mag097 komentáře u knih

Příběh je vyprávěn ve dvou časových linkách, dvěmi ústředními postavami. Tento příběh bych přirovnala ke knihám Shari Lapeny, i toto je tak trochu drama ze sousedství, které je zároveň podobně jako Lapeniny knihy velmi čtivé.

5 02.02.2023

Zahrada mrtvých duši je příběh, že kterého na vás dýchne deprese hned po přečtení prvních pár stránek...

Román vypraví bolestný příběh jedné rodiny, který je obklopen řadou tajemství. Po smrti otce Marek dostane podivný vzkaz od své sestry, kterou řadu let neviděl a která ani nedorazila na pohřeb.

Ve vyprávění se střídají tři postavy, Marek, jeho sestra Šarka a jejich otec Jan. Celý příběh vyplouvá na povrch velmi pomalu a nutí čtenáře číst dál a dál. Z každé stránky na vás dýchá depka a někdy se i bojíte číst dál, protože víte, že to co přinesou další stránky nebude dobrý...

Kromě samotného příběhu mě kniha ohromila i nádherným jazykem. Tohle byla doslova pocta českému jazyku. Lukáš Boček píše neuvěřitelně! Knížka je díky tomu literárním zážitkem, stejně jako například Paví hody od Jana Štiftera.

Ke knížce mám pouze jednu výtku, místy na mě byla moc pomalá a k maximální spokojenosti mi chybělo jen to, aby byla o pár stránek kratší.

I tak vám Zahradu mrtvých duší, stejně jako další knihy z edice Tvář doporučuju a další autorovu knihu budu netrpělivě vyhlížet.

11 21.01.2023

I když si Brit Bennett stále drží poněkud odosobněný styl vyprávění, dokázala mě v Matkách lépe vtáhnout do děje než ve své předchozí knize.

Bavilo mě, jak jsou podprahově v knize zmiňovaný rasové problémy a náboženský podtext. Naopak velmi otevřeně se zde řeší těhotenství v mladém věku a rodinné vztahy. Myslím, že autorka v knížce dobře vyvážila jednotlivá témata a příběh je tak lépe přístupný pro "evropského" čtenáře.

5 hvězda to pro mě není - docela mi trvalo se do příběhu ponořit a přibližně první třetinu jsem měla z knížky trochu rozpačité dojmy.

Ve výsledku jsem ale s knihou velmi spokojená a pokud autorka něco dalšího napíše, určitě po její knize sáhnu.

3 10.01.2023

Čekání na spoušť je skvěle propracovaná povídková knížky, ve které se jednotlivé příběhy vzájemně doplňují a společně vytváří jeden velký srdcebol.

Autorka dokázala, že někdy míň znamená víc a ani ne na 200 stránkách vylíčila osm životních příběhů lidí, kteří spolu kolikrát ani neměli na první pohled nic společného.

I když knížka působí jako jednohubka, nenechte se zmást. Dostanete smutný příběh, jehož čtení bude místy bolet, a hodně. Já osobně musela i slzu zatlačit, a to nejsem žádná plačka.

Geniální mi přišlo obzvlášť to, jak knížka krásně ukázala, že zdánlivě nedůležité rozhodnutí někoho jiného může ovlivnit někoho, kdo o tom vůbec netuší.

Pokud milujete české autory jako já, nebo pokud tyto vody teprve plánujete objevit, Čekání na spoušť vám jednoznačně doporučuju a dá se říct, že za něj dám i ruku do ohně. Knížka se určitě zařadí mezi to nejlepší, co jsem letos četla.

7 30.12.2022

Na knížku jsem se strašně těšila nejenom kvůli tématu, ale taky kvůli příslibu, že má knížka mít podobný vibe jako Kde zpívají raci. Téma bylo v knížce zpracováno obstojně, i když na můj vkus mohlo být zpracováno trochu hutněji a surověji, vyprávění působilo lehce pohádkově. Bohužel, s Kde zpívají raci má Vlaštovčí kopec podobnou jenom obálku a Ameriku.

Vlaštovčí kopec je "pouze" historickým románem, který ale nemá žádnou takovou tu tajemnou přísadu navíc, jako mají Raci a nebo třeba Kde se les dotýká hvězd, která vás pak donutí nad příběhem ještě dlouho přemýšlet.

