Lukáš987 komentáře u knih
Když měl vycházet tento díl, připadal jsem si jako důchodce v při slevách v Kauflandu.
Na cizí planetě, v cizím prostředí a v cizím paláci. Lord Mrdák a Kapitán Bouchač opět v akci a šance se odtud dostat bez problémů je menší než varlata kulturisty na steroidech. Planety s tak těžce vyslovitelným názvem natož ten název napsat ani zmiňovat nebudu, vlastně ani nemůžu protože to nenapíšu - to bylo snad náhodné plácnutí do klábosnice. Zapleteni s vesmírnou mafií LoMr a KaBouch letí svým příběhem tentokrát z pera Kristýny Sněgoňové a jednoduchý to zase nemají, problém se potkává s problémem. Jestli se má něco zvrtnout tak v přítomnosti těchto dvou a jejich party je to více než pravděpodobné. A ten konec? Do prkenný boudy, zvyšte mi dávku sedativ, dejte mě do mrazáku, protože do jara nevydržím...
Chris Carter je zpět se svými hrdiny Hunterem a Garciou a od prvních stránek vás opět vtáhne do svého příběhu. Jen tentokrát trochu v jiném podání, což u něj nejsme zvyklí a za což má u mě palec nahoru. Tady je ta změna fajn, alespoň pro mě. Samozřejmě nechybí jeho zvrácené popisy, návštěvy pitevny ve kterých doslova cítíte dezinfekci, cliffhangery na konci kapitol umí pořád ( a pořád mě to vytáčí v dobrém slova smyslu). A hledat pachatele je jako hledat prd v hurikánu a ten prd ani tolik nesmrdí, aby nám poskytl stopu. Morbidita zůstává, byla ale výrazně snížena oproti ostatním knihám, je emotivnější, je tu více vyšetřování, více policejní práce a Carter možná rozjíždí něco nového. Pachatel jde za jistých okolností pochopit.
Opět jsem si ty dva užil a teď bych si dal texaský steak z vysokého roštěnce .
Když necháš dveře napůl otevřené, uslyšíš šepot, jak se dovnitř dere. Když okno na kličku nezavřeš, zaťuká na okno, než bys řekl švec. Když jsi smutný, sám a bez nálady, ani se nenaděješ a Našeptávač je tady.
Další opět skvěle napsaný thriller. Začátek se zdá být jako všechny ostatní. Nastěhování do nového domu, nový začátek v novém mestě. Ale tady je to trochu jiné. Tady se kombinuje Thomas Harris (všichni víme jakou knihu myslím) s mysteriózním , děsivým nádechem z kterého běhá mráz po zádech. Ten styl vyprávění mi naprosto sedl obzvláště když se tam kombinují 2 styly, což jsem takto četl poprvé. Tady můžete hned na začátku odhadnout o co půjde, ale Alex vám to příjemně natahuje a tu strunu napětí drží kapitolu za kapitolou. A musíte si počkat na potvrzení svého odhadu, který se vám stejně sesype jako domeček z karet.
Druhý díl Skutečných zločinů na Plzeňsku od Františka Müllera nás provází 5 případy ve kterých nám autor umožní vstoupit za policejní pásku.
Hrůzné činy se nedějí jen v zahraničí a nemusí to být "Velká jména" jako je Bundy,Manson, Ramirez, Čikatilo nebo Dahmer aby vám nahnali husí kůži, zvedli adrenalin a žaludek. Toto se děje i v našich končinách, nedaleko našich dveří a není to krimi v televizi.
Autor nás provede výslechy, vyšetřováním, složitými policejními postupy, mravenčí prací ( občas doslova hledají prd ve vířivce) a dopadením pachatelů. Myslím, že musí mít svatozář a hodně pevný nervy, když se setká s takovými zrůdami, jaké žijí mezi námi. Autor to píše tak jak to je, přesně z pohledu policisty, kterým tuto pozici nezávidím. Složité dokazování a naše zákony a obhájci ( nechápu jak na to může mít někdo žaludek) nahrávají těmto zrůdám do karet a ta mravenčí práce je opravdu třeba.
Co udělá takových 10 zapomenutých minut ve výpovědi, nebo až moc bujné představy.
