lulucinax
komentáře u knih
Hlasy v bouři
Darcy Coates
Knihu jsem dostala zdarma k nákupu a už dlouho mi ležela v knihovně. Jsem ráda, že na ni konečně došlo a s klidným svědomím se jí můžu zbavit, protože mi absolutně nesedla.
Horory všeobecně nevyhledávám, ale tahle ani moc strašidelná nebyla, občas jsem se i zasmála nad činy hlavních hrdinů. V knize jsem objevila několik nelogických věcí. Chápu, že adrenalin může udělat svoje, ale Dorran mi přišel jako superhrdina a lezl mi na nervy, jak nerespektoval Clare a hrál si na hrdinu.
Celkově se mi zdál příběh dost nevěrohodný a od „Královny hororu“, jak se píše na obálce, jsem zkrátka čekala víc.
Za co dávám dvě hvězdy a co se mi líbilo je čtivost a krátké kapitoly, díky kterým stránky rychle odsýpaly.
Tyhle fragmenty
Bianca Bellová
Tyhle fragmenty, jak už název napovídá, ukazují takové střípky, různé situace ze života, ve kterých se hrdinové ocitnou.
Někomu by mohlo vadit, že většina povídek je neukončených. Mně to nepřišlo na škodu, jen u některých jsem byla zvědavá, co by se stalo dál, nicméně určitě vybízí k zamyšlení.
Soubor obsahuje 18 povídek a rozhodně vás překvapí, protože nevíte, co čekat. Některé byli smutné až depresivní, podivné i psycho a u některých jsem se zasmála.
Celkově se mi většina povídek líbila a vypíchla bych: Tyhle fragmenty, Samozřejmě, že se podívala, Delirium, Poslední rozloučení...
Transfer
Bianca Bellová
„Nikdy si nemůžeme být jistí, kde přistaneme."
Čtyři povídky, čtyři lidé, čtyři příběhy.
Další povídková kniha od BB, kterou jsem četla, příště už zkusím román/novelu.
Styl psaní autorky mi sedí. Píše čtivě a jsou to příběhy, nad kterými se zamyslíte. Možná pak popřemýšlíte nad svým životem a možná taky ne.
Všechny povídky mě něčím zaujaly a čtení jsem si užila. Ale teď po týdnu, už si je popravdě moc nevybavím, ale ty pocity tam zůstaly a to je důležité. Nejvíce mě zaujala první povídka Lindy, která se vrací z karu.
Marek Dvořák: Mezi nebem a pacientem
Martin Moravec
Opět úžasná kniha od Martina Moravce psaná formou rozhovoru. Nyní s lékařem záchranné služby Markem Dvořákem. Marek Dvořák, mimoto že je velký sympaťák, je i skvělý lékař. Skoro celou knihu jsem si říkala, že kdyby mně nebo mé rodině šlo o život, byla bych ráda, kdyby byl v rukou pana Dvořáka. Ale přesto doufám, že ho nepotkám, protože, když už by letěl z Hradce vrtulníkem, asi by to nebylo kvůli odřenému kolenu.
V knize se dočtete o jeho životě, že nelítá jen se záchranářským vrtulníkem a také, jak to chodí na záchranné službě. Rozhodně lepší informace než z Ordinace v růžové zahradě. Takže pokud jste se této knize dosud vyhýbali (nechápu, jak je to možné), rozhodně si ji přečtěte. Minimálně už jenom proto, že si zopakujete, jak dát první pomoc.
Budu se těšit na další knihu MM a mezitím si časem dám Vladimíra Beneše, kterého si šetřím, protože pak už bych je měla všechny přečtené a co pak.
Ještě jedna zajímavost, pan Moravec si vydává knihy sám a je moc fajn vidět, jak se mu to zvrhlo, a že pak musí pracovat celá rodina/vesnice, aby odeslal objednávky - sen každého autora.
