mag097
komentáře u knih
S odvahou draka
William Andrews
Moc ráda čtu historické romány které mi pomáhají rozšířit si obzory a dozvědět se nové věci. Asijskou historii mám ale probádanou velmi málo a tak jsem ráda, že jsem díky sérii knih od Williama Andrewse spoustu znalosti dočerpala.
Třetí kniha této ságy, S odvahou draka, nás přenese do Korei utlačované japonskou nadvládou. Hlavní hrdinka Korejka Supko je donucena vzít si Japonce Hitašiho, aby došlo k promíchání ras. Co ale s tímto nuceným sňatkem udělá druhá světová válka...?
Autorovi se opět povedlo na lidských osudech skvěle vylíčit určité historické období. Je zajímavé vidět, jak válka ovlivnila nejen Evropu ale i ostatní části světa a to, jak předsudky ovlivňují lidské osud.
Při čtení vám ale ani nepřijdete, že se u něj vzdělávate. Autor historické milníky vkládá do příběhu přirozeně a čtenář si tak může naplno užít osud hlavní hrdinky. Za mě jsou takovéto knihy nejmíň náročným způsobem, jak se o historii něco dozvědět.
Jediná věc, co můžu knize vytknout je pár lehce vleklých pasáží, jinak jsem ale naprosto spokojená a celou sérii budu doporučovat, kudy budu chodit.
Dravé zvěři napospas
Jana Jašová
K podzimu jednoznačně patří napínavé příběhy, u jejichž čtení vám bude během mráz po zádech. A já pro vás jednu takovou knížku mám!
Dravé zvěři na pospas vypráví příběh Zuzany, která po krachu manželství zkusí své štěstí na Tinderu. Krom několika trapných zážitků ji ale do života přibude i stalker, který sleduje každý její krom a posílá hromady zpráv.
Takhle napnutá jsem u čtení dlouho nebyla! Příběh mě neuvěřitelně vtáhnul a já jen těžko knížku odkládala. Často mi při čtení běhal mráz po zádech, hlavně když se objevili pasáže z pohledu stalkera.
Kromě pasáží ze současnosti je knížka prolnutá i dětstvím hlavní hrdinky a příběhem její pohřešované kamarádky. Obě dvě linky mě bavily a příběhy se šikovně prolínali.
Konec knihy byl pro mě malinko zklamáním. Rozuzlení mě totiž malinko v tom, že tato linka nebyla vůbec naznačena. Sice chápu, proč to autorka udělala, pro mě to ale způsobilo malou chybu na kráse jinak perfektní knihy.
Čtenářský zážitek si odnáším obrovský a protože to bylo moje první setkání s autorkou, její další knihy musím rozhodně vyzkoušet. A vy byste měli taky!
Dej mi pokoj
Petra Štarková
Taky rádi skrz knížky koukáme, co se děje u jiných lidí doma za zavřenými dveřmi? Pokud ano, tak nová knížka Petry Štarkové je přímo pro vás.
V knížce se setkáváme s několika hlavními postavami, se kterými se osud zrovna nepáře a nebál se jim toho naložit víc než dost. Šest dospělých, jejichž osudy se různě proplétají. Každý chce být spokojený, začít od začátku a konečně okusit, co je to to štěstí.
Ze začátku trochu trvalo zorientovat se v postavách a jejich vztazích mezi sebou, přece jen šest postav které se vzájemně znají na mě bylo ze startu trochu moc. Jak jsem se ale začetla, tak si vše krásně sedlo.
Na čtivosti přidávají i krátké kapitoly, díky kterým lépe vstřebáte, kdo je kdo.
Z knížky na vás po celou dobu bude dýchat mírná deprese. Postavy mohou působit trochu zasekle, neschopny se pohnout ze svých míst v životě a je na nich dobře vykresleno to, jak je těžké se v životě odhodlat ke změně.
I když knížka nepřináší úplně nic nového a pro někoho by mohla lehce zapadnout mezi současné české depky, já na ni budu ještě dlouho vzpomínat a budu se těšit, co dalšího autorka napíše.