Další opět parádní díl doplněný fotografiemi. Psán tak, že to čtete jedním dechem. Kniha neslouží jako oslava a velebení pachatelů, ale jako ukázka poctivé policejní práce a co vše musí podstoupit a čím projít aby byla učiněna spravedlnost.
Vše je vysvětleno pro laiky, pro všechny true crime fanoušky a bez žádné složité omáčky
Veles, Chors, Perun, Černobog, Dažbog...Bohové musejí být šílení... Ne to není film z roku 1980 ale druhé a ještě šílenější, akčnější, drzejší pokračování prvního dílu Perunovi krve. Osud má někdy své cesty, ať se mu bráníte jak chcete a u cesty Martina Fridricha to platí dvojnásob. Kotletův smysl pro humor, lásku, které je tady taky dost. Nábojů, které tady nepřátelům nafluše škorpíkem do xichtu je tu takové množství, že bude mít opět Chuck Norris problémy počítat. Bohové tu nemají slitování a někteří z nich jsou dokonce kazi$uci...Kdyby se hrálo na skóre bude větší než ve filmu Total Recall, Robocop a Nejkrvavějším filmu všech dob . Během své cesty vás vezme z Prahy přes Německo na Šumavu, kam se Kotletovka fantasy mystika parádně hodí. Prostě pořádná Kotletovská destruktivní práce.
Je chytrý, je ďábelský, je nebezpečný a nechcete se mu dostat pod ruku. Stojí pro ti němu zrzavá kráska a paraplegik (tady mi to připomíná jiný film a hlášku" Kdo se nehejbe, nemlsá), který svou nemoc a bezmoc nahrazuje svým intelektem a dalších x pomocníků. Není to hon jednoho detektiva za padouchem. Vyšetřování je postupně odhalováno a nastinováno, tak jak to vidí Lincoln s Amelií. Na druhé straně si pachatel vychutnává své oběti. Střídání jednotlivých pohledů je super efekt, stejně tak jako tabulka s vyšetřováním. Deaver píše velmi poutavě, skoro vás nenechá nadechnout a to do poslední stránky, tam jsem se sekl, Jeffery mi udělal čáru přes rozpočet. A ten konec... Palec nahoru
Další Kotletovka a další svérázný autorův humor. Tady nečekejte hlubokomyslné debaty ve stylu Shakespeara, Jiráska, nebo zaláskovanou červenou knihovnu jako Rosalinda, nebo ta zelená... ehm jo Esmeralda.. Lásku maximálně placenou, nebo předstíranou. Tohle je prostě Kotleta, silnej statnej chlap, kterej se s nikým a ničím nese.e. a nic mu není svaté a to je dobře . Někdo potřebuje kousnutí pavoukem aby byl hrdinou a tady stačí lákavým pohybem překřížit nohy ve stylu Catherine Tramellové a rázem to z vás udělá frajera taky. Tady kdyby proběhlo vše jak mělo, byli by všichni hepy. Jenže jakmile se má něco post.t, tak se to prostě pose.e a to řádně.V této knize se setkáváme s celým slovanským Panteonem, což má autor opět zvládnuté. Ta mytologie mu prostě jde. Mytologie Zasazená do současnosti, trocha chtíče po nadvládě a rázem je pro Martina Fridricha, našeho hrdinu, problém dojít pro pizzu a krabičku camelek.
Granáty, dekapitace hlav, božstvo, víly z vily a vlky, sex a hromada vystřelených nábojů které udělají z nepřátel základ na boloňskou omáčku. Tady je opět více mrtvol na čtvrteční metr než důchodců v Lidlu na povánočním výprodeji. To vše a mnohem více dostanete v prvním díle Perunovi krve
Viděl jsem peklo? Sám sebe se ptám, když uzavírám tuto knihu. To co Adam píše si dokážete představit, před očima vám problikává děsivý atmosférický příběh. Popisuje něco co prostě skutečně zažijete , něco co vás pomalu a děsivě obklopuje a pohlcuje jako ta nejčernější tma. Autorova představivost, která přetváří místa v knize je až neskutečná. Adam se s tím nemazlí. Morbidní, brutální nálož textu si užijete každým řádkem. Vyvolá ve vás čirý děs, který v sobě snoubí hrůzu s úžasem. Přesně tip hororu, který mi sedl. Psychedelická jízda na 420 stránkách ukojila mé čtenářské chutě
Uff, hned na začátku takhle tíživá situace této knihy, ty popisy jako bych byl mezi hlavními hrdiny této knihy a cítil ten dům. Napětí se stále stupňuje, atmosféra houstne a Adam Neville umí popsat vše do detailu, i ten čouhající hřebíček, který se snaží schovat před posledním úderem kladiva. Ta temnota, zoufalství, vyčerpanost prostupuje celou knihou. Snad poprvé vidím minimum přímé řeči v příběhu, ale ani trochu to neubírá na čtivosti. Adamovi stačí vyprávění a to zvládá bravurním, dechberoucím a děsivě mystickým způsobem.