Ke konci této knížky se radši ani vyjadřovat nebudu, nasadil totiž doslova korunu tomu mému pohádkovému pocitu.

I když to může teď působit, že knížku hodnotím negativně, nenechte se zmást. Já jsem spíš "rozčarováná" z toho přirovnání k Rakům. Pokud se od toho oprostíte a budete ten titulek na obálce ignorovat, může vám knížka nabídnout příjemný historický román, který zpracovává drsné téma způsobem, který by se mohl líbit citlivějším duším.

5 30.12.2022

Autorka v příběhu skvěle popsala nejen dospívání v komunistickém Československu ale i komplikované rodinné vztahy. Většinu knihy vás autorka drží v napětí, co že to rodina skrývá a vás to nutí číst dál a dál. Já sama měla několik tipů a byla během čtení neuvěřitelně napnutá, příběh je neuvěřitelně čtivý a máte tak pocit, že s hrdiny sedíte v obyváku a jste součástí příběhu.

Nenechte se odradit, pokud vás vyprávění nestrhne od prvních stránek, i mě chvíli trvalo, se do příběhu ponořit. Ke konci jsem si pak šetřila stránky, protože se mi nechtělo Janu a její rodinu opustit.

Pro mě je knížka ideálním mixem mých oblíbených témat v příbězích - česká historie a mezilidské vztahy. Zase jsem se díky knížce o naší zemi dozvěděla něco víc. Autorka mě potěšila i seznamem zdrojů na konci knihy.

6 30.12.2022

Na úvod bych chtěla říct, že námět příběhu byl skvělý a bavilo mě, jakým směrem se celý příběh ubíral, dokonce ani finální zápletku jsem neodhadla, ale bylo to moc dlouhé. Knížce by slušelo, kdyby tak pětinu svého objemu odhodila. Na to, jak napínavé momenty a zvraty tam byly, mi to napínavé vlastně kvůli tempu vyprávění nepřišlo. A to je taková škoda! V příběhu se rozvinulo několik dějových linek, které se začaly postupně prolínat a já byla zprvu napnutá, co a jak bude...to tempo to pro mě ale zabilo (doslova)

Dobré je taky upozornit, že knížka je paralelním románem k autorově předchozí knize Černá smrt. Knížka je takovou knížkou v knížce, kdy se jedná o nedokončený rukopis pachatele z předchozí knížky. Já sice Černou smrt nečetla, ale i tak bych řekla, že se z propojení těchto dvou knih dalo vyždímat mnohem víc. I přestože konec rukopisu dopsal autorův syn (což se dozvíme hned v předmluvě), chybí mi tam nějaké velké závěrečné wau, které mohlo být z této knížky v knížce vymáčknuto. Holt, co se dá dělat.

Pokud ale chcete dobrý thriller s pomalejším tempem, mohl by být Nedokončený rukopis přímo pro vás!

4 10.12.2022

Raci v hlavě vypráví dva příběhy. Jedním z nich je příběh Miky, který zrovna dospěl a opouští dětský domov. Druhým je příběh, který se odehrává sto let zpátky, během první světové války na zakarpatské Ukrajině, jejímž hlavním hrdinou je voják Nestor

Přibližně prvních 300 stránek jsem byla že čtení extrémně nadšená. Vyprávění plynulo pomalu a já si vychutnávala každou stránku. Bavil mě pohled do hlavy kluka vyrůstajícího v dětském domově i příběh Nestora, který během války potká zvláštní dívku Taryk a společně se dostanou až do Československa.

Poslední část příběhu mě ale celkem zklamala. Přišlo mi to najednou celé trochu uspěchané, začala se zde prolínat spousta postav a dějových linek a já se chvílemi v příběhu orientovala jen tak tak. Kdyby autor pokračoval v duchu prvních 300 stran, byla by to pro mě téměř pětihvězda.

Matoucí také může být anotace, která slibuje hledání vlastních kořenů v záhybech 20 století. Kvůli tomu jsem čekala jiný příběh, než který jsem dostala. Může to ale také být tím, že knížka spadá do kategorie magického realismu a já upřímně nevěděla, co si pod tím v kontextu tohoto příběhu představit. Díky tomu mi knížka pěkně popletla hlavu.

