Maanna komentáře u knih

Kniha je napsaná velmi přístupně. Umožňuje pochopit principy narativního přístupu laikům i odborníkům a zároveň je prezentuje jako živé prvky, které se neustále mění a vyvíjejí a které je třeba propojovat se zkušeností, skutečným zájmem o lidi a aktuálními impulzy. Jediné, co bych knize vytkla, je místy dost nešikovný překlad, ale tntokrát mne nerušil natolik, abych knize ubrala hvězdu.

20 20.02.2024

V rámci žánru asi dobré, ale pro mne je to všechno takové barvotiskově placaté a stereotypní. Děti nejsou nikdy protivné. Ústřední pár je naprosto bezchybný a občasní záporáci také takoví příručkoví. Vývoj postav se moc nekoná, akorát obvykle potřebují někoho, aby je popostrčil na tu správnou cestu ke stereotypnímu štěstí... Jen se nemohu ubránit dojmu, že bych se v tomhle sterilním receptu na štěstí za chvíli udusila.
Pro ilustraci: "Byl to jednoduchý muž, přímý, neznal přetvářku a závist, žil pro rodinu, miloval svou ženu, dcery, a nevzdával se naděje, že jednou, možná, jim osud dopřeje syna." Pro mě na té postavě prostě není nic životného.

22 06.01.2024

Bohužel jednu hvězdičku knize ubírá opravdu nepovedený překlad - věty jsou klopotné a šroubované a neustále opakovné oslovení "má paní" vůbec nebere v potaz rozdíl v užívání a funkcích přivlastňovacích zájmen v češtině a angličtině (našla jsem si pro srovnání ukázku v originále a ta se četla mnohem lépe.) Jinak to pro mne byla celkem příjemná kniha. Moc se vydařily postavy majordoma a psa, ale ani ty ostatní nebyly bez potenciálu. Mně asi nejvíc vadilo, že chyběl detailnější popis prostředí a vztahů na venkově a celé pozadí vraždy. Hrdinka vyhodnotí první tři osoby, které potká, jako potenciální pachatele a dál už po souvislostech moc nepátrá, jen se snaží jejich vinu prokázat nebo vyvrátit, aniž by třeba jen na chvíli zvážila, že pachatel může být ještě někdo jiný, koho dosud nepotkala... Ale zase to beru tak, že se jedná o první díl série, kde autoři chtěli představit postavy, které pak budou figurovat i v dalších dílech, tak holt pátrání trochu osekali...

24 26.12.2023

V tomto díle oceňuji dobře vystavěnou a vygradovanou zápletku a jako již tradičně skutečnost, že se vyšetřovací tým obejde bez autistických géniů nebo alkoholiků a narkomanů. Na druhou stranu mi přijde uvolněná pracovní morálka na policejní stanici už trochu přehnaná (práci vlastně nikdo neorganizuje a nekoordinuje, šéf venčí psíka a ostatní dělají, co je momentálně napadne, nechat originály vyšetřovacích materiálů v soukromém obýváku není problém) a ta osobní rovina vyšetřovatelů je plná obecných klišé. Opět v podstatě jedinou zajímavou postavou mezi vyšetřovateli je Gösta. Jsou to takové příběhy z Chvilky pro tebe spojené s kvalitní detektivní zápletkou, která to naštěstí vyvažuje.

30 15.12.2023

Námět je vynikající, v zásadě velmi realistický, a přesto čistě hororový - jenže to není ten typ hororu, u kterého člověk vlastně ví, že se mu nikdy nestane - o to víc mě pak atmosféra dokáže zasáhnout... Jen tempo knihy bylo někdy nevyvážené. Některé části by si asi zasloužily trochu seškrtat. U takového tématu není nuda to, co by měl čtenář cítit... A bez Jouberta bych se rovněž obešla, v tomhle ohledu mohlo v příběhu zůstat trochu nejasnosti. Připočtu-li psa a Jessiinu minulost, už těch dalších rekvizit bylo trochu moc.

29 26.11.2023

Hlavní postavy No a Lou toho mají společného víc, než se na první pohled zdá. Člověk by chtěl, aby se pro obě nakonec našlo šťastné řešení, ale na to je Delphine de Vigan příliš velká realistka. Její knihy jsou výborně napsané a zneklidňující. Otevírá silná témata, nemoralizuje a nechá čtenáře, aby se s nimi popasoval, i když to mnohdy není komfortní. Přesto po jejích knihách opakovaně sahám. Možná ne vše dopadne dobře, ale je v nich i naděje, že snaha může aspoň někdy něco změnit a má smysl. Postavy jsou uvěřitelné - tedy až na Lucase - on a jeho vztah s Lou mi v příběhu moc nesedli.