Dělá autor cvoka z Toma nebo z čtenáře? Je to vše paranoia, nebo pravda? Celá kniha vás drží v napětí a není tady moment kdy si můžete odpočinout a v klidu se nadechnout.
Na začátku jsem čekal klasický strašidelný dům s tragickou historií, který za poslední peníze koupí rodinka... No dostal jsem něco, co mě nadchlo, něco co mě ohromilo.
Touto knihou se Adam Neville zařazuje na příčku mých oblíbených knih a rozhodně si přečtu další kousek
Stačí špatně odbočit, stačí jedno špatně rozhodnutí a rázem se dostanete do maléru a ne zrovna příjemného protože tento malér se kterým se nechal inspirovat autor od samotného Eda Geina. Tato kniha vás upoutá hned od začátku. Autor pomalými kroky se vám dávkuje napětí a sype drobečky informací stejně tak jako postavám v knize. Každá kapitola má svůj pohled na příběh a v tomto příběhu rozhodně nechcete být návštěvníkem motelu Normana Batese. Chvíli to vypadá tak, chvíli jinak. Tady nevíte čemu věřit až do odhalení. Psycho je opravdu název knihy který sedí jak pdel na hrnec. Čím více čtete, tím vice se propadáte do Normanovi temné, zvrácené mysli a pokud neuhnete ztratíte se tam.
Chcete-li si přečíst knihu plnou romantiky, laskavých slov božích a lásky s nějakým příjemným příběhem, kde vám nehrozí žádné nebezpečí. S příběhem, který se hodí jako povinná četba mezi klášterními zdmi, pak budete muset sáhnout po jiné knize. Protože tady vám František Kotleta naservíruje obří koziska, vlhké undičky, plameny a pekelný sexappeal. Nábojů se tady vystřílí tolik, že ani Chuck Norris by je nespočíval a to umí počítat do nekonečna, prý dokonce dvakrát. A protože s čerty nejsou žerty, vrací se nám Filip Aksamit, syn šelmy s číslem 666 ve svém kapku komplikovanějším příběhu. Kotleta píše svým perverzně démonickým a bláznivým stylem, který si buď zamilujete, nebo odložíte. Dokonce vás i přivzdělá (str.141 - řádka 18).
Myslím si, že Franta je buď převtělený démon, nebo má smlouvu s Lulu... Jeho znalosti podsvětí jsou až zarážející.
Zase jsem se velice pobavil, i když první díl je přeci je o něco lepší. Ale kdo by neodolal Lilith
Jedna lidská vlastnost nevylučuje u člověka jakoukoliv jinou. Mohou existovat jedna vedle druhé: dobré i špatné. Jestliže v předchozích dílech měl Hannibal Lecter, řekněme málo prostoru tady ho má hodně a je to znát . Svoji volnost si řádně užívá.
Tato kniha má 2 temné stránky a teda nevím kdo je tady větší psychopat. Jestli Hannibal, nebo pan X (nebudu spoilerovat) . Opět precizní Hannibal, opět jeho geniální mysl, kde je před vámi o krok napřed. Vše musí být dokonalé, v pořádku. A nechtějte si ho poštvat proti sobě. Díl daleko akčnější oproti předchozím, které byly více psycho díky spolupráci Dr. Lectera . Díl ve kterém se Hannibal objeví v celé své temné stránce, díl který v něčem předčí ostatní. Tady si Thomas Harris obzvláště vyhrává s fantazií čtenáře, umí navodit sakra zvrácenou atmosféru a konec, konec ten vás teprve dostane.
