mag097 komentáře u knih
Fuuu…. taky se vám občas stane, že přečtete knížku a vlastně nevíte, jestli se vám líbila nebo ne?
Přesně takto bych pojmenovala svůj vztah s Courou, ona se vlastně četla strašně dobře, ale hlavní hrdinka Lucka byla s prominutím neuvěřitelná kráva, která celých 412 stránek fňukala a fňukala o tom samém pořád dokola a neměla žádný vývoj. Což je na jednu stranu v pořádku, protože i takový lidé jsou. Já ale nevím čím to je, ale tady jsem to prostě nedokázala skousnout a to mi normálně nevadí, když mi hlavní postava není sympatická.
Nechci vás od knížky odrazovat, ohlasy má docela dobré a četla se moc dobře. Autorka má příjemný styl psaní a ráda bych si od ní časem zase něco přečetla. Třeba Jak přežít svého muže, který předchází Couře se mi líbil moc. Holt, Coura mi zkrátka nesedla.
Ani nevím čím to je, ale letos mi prostě nějak do ruky přichází samé knížky s unesenými dětmi. A nebojím se říct, že Ztracena v bílém šumu z nich byla jednoznačně nejlepší.
Na knížce mě hlavně bavilo rozdělení do několika časových rovin. Autor tak skáče tam a zpátky a nutí vás držet se pěkně ve střehu, díky tomu nemá knížka příliš slabých pasáží, u kterých byste si přáli, aby už to celé skončilo a četli to jenom proto, že vás zajímá, jak to vlastně celé dopadne.
Autor navíc ve svém příběhu využívá VHS kazet, které věřím že pro většinu z nás tvoří hezkou nostalgickou vzpomínku, díky která vám knížka zase o kousek víc přiroste k srdci.
Jenom prosím vás nevěřte větě na obálce, podle které tato knížka mění pravidla žánru. Zas tak úžasná není, nicméně je to ale super čtení, které za pozornost určitě stojí.
Amissa je taková příjemná detektivka. Vyšetřování případu má autor dobře vystavěné a zároveň si nechává krásně otevřená vrátka na pokračování této série.
Malinko mi ale chyběl ten správný drive příběhu, který mám ráda. I přestože má knížka krátké kapitoly, které končí otevřeně, dokázala jsem knížku během čtení bez problému odložit. Zároveň mi přišlo, že se autor snažil připodobnit severským detektivkám, ale úplně se mu to nepovedlo a bylo cítit, že je "jenom" Němec.
Určitě ale nechci, aby to vyznělo, že je knížka špatná, to vůbec ne, jen už jsem zkrátka četla lepší.
Někdo cizí je prvním dílem ze série s vyšetřovatelem Fawley a já mám po jejím dočtení neskutečně rozporuplné pocity.
Hlavní zápletka v této knížce se točí kolem osmileté Daisy, která se ztratila z oslavy a nikdo neví kde je. S čímž se rovnou pojí má největší výtka ke knize, kterou mám k Daisiným rodičům. Ty postavy byly tak strašně zvláštní, mnohem víc se zajímali sami o sebe než o to, že jim vlastně nekdo unesl dceru,což mi strašně vadilo, protože kvůli tomu ztrácela pro mě knížka punc reálnosti.
Protože jinak byla knížka absolutně výborná, byla čtivá, hlavní vyšetřovatel byl sympaťák. Navíc se knížkou prolínají i reakci lidí na sitích ohledně případu, což mi přišlo jako super prvek, který děj osvěží.
No a samotný závěr? Buď ho tam autorka neměla dávat vůbec a nebo ho mnohem víc rozvést, protože mě osobně akorát zmátl a přišlo mi, že se to autorka snažila hodně hrát na závěrečný wau efekt, který mi přišel ale poněkud nedotažený.
Válečných příběhů jsem už přečetla spousty, některé mě zasáhly méně, jiné pro změnu více. Dívka v zeleném svetru se ale řadí mezi ty, které si sebou ponesete v srdci celý život.
Dívka v zeleném svetru vypráví příběh polských Židů, kteří se během války ukryly v kanalizačním systému města, a doufali, že zde přečkají válku.
Hlavní předností této knihy je její autentičnost, autorka sama totiž tento příběh zažila. Jako malá holčička strávila část války v kanalizaci se svými rodiči a mladším bráškou, kde přežívali v pro nás nepředstavitelných podmínkách.