Varhaník z mrtvé vesnice
Danuta Chlupová
Příběh se odehrává v padesátých až šedesátých letech v Československu. Takže komunismus. A politika. V poslední době jsem toho četla více a už mě to jaksi spíš leze nervy, protože člověk s tím nic nenadělá a má z toho akorát špatnou náladu. Docela mi to připomnělo Šikmý kostel. Nicméně tento příběh se mi pod kůži tak úplně nedostal, přestože se kniha četla velmi dobře, bylo mi jedno, co se hrdinům děje. A Teodor mě pak spíš už štval a byla jsem ráda, že je konec.
Ale abych jen nekritizovala, líbil se mi příběh Mirka. Uvědomila jsem si, jak to museli mít tito lidé dříve těžké.
Slušní lidé
J. P. Delaney (p)
Děsivá představa. Zazvoní na vás chlápek a řekne vám, že váš dvouletý syn není váš, protože vám v porodnici vyměnili děti. Knihu jsem odkládala kvůli tématu a čekala až děti odrostou, abych to neprožívala až příliš. A dobře jsem udělala, protože se jedná o opravdu skvěle napsaný psychothriller, který nebudete chtít odložit.
Otec byl se synem na rodičovské. To se v knížkách často nevidí. Theo byl velmi živé dítě a bylo vidět, že na otce okolí pohlíželo spatra, že je jasné, že nezvládá výchovu dítěte, protože je muž. V druhé rodině se o výchovu víceméně starala chůva a angažoval se spíš také otec. Takže ženy byly upozaděny, velmi neobvyklé.
Můžeme vidět, jak se postupně na první pohled ze slušných lidí stávají lidé, které pro své dítě chtějí udělat maximum. Rozhodně doporučuji k přečtení. Od autora mám přečtené vše a tahle byla za mě nejlepší.
Róza a Sam - Uloupené lupení
Cathon (p)
Malá holčička Róza se svou pidipandou řeší záhadu.Příběh je krátký akorát na jedno uspávání a je velmi povedený. Na konci samozřejmě čeká rozuzlení a ponaučení. Mám jen jednu výtku. Konec mi přišel poměrně useknutý, uvítala bych stránku navíc.
Nicméně dětem se příběh líbil a četli jsme ho již opakovaně. Ilustrace moc pěkné a rozhodně stojí za přečtení.
Símka
Lucie Hušková
Símky mi bylo moc líto, prožila si tzv. studený odchov, ale kdyby jen to. Símka stále věřila, že když bude lepší, bude ji mít její matka ráda. Přitom mateřská láska by měla být automatická a přirozená.
Autorka skvěle vystihla emoce a charaktery postav. A také ve mně vzbudila velké emoce. Její matku jsem nenáviděla, litovala jsem Símky a říkala si, tak už se na ni ksakru vykašli! Určitě na to bude nějaký psychologický komplex.
Těším se na autorčinu novinku Kolem dokola.
Sběratel sněhu
Jan Štifter
Začátek knihy byl pro mě dost rozpačitý, jelikož jsem se ztrácela v ději, postavách i čase (1930-1945, 1956, 2017). Od druhé půlky se to již zlepšilo a jednotlivé příběhy mě začaly zajímat a byla jsem zvědavá, jak se příběhy propojí.
Autor velmi dobře vystihl jednotlivé doby i vztahy mezi postavami, které byly uvěřitelné a výborně vykreslené. Kniha obsahovala trochu magie a duchovna, nicméně tady mě to nijak nerušilo. Autorovo styl psaní je mi blízký a budu se těšit na další jeho knihy.
V šedých tónech
Ruta Sepetys
Stejně jako Sůl moře mě kniha chytla od první stránky. Díky krátkým kapitolám a čtivému napínavému ději vám stránky ubíhají pod rukama. Děj je zasazen do období druhé světové války, takže to vůbec není lehké čtení. Vše jsem prožívala s hlavními hrdiny a fandila jsem jim.
Pokud hledáte podobné čtení, tak doporučuji Jmenuji se Maryte od Alvydase Šlepikase.
Úterní poledne
Tomáš Král
Pokud hledáte knihu, která je netradičně napsaná a rádi se nad knihami zamýšlíte, tak směle do ní.