Tentokrát asi nejznámější díl ze série s Dr. Lecterem, který tady dostává více prostoru. Vyšetřování se tentokrát ujímá studentka FBI Clarice Starlingová, která chodí za Ďáblem, aby ulovila druhého. Velice pozorný Dr. Lecter se přes mříže a Harrisovu knihu dostává do vaší hlavy a hlavy všech okolo. Skvělé vykreslení postav a příběhu do posledního detailu. Autor pěkně natahuje strunu napětí a když máte odhalení na dosah ruky, nechá vás ještě pěkně podusit.
Neváhejte a nalijte si vynikající víno Batard-Montrachet a vychutnejte těchto 365 stránek
Jsme to co jsme a Hannibal Lecter a jeho příběh se zrodil právě v této knize. 247 stránek není moc, ale bohatě to stačí na rozpoutání pekla, které si pro vás autor připraví. Temná Lecterova duše, která má zvrácenou zálibu v lidském mase a touha pomstě nás vnese do raných let Lecterova jídelníčku. Důmyslný, precizní, neúprosný a s vytrvalostí s jakou stříhají Japonci Bonsai si jde za svým cílem .
Thomas Harris píše opravdu parádně. Jeho popisy nemusí být brutální, přesto vás vtáhnou a každou stránku si vychutnáváte jako hovězí svíčkovou s pepřovou omáčkou.
Sám bych ďáblu ihned podlehl, nebýt toho, že ďáblem jsem já.
Jinak můžu doporučit líčka na červeném víně
Ignis fatuus - Světýlka z blat rozhodně není pohádka se statečnou Hančí co se občas objeví v televizi nýbrž Šumavským hororovým příběhem v období kopečkářů a jehličkových maskáčů s historickými vsuvkami a legendami - ty má autorka precizně zmáknuté. Žádná tma na světě není jako ta lesní. Příběh se vám dere pod kůži jako Šumavská nepropustná mlha. Šumavu mám co by kamenem dohodil a jednou doběhl. Dokonce i Strakonice jsou v knize zmíněné (to potěší) . Zmaten a tápající ve tmě a dost dobře jsem se ocitl mezi členy výpravy, tak mě ta kniha vtáhla. Autorka si hraje s vaší myslí a pěkně ji rozebírá kousek po kousku a nedá vám oddychnout. Čekal jsem vše, ale tohle, tohle mi udělalo čáru přes rozpočet, protože doprd... to co nám autorka servíruje je parádní čtení a ta temnota,mlha a světýlka vás prostě pohltí... Možná má autorka smlouvu s Ďáblem, možná má v garáži zaparkovaný stroj času, protože ten styl, kterým je kniha psaná je famózní.
Na první pohled se to zdálo jako obyčejný strašidelný dům. To pojetí se kterým autor píše je vskutku unikátní, plný napětí a má to spád. Hodně mě bavilo střídání pohledů, více teda to temnější, které připomnělo část filmu Insidious. Najde se tu i bojovník církve kterému se před tímto domem rozklepou kolena. Tento dům je totiž "živý" a asi ho nechcete zdědit, nebo v přenocovat, natož bydlet... Protože tento dům ukrývá svá děsivá tajemství. Všude v jeho temných koutech zní šepot. Čekal jsem všechno co v těchto bojích bývá, ale pan Masterton si umí pohrát a to hodně dobře.
Je to šepot duší, šepot dávných obyvatel, nebo je to jen představa současných obyvatel domu a autor si s váma hraje jako kočka s myší. To se dozvíte na konci knihy.
.
.
Škoda, že občas byl překlad trochu kostrbatý a kniha přeložena jako Dům 1000 šepotů, když originální název je The house of hundred whispers
Lord mrdák a kapitán Bouchač opět v akci. Podpoření Amandou, Agou, Dankou, Gertrudou a opět v problémech, že i proplout vesmír na kánoii by bylo menší zlo. Společenství po nich opět jde jako český agrobaron po dotacích. Tahle banda je magnet na průsery,vletí do něj dřív než řeknete "maso" jakmile se z jednoho dostanou vletí minimálně do dalších pěti . Minimálně tady Kapitán Bouchač. Z čeho se on neprostřílí z toho se vykecá za použití svého sarkasmu, důvtipu a páru vykouřených divaků pomůže mu jeho parta.