Když přišli psi
Scarlett Wilková
Příběhy z minulého století patří mezi moje nejoblíbenější čtivo, těžko se mi už ale hledá knížka s novým, originálním námětem. A když už se mi to povede, tak na ní budu pět ódy ještě dlouho.
Tak jako mě loni učaroval Varhaník z mrtvé vesnice, tak se to letos povedlo nové knize Scarler Wilkové.
Když přišli psí vypráví příběh jedné beskydské vesnice a toho, co to znamenalo být partyzánem po druhé světové válce.
I když jsem že začátku trochu tápala, jestli mi kniha sedne, autorka to pak rozjela, já se do knihy začetla a přečetla ji podstatě na dva zátahy (a to už se mi hodně dlouho nestalo!)
V knize se vystřídá velké množství vypravěčů, díky kterým tak nakoukneme pod pokličku do všech domácností. A ikdyž se tam postav protočí poměrně dost, plést se vám nebudou.
Pokud vás stejně jako mě nadchla autorka díky svému prvnímu románu Až uvidíš moře, touto knihou si vás opět získá a budete stejně jako já netrpělivě vyhlížet, co napíše příště!
Odešla do tmy
Claire Douglas
Odešla do tmy vypráví příběh dvou sester, Heather a Flory. Flora je od roku 1994 pohřešovaná a její sestra teď zastřelila dva lidi a sebe postřelila....náhoda?
Dlouhé rozjezdy mi u knížek většinou vadí, této knize to ale odpouštím. Tempo plynutí knihy se k příběhu hodilo a já se necítila znuděně. Když pak děj nabral obrátky, už jsem ji těžko odkládala. V napětí mě krom zápletky udržovalo i střídání vypravěčů a časových rovin. Kdo mě zná ví, ze tohle já prostě můžu.
Odešla do tmy vám určitě doporučuju, není to úplně tradiční detektivka a tak si ji podle mě užijí jak opravdový zločinožrouti, tak čtenáři, kteří se s tímto žánrem teprve seznamují.
Host
B. A. Paris (p)
B.A.Paris u mě v knihovně bude mít vždycky místo, protože její kniha Za zavřenými dveřmi je moje velká srdcovka. Bohužel, poslední dobou pro mě mají její novinky tak trochu klesající tendenci...
Host nabízí docela zaběhnutý vzorec u knih tohoto žánru. Gabriel a Iris mají krásný dům, úspěšnou dceru a skvělé přátele. Jednoho dne se u nich ale objeví nečekaný host,...a jak to tak vypadá, každý má své tajemství.
Kniha působí jako typický psychothriller ze sousedství, je to ale spíš takový příběh s detektivnim nádechem. Jak je u B.A.Paris zvykem, knížka se čte dobře a stránky lítají pod rukama, i přestože je rozjezd knihy poněkud pozvolný.
V čem mě ale knížka zklamala je to, že pro mě nebyla ničím originálním. Vím, že se v tomto žánru už vymyslí těžko něco neotřelého, toto ale bylo na můj vkus až moc prvoplánové.
Pokud jste ale spíš příležitostní čtenáři a hledáte třeba oddechovou knížku na dovolenou, tak Hosta klidně do kufru přihoďte.
Krajina roztavených zvonů
Jan Štifter
Jan Štifter mě moc baví a ani tentokrát mě nezklamal!
Krajina roztavených zvonů vás povídkovou formou protáhne skrz minulá dvě století. A občas i možná trochu zapomenete, v jakém roce vlastně jste.
I když se povídkovým knihám většinou bráním, nového Jana Štiftera jsem nemohla minout a dobře jsem udělala. Autor má krásnou češtinu a jeho knihy je radost číst.
Nejvíc se mi líbila povídka z 19 století, jejíž hlavním tématem byla cholera. Holt ty epedimie tu byly, jsou a budou. Naopak o něco míň se mi líbila závěrečná povídka, kterou jsem úplně nepochopila a nevěděla, co si z ní mám vzít.
Kniha je opět i nádherně graficky zpracovaná a já mám holt pro tuhle edici z Vyšehradu slabost. Už jenom ta obálka je krásná a to vás čekají i ilustrace uvnitř!