Okouzlující na této knize je, jak moc je z ní cítit, že autorka vypráví svůj vlastní příběh. Při čtení ani nemáte pocit, že čtete. Máte spíš pocit, že s autorkou sedíte někde v kavárně a ona vám vypráví svůj příběh. Ne vždy postupuje chronologicky, občas řekne, že už si něco přesně nepamatuje. A vy jenom nasloucháte. O tom jak tatínek vyráběl falešné dna skříňí, aby se měli kam schovávat. O tom, jak s bráškou báli, že se maminka nebo tatínek nevrátí z práce. O tom, jak chránili v kanalizaci jídlo před nájezdy krys. O tom, jak se báli, že v kanalizaci zahynou při bombardování na konci války.
Dívka v zeleném svetru je příběhem, který si zaslouží, aby si jej přečetlo co nejvíc čtenářů ️
Nevím jak pro vás, ale létání letadlem mi připadá jako čas, kdy má člověk často prostor uzavřít se sám do sebe a přemýšlet. O své minulosti, o své buducnosti, o svých pochybách a přání. Milý Edward je pro mě příběhem těchto myšlenek. Sílá tohoto příběhu tkví v tom, že vy při čtení víte, že příběh skončí katastrofou, že cestující zahynou a nebudou už moci se svým životem nic udělat....
Tato knížka se ale odehrává ve dvou dějových linicích. První tvoří doslova minuty před samotnou katastrofou, druhá se odehrává v průběhu několika let po ní. Pád letadla má totiž jednoho přeživšího, dvanáctilétého Edwarda. Sledujeme tak, jak se učí žít bez své rodiny a začlenit zpátky do společnosti, kde na něho všichni zírají jako na zázračné dítě.
Knížku jsem přelouskala doslova během 24 hodin, potřebovala jsem nutně vědět, jak to bude dál, zároveň jsem se s příběhem nerada loučila. Vyzdvihnout musím také obálku, která nejenom že je nádherná po estetické stránce, ale po přečtení knížky vám dojde, jakou má hloubku. Vždycky, když se na ní zadívám, celý ten příběh mi znovu proletí hlavou.
Knížka zpracovává těžké a smutné téma, zároveň ale přináší důležité poselství. Skutečně dokazuje to, že nemáme plýtvat svým časem, nemáme dělat věci, které nás nebaví a netvrávit čas s lidmi, se kterými nám není dobře.
Milý Edward je pro mě adeptem na jednu z nejlepších knížek letošního roku, takové knížky by měl mít v knihovně každý.
Dokud žijí motýli je příběh o lásce, přátelství, stáří, ale i smrti. Je to příběh, který vás zasáhne a pohladí na duši.
Čím méně toho o knížce před přečtením víte, tím lépe. knížku ale doporučuji určitě všem, kterým se líbilo Kde zpívají raci, je totiž tolik podobné, ale zároveň tolik jiné. Spousta recenzí knížce vyčítá, že se zde potkává příliš mnoho náhod na jednu knihu. To je sice pravda, nicméně mě to vůbec nevadilo, autorka to naservírovalapříjemnou formou a při čtení jsem žádné silné "tlačení na pilu" nepociťovala.
Knížku si v srdci ponesu ješte dlouho, autorka mě při čtení zasáhla u srdce hned několikrát. Vřele doporučuji.
Shari už je pro mě zárukou jistoty, pokud hledám čtení, u kterého můžu vypnout, které mě vtáhne do děje a kde budu hltat stránku za stránkou. Autorka nijak nevybočuje z řady oproti svým předchozím dílům a stále drží laťku velmi vysoko.
Na začátku čtení jsem hltala jednu stránku za druhou, brzy mě ale příběh zača nudit - bylo to jako číst pořád dokola povídky o tom, jak se dva hádají. Vždy jsem dokázala přečíst jednu, maximálně dvě kapitoly, a pak už jsem se přištihla, že se na čtení nesoustředím. Myslím, že tomu přispěl i fakt, že v textu chybí uvozovky přímé řeči.
Knížka je ale určitě skvělou, a zároveň depresivní, sondou do (bohužel) spousty domácností a věřím, že každý z vás si při čtení vybaví také několik párů, kteří by spolu zkrátka být neměli.
Truly je milý příběh, který se moc dobře čte, bohužel ale ničím nevyčnívá z řady, nemá žádnou přidanou hodnotu, díky které by se příběh uchoval na dlouho dobu v našich srdcích. Jedná se o oddechové čtení, kterou je ideální vzít si třeba na dovolenou, když si chcete přečíst něco nenáročného a příjemného.
Knížka je zaškatulkovaná jako horor, já bych ji spíš zařadila jako thriller, který svým námětem připomíná Šelmu (A. Mayne).
