mag097 komentáře u knih

Čekala jsem, že tenhle příběh bude silný, ale naprosto to předčilo moje očekávání. To, co se dělo po atentátu bylo šílené .... policejní výslechy, nenávist okolí ... bylo mi Amina tak neuvěřitelně líto a čím více stránek jsem přečetla, tím větší úzkost jsem cítila.

I když by někdo mohl říct, že je to jen "obrázková knížka o 160 stránkách", ve mě osobně bude tento příběh rezonovat ještě dlouhou. Ilustrace totiž naopak celý můj prožitek umocnily.

Bylo tam sice pár míst, kdy pro mě příběh lehce ztratil ten počáteční drive, vždycky se pak ale stalo něco dalšího a já netrpělivě otáčela stránku za stránkou.

Zároveň bych ještě uvítala třeba i retrospektivní pohled do vztahu Amina a jeho ženy, přece jen mi pořád vrtá hlavou, že si ničeho nevšiml a zároveň jsme se toho o ní dozvěděli strašně málo.

2 08.06.2023

Takové maličkosti vás zavedou do poloviny 80. let do Irska. V předvánočním schonu hlavní hrdina Bill rozváží uhlí po celém městě. Na své pravidelné trase má i místní klášter, ve kterém jeptišky provozují prádelnu.

O irské historii toho vím málo a o Magdaleniných prádelnách ještě míň. Bavilo mě, že prádelny nebyly tak úplně ústředním tématem knihy a pomocí Billových očí a myšlenek jsem mohla nasát atmosféru tohoto městečka.

Autorka věci nepsala úplně napřímo, přesto si svými znepokojivými náznaky získala mou plnou pozornost. Po dočtení jsem strávila pěknou chvilku googlením a snažila se dozvědět co nejvíc.

7 07.06.2023

I když už knížek na téma koncentračních táborů vyšlo mraky, Fotograf by určitě neměl být přehlížen. Nejen kvůli pohledu na koncentrační tábory z poza fotoaparátu, ale (a podle mě hlavně) i kvůli konci knihy, který popisuje norimberské procesy, kdy jedna beznaděj vystřídala druhou.

Taky vás ještě upozorním, že knížka určitě není pro slabé povahy, některé obrázky i popisy situací jsou trochu drsnější.

Příběhu by ovšem neuškodilo pár stránek navíc, některé situace byly popsány hodně z rychlíku a zasloužili by si podle mě víc prostoru, díky čemuž by knížka zanechala ještě silnější dojem.

2 04.06.2023

Hlavní hrdinkou knihy je královna Min, o které jsem nikdy neslyšela a která se proslavila zejména tím, ze se rozhodla bojovat za svobodnou a nezávislou Koreu. Příběh Korei mi vlastně tak trochu připomíná naše vlastní dějiny ... malé území, na kterém chce svůj vliv prosadit nejeden velikán.

Nevím, jak moc je příběh historicky přesný, ovšem jako odrazový můstek k poznání korejské historie je to skvělá volba. A nejen historie, ale i kultury! Korejský venkov, královská rodina, postavení rodů, pravidla chování ... těch zajímavých témat je tam opravdu hodně.

Historickou linku protíná i linka ze současnosti, která mi přišla do příběhu zasazená tak trochu na sílu a vlastně bych se bez ní obešla. Upřímně, týden po dočtení už si z ní skoro nic nepamatuju a v hlavě mám pouze královnu Min a její příběh

1 11.05.2023

V kontextu společnosti, na jaký jsme my Evropané zvyklí, jsou pro mě vždy knížky od afrického autora vytržení ze snění o tom, jak se nám všem na planetě Zemi krásně žije.

Negramotnost, dětské nevěsty, otroctví, postavení žen .... a nejen o tom všem se v příběhu čtrnáctileté Adunni dočtete. A důležité je říct, že děj je zasazen kolem roku 2015.

Kniha je zajímavá nejen svým příběhem, ale i jazykem vyprávění. Jazyk je schválně komolen a jak se postupně vyvíjí hlavní postava, tak se vyvíjí i jazyk knihy. Na jednu stranu mi to přišel jako geniální prvek, na druhou se mi ale do knížky těžko začítalo a nemohla jsem si na to zvyknout.

Taky bych ocenila, kdyby nás autorka nechala s Adunni trochu déle a my se mohli víc dozvědět o tom, jaký život si svým odhodláním dokázala vybojovat.

I když to není lehké čtení, knížce dejte šanci. Už jenom proto, aby byl hlas Adunni co nejvíc slyšet!