Další díl ze série Legie s názvem Plameny války nabitá akci, krví, létajícími končetinami, obětování a nelítostnými souboji v podání Kotletova pera, který se s ničím a nikým jako obvykle vůbec nese...
Haf
Haf
...
Ťuk
ťuk
ťuk ...
No hanba by mě měla fackovat a ďábel sežrat, že jsem se k tomuhle klenotu dostal až teď. Příběh plný napětí, mystiky, děsu a tajemství už od úvodních stran knihy. Tohle je jeden z pilířů hororu o který se opírají další a další horory, z kterého čerpala a čerpá dnešní filmografie či knihy. Tato kniha ukázala směr kam se má ubírat děs.
Spokojený život Chris Macneilové se obrací vzhůru nohama ve chvíli kdy "onemocní" její dcera Regan, ve chvíli kdy doktoři jsou se svými medikamenty krátcí a dcera jejíž obličej získává stále hrůznější podobu, mluví hrubým nelidským hlasem, vznáší se nad postelí a otáčí hlavu v nepřirozených úhlech.
Skvěle napsané, stupňované napětí a strach se kterým si autor opravdu vyhrál, hltáte stránku za stránkou. Mučivá bezmoc matky, která udělá pro svou dceru vše co může a autor brnká na struny vašich nervů a občas pořádně... Navíc v této knize zmínil skutečné autory zabývající se případy Exorcismu (Traugott Konstantin Oesterreich, Sigmund Freud, Vernon McCasland, Carl Gustav Jung ) což přidává na hodnotě příběhu a možná i jeho uvěřitelnosti.
Já byl velmi, velmi spokojen
A když (Ježíš) vstoupil na břeh, vyšel proti němu jakýsi muž z toho města, který byl posedlý démony... už dlouhou dobu... Neboť ho velice často (ďábel) zachvacoval, tehdy ho poutali řetězy a okovy... ale on pouta vždy přerval. Ježíš se ho zeptal: „Jaké je tvé jméno?" Odpověděl: „Legie."
EVANGELIUM SV. LUKÁŠE 8:27,3*
Sériový vrah z průvodcem? Proč ne?
U Craigových knih si musím zvykat na odbočky v příběhu a více postav, ale to nemění nic na tom, že umí psát poutavě i když je někdy těch odboček moc, něco bych ubral. U téhle knihy se mu to opět podařilo. Hon na sériového vraha který se inspiroval pohádkami bratří Grimmů těch původních ( budu muset pořídit), než je doba zcenzurovala, převyprávěla a uhladila pro oči a uši. Opět je na řadě velký vyšetřovací tým, s takovým se setkávám prvně. Většinou to jsou 2 vyšetřovatelé a šéf. Tady máme větší tým a každý má co dělat. Další kniha ve které autor dokázal, že když se do něčeho zakousne tak to dokončí.
Teď už se budu koukat na větu "hodit na holku očko" úplně jinak...
Velice zajímavá teorie, že jsme i my postavami své vlastní knihy a kdo je autor našeho příběhu, který volí naše kroky?
(SPOILER) K autorovi jsem se dostal přes jeho novinku Kde se skrývá ďábel.
Tahle kniha je jeden velký propletenec. Dlouho jsem tápal v mlze ovázaný spousty uzlů, které se špatně rozvazovaly. Když už jsem jeden rozvázal, další překážel. Od roku 1084 až po současnost tápat v mysli sériového vraha, v ruských, ukrajinských, německých jednotkách, víře a náboženství. V mimořádné schopnosti manipulace (shodou okolností jsem nedávno dočetl Helter Skelter o Charlesu Mansonovi) , když potřebuje loajalitu. Během čtení jsem si dělal poznámky, které do sebe potom zapadaly, dostalo to pěknej spád... a...
Autor má opět pěkně zmáknuté prostředí a je vidět, že si dal opět dostatečné množství času aby knihu mohl dopsat.
Za ten konec palec nahoru
Nečti dál pokud nechceš.
.
.
.
.
Dost děsivá skutečnost.
Krvavý orel je způsob exekuce, během které se popravovanému zaživa rozřízne tělo na zádech tak, aby se odhalila páteř. Od ní se pak odříznou žebra a natočí se do stran, aby připomínala křídla. Následně se vyjmou plíce a položí se na žebra. Jak se „třepou“, připomínají let ptáka