Mám moc ráda, když autoři pojmou českou historii z trochu nového úhlu pohledu a Janu Štifterovi se to opět povedlo. Tleskám a doporučuju!
Odvaha
Markéta Lukášková
Knížky od @pandikralovna jsou pro mě srdcovkou už řadu let. A i když mou nejoblíbenější asi pořád zůstává Panda v nesnázích, Odvaha jí dost šlape na pacičky!
Odvaha vypráví příběh mladé Židovky Ady, která doufala, že její život po válce bude jiný a hlavně lepší. Bohužel, ani komunisté Židům život neulehčili a tak se Ada protlouká životem jak nejlépe dokáže. Jednoho dne dostane příležitost změnit svůj život k lepšímu. Udělá to nebo si zachovává svoje morální hodnoty...?
Odvaha skvěle otevírá téma, o kterém se zase tolik nemluví. Naše historie si táhne spoustu šrámů, a 50. léta jsou bohužel jedním z nich. Odvaha je za mě skvělým otvírákem, pokud se chcete o tomto období něco dozvědět. Historické reálie jsou do příběhu nenásilně začleny a plynou v souladu s příběhem.
Chvílemi jsem měla i pocit, že spíš než beletrii čtu #pribehkteryseopravdustal. No a on to nakonec tak trochu byl příběh, který se opravdu stal...
Krom tématu mě nadchla i forma příběhu. Často u příběhů přemýšlím, co by kdyby a tady jsem konečně odpovědi na svoje otázky dostala. Část knížky vypraví, jak by Adin osud pokračoval, pokud odpoví ANO, a druhá část zase výpraví její osud po odpovědi NE. Boží prvek, (nejen) kvůli kterému si Odvahu určitě musíte přečíst.
Malé (bezvýznamné) mínus dávám za na můj vkus až moc otevřené konce. Já mám ráda, když knížku zavřu a můžu jít v klidu spát. Tady jsem po dočtení ještě dlouho přemýšlela, jak to asi bylo dál a co všechno Adu ještě v životě potkalo.
Sharko
Franck Thilliez
Sharko je už osmým dílem této série, ale mým prvním prečteným. Z děje toho asi moc prozrazovat nechci, anotace vám toho řekne víc než dost a za mě je určitě super nevědět do jakého tématu jdete. Autor většinu času spíš jen tak nášlapuje po špičkách kolem a vám to dává dobrý prostor ke spekulacím, o co tady půjde.
O co se ale musím podělit hlavně, je styl který mě nadchl. V tomto díle se totiž nejen vyšetřuje vražda, ale detektiv Sharko zároveň zametá stopy po své partnerce Lucy, která se do toho tak trochu namočila.
A mě to tak bavilo! Pozorovat co se děje za oponou, jak policista ví, na co si všechno dávat pozor, jak se snaží odvést stopy jiným směrem. Bomba!
I když je celý příběh tak trochu přitazený za vlasy, byla jsem napnutá jak kšandy a těch skoro 500 stránek mi uteklo jak nic, a přestože tam byla spousta popisných pasáží (někdy možná az moc), nepůsobily vůbec vycpávkově.
Franck Thilliez mě na svou tvorbu nalákal a až budu mít příště chuť na detektivku, vím kam sáhnout!
Příběh mateřídoušky
Miriam Blahová
Příběh mateřídoušky prolínají dvě dějové linky. V té současné Anna vyráží do chalupy, kterou zdědila po své babičce a utíká se schovat před problémy jejího manželství. V té z minulosti narážíme na Anninu prababičku Věru, která byla na svou dobu velmi pokroková a u sousedů nenacházela příliš pochopení.
Linka z historie se mi líbila. Na knížce je poznat, že autorka neodflákla práci se zdroji a velmi čtivým způsobem odhaluje historii jedné pohraniční vesničky. Česko-polské vztahy po první světové válce jsou pro mě pořád málo probádané téma a jsem tak ráda, že jsem se zase dozvěděla o něco víc.
