mag097
komentáře u knih
Na kameni kámen
Naďa Reviláková
Knížky s tématem holocaustu jsou často jako přes kopírák. Na kameni kámen ale pracuje s tématem transgenaračního přenosu traumat a ukazuje tak zase něco kapku jiného, než na co jsme v knížkách zvyklí.
Adam a Eva, dva naprostí cizinci, v příběhu společně odkrývají svou rodinnou historii, nalézají společné vazby a roztáčí kolotoč starých křivd...
Příběh se mi dostal pod kůži víc, než jsem čekala a knížku jsem přečetla skoro na dva zátahy. Jazyk je jednodušší a knížka útlá, takže se ani není čemu divit. Dost mě ale překvapilo, jakým směrem se autorka v knize vydala a já potřebovala vědět, co bude dál.
Knížka krom transgenaračního přenosu tramaut poukazuje i na fakt, já moc záleží na tom, kdo a jak vypráví historii. Překvapilo mě, co všechno se na tak malý rozsah vešlo a jak dobře s tím autorka zacházela. Postavy nejsou vůbec černobílé a já pro jejich chování měla do jisté míry pochopení.
Takhle knížka by se podle mě skvěle hodila do nějakého čtenářského klubu, protože témat k diskuzi z ní vyplývá opravdu hodně.
Píseň pro Kateřinu
Robert Kapal
V této malé knížce se odehrává melancholický příběh dvou lidí, kteří kvůli režimu nemohli prožít svou lásku. Pavel chce emigrovat, Kateřina ne.
Je jasné, že na takto málem formátu nemohl autor zacházet moc do hloubky a tak je kniha primárně zaměřená na vztah dvou hlavních hrdinů. Po dočtení ale nemáte pocit, že by vám z příběhu něco chybělo. Je to celistvé, uzavřené a neodfláknuté. Příběhu tento formát sluší.
Není to příběh, který vám zlomí srdce a bude s vámi po dočtení dlouho rezonovat. Je to ale kniha, s kterou strávíte příjemný večer či dva.
Jako je tomu u všech knih z této edice, i Píseň pro Kateřinu je češtinářský skvost a tak jsem si u čtení nejen užívala samotný příběh ale i to, jak krásně je to napsaná.
Marta děti nechce
Petra Soukupová
V novince Marta děti nechce autorka vypráví příběh ženy, která se vypořádává nejen se svým vlastním životem ale i tím, co od ní očekávají ostatní. Dokáže její život změnit pěší pouť do Santiaga?
Po své první zkušenosti jsem se trochu bála, jak se mi bude kniha číst, autorka totiž u přímé řeči nepoužívá uvozovky. Tentokrát mi to ale vůbec nevadilo a naopak se mi to k příběhu hodilo. Kromě Marty se v knize vystřídá celá řada vypravěčů a díky této formě jsem měla pocit, že jim vidím do hlavy. Za styl tak nečekaně dávám palec nahoru!
Od knížky jsem ale dostala něco trochu jiného, než na co mě nalákal název. Těšila jsem se na příběh, ve kterém Marta bude řešit, proč děti nechce a jak na to reaguje její okolí. Marta se ale místo toho celou pouť věnovala spíš svému vztahu s Hynkem a jestli má tohle jejich soužití smysl. A stejně jako Martě pomalu ubýhaly kilometry, mě stejně pomalu utíkal příběh.
Marta je postava, která vás bude během čtení pěkně štvát a to mě na ni vlastně bavilo. Bavilo mě taky sledovat, jak se na své pouti vypořádává se všemi nástrahami a sahá si na své dno.
Dokud rostou citronovníky
Zoulfa Katouh
Dokud rostou citrovníky nás zavede do revoluční Sýrie, přibližně mezi roky 2010-2012. Hlavní hrdinka Salma je studentkou farmacie, která ale skončí jako dobrovolník v nemocnici a stane se z ní spíš chirurg než lékárník. Do nemocnice proudí davy lidí s nejrůznějšími válečnými poraněními a Salma každý den bojuje nejen o životy svých pacientů ale i svůj vlastní.
Na to, že je příběh primárně určen young adult čtenářům má podle mě potenciál zasáhnout i většinu dospělého čtenářstva. Autorka bravurně popsala beznaděj, kterou místní lidé dennodenně prožijívají a jak důležité je v každé situaci hledat aspoň paprsek naděje na lepší zítřky.
V knize se vyskytují i lehce nadpřirozené prvky, z kterých jsem měla na začátku trochu strach. Bála jsem, že mě budou od ústřední dějové linky rozptylovat a ubírat na vážnosti celého příběhu. Opak byl ale pravdou a kniha neztratila nic ze své působivosti.