Příběh vypráví Greg Sydor - spisovatel, který má tvůrčí krizi, ale jen do doby, než potká Jennifer. Děj se odehrává v New Yorku, ale mohl by se odehrávat i jinde. Do něj zasahuje vypravěč se svými tučnými poznámkami. Nechybí zde ani poetické části. V knize nalezneme více příběhů, ale všechny mají společného jmenovatele - krásnou Jennifer, která to s muži nemá vůbec jednoduché.
Na mě zde bylo občas hodně omáčky okolo, ale celkově kniha působí velmi čtivě a zajímavě. Na konci najdete playlist, který umocní váš zážitek ze čtení, a na který se autor odkazuje v průběhu knihy. Líbilo se mi, že jsem mohla nahlédnout i do hlavy Jennifer, kde vysvětluje proč současně vede vztah se třemi muži, nicméně jsem její chování nedokázala pochopit. Kapitoly Jennifer jsou psány na šířku.
Děkuji autorovi za zaslání i této knihy a po jejím přečtení mi dává větší smysl jeho poezie Písně dne a noci. Asi jsem je měla číst v opačném pořadí :)
Adelaide
Genevieve Wheeler
Čekala jsem romantickou oddychovku, ale dostala jsem velmi dobrý psychologický romantický román, který mě donutil k zamyšlení.
Rory - chlap (ne ta mladá Gilmorka :)) mi lezl na nervy už od prvního okamžiku a nějak jsem se mu nedostala pod kůži a pořád jsem si říkala, co na něm Adelaide vidí, kromě toho, že vypadá jak princ z disneyovky. Příběh začíná koncem, kdy Adelaide kvůli tomu mizernému chlapovi skončila na dně. Styl autorky se mi líbil, velmi dobře se kniha četla a dokázala jsem se do Adelaide vcítit.
Kniha mě na první pohled zaujala obálkou. Doporučuji čtenářkám CoHo.
Dceřina kletba
Tereza Bartošová
Mé první setkání s autorkou a musím uznat, že se jedná o velmi povedenou českou detektivku.
Vyšetřovatelé mi byli sympatičtí a nevadilo, že jsem nečetla předchozí díly. Jen jsem to kvůli tomu měla těžší.
Přišlo mi, že postav se v knize vyskytovalo až příliš a u každé bylo i jméno a příjmení. (třeba i jméno zaměstnankyně bazaru, která se tam objevila jednou a v dalších knihách se pravděpodobně vyskytovat nebude). Přehled jsem neztratila, ale trochu mě mátly, ale možná, že to byl záměr.
Některé části se mi zdály zbytečně popisné a opakovaly popisy vyšetřování, kde šli k někomu a opakovali mu, co se zrovna dozvěděly, i když čtenář už to věděl. Osobně mám raději svižnější detektivky.
Celkově má autorka velmi dobře promyšlený děj, který je logický a pěkně plyne. Kniha je čtivá a hlavní hrdinové uvěřitelní. Tip na vraha jsem měla, ale mýlila jsem se. Od jistého okamžiku už byl evidentní. Konec vyšetřovatelům spadl trochu do klína, ale proč ne. Časem možná zkusím i nějaké další její knihy.
Vegetariánka
Han Kang
V poslední době omezuji příjem masa, přestává mi chutnat a z jeho přípravy se mi zvedá žaludek. Nevím proč a je to vlastně jedno.
Jen chci říct, že kniha mě zaujala už dle názvu a točí se nejen kolem vegetariánství/veganství, ale otevírá i další témata.
Hlavní hrdince se zdál sen a druhý den přestala jíst maso. Šlo především o samotné rozhodnutí. Vzepřela se manželovi, otci i společnosti. Nedokážou to pochopit, pořád jí ho cpou a v některých pasážích i doslova a bylo mi z toho/ z nich špatně.
Miluju styl psaní autorky, píše neskutečně procítěně a příběh mě pohltil, přežvýkal jako kus syrového masa a na konci vyplivnul. Vzbudila ve mně spoustu emocí. Manžela, otce a další jsem nenáviděla a pro hlavní hrdinku jsem měla pochopení a bylo mi jí líto.