Knížka má jeden zajímavý prvek, kytičku mateřídoušky, která na můj vkus byla až moc ezo. Na druhou stranu, autorka v tomto směru až tolik netlačí na pilu a mě tento prvek čtení moc nanerušoval.
Knížka kopíruje už celkem tradiční šablonu odkrývání historie rodiny hlavní hrdinky, která krom své rodinné historie řeší i své vlastní šrámy. Nechci, aby to vůči příběhu vyznělo kriticky, on je totiž napsán dobře, já osobně už ale asi začínám být takovýhle knih přehlcená. Donedávna byl tento typ příběhů jedním z mých nejoblíbenějších, teď ale cítím, že si od nich potřebuju dát pauzu.
Pokud máte tento typ příběhu rádi nebo jste jich naopak ještě moc nečetli, tak vám Mateřídoušku můžu s klidným srdcem doporučit. Vím, že kdybych ji četla třeba před dvěma lety, byla bych z ní nadšená.
Dokonalé městečko
Kateřina Karolová
Negativní recenze na knížky píšu fakt nerada, protože obdivuju každého, kdo dokáže několik týdnů/měsíců/let věnovat svůj čas jednomu příběhu a napsat knihu. Bohužel, platí zlaté pravidlo, že každá kniha má svého čtenáře a já tak u této knihy budu vybočovat z řady nadšených ohlasů.
Ema dostane příležitost bydlet v uzavřeném městečku pro hrstku vyvolených a vést tak (zdánlivě) dokonalý život. Bohužel, po příjezdu zjistí že to není tak dokonalé, jak slibovali propagační letáky....
Můj zásadní problém s touhle knížkou je její rozsah. Po tom, co jsem se dostala zhruba do třetiny knížky jsem věděla, že 248 stránek je pro tenhle příběh sakra málo. U příběhu tohoto typu mám ráda smysl pro detail, baví mě knížky s promyšleným světem, který čtenáři nedá prostor pro pochybnosti o fungování světa, který v knize vznikl. Bohužel, tady to podle mě celé plave tak trochu na vodě. Prostředí působí jak z amerického filmu, přitom v něm vystupují postavy s typicky českými jmény a já tak pořád musela přemýšlet, jak by toto v Česku mohlo/nemohlo fungovat.
U knihy jsem se taky těšila, že se u ní budu trochu bát a bude mi běhat mráz po zádech, protože je zaškatulkovaná pod mystery/horor. Označení psychologický román sedí, tyhle dvě ale vůbec. Je to škoda, protože tohle celé tak trochu podtrhlo celé moje zklamání z knížky. Když už nic, tak jsem se celou dobu těšila na nějakou děsivější a tajuplnou scénu, která ale nepřišla.
Knížka ubíhala v žánrově zaběhnutých kolejí a většinu příběhu jsem tušila, jak se to bude vyvíjet dál. Konec mi ale úplně vytřel zrak a překvapil mě. Musím uznat, že málokdy mě vývoj příběhu tolik překvapí, jako tomu bylo tady. Jestli to ale bylo dobře, to pořád vlastně úplně nevím.
Co se knížce nedá upřít to, je její čtivost. Je to čtivě napsaná jednohubka, kterou dáte za dva večery.
Můj bratr
Karin Smirnoff
Můj bratr má naprosto skvělou severskou náturu. Je to syrový, zkažený, drsný, divný ... ale přesto skvělý.
Janna se vrací do své rodné vesnice, odkud kdysi utekla poté, co její bratr napadl otce. Teď se vrací, odkrývá temnou minulost, se kterou se snaží vyrovnat. Přítomnost ale není o nic lepší...
Příběh měl celou řadu bolavých míst a beznaděj na mě křičela skoro z každé stránky, přesto mě to ale nezlomilo tolik ...v čem byl ten háček?
Háček byl ve stylu autorky. Žádná přímá řeč, žádné čárky a žádná velká písmena u jmen. Vím že absence uvozovek u přímé řeči umí občas navodit takovou tu odosobněnou atmosféru, díky které pak kniha čtenáře zasáhne ještě víc. Tady to ale na mě ten efekt nemělo a k těm velkým písmenům se radši nebo ani víc vyjadřovat. Narovinu říkám že to není kniha pro každýho, šanci si ale zaslouží.