Rudolf Král nicméně píše skvěle a já tak můžu říct, že mě edice Tvář opět nezklamala

5 04.12.2022

Jménem mojí sestry jednu dobu doslova zaplavilo instagram a já četla nadšené recenze ze všech stran. Knížka zněla, že je přesně pro mě. S jejím přečtením jsem ale otálela do té doby, než vyšel druhý díl a dobře jsem udělala.

Po přečtení Jménem mojí sestry jsem byla lehce rozčarovaná, protože na historický román tady na můj vkus zůstalo až moc nezodpovězených otázek. Pokračováním této knížky jsem si ale spravila chuť.

Pokud vás tyto knížky zatím minuly, Jménem moji sestry a Srdcem mojí babičky vypraví osud jedné rodiny za druhé světové války, kdy se díky vzpomínkám dozvídáme nejen o osudech jednotlivých členů této rodiny, ale i různá tajemství, že kterých se občas tají dech.

Druhý díl se mi ve výsledky líbil víc než první, přestože jsem oba hodnotila čtyřmi hvězdičkami. Hlavně se mi víc líbila dějová linka, která byla oproti prvnímu dílu různorodější. Knížka nutila čtenáře víc číst dál a dál, protože cítil, že se blíží zodpovězení všech svých otázek.

V příběhu dochází k prolínaní minulosti se současností, já bych ale uvítala, kdyby tam té přítomnosti bylo víc. Podpořilo by to dynamičnost celého příběhu.

Co se nedá zapřít, je fakt, že Barbora Linke umí víc než dobře psát, stránky mi doslova lítaly pod rukama a po této stránce nemám co vytknout. Jestli autorka napíše něco dalšího, určitě po jejích knížkách sáhnu.

Pokud máte rádi historické romány na pozadí druhé světové války, tak knížky Barbory Linke určitě vyzkoušejte, jen si rovnou pořiďte obě dvě .

2 30.11.2022

Ústřední postavou celé knížky je Emilka, která se narodila na počátku vzniku první republiky nedaleko Brna. Prožila tak dětství a dospívání v době plné důležitých historických milníků, které značně ovlivnily její život.

Emilka se mi hodnotí strašně těžko, je to skvělá knížka, která je napsaná nádhernou češtinou, mě v ní ale něco nesedlo. Možná to bylo trochu samotné rozložení příběhu, kdy většinu času strávíme s malou Emilkou v první republice a zbytek jejího života už prožijeme trochu z rychlíku, což za mě byla škoda. Sama pořádně nevím, proč tomu tak bylo, ale nedokázala jsem si s Emilkou vybudovat vztah.

Autorku ale musím pochválit za její cit pro jazyk, tak krásná čeština se moc často nevidí. Zároveň je knížka je ozvláštněna tím, že autorka občas v příběhu prozradí, co se bude odehrávat na následujících stranách a tím mi doslova připoutala knížku k ruce, protože jsem tomu potřebovala přijít na kloub.

Doba, ve které Emilka vyrůstala nebyla lehká a tak se před čtením připravte i na to, že spousta postav ukončí svou životní pouť poněkud předčasně. Když si ale vybavím vyprávění své babičky, vím že to tak tenkrát často bylo. Dětská úmrtnost byla vysoká a lékařská péče nedostupná.

Ve výsledku jsem ráda, že jsem si knížku přečetla, moje srdcovka se z ní ale bohužel nestane.

8 28.11.2022

Viola a Viliam spolu chtějí být a i když jim to pár let trvá, nakonec spolu přece jen skončí. Jak ale jejich vztah změní narození autistické dcery, která potřebuje neustálý dohled?

První polovina mě bavila moc, pak se ale něco zlomilo a v knížce se nahromadilo moc událostí a postav, které pro mě příběh tak trochu odtrhly od reality. Základní suroviny tohoto příběhu byly vybrány víc než dobře a tohle dílo má upečený velmi kvalitní základ, jeho dozdobení už pro mě ale bylo trošku přeplácané.

Pořád ale platí, že Simona Votyová píše skvěle a i když mám k příběhu výtky, v rámci naší letošní hromadné štafety pro mě knížka patří k těm lepším. Příběh věrohodně vykresluje, co se vztahem může udělat nejen čas ale zejména špatná komunikace a já se těším, co dalšího si od autorky přečtu.

