lucy.n komentáře u knih
Velmi osobní zážitek. Když jste jako dítě svědkem setkání členů podzemní církve u vás doma, tahle knížka vás posadí na zadek. První stránka - dvě citace od blízkých přátel vašich rodičů - to je velká síla. Moc držím palce, aby knize dali šanci i čtenáři, kterým je téma života řeholnic a spojení s katolickou církví proti srsti.
Knížku jsem dočetla dávno, ale komentář musel uzrát. Magie bude vždycky přitahovat. Ale tohle je jiná magie. Není z daleka, není přivezená, je naše. Vždycky byli lidé, kteří se k ní obraceli, jiní, kteří se jí báli a další, kteří ji chtěli zničit. Často se tyto skupiny vzájemně překrývaly a překrývají i dnes. Bravurní spojení faktů a fikce. Kniha o ženách a jejich síle, ale zcela určitě vhodná pro všechny čtenáře.
Obdivuju umění vystavět a pojmenovat nový svět na starých základech. Zařazení do young adult může zbytečně odradit dospělé čtenáře. I v dospělosti se dá do příběhu krásně ponořit. Těším se, až děti poporostou a knižku jim ukážu.
Dovolím si kontroverzní komentář. Prosím dotčené komentující (včetně těch, co psali anotaci), aby to nebrali osobně. Lze vůbec po skutečném přečtení knihy napsat jméno George Sandová? Co by na to sama George Sand řekla?
Kniha je jako její název. Hutná. Těžko stravitelná. Jedinečná. Obohacující. Doporučuji užívat po menších dávkách.
Opětovně se setkáváte s postavami z prvního dílu. Držíte jim palce. Chvíli to vypadá, že se jim povede lépe, ale vzápětí padají do ještě drsnějšího soukolí tehdejší doby. Těžký život horníků a jejich rodin. Komplikované česko-polské, později i německé vztahy a události kolem druhé světové války. Výbornou formou podaná historie. Doporučuji přečíst i doslov a poděkování. Jen potvrzují hloubku a autenticitu autorky.
Posloucháno jako (povedená) audiokniha. Po Světle z Pauliny a Café Groll moje třetí kniha od Štiftera. Napínavý, dojemný, současný i dávno zašlý příběh, který se v závěru výborně propojí. Krásná práce s češtinou, která se ve Štifterově podání nádherně přizpůsobuje jednotlivým časovým linkám.
...a trochu lituju, že nejsem z Budějic a nemůžu si více užít barvitě popsaná místa jednotlivých částí příběhu.
Na začátku Oveho téměř nenávidíte. Pak se stydíte za své ukvapené názory. Hořkosladký příběh. Přiznávám se k pláči hned na několika místech.
Přesvědčila mě prostě zvědavost, co na knížce všichni vidí. Sex prodává. Taková malá domácí kuchařka. Mohl by někdo, kdo tepve plánuje knihu přečíst, dělat čárky při výskytu termínů "vnitřní bohyně" a "podvědomí" a zasdílet výsledek? Přísahám, že ta četnost je smrtící.
...aneb jak pohřbít dobrý nápad.
Po sérii silnějších kusů jsem doufala v něco odpočinkového. Inu, tohle bylo odpočinkové příliš.
Těžko se ubránit údivu nad tím, jak barvitý příběh je možné vtěsnat do tak málo slov. Jedním slovem epické. Hluboká poklona paní Legátové.
Příběhy dětí z dětský domovů jsou smutné. Téměř vždy. V této knize ale hrají děti až druhé housle. Hlavní roli má autor, který vždycky ví, jak zasáhnout, co říct a udělat. Nesympatický a vlastně neschopný komparz tvoří ostatní pracovníci a zejména pracovnice v dětských zařízeních.
Škoda.
Nemám iluze o systému a autor může být opravdu skvělým vychovatelem, ale knižnímu podání použité rozložení sil nesvědčí.
