ludek7426 komentáře u knih

Řečeno slovy autora "Bylo to všechno náramně smutné. Ale bylo to také náramně krásné." Moje první a nejoblíbenější kniha od Vonneguta.
Příběh který si bere sci fi jen jako kulisy k mnohem hlubším myšlenkám. A konec, který mne vždy rozebere na kousky.

"Nikomu nezůstane jeho podoba." Cesta do exilu posledního světa, který může být stejně dobře světem prvním. Čas i svět se točí ve spirále, lidé se mění v kameny, vlky nebo ozvěnu a to celé je úžasná pocta Ovidiovým Proměnám.

8 19.02.2023

Tři hvězdičky za krásné fotografie, jinak mně tento cestopis ze známého treku kolem Annapuren příliš neoslovil. Ale to není chyba autora, prostě mi v srdci a duši více zní jiné příběhy z hor. Do hor si také chodím hledat klid a cestu do sebe, ale neustálé popisy, jestli je k dispozici wifi, jestli se dá připojit k facebooku, nabít laptop, to vše před čím na horách utíkám tady bylo neustále přítomno a při čtení mi vyloženě vadilo.
Pokud ale hledáte alespoň malé nahlédnutí do života v exotickém Nepálu, doplněné úžasnými fotkami, je tahle kniha přesně pro vás.

8 17.11.2020

Povinnost pro fanouška Strugackých, ale tahle jejich prvotina se dá bez problémů doporučit i těm ostatním. Pokud vám nevadí klasický sci fi příběh,kde duní raketové motory a hrdinové se potýkají s bažinami a radioaktivními pouštěmi planety Venuše. Samozřejmě tady najdeme dost toho patosu a popisu světlých zítřků. Ale ti co Strugacké dobře znají, okamžitě poznávají soumračnou a temnou atmosféru jejich pozdějších příběhů. Stejně tak už tady při vykreslování charakterů hlavních hrdinů je cítit co přijde v jejich pozdějších dílech. Odklon od popisu techniky a soustředění se na hlubiny lidské duše a lidských skutků.
Dávám krásné 4 hvězdičky, ale pokud se neřadíte ke skalním fanouškům, klidně si jednu nebo dvě uberte.

8 01.11.2020

Neprávem opomíjený klenot v žánru space opera si ocenění cenami Hugo, Locus a Nebula určitě zaslouží. Zatímco první díl v univerzu Pozvedání, Sluneční poutník teprve naznačil co přijde, Hvězdný příliv je hard sci fi se vším co k tomu patří. Na dně cizího moře leží ochromená loď s pozemskou posádkou neo-delfínů,šimpanze a lidí. Mimozemské rasy na orbitě i boj mezi frakcemi na lodi jsou rámcem tohoto výborného příběhu. Rozhodně doporučuji.

8 10.10.2020

Začátek Lemovy sbírky povídek a filozofických textů, konkrétně první tři povídky, se dá s lehkým srdcem zapomenout. Popřípadě při příštím čtení přeskočit. Potom ale nastupuje těžký kalibr, začínající povídkou Deník. Myšlenky elektronického boha, který tvoří vlastní světy a vesmíry. Sonda do duše "stvořitele".
V Přelíčení se Lem vypořádá po svém s klasickým problémem člověk versus android, s problémem osobnosti a svobodné vůle. Vynikající.
Pánův hlas - jeden z nejdůležitějších autorových textů vůbec, smršť nápadů a myšlenek, filozofická úvaha o neschopnosti lidstva navázat kontakt s mimozemskou civilizací.
Spanilá jízda pokračuje temnou a pochmurnou povídkou Maska. Zabijácký kyborg a láska v kulisách středověkého světa. Většina současných fantasy spisovatelů může jen tiše závidět.
Poslední z povídek, Sto třicet sedm vteřin, trochu ubírá z nasazeného tempa, ale myšlenky zde naznačené - počítačová síť, různé způsoby vnímání času, potvrzují Lema jako vizionáře, I když by se tomu možná sám bránil.
Hry a scénáře na konci knihy jsou trochu jinde než tvrdé jádro povídek před nimi, ale pořád je to Lem se svým gejzírem nápadů a myšlenek, takže za přečtení rozhodně stojí, Obzvláště Měsíční noc je výborná.
Pan Lem mně opět dostal, po nějaké době se k některým textům určitě vrátím, jsou tam myšlenky na spoustu přečtení a přemýšlení.