3 28.11.2022

Hlavni hrdinkou této knihy je pětadvacetiletá Aneta, které doslova obrátí život naruby jedna nepovedená smaženice. Rodinná tajemství, spletité vztahy a nechtěné dědictví, to všechno tento příběh ukrývá.

Určitě musím autora pochválit za to, jak knížku napsal, až po dočtení mi došlo, že ji vlastně nepsala žena, klobouk dolů! Postava Anety mi byla sympatická a měla jsem chuť ji několikrát během čtení obejmout.

Knížka je takovou jednohubkou, kterou přečtěte za dva večery, a podle většiny recenzí budete z knížky totálně nadšení. Já jsem sice taky nadšená, ale tak nějak přiměřeně.

Příběh by si ale podle mě zasloužil mnohem více čtenářů, protože příběhů o lidech s duševními problémy je za mě pořád málo. Takže pokud byste si rádi přečetli něco z tohoto soudku, tak vám ji určitě můžu doporučit.

28.11.2022

Ačkoli se jedná o romantickou, lehce bláznivou komedii, příběh vás donutí se i zamyslet nad tím, co a jakým způsobem sdílíme na sítích, a co všechno jsou lidé ochotni udělat pro dokonalou instagramovou fotku.

Čtení jsem si moc užila, přestože má knížka přes 400 stránek, děj se nijak nevlekl, bylo to milé a vtipné, což je u romantických komedii celkem umění najít, navíc mě autorka dokázala i pár zvraty překvapit, což se cení ještě víc.

Pokud tedy hledáte odpočinkové čtení, můžu vám Fakt šílenou jako já doporučit, a co jsem koukala na recenze ostatních knížek od autorky, tak ani s těmi asi nášlapnete vedle.

2 28.11.2022

V příběhu se s hlavním hrdinou, moderátorem losování Loterie vypravíme do zákulisí tohoto pořadu, které autor moc dobře zná, jelikož losování sám moderoval.

To je podle mě všechno, co z děje potřebujete vědět. Pokud hledáte oddechovou knížku, u které se zasmějete ale zároveň i trochu zamyslíte, mohl by vám Výherce padnout do noty. No, kdo z vás někdy nepřemýšlel, co by dělal, kdyby vyhrál loterii?

V knížce se proplétají lidské osudy, hrdinové dělají přešlapy a peníze hýbou dějem.

Knížka se četla víc než dobře a mohla by zaujmout i případného nečtenáře, který hledá oddechové čtení s netradičním námětem.

Já sice nesázím, ale několikrát jsem během čtení přemýšlela, co bych s výhrou dělala...a jak vidíte na fotce, na cestování by se nějaká ta částka určitě vyhradila

2 28.11.2022

Joan je obyčejná šestnáctiletá holka, až na to, že na prázdninách u babičky zjistí, že pochází z rodiny Nestvůr. A aby toho nebylo málo, kluk do kterého se nedávno zakoukala, je naopak lovcem nestvůr...zní to jako jedno velké klišé? Jo! I tak vám ale má tato nová série co nabídnout!

Za mě jsou nejlepší částí tohoto příběhu morálně šedé postavy. Moc mě bavilo, že o většině postav nedokáže říct, jestli jsou "hodní" nebo "zlí ", každý má svou minulost, kterou autorka hezky postupně odhaluje. Celkově se autorce podařil vybudovat skvělý svět, dobře zvládla i cestování časem. Příběh měl hlavu a patu já osobně bych si ale zrovna tento příběh možná víc užila na plátně, zejména kvůli cestě do devadesátkového Londýna.

Kladné body musím připsat i za romantickou linku, která v příběhu nebyla tlačená na sílu a jen tak pozvolna dokreslovala atmosféru celého vyprávění.

Zároveň mě ale některé části úplně nechytly a čtení pro mě bylo tak trochu jako na houpačce, místy skvělé a hltala jsem stránku za stránkou, místy jsem se do čtení naopak musela trochu tlačit, ve výsledku mě ale příběh bavil.

3 31.10.2022

Vyděšená k smrti je přesně tím tipem příběhu, po kterém můžete sáhnout, když si chcete přečíst něco rychlého, co má dobrý spád a chcete si odpočinout. Za mě je to ideální odpočinková detektivka, která by mohla zaujmout i nečtenáře.

Kdybych měla mít jednu výtku k příběhu, tak je to množství policejních postav, na knížku o 336 stránkách ji tam bylo moc a občas se mi pletly.

