaným až odbitý. Zamrzelo také pár lehkých nelogičností (např. Nemohl Michael u hradu jen počkat a posbírat ležící kořist, až by ostatní odspěchali dovnitř? Je to k debatě, zda by to byla lepší strategie, ale...) a hlavně ty dialogy a vedení čtenáře za ručičku. Jsem spokojen tak, jak vidíte na hodnocení.

2 04.12.2023

(SPOILER) 2/3 vata a nuda, poslední třetina (od kapitoly Nitrobrana) mne bavila. Jak se hrdinové rozhodli vzít sice velmi hloupě a naivně osud věcí do vlastních rukou, tak to začalo mít šťávu. Některé pasáže poslední třetiny byly i tak zbytečné nebo zbytečně překombinované, ale četlo a poslouchalo se mi to fajn. Ale! Pořád mi v hlavě roloval film, který se tentokrát od děje knihy odchýlil více než bylo zvykem a byl proti ní strhující. Vynechal nepodstatnosti, vypíchnul a vyšperkoval to důležité. Nerozpakoval se pozměnit vzhled postav a tím zesílit jejich klíčové vlastnosti (Umbridgeová), vynechat nepodstatné (např. poměrně dlouhou omáčku před samotnou schůzkou BA včetně hledání už doprkýnka jednou řešené Komnaty nejvyšší potřeby, pletení čepiček a fuseklí pro skřítky, trablů s famfrpálem a hlavně zrychlil celou závěrečnou akci na Ministerstvu a podstatně zkrátil Brumbálův závěrečný vysvětlovací monolog) a dokonce změnit klíčové scény (mnohem lépe zdůrazněnou odpudivost byrokratické hydry přibíjením kamenných výnosů na stěnu školníkem Filchem nebo třeba kdopak to ve filmu zradil BA, ha??!!). Bez filmu by byl Fénixův řád v mých očích jen na objem psaný špalek plný nudy. S filmem tvoří pěkné kombo, protože Rowlingová víc řeší vztahy, Harryho nejistoty a nálady, rostoucí temnotu a rozpolcení, kdežto film šlape jako Zátopkovy tretry. Doporučuji oboje, ale pokud chcete jen jedno, tak určitě film, protože na knihu nebudete mít trpělivost. Vážně jsem zvažoval odložení, což jinak zásadně nedělám. Nakonec jsem vydržel a přežil, ale ... Prostě film. Cruciatusnamne!

2 06.08.2022

Posloucháno jako rozhlasový pořad s hlavním čtenářem Arnoštem Goldflamem, občas se mihne zvukový efekt nebo ženský hlas Terezy Bebarové čtoucí poznámky a některé pasáže a Jarmily Černocké, jakožto hlasatelky metra.

(G)host útočí! Pábení a jazyková vytříbenost knihy koresponduje s naturelem pana Goldflama. Z kongeniálního spojení vyšla opravdu zábavná a přiměřeně ujetá kniha (rozhlasová hra) o Brně, přilehlých luzích a hájích (Slezsko, Beskydy, Bítov) a brněnském převážně podzemním veletoku Ponávce. Snad jen stále stejný a poněkud dlouhý úvod jednotlivých kapitol s hlášením brněnského metra mne rušil, ale není to e-kniha, ale pořad na pokračování, tak se znělce nemohu divit.
Nečekejte v podstatě žádnou dějovou kostru. Je tam, ale ukáže se až v posledních kapitolách a přivede příběh do jakého-takého konce. Klidně bych se bez něj obešel a jen si užíval mazlení se slovy a větami, popis tu absurdních, tu komických a tu smutných peripetií postav a postaviček částečně smyšleného a částečně reálného panteonu brněnských básníků a lidí od umění 90. let. Přestože jsem v těch časech byl gymnaziální student právě v Brně, neznal jsem téměř žádné jméno ani událost (i když zatmění Slunce 1999 si pamatuji). A vůbec mi to nevadilo. Ti, kdo jsou znalí, si knihu užijí o to více, protože do mnohých scén, které mne jen rozesmály, si dosadí reálné lidi a budou se za břicha popadat. Odlehčená, ale kultivovaná zábava.

PS: Použito v noci ze 17. na 18. 9. 2021 jako životabudič na 100kilometrové 24hodinovce "Z Brna do Brna" a musím říct, že mi pomohlo přenést se přes únavu, bolest těla a nevyspání. Všem aktérům i autorovi patří velký dík!
PS 2: Občas jsem musel vyhledat slova, která jsem neznal (eremický, chiromant, ...). Cítím se velmi obohacen.
PS 3: Díky za skvělou erotickou až pornografickou scénu! Vkusně, přitom rajcovně napsáno. To rozhodně každý neumí!