8 25.09.2020

Výborný psychologický román, autor vás zavede do vnitřního světa svých hrdinů, zbabělců i lidí "šedých", kteří se vždy dokážou přizpůsobit. To vše na pozadí doby od okupace do šedesátých let. Pro mne velké překvapení a další skvělý český autor i román. Doporučuji.

8 14.08.2020

O známé záhadě tragické Djatlovovy expedice vím už delší dobu, ledacos jsem si o ní přečetl. Přesto jsem v knize ruské spisovatelky našel spoustu informací, o kterých jsem nevěděl. Příběh seskládaný z archivních dokumentů je proložen druhou dějovou linkou, týkající se samotného psaní knihy. Část s autorkou píšící knihu mi moc nesedla, je to takové zvláštní, nijaké, jakoby nedotažené.Magický realismus? Účastníci výpravy zvonící spisovatelce za dveřmi a jeden nebo dva sny, to se mi zdá trochu málo.
Pokud se něco ještě neobjeví v ruských archivech, asi se už nikdy nedozvíme co se devíti turistům stalo. Ale Djatlovova výprava si říká o napsání strhujícího románu, ten příběh je určitě hodně silný. Třeba se dočkám.

8 20.06.2020

Alastair Reynolds opět nezklamal a dostal jsem od něj přesně to co jsem očekával. Hard SF space operu prvotřídní kvality. Variaci na Setkání s Rámou, velkolepé vyprávění. Přečteno jedním dechem. Za mne spokojenost. A těším se na případné pokračování, dveře si autor nechal otevřené...

8 30.05.2020

"Everest bez kyslíkové masky jako věčná idea, jako utopie. A navíc tušení, že úspěchem se něco ztrácí...."
Jak píše autor v doslovu, zpráva o výpravě, to není román. Ale i tak je kniha velmi čtivý popis prvního výstupu na Everest bez použití podpůrných prostředků. Messner nechodí hory" dobývat ", ale vše to podniká s cílem dozvědět se něco o sobě samém. To co dokázal je obdivuhodné.
Autorovy příběhy nejsou jen suchopárné popisy expedic, vždy otevře své nitro a myšlenky... mám rád jeho knihy.
" Kdo není ochoten vydat napospas něco ze sebe, nemá ani co říct."
Velmi doporučuji.

8 30.05.2020

Knížka která mi několik let čekala v knihovně na pravou chvíli. A ta konečně přišla. A je to opět jízda . Tim Powers mne vrhnul do děje monumentálního, temného , spletitého upírského eposu.
Děj pádí jako zběsilý, přesně jak to mám u autora rád. Nechybí romantičtí básníci, spousta akce, hororové scény při kterých tuhne krev v žilách, skvěle vykreslené postavy a charaktery a na závěr smutek a smíření.
Je to jiné než Brány Anubisovy, ale rukopis autora se nezapře.
Skvělé...

7 19.12.2022

Ivan Foustka uměl napsat strhující historický román stejně jako pravověrné sci fi Vzpoura proti času. V obou žánrech předvádí jak výborný je vypravěč, jeho knihy se čtou jedním dechem.
Balada o posledním Falkenštejnovi je temná historická romance,rámovaná neklidnými roky mezi smrtí Přemysla Otakara II. a vraždou Václava III. v Olomouci. Pokud máte rádi historické romány nebo prostě jen výborně napsaný příběh, je tahle kniha ta pravá.