S touto sérii budu rozhodně pokračovat, už jenom proto že první díl má nejslabší hodnocení na GR ("jenom" 4 hvězdičky).

2 27.10.2022

Často mám pocit, že u spousty knížek se musím prokousat přibližně prvními 50 stranami, než se děj rozjede. Tady tomu tak není a hned od začátku má knížka skvěle našlápnuto. Naopak jsem si tady vůbec nedokázala představit, jakým směrem se tato 350 stránková knížka bude ubírat.

Prostředek příběhu byl pro mě sice lehce hluchým místem, ale vůbec nelituju, že jsem si knížku přečetla. Asi nejvíc bych ji přirovnala ke knize Kde Zpívají raci, protože jsem při čtení zažívala dost podobné pocity. I tady byl kladen velký důraz na přírodu, i tady hrálo velkou roli osamělé dítě a i tady vznikla krásná romantická linka, která plynula na pozadí celého příběhu, jinak byl ale děj úplně odlišný.

Knížka ve vás budí silné emoce a to já můžu! A navíc, už jenom kvůli té krásné obálce by neměla ve vaší knihovně chybět!

7 22.10.2022

Knížka nás zavede do období 20. let, kdy vzniklo samostatné Československo, kultura se probouzela a Jarmila Horáková patřila mezi nastupující herecké hvězdy. V příběhu se zároveň potkáváme se spisovatelkou Olgou, která o dvě desetiletí později vypráví Jarmilin příběh.

Do knížky jsem vstupovala s velkým očekáváním, protože vím, jak moc jsou knížky Jany Poncarové populární. Bohužel, tento příběh mi vůbec nesedl.

Jarmila Horáková byla svobodomyslná bohémka a přesně taková je i tato kniha. Mě osobně její charakter vůbec nepřirostl k srdci a právě kvůli stylu vyprávění jsem si k ní vůbec nevytvořila vztah. Asi jsem čekala, že se knížka bude svým stylem víc blížit např. knihám Aleny Mornštajnové nebo Karin Lednické.

Na druhou stranu musím uznat, že autorka dobu první republiky a charakter postavy vykreslila dobře a knížka je kvalitně zpracovaná, opírá se o reálné Jarmiliny deníky a já se díky knize dozvěděla zase něco víc o české historii, jen si nemyslím, že by se kniha líbila masovému čtenáři a bude spíš pro fajnšmekry. Pro mě osobně byla bohužel docela nepřístupná.

Zároveň mě to ale vůbec neodradilo Janu Poncarovou číst. Naopak! Musím pochopit, proč je mezi všemi tak oblíbená.

2 20.10.2022

Knížka nás seznámí s velmi krátkým časovým obodbí ze života této geniální zpěvačky, kdy objevila Yvese Montanda a stala se jeho učitelkou a milenkou.

A to je bohužel tak všechno, co vám k této knížce můžu říct. Neměla jsem vůbec pocit, že čtu beletrizovaný životopis, ale spíš laciný příběh z červené knihovny. Navíc mi přišlo, že jsem se dozvěděla víc věcí o poválečné Francii než o samotné Edith Piaf.

3 17.10.2022

Autor nás v tomto příběhu zavede do prostředí prestižního lycea, na které se podaří Lubošovi získat stipendium. Dokáže spravedlivý a hodný kluk proplouvat prostředím zhýčkaných děti businessmanů, aniž by jeho morálka utrpěla?

Začátek knížky byl skvělý a já vkládála do příběhu velké naděje. Bohužel, čím víc jsem přečetla, tím méně mi to sedlo, prostředí fotbalu a bojových sportů ale prostě není nic pro mě.

Další slabinou pro mě byla logika budování příběhu. Často mi přišlo, že se v knížce něco stalo, aniž by k tomu předtím byly jakékoliv náznaky nebo věci podobně nepřirozeně odpluly. Na druhou stranu, pohybujeme se v prostředí puberťáků, které dokáže být samo o sobě dost nevyzpytatelné.

Co se ale autorovi nedá upřít je, že umí skvěle psát. Ten text byl nádherný, akorát dějově nic pro mě.

Pokud ale autor napíše něco dalšího, ráda si od něj opět knížku přečtu, protože talentovaný bezpochyby je!

3 17.10.2022