Klobouk ale musím smeknout před překladatelkou, tahle kniha musela být velký oříšek, se kterým si Lucie Olešová poradila na výbornou.
Musí se ale nechat, že Karin Smirnoff píše skvěle a absolutně chápu, proč je ve Švédsku oblíbená. Navíc jsem někde zvětřila, že Karinino pokračování Milénia, Dívka v orlích drápech by měla vyjít letos na podzim a to já si určitě ujít nenechám!
Bodyguardka
Katherine Center
Trend romantických komedií doslova zaplavil knižní svět a tak když jsem dostala možnost přečíst si Bodyguardku, řekla jsem si proč ne, musím to taky vyzkoušet!
A vlastně to bylo přesně takové, jako jsem čekala. Bylo to jako pustit si film, o kterém od první minuty víte jak dopadne, ale přesto vás z nějakého nepochopitelného důvodu baví na něj koukat.
Bodyguardka Hanna dostane za úkol hlídat hollywodskou hvězdu Jacka, aby ho ochránila před šílenou stalkerkou. No a co by se asi tak mohlo přihodit?
Ačkoli mě knížka ze začátku štvala, protože nemám ráda, když hlavní postava mluví přímo na čtenáře, nakonec jsme si k sobě našli cestu a já si čtení užila. Děj dobře odcípal, nebyl prvoplánově hloupý a já si při čtení odpočinula.
Pro mě knížka splnila svůj účel, bylo to jako pustit si v pátek po práci oblíbený film z telecích let a vypnout.
Hory zpívají
Nguyễn Phan Quế Mai
Pokud z historie Vietnamu znáte jenom válku ve Vietnamu a chtěli byste vědět víc, tak vám můžu knížku určitě doporučit. Jedná se o klasickou rodinou ságu, kdy se za pomoci osudů členů jedné rodiny seznamujeme s vietnamskou historií. Byla jsem v šoku, co všechno se tam vlastně za minulé století stihlo stát a jaký dopad to mělo na obyčejné obyvatele.
Bylo to drsné, zničující, téměř bez vyhlídky na světlejší zítřky. Přestože je ale knížka jedna velká depka, čekala jsem, že mě zasáhne o kapku víc. Je to vynikající kniha, jenom jsem měla trochu problém najít si cestu k hlavním hrdinkám a nějak se s nimi napojit na stejnou vlnu. Možná mi to stěžovala spousta asijských jmen, které jsem měla problém si zapamatovat, nebo mezi námi zkrátka nepanovala ta správná chemie.
Velmi cením rodokmen na začátku knihy, dost mi ulehčí čtení, hlavně že začátku...kdyby tam nebyl, asi bych si ho začala psát sama.
Knížka je to ale výborná a obohacují, o Vietnamu jsem se dozvěděla mraky informací a potřebuji toho teď číst o asijské historií víc, takže přijímám tipy!
Pokud se i vy chcete dozvědělat, nebo máte rádi knížky z trochu netradičního prostředí, Hory zpívají by vás neměly minout.
Temná pláň
Andy Maslen
Dlouho jsem nepotkala detektivní sérii, která by mi fakt sedla. S Henrym Fordem jsme si ale padli do oka!
Temná pláň je už třetím dílem série. Tentokrát Henry vyšetřuje podezřelou sebevraždu jedné mladé vojačky.
Tato série mě baví víc a víc. Ze začátku mě sice trochu štvalo, že má Henry, skoro jako každý jiný detektiv, nějaký šrám z minulosti, který si sebou vleče. Čím víc ale jeho soukromí postupem dílů odhalujeme, tím min mě vlastně jeho mrtvá manželka štve. Naopak mě její příběh začíná zajímat a potřebuju další díl.
Osobní linka dobře doplňuje hlavní vyšetřovací linku a knížka se dá číst i samostatně. Já třeba začala tuto sérii od druhého dílu a nijak mi to nevadilo.