2 10.05.2023

Tato kniha má pouze 240 stránek a já pořád nedokážu vstřebat, co všechno dokázala autorka na tyto stránky vměstnat. Politické procesy, náboženství, komunismus, hudba, vězení, mezilidské vztahy a autismus, který mě pro mě byl nejsilnějším tématem celé knihy. Je až k neuvěření, že o této nemoci se u nás v této době ještě nic nevědělo a tak si asi dokážete představit, jaké podmínky pro výchovu takového dítěte byly v poválečném Československu.

Hltala jsem stránku za stránkou, protože jsem potřebovala vědět, co bude dál. Zároveň jsem nechtěla, aby to skončilo....bylo to ale silnější než já a přelouskala jsem ji za jeden den.

Předchozí autorčina kniha Jizva, která zpracovává téma Životic, byla skvělá, Varhaník je ale ještě o třídu víš. Jestli milujete knihy Karin Lednické nebo Aleny Mornštajnové, Varhaníka budete taky milovat. U mě v srdci budete mít tento příběh místo navždycky.

9 30.04.2023

Podle anotace jsem se těšila na román, která bude hlavně o kolaboraci s nacisty a jejích poválečných následcích. Bohužel, tohoto tématu bylo za mě v knížce strašně málo. Na to, že nemá knížka ani 300 stránek měla hodně pozvolný rozjezd, kvůli čemuž pak šla málo do hloubky.Hlavní hrdinka byla navíc tak studený psí čumák, že mě vůbec nezajímal její osud.

Poslední třetina byla ale naopak naprosto skvělá, a mě nakonci mrzelo, že příběh nepokračuje dál. Toto konečně začal být styl příběhu, který se mi tolik líbil u autorčiné prvotiny.

Historické reálie měla autorka skvěle zpracované a tu druhou polovinu minulého století v knize zpracovala neotřelým způsobem a přinesla na události zase trochu jiný úhel pohledu.

Začátek příběhu ale pokulhávál a já se do knížky vůbec nedokázala začíst. Odtažitý styl vyprávění, nesympatické postavy....hlavně jsem ale čekala, kdy konečně skončí válka a začne se řešit to, na co mě nalákala anotace a ono to pořád nepřicházelo...

Zkrátka tohle setkání se úplně nepovedlo, asi hlavně kvůli mým očekáváním.
3,5/5

5 25.04.2023

Poslední dobou mám problém najít detektivku, která by neobsahovala nějaké klišé prvky. Bohužel i Henry Ford si jeden takovýto škraloup nese - a to svou mrtvou manželku. Kompenzuje to ale jeho kolegyně Hannah, která je velká sympatička, až mě mrzelo, že nedostala v příběhu víc prostoru. Zbytek týmu mě při čtení spíš trochu rozptyloval a postavy se mi občas pletly.

Temné dědictví je skutečně detektivka a na vyšetřování je kladen velký důraz. První třetinu mě to hodně bavilo, pak už to můj vkus bylo moc natahováné a knížku bych trochu proškrtala.

Co mě ale asi nejvíc zklamalo bylo rozuzlení.... detail, který se záměrně ignoroval, aby mohl být na konci náhodou rozluštěn. Podle mě by stačil jeden ajťák a případ by byl vyřešen raz dva (a pokud by to nedokázal, tak by se aspoň vědělo, že tohle je klíč na kterém to stojí).

Na druhou stranu je fajn, že příběh není překombinovaný a čtenář tak stíhá držet krok s podezřelými a může sám dobře sledovat různé indicie.

3 17.04.2023

Naprosto chápu, proč je Michaela Klevisová tolik populární. Vraní oko je věrohodná, uvěřitelná detektivka z českého prostředí, která si na nic nehraje. Žádná překombinovanost, žádná zbytečná akce a pokud jsou její předchozí knihy jako tato, tak se divím, že z toho ještě nikdo nenatočil seriál. Tohle by se totiž českému divákovi kriminálek moc líbilo.
(Edit: Dům na samotě byl zfilmován)

Narovinu ale říkám, že kniha nemusí sednout všem. V první třetině se jenom seznamujeme s postavami a autorka nám dává prostor, abysme si sami vymysleli své teorie, kdo koho zabije a proč. Pokud máte rádi krváky a akční scény, Michaela Klevisová nebude úplně pro vás. Pokud vás ale baví psychologie postav a pomalejší vyšetřování, mohlo by se vám to líbit.

Postava hlavního vyšetřovatele není v příběhu moc výrazná, díky tomu asi můžete číst sérii napřeskáčku jak se vám za chce. Byla to příjemná změna, neřešit ke klasickému případu i ztrátu detektivovi manželky, vraždu jeho dítěte nebo aféry s kolegyněmi.

14 12.04.2023

Knížka má lehce povídkový nádech. Po první kapitole, osudu pana Vrány, jsem byla z kniha nadšená a do čtení se pustila s velkou chutí. Další kapitola ale úplně potopila mé čtenářské nadšení. Začala mi vadit absence přímé řeči a dlouhé popisy.

