lushi
komentáře u knih

parádní dobrodružný příběh, který nenudí a pobaví. vždycky jsem měla raději Hucka pro jeho ryzí srdce, Tom Sawyer mi vždycky přišel příliš nafoukaný.
kniha ale není pro všechny děti. myslím si, že je potřeba, aby měly znalosti o historii otroctví v USA. čtenář musí chápat, proč je kniha tak rasistická

do šaliny na cestu do práce dobrý...
Pat Hobby je fakt zoufalec. Příběhy mi nepřišly tragikomické, spíše jen tragické, moc často jsem se při četbě nebavila. Častěji jsem pociťovala smutek a takovou divnost a trapnost...

Je to poprvé, co hodnotím knihu, aniž bych ji dočetla do konce. V polovině jsem ale usoudila, že číst dál už nemá cenu (vzhledem k tomu, že R&J jsem dávno četla).
Nemyslím si, že zasadit klasiku do mangy a moderního Tokia je špatný nápad, nepřišlo mi ale jako dobrá volba ponechat veršování. Ty verše ke komixu a modernímu prostředí prostě nesedí. Možná je to tím, že mangu už nějakou dobu nečtu, ale přišlo mi náročné soustředit se na kresbu a zároveň veršovaný text.
Myslím si, že moudřejší by bylo prostě příběh překreslit, vždyť ve zfilmované podobě spolu taky nemluví ve verších (předpokládám).

Největší zločin vůči společnosti odčiněn - 1984 přečteno.
Vzhledem k popularitě a záplavě názorů si říkám, jestli má vůbec smysl 1984 nějak komentovat. Snad jen, že jsem celou dobu doufala, že dobro zvítězí nad zlem. A jinak ten čtenářský požitek přinesl v zásadě pocity beznaděje. No prostě je to náročný.

sci-fi a fantasy? taky, ale tento román je zároveň aktuální, psychologický i politický (informační válka, topení se v beznaději a vlastní identitě, prázdnota, obklíčení pravidly bez smyslu), no prostě zvláštní věc, neobyčejný "žánr" - dokonce tak neobyčejný, že bych knihu nedokázala k něčemu jinému přirovnat (a ani ke knihám samotného autora).
ze začátku mi to čtení šlo celkem ztuha, ale po pár kapitolách jsem už byla k nezastavení :) už dlouho jsem z knihy neměla takový čtenářský požitek, který mě nutil lidem okolo vyprávět detaily příběhu

Absolutně boží! Kniha mě chytla jako počítačová hra, nevnímala jsem čas, nepotřebovala jsem spát, jíst, pít. Nic. Prostě jen číst.

Stevenson byl muž mnoha žánrů, dokladem je tento soubor povídek.
Jekyll a Hyde je (strašidelně) detektivní příběh, taková hodně dobrá záhadička týkající se povahy člověka, potlačování tužeb a tak.
Franchardský poklad je laděný na podobnou vlnu, ale je to příběh jednodušší a ne tak tajemný.
Nakonec Falesánské pobřeží je spíše dobrodružnou povídkou, kde dobro vítězí nad zlem (v podstatě jako ve všech třech povídkách)

Červená a bílá pro mě určitě není kultem a ani nepředčí Mechanický pomeranč, nicméně jde o docela zajímavý román. Pokud se naladíte na neobvyklou formu vyprávění, kdy pouze čtenář nese na bedrech rozlišování skutečnosti a halucinací, od románu se neodpoutáte. Chcete vědět, kam až Silnej doputuje. Co zlýho se mu stane. Nebo jestli se bude konat hepy end.

Při četbě jsem se náramně bavila. Hrdinky jako by byly odrazem některých mých kamarádek (a někdy i mě samotné). Bavila jsem se při výpravě do světa konzumu a malicherností, ke kterým hrdinky přistupují se smrtelnou vážností.

Zde rozhodně nejde o odpočinkové čtení. Tvář toho druhého je psychicky náročný výlet do spleti úvah a myšlenek pomateného, psychicky narušeného vědce, jehož způsob uvažování je právě ovlivněn vědou. Jeho úvahy jsou provedené do hloubky i šíře, bohužel se důsledkem jeho zaslepení mísí racionální s iracionálním, a tak vědec ke svým analýzám přistupuje jako ke správně provedeným objektivním závěrům. Hlavním tématem je tvář, kterou ztratil. Tvář jako základ identity, prostředek komunikace, nezbytný prvek mezilidských vztahů a přijetí člověka ve společnosti.

Jedná se o dobře zpracovaný přepis, který má na jednu samozřejmě výhodu, na druhou nevýhodu. Výhodou je, že čtenáři je předložen význam toho, co si ve filmu musí domyslet, případně toho, o čem při sledování filmu ani nemusí přemýšlet. V tom ale vězí i ta nevýhoda, protože kniha samozřejmě předkládá jen jeden pohled na věc a tím omezuje divákovu svobodu. Příkladem může být mimozemšťanův původ a důvod jeho mise na Zemi.
Každopádně přepis je velmi hezký, čte se ladně a věřím, že velmi dobře nahrazuje i filmovou verzi.

Rychlá a jednoduchá slaďárna, která nejednu ženu nenechá klidnou. Podává příběh o lásce, která zdolala několik velkých překážek. Ale jinak nic víc. Ve své rychlosti nám tato láska připadá idylická a pravá, protože průběh vztahu mapuje bleskově a povrchně, každodenní útrapy zde nenajdeme.

S téměř žádnými znalostmi o moderní historii Číny jsem knihu velmi ocenila, protože předkládá upřímný obraz situace v Číně a zároveň buduje základ zájmu o tuto oblast.

Skvělý soubor rozličných ukrajinských povídek, ve kterém si každý určitě najde tu svou (nebo lépe: ty své).

Tato publikace je jednou z perel mé knihovny, (obyčejný) člověk má málokdy příležitost přečíst si scénář filmu. O to víc supr je, když se vám do rukou dostane scénář absurdního povídkového filmu Knoflíkáři.

Když poslední slovo knihy je Start, znamená to, že po přečtení kniha teprve začíná. Jasně, příběh má spád, knihu jsem přečetla během pár dní, ale začala jsem nad ní uvažovat až úplně na konci. Protože závěr tohoto románu je fenomenální.
Většinu času jsem se ptala, co na té knize všichni vidí, že zas tak ohromující není, ale posledních asi 40 stran můj názor docela změnilo. Vše se spojilo a vynořily se nové otázky a nevyslovené myšlenky.


Dobrý základ pro vhled do problematiky závislostí a způsobů léčby. Kniha je čtivá, prokládá teorii s příklady z praxe a doplňujícími informacemi na potencionální související dotazy. Nicméně taky plná autocitací.

Náročná, ale velmi zajímavá četba o dle Thomase Mora ideálním stavu státu.

Supr! Básně / texty o světě okolo nás, o věcech / lidech, co nás štvou. Ale nejenom to. Je toho více. Bene je mistr metafor a přirovnání, myslí mu to, proto ho mám ráda. A Šilleho ilustrace jsou famózní. Společně vytvořili nádhernou věc, která se v knihovně jen tak neztratí.

Volání divočiny je ze souboru povídek bezesporu nejpoutavější a nejzajímavější, nemáme mnoho příběhů vyprávěných z pohledu zvířat. Ostatní povídky jsem si přečetla, abych "tu knihu přece dočetla". Všechny příběhy se drží života v nezkrotné divočině, většina je příběhem o přežití, všechny jsou natolik čtivé, že dokáží upoutat i dvaadvacetiletou holku. U mladších kluků (a holek) ale bude oblíbenější :)