2 30.09.2021

Typická postmoderní kniha, v které se cestuje, má řízné dialogy, dost se tam fetuje a chlastá, mluví se o looserství a sebevraždě, přiměřeně se filosofuje a text je plný bombastických manýrů a nápadů (jídlo a pití a unikátní večírky jako nástroj povznesení ani ne tak pro zvané jako pro ty, co je chystají) a je plná více či méně skrytého levičáctví i polemiky s ním. Dobře se to čte, snad až na začátek. UK, Tokio, Berlín. Hodně Berlína. Hodně postřehů a (pseudo)vhled do kultur oněch měst a zemí. Postkomunismus, Stasi a pach prádla pro psy, fugu a japonská fascinace hebefilií, limbus a jeho bráška, nostalgie, porozumění ostatním a dokonce něco jako soucit. Pel mel všeho, který ale dává smysl, má svůj tvar a svůj hlas. Dobré to je, to ano, ale k dokonalosti mi něco chybělo.

1 16.10.2024

Sestřička mi přišla lepší, možná i proto, že jsem ji slyšel a ne četl. Časově je Dáma ještě válečná a toto téma se občas textem mihne a vlastně je i nechtěně na úplném konci vyřešení případu. Je Sestřičce v něčem dost podobná (schéma vyšetřování a zvraty, šaráda některých postav, dobří a špatní poldové), ale je jednodušší. Také hollywoodské pozlátko v podobě hereček, paparazzi, gangsterů a štětek mi konvenuje více. Ne, že by Dáma byla slabá, to ne, ale prostě není tak dobrá. Ale četla se jedním dechem.

PS: Škvoreckého překlad mi přišel dnes už out of date. Také se obávám, že nebyl sto správně trefit některé US reálie. Ne, že bych mu to vyčítal, spíš věřím, že někomu bude stát za to investovat do nového překladu. Jinak bude Chander pro mladé už brzo mrtvý.

1 26.08.2024

Je vzácné, aby kvalita trilogie s díly stoupala, ale Liou Cch-Sinovi se to podařilo. Má to drobný háček. Auto nepíše beletrii, splétá vlákna. Tká goblén lidské civilizace ve vesmíru. Že si je toho vědom koneckonců sám v jednom příměru naznačil. Pokud přijmete tezovitost děje a nastíněných dějin, pokud se dokážete smířit s postavami jak z eposu (např. udiví nulová sexualita, pominu-li jedinou scénu z Temného lesa, která ale byla i tak silně specifická), pokud vám nevadí soudružskost a jedinec jen jako kolečko ve stroji společnosti i dějin (imho silně orientální pohled) a časté nadřazení "dobra" společnosti nad dobro vlastní či dobro rodiny a necháte se jen opájet logikou a zajímavými premisami vývoje a jejich následným vyústěním, pokud máte rádi rébusy a přemýšlíte, kam ta či ona situace v knize povede, jste na správné adrese. Ale pokud ne, tak vari vari. Vzpomínka na zemi je dílo, které nutí k zamyšlení, provokuje mozek a myšlení, i kdyby jen k odargumentování nesouhlasu, nutí googlit, nabízí neotřelý pohled na vesmír a místo lidstva v něm. Ale je skutečně spíše kronikou, eposem, tapisérií než čtivou beletrií s uvěřitelnou zápletkou a živoucími postavami.

1 12.08.2024

Jsa ze Židlochovic a z dětských střevíců již odrostlý, odhodlal jsem se otevřít knihu od nás a o nás. Tedy o nás... o těch, co mne o 2 generace předešli, zase taková paprika nejsem. Byl jsem skeptický, to nepopírám. Čekal jsem lokální rádobykvalitu, ale nakonec jsem příjemně překvapen nadstandardním vzpomínkovým textem. Ivan Remunda píše o věcech obyčejných, humorných, ale i vážných až tragických, jak je život do jeho dětství na konci 2. sv. války přinášel. Popisuje divadelničení v rodině, dětské strachy i bezcílné bloumání, rodinné hašteření, skutky hloupé až sobecké odvahy (chleba, uhlí) jako i skutky odvahy opravdové.
Zajímavé je také dobové zasazení vyjití knihy - ranná devadesátá léta. To s sebou nese sponzory, poděkování až podkuřování. V této knize je dokonce poslední kapitola věnována životu a dílu dalo by se říci mecenáši knihy, původnímu majiteli židlochovické chemičky Avion. Její výrobky pamatuji i já. I její konec. Snad proto je kniha viděna optikou roku 2023 úsměvná spíše v hořkých tónech a v těch dalších nepokrytě smutná. Za přečtení ale, obzvláště pro místní, rozhodně stojí.

1 13.12.2023

Metawestern? Parodie? Pocta?
Historie? Polopravda? Fikce?