Na závěr knihy se to sice spravilo, dojem z příběhu už to ale úplně nezachránilo.

Co ale musím vyzdvihnout je autorčin jazyk. Její čeština je nádherná, nějak to u mě bohužel celé "necvaklo" dohromady.

3 12.04.2023

an Kholl ve svém debutovém románu vypráví příběh čtyřicátníka Petra, který jede na pracovní cestu do Číny a bilancuje svůj život. Do toho bilancování se mu ale připlete mladičká Kristýna...

Na 200 stránkách prožijeme s hlavním hrdinou a jeho rodinou několik let jeho života, během kterých si každý člen rodiny řeší svoje soukromá dramata a společně jim to moc neklape.

Autor se úspěšně zapojil do současné vlny české literatury a mohl by sednout např. čtenářům Hajíčka, přišlo mi to podobné Plachetnici na vinětách. Hájíček sice není úplně můj oblíbenec ale Kohll mi sedl o něco víc, hlavně díky formě. Knížka má krátké kapitoly, díky kterým se četla skoro sama.

Pokud vám v knížkách vadí nadměrné pití alkoholu a sex, Tajný život domorodců asi nebude úplně pro vás. Nebudu vám tajit, že na služebce v Číně se pilo dost. Mě to ale bavilo a líbilo se mi, jak se s tím autor nepáral a řekl všechno tak, jak bylo a jak život přinesl. Třeba u scén s Kristýnou a architektem sexu jsem se i zasmála nahlas.

4 12.04.2023

Tenhle příběh měl všechno a byl jako život sám, byl milý, vtipný, smutný, srdcervoucí i trochu depresivní a mě se zase potvrdilo, že ty nejsilnější knížky nejsou bichle. Josefína má něco přes 220 stránek, ale do srdce se vám obtiskne, jako by měla aspoň tisíc.

Já osobně věděla, že se mi bude knížka líbit hned po přečtení věnování na začátku knihy, protože se ukázalo, že máme s autorkou stejný smysl pro humor se špetkou ironie.

Bavilo mě se vrtat v hlavách jednotlivých postav. Po přečtení kapitoly jsem vždycky zavřela knížku a chvíli přemýšlela o tom, co jsem přečetla. Knihu jsem chtěla přečíst na jeden zátah, zároveň jsem si chtěla šetřit.

Knížka nemá žádné velké téma, je jen příběhem jedné rodiny se všemi jeho radostmi i strastmi. Já můžu Josefínu jedině doporučit, obzvlášť pokud máte rádi "obyčejné" příběhy ze života.

8 04.04.2023

Místy jsem měla problém s různými návaznosti a uvěřitelností celého příběhu, na druhou stranu několikrát jsem byla překvapená dějovým vývojem. Myslela jsem, ze kniha bude spíš čistá dystopie, místy ale měla kniha komediální prvky, které mě v příběhu spíš rušily.

Příběh byl čtivý a po lehce slabším rozjezdu jsem se do knížky s nadšením začetla, ke konci jsem se ale i trochu těšila, až to budu mít za sebou.

Námět to ale mělo skvělý a velmi neotřelý. Dokážu si představit, že by z toho byla skvělá minisérie

1 22.03.2023

V Černé díře se opět setkáme s Freyjou a Huldarem, jejichž vyšetřování se tentokrát motá kolem časové kapsle a uřezaných rukou plavajících v bazénku.

I když i tentokrát autorka zpracovává téma, které už dneska můžeme brát taky jako klišé, vlastně mi to ani nevadilo.
Tento díl se mi četl lépe, než první. Nejen že už mi nepřišel tolik popisný, ale bylo tak i víc dialogů, díky čemu mi čtení lépe utíkalo.

I když je případ v knize dost brutální, autorka násilnosti moc do detailu nepopisuje a tak si v této knize milovníci nechuťáren na své úplně nepřijdou. Na severskou detektivku je toto docela čajíček.

6 22.03.2023

Anotace slibovala romantickou zápletu na pozadí historických událostí, autorka mě ale (příjemně) překvapila. Historie tam bylo dost! Kniha začíná svůj děj v roce 1919 v poválečném Německu a zachycuje život rodiny producenta čokolády Hannemana. Autorka docela barvitě vylíčila poválečnou bídu a hlad, protesty dělníků, zmařené životy vojáků vracejících se domů, postavení žen ve společnosti i protižidovské nálady.

Ano, pořád je to takové lehce naivní a ta romantická linka tam má silnou pozici, hlavně v druhé polovině knihy. Ale pokud to máte jako já, že si nějakou romantiku občas rádi přečtete ale potřebujete k tomu něco navíc, tak Vila na břehu Elbchaussee by se vám mohla líbit. Knihu bych asi nejvíc připodobnila k sérii Kavárna u Anděla od Anne Jacobs.