Povinná četba. Obsah zná každý, kdo prošel střední školu. Ale...
Tak útlá knížečka a přece vtáhne čtenáře do protektorátní doby a do kůže mladých lidí, se všemi jejich prožitky a emocemi v bezvýchodné situaci! Tohle je zkrátka vyšší spisovatelská. Klobouk dolů, pane Otčenášku!
Pohlcující, napínavý příběh, pro mě s mírným zklamáním z konce. Není to záměr? Taky byste to potřebovali na Tríbeči v zimě omrknout?
Chcete-li se dozvědět něco zajímavého o historii brněnského textilního průmyslu, pak jste na dobré adrese. Jen je tentokrát těžší poprat se s formou. Myslím, že to, že jde pouze o fragmenty možných událostí, bylo v knize zbytečně často akcentováno. Příběh je tím hodně "rozkouskován". Možná by knize slušelo rozdělení na dvě části. Příběh a fakta. Je však obdivuhodné, kolik mravenčí práce musí za sbíráním faktů být. Každopádně, děkuji autorům. Teď chodím po svém městě s očima zase o něco více otevřenýma.
Pod dojmem z filmu jsem knihu zařadila do seznamu MUSÍM PŘEČÍST. Krajina, postavy i lidové zvyky dostaly výrazně plastičtější obrysy. Příběh spjatý s krajinou a krajina s příběhem. A je jedno, zda jste člověk, zvíře, nebo hastrman, bez "své" krajiny se neobejdete. První kniha s pohádkovým motivem a druhá (uznávám, že trochu pomalejší a trochu monotónní v likvidaci těch, co krajinu ničí) s velkým morálním a ekologickým apelem. Voda. Jak aktuální téma, přesto, že od prvního vydání uplynulo 18 let!
Tohle je čistý požitek. Lehkost, s jakou vás autor vtáhne do příběhu na pár řádcích, je obdivuhodná. Nacházíte-li se zrovna v situaci, kdy máte pocit, že na čtení nezbývá čas, nebo energie, tahle kniha je skvělým pomocníkem. Krátké příběhy s velkou hloubkou.
Proč ji přečíst? Kniha vás vtáhne a nepustí. Prožijete romantický (nikterak přeslazený) příběh. Jako bonus dostanete lekci z historie Francie, Švédska a celé Evropy. Pokud do ní nahlédnete po letech, užijete si ji zase znovu.
Na okraj: Při posledním přečtení jsem v knížce objevila zmínku o aféře dr. Strunseeho s mladou ženou bláznivého dánského krále Kristiána VII., Karolínou Matyldou - velmi doporučuji ve filmu Královská aféra.
Navracím-li se po letech k oblíbeným knihám z mládí, často žasnu nad svojí tehdejší naivitou. Tentokrát si však stojím za svým. I když už je popisované schéma kolosu televizního zpravodajství zastaralé, pořád stojí za to, nahlédnout pod jeho tehdejší pokličku, a zároveň prožít drama únosu a jeho rozuzlení. Za mě pořád dobrá kniha!
Jsou knížky, které chcete mít v domácí knihovně. Tohle je jedna z nich. Nenechte se odradit množstvím stran. Každá z nich stojí za to. Odměnou vám bude barvitý obraz nejen několika generací jedné gruzínské rodiny, ale prožijete exkurzi do neklidné historie Gruzie, Ruska a Sovětského svazu. Mít tu možnost, dala bych hvězdu navíc za krásný jazyk a výborný překlad.
Co čekám od hororu? Chci se bát? Zažít tu atmosféru? Všechny strachy a emoce jsem si prožila s hlavním hrdinou. První závěr pro realitu: měla jsem bezvadné dětství (díky mami, díky tati!) a druhý závěr: fakt nemám ráda zimu (ne tu bílou krásnou, mírnou, ale tu vlezlou mrazivou, před kterou není úniku).
Konec knihy mě naprosto upřimně pobavil.