30 09.11.2023

Velmi knihu oceňuji za její civilní a nebulvární přístup k tématům, která jsou u mnoha lidí spojena s předsudky a stereotypy. Jen někdy možná bylo to pojetí takové až moc leskle časopisecké, což samozřejmě souvisí s délkou rozhovorů. I tak nemuselo být snadné pro jejich aktéry jít s kůží na trh. Na druhou stranu asi nemusíme o všem vědět všechno a to, že je někdo queer, neznamená, že by se měl vnitřně odhalovat do nejniternějších vrstev. Možná to jen tu a tam chtělo nějakou neočekávanější otázku...

28 03.11.2023

Jako dítě mě kniha zaujala. Ani teď to nebylo špatné čtení, ale něco tomu chybí. Bulyčov nebyl úplně dobrý vizionář, takže jeho vize budoucosti vlastně moc technologického pokroku neobsahuje - spíš je to jeho současnost s pohádkovými prvky (jako třeba oživovač). Víc mě bavily různé hravé nápady - indikátor, zrcadlové květy - než celková zápletka, která byla malinko krkolomná. A v neposlední řadě jsem úplně nepobírala rodinné vztahy, v podstatě v tomto světě působila Alenka pohybující se s otcem až trochu patologicky.... Špatné to nebylo, ale také žádný zázrak.

24 28.10.2023

Výborně podaný příběh o tom, jak se poslušný syn změní v jednoho z největších vrahů historie. Přitom vlastně není agresivní a nenávistný, kdyby se potkal s jinými dějinnými okolnostmi, byl by z něj pravděpodobně jen neškodný podivín, kterých je celkem dost. Nejde o žádnou omluvu, jen možná kniha umožňuje pochopit, proč je něco takového možné. Je psaná trochu strohým stylem, který s obsahem přesně koresponduje. Hodně staví na přímé řeči, která je nosná a děj posouvá vpřed. Své místo mezi nejlepšími díly 20. století si rozhodně zasluhuje.

36 22.10.2023

Mám obdobné pocity jako komentující přede mnou - v prvních povídkách byl určitě velmi zajímavý jazyk, který tak nějak lehce plynul, i některé obrazy mě dost vtáhly, ale celek mi naprosto unikl - bylo to skutečně až příliš experimentální pro mou přízemnost... Zbytek už ale opravdu stál zato. Užívala jsem si autorovu hravost i humor a pokud se u nás od něj ještě něco objeví, rozhodně mne to bude zajímat.

19 10.10.2023

V záplavě všech možných současných srdceryvných beletristických zpracování tahle kniha nepůsobí tak prvoplánově na slzotvorné kanálky. Je to ale o to mrazivější svědectví člověka, který viděl, přežil a svým způsobem nikdy z plynových komor neodešel. To pro mne možná bylo na tom svědectví nejsilnější.

25 14.09.2023

Nejsem si jistá, jestli by mě kniha vůbec nějak zaujala, kdyby nebylo výborného filmu, který je v knize vlastně převyprávěn. Dovysvětlování motivace postav mi přijde až příliš detailní a ne vždy funguje - Albert a Kateřina možná působí plastičtěji než ve filmu, ale Michal a Dáša a Pepa a Gábina jsou o to schématičtější. Navíc mi trochu vadí opakovaná slovní spojení (baculka Dášenka). Paní Poledňáková byla nepochybně silná v dialogu a ve vyprávění obrazem, ale její vyprávění příběhu v knižní podobě pro mne zas taková hitparáda není. Na film se určitě zase ráda podívám, knihu pošlu s lehkým srdcem do oběhu.

28 04.09.2023

Kniha je napsaná krásným jazykem a má velmi silnou dusnou atmosféru, kde je mnohé nevyřčené, ale přitom velmi hmatatelné. Oceňovala jsem i autorovu hru se jmény. Jediné, co mi do celé mozaiky nesedlo, byla postava Eliáše Širy. Skoro jsem měla pocit, že to byla jen Helenina představa, ale kde by se pak vzal pan spisovatel?

19 27.08.2023

Srozumitelná, přehledná a přitom poskytující všechny potřebné informace pro pacienty a blízké trpící touto poruchou. Snad bych jen ocenila jednu nebo dvě ucelenější kazuistiky, ale to už je jen detail. Jinak je dobře , že taková publikace existuje a je volně dostupná.