7 06.12.2022

Ian Watson píše sci fi knihy a povídky přesně tak jak to mám rád.Knihy u kterých se nedočkáte žádné velké akce ani překotného děje,zato námětů na přemýšlení je tam dostatek.Tím mi připomíná mého oblíbeného Stanislava Lema,i když Watsonovy knihy mají specifickou náladu a atmosféru,díky které je okamžitě poznáte.
Žijeme ve spoustě paralelních vesmírů,ve kterých je realita utvářena teprve vůlí pozorovatele?Padá lidstvo do spirály sebezničení z vlastní vůle,protože si takou cestu volí?
Obětovaly se velryby pro nás nebo nás opustily a zvolily si svou cestu a vesmír?
Skvělé čtení,které přináší spoustu otázek,a možná ještě více odpovědí.Chytré,inteligentní sci fi o nás a o světě okolo nás.Jen se nebát trochu u čtení myslet.
Vidím že zde jdu s hodnocením proti proudu,ale za mne naprosto doporučuji.

7 23.12.2020

Nádherně schizofrenní úvaha mistra Lema na téma jaký má náš život, naše snažení a vůbec všechny naděje smysl. Jsme součástí předem připraveného plánu, a vedeni cestami které třeba zrovna nechápeme, ale které se někdy složí do naprosto logického celku? Nebo jsme sami v lhostejném vesmíru, zabydleném izolovanými blázny a všechno je jen zdání a halucinace?
"Zeptal jsem se :Co ode mne chtějí, co mi určili? A Prandtl mi dal papír s jedinou větou : Odpověď nebude."

7 15.10.2020

Třetí díl Nadace mi vůbec nesednul. V první části se autor jaksi narychlo a uspěchaně vypořádá s Mezkem, v jakési podivné konverzační obdobě hry "já vím, že ty víš, že já, vím.....". Podivné, tam kde je v předchozím díle Mezek nositelem děje a propracovanou a živou postavou, tady už jen plní funkci posunutí děje někam dál, aby Asimov uzavřel jeho příběh .
Druhá část je o poznání lepší, i když absolutně předvídatelná. Hlavně mi ale vadí logika autorova, Druhá nadace jako skrytá síla která pomůže První nadaci v dobách krizí, síla na kterou První nadace vždy spoléhá.
Ale v okamžiku odhalení jejich lidí, rozhodnou elity První nadace o jejich likvidaci. "Možná by byla pro ně laskavější klidná smrt".
Tohle mi u humanisty Asimova moc nesedí. Ale těším se na pokračování série, psané po dlouhé době co Asimov odložil původní Nadaci k ledu.
A ještě poslední poznámka. Vlastním původní vydání knihy od AG kult, a opravdu si nedovedu představit, že by někdo mohl spáchat ještě o několik tříd horší překlad než je tento. Rozbité a kostrbaté věty beze smyslu dělaly ze čtení utrpení. A o perlách typu "Mobs Riot před nadačním konzulátem" raději pomlčet.

7 20.09.2020

Rozsahem nevelká kniha, kterou jsem se už dlouho chystal přečíst. Možná že spousta zde napsaného nejde na první pohled použít v běžném životě, ale pokud vás ty myšlenky přimějí se na chvilku zastavit a zamyslet, naučit trpělivosti, mají určitě smysl.
Bylo by zajímavé vědět, kteří z úspěšných vojevůdců se knihou inspirovali, a kterým neúspěšným ani to nepomohlo.
"Zvítězí ten, komu do vedení vojska nezasahuje vládce".