Postřeh Pavlaj o Osmi hrozných je přesný. Víceméně uzavřené místo Twenty Mile na horské železnici ke stříbrnému dolu někde ve Wyomingu, konec 19. století, omezený počet postav, ke kterým v průběhu děje pár přibude a máte tavící kotlík, z kterého bude podobně jako struska pár duší odstraněno na haldu hlušiny.
Od Trevaniana jsem nic nečetl a s četbou trochu váhal, neboť přebal knihy působí děsně brakově a já se bál, že to bude škvár. A on to škvár je, ale rozhodně ne stylem psaní. Naopak, občas se objeví latina či něco vysoce vytříbeného, sloh je jak ze škatulky a dialogy jsou jak valoun čistého stříbra. Trevanian střihá postavy jako z partesu a tvoří z nich panteon westernového kánonu. Takový Ringo Kid je, obzvláště ze začátku, úžasně napsán a je radost číst, jak se mu daří pronikat do přediva vztahů v Twenty Mile. A děj, zpočátku ševelící jako potůček na pěnovcovém prameništi, nabere v druhé půli dynamiku a nevyhnutelnost kolejemi vymezené dráhy utrženého vagonu.
Potud očekávatelné naplnění čtenářských tužeb. Jenže hned na začátku knihy se objeví, aby byl později zapomenut a až koncem knihy a v epilogu obzvláště připomenut ještě jeden silný prvek knihy: (pseudo)faktografie. Autor jakoby rámuje western jako žánr, dává mu významné místo v ikonografii "amerického snu" a dělá z něj jakýsi přísně historicky doložený mýtus. Jako něco, co jistojistě bylo a je dokázáno mravenčí faktografickou prací, ale co je tak trochu mimo tento svět. Mytologie. Při čtení epilogu mne autor povodil jak chtěl, jak potřeboval, i slzu ze mne vymáčkl. A donutil mne googlit. S jakým výsledkem nechci prozradit. Ošidil bych vás o vlastní nadšení z pokusu porozumět, objevit, zažít.
Výborná kniha, kterou ocení staromilci i frikulíni (jen se nesmí bát nějakého toho psychického i tělesného násilí na postavách) a rozhodně by si ji neměli nechat ujít fanoušci Tarantina či bratří Coenů.

Úryvek ze strany 131 pro ty, kdo stále váhají, zda je to kvalitní literatura:
Ale sentiment je vedle lásky totéž co etika vedle morálky, nebo legálnost vedle spravedlnosti, nebo spravedlnost vedle soucitu - všechno jsou to degradované formy ušlechtilejšího ideálu.

1 13.07.2023

Hned po otevření knihy na mne vykouknul rodokmen Abernethiů, což mne dost vyděsilo. Případy Hercula Poirota mne občas zavalí i v televizním podání větší než malou dávkou postav, v kterých se nevyznám. Což teprve v knize? Ale netápal jsem dlouho. Už od půlky jsem se musel jen občas podívat kdo je George a kdo Greg :-) Případ se rozvíjel jak poupátko, pěkně a do krásy. Hercule se objevil až asi od půlky a hned bylo odhaleno jedno z jeho tajemství, které jsem v televizním zpracování nikdy neviděl - síť informátorů, kteří mu opatřují ony tolik potřebné kopie dokumentů, opisy oddacích listů, atp. I dál bylo všechno v ažůru, vrahem mohl být kdokoliv, ale já už si vzpomněl, jak to byl v seriálu, takže jsem jen čekal, jak "padne klec na kanára". Narážky byly roztroušeny a tak se dalo poměrně dobře odhadnout co a jak. Jenže usvědčení bylo spíš opět stylem králíka z klobouku :-o a hlavně bylo na pár stránkách. Na závěr jakoby byla až vysmívána motivace vraha. Ale byla to přece ta motivace, která ho dohnala až k chladnokrevné vraždě. To není moc k smíchu a u Agathy se s tím setkávám poprvé. Tedy... konec byl neuspokojivý, ale zbytek novely velice příjemný.

1 13.02.2023

Povídky o HP mi nesedly. Tady se však Agatha ukázala jako skvělá spisovatelka. Novela mne bavila a stránky jen letěly. Vzhledem k poměrně pozdnímu roku vzniku potěší, že Agatha šla s dobou a nad moderními technologiemi se nejen zamýšlí, ale dokonce je také funkčně užije v zápletce. Navíc je dá krásně do kontrastu s pověrami a černou magií.
Na rozdíl od seriálového zpracování se v knize samozřejmě neobjeví slečna Marplová, ale jinak se britští tvůrci v zápletce drželi předlohy, alespoň nakolik si pamatuji. Postavy jsou výborné, vše do sebe poměrně logicky zapadá a zlo, velké autorčino téma, je zde přítomno hned v několika intenzitách a podobách. Jazyk příběhu je pro mne překvapivě dost lidový. Mnohdy postavy použijí až nečekaně hovorový obrat, obzvláště u žen jsem to nečekal. Ale vše bude asi dáno dobou a nemohu říci, že by mne to uráželo. Snad jen v překladu se nemusela objevit *šery* a *majland*, ale... Já vím. Jen a jen můj problém.

1 22.01.2023