20 15.08.2023

Autor obecně volí velmi zajímavé a neotřelé náměty, ale tady je to takové nějaké nedotažené. Jsou tu velmi zajímavé scény, ale často moc nefungují přechody mezi nimi - některé jsou neúměrně dlouhé, jiné nelogické (třeba samostatné putování Arabů a jejich motivace jsou dost těžko uvěřitelné, podivná je také Gislina slabomyslnost). Je to takové nenadchne - neurazí, ale třeba se autor v dalších dílech vypsal, tak mu ještě někdy dám šanci.

16 13.08.2023

Kniha velmi dostupnou formou poskytuje přehled 40 technik pro zvládání úzkostných stavů. To je dostatečně pestrá nabídka, a přitom není zahlcující. Oceňuji, že autoři zdůrazňují, že si každý musí vybrat to, co mu z nabídky vyhovuje. Možná by bylo dobré ještě více popis technik doplnit příklady. někdy jsou bez nich postupy hůř uchopitelné, ale i tak pokládám knihu za velmi zdařilou a užitečnou.

21 30.07.2023

"Vylovili jsme kosatku z moře a umístili ji na oblohu. Tak krásně se tam vyjímala, byla tak inspirativní! Jenže její matka ji nepřestávala volat. Z hlubin studeného a vzdáleného moře vysílala skrz beton, ocel i velkoměstský hluk podprahové vlny, které se rozléhaly potrubím i kanály, nenechaly nás spát a lámaly nám srdce. Věděli jsme, že jsme provedli něco neodpustitelného. Slíbili jsem, že to napravíme. Ale uběhlo už spoustu let a matka pořád volá. Uběhlo už spoustu let a kosatka je pořád na obloze. My prostě nevíme, jak ji dostat dolů. Nikdy jsme to nevěděli."
Líbí? Tak mohu jen doporučit....

17 26.07.2023

Moc se mi líbila autorčina práce s jazykem i nápad podávat situace pohledem různých postav (přičemž se pohledy postav opravdu lišily, nemysleli všichni stejně). Ze začátku knihy jsem byla nadšená, pak tedy nadšení trochu opadlo - myslím, že těch postav, které prezentovaly svůj pohled na život a události, bylo trochu moc: klidně by stačili rodiče, Josefína, Lucie a Pavel. Také by za mne logičtěji končil příběh dříve, poté, co Emílie přijde domů (str. 196). Přišlo mi, že výborný nápad se ke konci autorce nějak rozplizl a také zdrakoničtěl. Ale dělám si čárku, že se jedná o autorku, která má pro mne perspektivu.

17 24.07.2023

Je to opět Waltari s nádherným jazykem a zajímavými úhly pohledu a živě zachycenými historickými reáliemi. Přesto to tentokrát nebyla čistá slast, ale občas i trochu boj. Pokud byl Mikael přímým účastníkem událostí, ke kterým přistupoval se svou zvláštní naivitou, bavilo mne to moc. Ale chvíle, kdy setrvával na místě a jen popisoval, kde ostatní postavy jsou a co dělají, mi přišly slabší. Chápu, že autor prostě nemohl Mikaela rozdvojit a poslat ho zároveň do Evropy a do Persie, ale takhle to bylo zdlouhavé a chybělo tomu to specifické Mikaelovo vidění světa . A pak mi už někdy přišlo, že všechny ty různorodé zkušenosti by měly Mikaela nějak změnit - posun přišel až na samém konci, ale nějaký vývoj už v průběhu děje by mi přišel logičtější... Ale přesto to bylo skvělé čtení a neloučím se s Mikaelem a Anttim úplně ráda.

20 19.07.2023

Hodně se mi líbily popisy míst a atmosféry. Nápad na příběh také nebyl úplně špatný, ale motivace postav mi občas trochu nesedí, zlomy jsou příliš násilné. Navíc je na můj vkus všechno moc polopaticky vysvětlováno, mám raději náznaky, které sestaví plastický obraz. Sbíhání linek k "nulté hodině" je trochu zdlouhavé,. Nejvíc mi ale vadí ten samotný plán loupeže, který je natolik nedomyšlený, že by v jeho úspěch údajně inteligentní kluci nemohli uvěřit. Tady to chtělo určitě lépe promyslet. Potenciál tu určitě je, ale do díry do literárního vesmíru ještě dost chybí.

20 04.05.2023