Proc mě tato série ale hlavně baví je styl, jakým je napsaná. Je to klasická detektivka, na vyšetřování je tu kladen velký důraz, není to ale vůbec zdlouhavé a utáhané, jak u detektivek občas bývá. Knížka je svižná a dobře se čte, a vy zvládáte vyšetřovat zároveň s Henrym. Autor vám dává nepatrné indicie, nenaznačuje ale příliš okatě.
Jestli hledáte dobrou detektivku, která dobře odcípá, tak tuto sérii vyzkoušejte.
Princezna z nádraží
N. P.
“Syrový příběh z českého podsvětí. “Špinavý a zvrácený svět narkomanů, bezdomovců a prostitutek na jedné straně, drsný a nekompromisní svět přepracovaných policistů na straně druhé.
Zní to jako skvělé čtení že? Bohužel, tahle kniha mě docela zklamala. Čekala jsem od ní, že to bude napínavá detektivka, která nás nechá nakouknout do českého podsvětí, na 320 stránkách by toho měl autor měl stihnout víc než dost. A teď přichází kámen úrazu, velikost písma. Ať se na mě nikdo nezlobí, ale tohle doslova uráží čtenáře. Když knihu vezmete do ruky, působí to, jako by chtěl autor vydat knihu, ale neměl na ni dost materiálu.
Když jsem knihu otevřela, bylo mi jasné, že nemůžu dostat plnohodnotnou, propracovanou detektivku. Autor neměl prostor to stihnout. Kniha tak byla spíš takovým deníkem policistky, kde se střídal jeho úhel pohledu s pohledy různých narkomanů a jiných delikventů. Což nebylo špatné. I když jsem se asi nedozvěděla nic šokujícího o české podsvětí, udělala jsem si zase kapku lepší obrázek o fungování policie. Problém ale u mě zůstal v tom. že jsem na knihu naštvala hned, jak jsem ji otevřela, protože to písmo mě prostě zklamalo.
Hodně jsem přemýšlela, komu bych knihu doporučila a napadla mě jedna skvělá věc! Pokud máte v okolí nějakého nečtenáře, kterého by tahle tématika zajímala, zkus mu ji dát. Přečte ji hned, velké písmo a spousta přímé řeči mu čtení ulehčí a on třeba získá pocit, že zvládne přečíst knihu. Na databázi knih má pozitivní ohlasy, kdy si čtenáři chválí, jak rychle a snadno ji přečetli.
Takže pokud by tahle kniha přivedla ke čtení aspoň jednoho nečtenáře, tak bych jí asi i dokázala odpustit tu velikost písma.
Vyjednavač
Karel Pošíval
Díky boomu kolem knih Martina Moravce jsem loni objevila knižní rozhovory a nadchlo mě to. Baví mě číst o lidech, co mají nějaké netradiční zaměstnání a nakouknout tak trochu do zákulisí.
Na knižní rozhovor s Karlem Pošívalem, policejním vyjednavačem jsem se moc těšila, policejní prostředí mě fascinuje a tak jsem hned věděla, že knihu musím mít.
Bohužel, tohle se ale podle mě úplně nepovedlo.
Kniha se točila tak trochu v kruhu. I když se v rozhovoru otevíralo více témat, já měla pocit, že čtu pořád tak trochu to stejné dokola. Zdálo se mi, že autorka ne úplně vhodně kladla otázky, aby z pana Pošívala vytáhla co nejvíc různorodých informací.
Abych ale nebyla jen kritická, dozvěděla jsem se i pár zajímavých věcí - jak vlastně taková práce vyjednavače vypadá, jak často a k jakým typům případů se v Česku vyjíždí nebo jaké metody a zásady vyjednavači u své práce používají.
Zároveň taky vím že na knihu nezapomenu, protože jsem ji četla těsně před vánocemi a některé pasáže se nepříjemně prolínaly s tehdejší realitou a dost mě zasáhly.
Suma sumárum to vlastně nebylo špatné, jenom si myslím že by této knize spíš slušelo, kdyby byla novinovým rozhovorem než samostatnou knihou.
Zapomenutá
Jiří Klečka
Když jsem tuhle knížku začala číst, ani ve snu mě nenapadlo, kolik rozporuplných pocitů ve mě vzbudí.