7 30.08.2020

"Jestli vy dvě vylezete na vrchol Čo Oju, dám pro vás připravit při návratu k letišti slona"
Čekal jsem klasický příběh o přípravách na expedici a technický popis výstupu. To vše v knize je, ale to hlavní bylo velmi poetické vyprávění o krajině vzdáleného Nepálu, o lidech kteří tam žijí, i o těch kteří propadli kouzlu hor. Vyprávění o tom, co je žene na vrcholy osmitisícovek.
"Nesplněné sny pálí jako sůl v nezacelené ráně, vyhánějí nás trnitou cestičkou posvátného neklidu... "
Krásné a dojímavé vyprávění o splnění jednoho snu. Čím více pro něj člověk obětuje, tím větší má cenu. Nezapomenu na večerní poslech Bacha v ledovcovém žlabu na úpatí hory, a závidím ten západ slunce těsně pod vrcholem, v pátém výškovém táboře.
" S horami je to jako s lidmi. Některé se nám zalíbí na první pohled, okouzlí nás, jiné k nám nepromluví...."
Já takovéto vysoké hory nechodím, ale až zanedlouho vyrazím do těch "svých", tahle úžasná knížka pojede se mnou, připravená v batohu na chvilku klidného večerního počtení.
Vřele doporučuji i pro ty, kterým horolezectví nic neříká, v té knize je toho mnohem víc.

7 21.06.2020

Na první pohled vám tahle knížka může připadat jako sbírka víceméně absurdních epizod z války, ale pokud čtete pozorně, zjistíte že je plná krásných a hlubokých myšlenek. Všechny postavy tu jsou vykresleny živě a opravdově, věříte že to jsou skuteční lidé, každý jiný a svým způsobem trochu potrhlý. Když se sejdou tak rozdílné charaktery, jako milovník umění, kovboj, hudební skladatel, indián, pekař, neúspěšný polní kurát, major s jedním okem, impotentní vévoda co je vlastně hrabě a jeho mladičká manželka, vytvoří to výbušnou kombinaci, kde není nouze o spoustu absurdních situací..
A hrad, jako symbol věcí , za které stojí za to bojovat. "Měli jsme hrad v sobě a odváželi jsme jej s sebou".
Jedna z mých vůbec nejoblíbenějších knih, doporučuji.

Pro příznivce a čtenáře Lema rozhodně doporučuji, najdeme zde spoustu myšlenek a nápadů které rozvinul ve svých románech a povídkách. Nemožnost kontaktu, mlčící vesmír, hranice mezi živým a umělým, myslícím a "naprogramovaným". Tvoření celých světů a vesmírů... A spousta dalších problémů,etických a morálních, které přináší nebo teprve přinesou technologie a věda. Celá kniha je slovy autora takový kompas při naší plavbě mezi propastmi vědění a hlouposti.....
Ať už se Lemovy předpovědi budoucnosti vyplní nebo ne, je to fascinující čtení.
"Technologie ulehčující život se stala nástrojem jeho zbídačování, protože prostředky masové informace se z poslušného šiřitele duchovních statků staly zdrojem kulturních zmetků."
Ale když čtu vaše knihy pane Leme, mám pocit že to není tak zlé, že je tady naděje.....

6 09.08.2021

.... Černé oči těla zaplály a zamrkaly. "Dobrý večer Johne" , řeklo. "Chceš mi vyprávět další příběh? ".
Po přečtení těchto povídek ve vás zůstane zvláštní smutek a pocit znepokojení. Ray Aldridge zde stvořil celý svět, cizí a vzdálený, děsivý a krutý, ale ve skutečnosti naprosto lidský. Příběhy o tom co znamená být lidský. Příběhy na jejichž konci je téměř vždy naděje.
A samozřejmě je zde Brána tváří, jedna z nejlepších sci fi povídek všech dob, dle mého skromného názoru. Alespoň já ji cítím jako příběh o vykoupení viny a odpuštění.
Pokud vás svět Dilvermoonu osloví a dostane do své moci, budete se do něj chtít stále vracet. Ten návrat za trochu námahy a přemýšlení stojí.

6 15.12.2020