2 19.03.2023

Jiří Hájíček v této knize představuje klasické téma české literatury, a to otřesné rodiné vztahy. Marie je čerstvě rozvedená, má stárnoucí rodiče a špatné vztahy se sestrou....

No a moc víc nevím, co k tomu říct. Knížka mi bohužel svým stylem vyprávění nesedla. Působilo to na mě dost odtažitě a měla jsem pocit, že příběhu chybí ústřední dějová linka. Na druhou stranu podobný pocit jsem měla i u knihy Věci, na které nastal čas od Soukupové, kterou ale vím, že většina z vás miluje, takže se Plachetnice asi bát nemusíte.

Abych ale nebyla jenom kritická, musím autora pochválit za vykreslení ženské postavy. Málokdy se stane, že by autor jakožto muž dokázal věrohodně vykreslit ženský charakter. A Jiřímu Hájíčkovi se to povedlo.

2,5/5

11 06.03.2023

První půlku knížky jsem byla nadšená, autorka píše skvěle a knížka se četla sama. Přibližně v půlce mě napadlo, jak to celé dopadne (a to jsem na odhadování konců antitalent). Kámen úrazu byl ale hlavně to, že vyšetřovatelé si souvislosti spojili mnohem později než já (a to věděli to, co já).

Líbilo se mi, že autorka nepřeplácala knihu akčními scénami a spíš se během vyprávění držela při zemi. Líbilo se mi, že i rozuzlení bylo vcelku jednoduché a odpovídalo českému prostředí. Bohužel, neschopní vyšetřovatelé pro mě knížku potopili a zaklapli tak pokličku na hrníčku s dobrým hodnocením.

Zároveň mi v příběhu chybělo slibované mystično. Námět byl skvělý ale dalo se z toho vyždímat mnohem, mnohem víc. Jedna zmínka o vodníkovi bohužel mysteriózní detektivku nevytvoří...
2,5/5, i když mi to trhá srdce

5 25.02.2023

Příběh se skládá z několika dějových linek, které se postupně proplétají. Ústřední dvojice, vyšetřovatel a psycholožka, jsou sympaťáci a díky bohu nejsou závislí na alkoholu.

Samotné vystavění příběhu je slušné a bavilo mě rozplétat nitky tohoto spletitého případu. Rozuzlení bylo skvělé, až na jeden lehký klišé prvek. Na druhou stranu si ho autorka aspoň snad vytřískala hned na začátku a už ho máme za sebou.

Co mi ale úplně nesedlo by styl vyprávění příběhu. Pomalé, s minimem dialogu. Po třetině knihy jsem měla pocit, že se tam skoro nic nestalo...

4 13.02.2023

Skutečně zločiny po Česku pomocí dvanácti příběhu představují historii českého zločinu minulého století. Autoři se v knize zabývají nejen vraždami, ale i jedním důlním neštěstím, krádeží nebo promlčením zločinu.

Největší slabinou/předností této knihy je styl představení příběhu. Autoři jdou hodně do hloubky a při čtení byste mohli mít pocit, že čtete skutečný policejní spis. Což na rovinu, není pro všechny úplně zaživné čtení. Já osobně se několikrát přistihla, že kvůli nadmíře informací ztrácím pozornost a víc by se mi líbilo, kdyby byla kniha napsaná trochu víc přístupnou formou.

Nadruhou stranu oceňuji výběr případů, které kolikrát byli natolik obyčejné, že si díky nim člověk udělal představu o "běžném" zločinu nebo jindy byly naopak natolik ojedinělé, že člověk nestíhal valit oči.

Knížka je doplněna o obrázkovou přílohu, kterou doporučuji pouze silnějším povahám.

3 07.02.2023

Autorka na stránkách této knihy představuje část našich dějin, o které se moc nemluví. První třetina příběhu je opravdu dost surová a téma španělské chřipky je jimi hodně nasáklé. Autorka se toho opravdu nebála a já při některých scénách musela odvracet oči od stránek.

Celé tempo vyprávění je mírně rozvleklé, díky tomu ale se čtením strávíte víc času a téma stihnete dostatečně vstřebat.

Jedinou výtku mám ke konci, kvůli kterému musím i ubrat hvězdičku z hodnocení. Bylo to uspěchané a vůbec se to nehodilo ke zbytku knihy. Čtenář cítí, k čemu příběh směřuje a bylo by lepší, kdyby autorka víc vysvětlila, jak to přesně celé bylo.

Knížka vám ale určitě doporučuju, pokud chcete něco vědět o španělské chřipce nebo máte rádi historické romány, s Ellen Marie Wiseman neuděláte chybu

5 05.02.2023