Zapomenutá vypráví příběh z Domu paměti, do kterého jsou umístěni pacienti s kognitivní poruchou. V knize najdeme nejen příběhy jejich pacientů, rodin a zaměstnanců, ale i historii samotného domu. V tomto Domě se po téměř půl století setkává Pavel s Boženou a pokusí se ve svém příběhu pokračovat.
Po většinu času jsem si myslela, že čtu jednu z nejlepších knih tohoto roku. Zajímavé a netradiční téma, propracované postavy a dobře vyladěné prolínaní minulosti a současnosti. Ta knížka prostě měla vsechno...pak se to ale zlomilo...
Co mě ale mělo trochu varovat, byly zmíněné mysteriózní prvky v anotaci. To co se stalo nakonci knihy vůbec nebyl můj šálek čaje a podle mě se ani k tomuto stylu románu nehodil. Dá se říct, že mě i trochu naštval.
Když se ale od toho konce odprostím, tak je to skvělý román se skvělé vestavěným dějem a bravurně vykreslenými postavami.
Opět jsem si ale potvrdila, že edice Tvář značí kvalitu a těším se, co dalšího si z ní přečtu.
Desetkrát a dost
Scarlett Wilková
Můj vztah se Scarlett Wilkovou je trochu jako houpačce. Až uvidíš moře mě úplně dostalo, Ty chladné oči naopak zklamaly....takže jsem byla celá nedočkavá, jak se mi bude líbit její nová kniha, která ale není historickým románem.
Autorka nás ve svém příběhu opět vezme do Řecka, tentokrát ale skrze seznamku pro lidi po padesátce.
Ze začátku jsem byla během čtení trochu nejistá, protože mě překvapilo, kolik postav na nás autorka vychrlila v rámci poněkud utlé knížky. Jakmile si to ale všechno sedlo, do knížky jsem se začetla a čtení si užila.
Líbilo se mi, jak přirozeně autorka příběh o stárnoucích ale nikoliv starých ženách napsala. I když je knížka spíše oddechovým čtením nabízí hned několik témat k zamyšlení.
Možná se v některých pasážích může kniha zdát trochu odtržená od reality, zároveň to ale není nic, co by se klidně nemohlo stát.
Suma sumárum, byla to milá oddechovka, na kterou ale po přečtení asi brzo zapomenu, nejsem přeci jen úplně cílový čtenář. Za mě je kniha ideální tip na vánoční dárek pro mamku nebo babičku.
Na kopci
Jiří Březina
To jsem si takhle jednou chtěla přečíst nějakou odpočinkovou detektivku, místo toho jsem ale dostala nevšední příběh s detektivními prvky, který se mi úplně zaryl pod kůži!
Na kopci není tradiční detektivka, nečekejte mrtvoly, detektivy ani potoky krve. Připravte se spíš na českou vesnici, která je zároveň poutním místem, kam zavítá mladý student píšící svou diplomku o místním biblickém zjevení.
Kniha letos vyšla znovu s autorovími úpravami a jak zmiňuje autor v prologu, v knize se toho dost proškrtalo a musím říct (i když jsem původní verzi nečetla), že to knize takto moc sluší. Dokážu si i představit, že by se v ní škrtatalo i trochu víc, ale to už je spíš otázka vkusu.
Nechci úplně zabíhat do detailů tohoto příběhu. I když od začátku vlastně tušíte, jakým směrem se bude vyprávění vyvíjet. Má to přeci jen svoje kouzlo čekat na ten moment, než to uvidíte černém na bílém.
Po do čtení mi běhal mráz po zádech. Bohužel i kvůli tomu, že kniha už je deset let stará, přitom by se ale klidně mohla odehrávat tady a teď. Holt naše společnost některé otázky a právní definice řeší déle, než je potřeba.
Jiri Březina podobně jako třeba Michaela Klevisová naprosto věrohodně zasadil svůj příběh do české společnosti, nebylo to překombinované ani plné dramatických zvratů. Tu českou zaprdněnost autor popsal dobře.