Dny v knihkupectví Morisaki
Satoši Jagisawa (p)
Takako mi bylo líto, co jí provedl ten bídák a ještě jí to oznámil jako mimochodem. Kniha se mi četla dobře.
První polovina knihy mě zaujala, jak se dostane do knihkupectví a ke strýčkovi, kterého jsem tipovala na šedesát let, protože byl téměř nemohoucí, starší a bolela ho často záda. A pak se dozvíme, že mu je čtyřicet! :)
Druhá polovina už mě tolik nebavila. Hlavně když se na scéně objevila Momoko, která mi byla protivná. Dělala jako kdyby se vrátila z pětidenního výletu, přitom zmizela na pět let.
Možná je to odlišnou kulturou, možná mým rozpoložením, ale zkrátka mi moc nesedla.
Ani později, ani jinde
Delphine de Vigan
Už dlouho jsem si něco chtěla přečíst od této oblíbené autorky a tak nějak jsem tušila, že se mi bude líbit a taky že jo. Její styl psaní i příběh mě chytl od první strany.
Příběh je vyprávěn Mathildou mladou vdovou a matkou tří dětí, která má problémy v práci. A také Thibaultem, lékařem pracujícím v terénu. Jejich příběhy se v několika okamžicích protnou.
Oba hrdinové mi byli sympatičtí a prožívala jsem s nimi jejich starosti.
Velmi čtivá záležitost. Konec mi vyrazil dech a budu se těšit na další knihy.
Beze stopy
Eva Brykner
Beze stopy je kvalitní psychothriller od české autorky, který přečtete jedním dechem. Napínavý od začátku až do konce.
V thrillerech už mám něco načteno, takže jsem odhadla vraha správně, ale i tak jsem byla překvapená zajímavým rozuzlením.
Opozdilec
Dimitri Verhulst
Kniha Opozdilec od Belgického spisovatele byla vybrána jako bonusová kniha ve čtenářském klubu a po přečtení anotace jsem věděla, že do ní půjdu. Zkrátka šílenost. Sedmdesátičtyřletý muž předstírá demenci, aby se zbavil manželky. Kniha je napsaná velmi čtivě a i humorně, přestože se bavíme o celkem depresivní situaci i prostředí.
Hvězdu jsem srazila, protože jsem nebyla úplně spokojena s koncem. Pokud máte rádi takové řekněme netradiční knihy, určitě zkuste. Hned první věta mě rozsekala.
Trápení všeho druhu
Mariana Leky
Autorka v knize milým způsobem vypráví o starostech každodenního života. Jednotlivá vyprávění mají plus minus tři a půl strany. Tyto postřehy ze života působí někdy humorně, někdy laskavě a někdy jen tak vyšumí. Čtou se velmi pěkně, ale abych pravdu řekla, moc mě neoslovily, ani kresbičky na konci každé části. Knihu jsem brala jako fajn oddychovku.
Je to má první kniha od autorky a podle názvu jsem spíš čekala, že to bude jedno velké trápení za druhým. Takže, kdo by měl podobné obavy, vůbec se nebojte.
Každopádně mám v plánu zkusit i autorčinu předchozí knihu Co je odtud vidět.
Skoncovat s Eddym B.
Édouard Louis (p)
Velmi silné biografické vyprávění kluka, který to v životě nemá vůbec lehké. Hned první větou mě zlomil. Vyrůstá v chudé rodině s několika sourozenci, s obyčejnou chladnou mámou a agresivním otcem, který se dme pýchou, že nikdy neuhodí své děti, ale ono násilí nemusí být jen fyzické. Ve škole ho šikanují a posmívají se mu jaký je, jak mluví, jak vypadá, prostě zkrátka proto, že vůbec je.
Kniha vzbuzuje hodně emocí, hlavně soucit, bezmoc, hněv a zuřivost. Celou dobu mi ho bylo líto a přála jsem mu někoho, kdo by ho měl aspoň trochu rád takový jaký je.