Příběh má spád, dobře se to čte a autorka vás dlouho drží v napětí. Autorce smekám za popis "nechuťáren", ještě se mi nestalo, že bych musela otáčet hlavu od knížky a přestat na chvíli, jak moc to bylo nechutný :D
Pochválit musím i závěr knížky, který nebyl přehnaně dramatický, epický a se sluníčkovým koncem, byl takový dobře opravdový.
Knížka byla trochu jiná, než jsem čekala. Čekala jsem drsnější a detailnější příběh, protože mi po přečtení zůstává spousta otázek, jelikož je to ale teprve první díl, tak předpokládám, že v dalších dílech odpověď najdeme.
Nicméně nechci, aby to vyznělo, že si mi knížka nelíbila. Naopak! Byla to fajn čtivá oddechovka u které vypnete.
Celá zápletka a vývoj příběhu byly (krom počátečního překvapení) hrozně předvídatelné a plytké. Knížka mohla být o tolik lepší, kdyby se autorka v problémech víc vrtala do hloubky a víc objasňovala, co se postavám vlastně přihodilo. Říkám to málokdy, ale knížce by prospělo, kdyby byla tak o 200 stránek delší a autorka se s tím víc "vymazlila". Nedá se ale určitě zapřít čtivost příběhu a tak i když je to špatné, to zlhnete jako malinu.
Nečekejte povrchní love story, autorka (jak je jejím zvykem) zasadila i jedno těžké téma, díky kterému má kniha přidanou hodnotu. Autorka navíc opět nezklamala svým stylem psaní a já knížku zhltla jako malinu. Knížka je nabitá emocemi a romantikou, kterou jen tak nedostanete z hlavy
Hlavní postavy tohoto příběhu jsou spíše antipostavy, každá je něčím děsná a vytváří tak v příběhu humorné a bizarní situace. Od příběhu nečekejte žádný zázrak, je to nenáročná knížka, která je mírně ujetá, stejně jako její hlavní hrdinové.
Příběh nebyl špatný, ale měl trochu pomalejší rozjezd. Navíc jsem doufala, že v knížce bude i víc brněnských reálií, protože Brno je zkrátka láska.
Je to skvělý příběh o rodinných vztazích, o těžkém životě matek samoživitelek i o problémech stáří. Je to příběh, který se vám vryje pod kůži a budete na něj po jeho dočtení ještě dlouho vzpomínat.
Autorka používá sice poněkud strohý styl psaní, ale právě to se mi na knížce moc líbilo, že byla taková správně "surová".
Knížka otevírá další důležité téma lidské historie, a to téma pracovních táborů. Poukazuje tak na fakt, že nacisté a koncentrační tábory nebyly jediným peklem na zemi.
Knížka byla čtivá, autorka má pěkný styl vyprávění, který se mi líbil už u Tatéra, ale nevyvolal u mě takové pocity, jaké jsem očekávala. Ač se příběh odehrává v Rusku, přišlo mi trochu jako bych četla takový "klasický osvětimský příběh" (když nepočítám že v pracovním táboře nejsou plynové komory).
Jsem ale ráda že jsem po knížce sáhla a udělala si aspoň trochu představu o tom, jak to v takových pracovních táborech vypadalo.
3,5/5
Jsou autoři, kteří zkrátka nezklamou. Knížka vám nabídne krátké kapitoly, střídání vypravěčů a příběh odehrávající se během pár dnů. Pokud hledáte oddechovku, u které se vám bude místy tajit dech, Dilema je správná volba.
Musím určitě pochválit název knížky, dlouho jsem neviděla tak trefný název, který by knížku tolik vystihoval.
Oddechový, trochu předvídatelný, sladký příběh, který vás moc nepřekvapí, ale když už, tak pořádně a konec vám určitě nedá spát. Řekla bych že to bylo takové neurazí, nenadchne, ale pokud hledáte nenáročnou oddechovku a nevadí vám otevřené konce, knihu určitě doporučuji :)
Námět knížky mi přijde super, svět co autorka vystavěla taky, plynutí děje se mi líbilo, mám to ale bohužel pár ALE... půlku knihy mi trvalo zorientovat se v postavách, asi jsem si je na začátku měla vypsat, moje chyba, ale dvanáct sester je prostě moc. Pak bych ještě vytkla závěr příběhu, který byl sice napínavý ale až moc operoval s kouzly a magií, oproti tomu že předtím byla v knize zmíněna pouze minimálně.
3,5/5