Autorka skvěle vylíčila, jaké to je pro mladou dívku vyrůstat v zemi sužované diktaturou, přijít o svou rodinu a běžné starosti dospívajících, jakými je třeba prostor pro první lásku...i když to je v těchto kulturách asi kapitola sama pro sebe...
Čtení jsem si potřebovala dávkovat. Některé kapitoly si jsou dost podobné a během čtení jsem cítila, že by mi mohly kapitoly začít splývat. Posledních 150 stránek jsem už ale přečetla na jeden nádech. Závěr byl velmi napínavý a já místy téměř nedýchala, jak jsem se o hlavní postavy bála.
Možná někomu z vás budou některé části příběhu připadat trochu pohádkové, ale pro mě právě tyto momenty vnesly aspoň nějakou naději do tohoto smutného příběhu.
Jedním tahem pera: Ztracené povídky
Terry Pratchett
Jedním tahem pera je soubor povídek z rané tvorby autora legendární Zeměplochy. V knize naleznetu řadu povídek, které nemají žádné pojítko, krom samotného autora. Jedná se o příběhy, které autor psal na počátku své tvorby pod pseudonymem a proto došlo k jejich vydání až teď.
Věřím, že autorovi fanoušci si knihu užijí a podle recenzi co jsem četla i užili. Pro mě osobně byla kniha milým společníkem na cesty práce, na většinu příběhů z knihy jsem už ale stihla zapomenout. Některé povídky měly hezkou pointu, jiné pro mě naopak trochu vyšuměly do ztracena.
Kniha je ale určitě skvělým dárkem pro autorovi fanoušky, je totiž po grafické stránce luxusně vymazlená. Má krásný přebal, ořízku i ilustrace. Hotový sběratelský kousek pro fajnšmekry.
Vánoce v Šípkové ulici
Alena Mornštajnová
Má oblíbená spisovatelka, Alena Mornštajnová, letos vydala pohádkovou knížku Vánoce v Šípkové ulici a abych si zkrátila čekání na její novinku, vyzkoušela jsem její dětskou tvorbu a vůbec to nebylo špatné!
Ježíšek dostal rýmu a nestihne roznést všechny dárky. Ještě že Santa už ma hotovo a může Ježíškovi přispěchat na pomoc.
Knížka má krásné poselství o tom, jak je důležité si pomáhat a taky to, že Vánoce nejsou o přemíře dárků ale společně stráveném čase.
Knížku ale asi doporučuji až pro starší děti, které už mají jasno, jak to s Ježíškem je. Dokážu si představit, že by mohli zvídavé děti řešit, proč je v knize postava, která nikdy nedostala od Ježíška dárek a rodiče tak trochu dostat do úzkých.
22 bazénů
Caroline Wahl
Příběhy, jejichž hlavními postavami jsou nešťastné děti mě vždycky hodně zasáhnou. V tomto příběhu hrají hlavní roli Tilda a Ida, jejichž matka je alkoholička a svou roli nezvládá.
Celou knihu provází ponurá atmosféra a tak trochu beznaděj. Tilda chodí na vysokou a dostane skvělou studijní příležitost. Nedokáže ale nechat svou malou sestru napospas "péči" jejich matky a svádí svůj vnitřní boj, co dělat se svým životem.
Celou knížku na vás z jejich stránek dýchá deprese a beznaděj. Několikrát mi bylo během čtení úzko a nutila mě přemýšlet, jak je možné, že se takové věci dějí. Hlavně proto, že text působí velmi autenticky.
Kniha si celou dobu drží tak trochu odstup a autorka nás nepustí úplně do nitra duše hlavní hrdinky. Já mám radši, když jsou knihy přímější a jdou víc do hloubky, tohle ale mělo taky něco do sebe.
Ignis fatuus
Petra Klabouchová
Ignis fatuus vás vezme do šumavského pohraničí v době, kdy nebylo radno se tu jen tak potloukat. Skupina vědců je vyslána, aby prozkoumala neznámé světelné jevy, které se v lokalitě začaly objevovat. Jenomže nic není tak, jak se na prvni pohled zdá....jsou tam bludičky? Západní agenti? Nebo něco úplně jiného...?
Musím říct že toto byla pecka. Nejenom že je knížka napínavá a děsivá, autorka má navíc nádhernou češtinu a já si tak při čtení krom příběhu užívala i jeho sloh. Bavilo mě propojení fikce s dobovými dokumenty, díky kterým působil celý příběh velmi autenticky.
V druhé polovině knihy se pro mě příběh začal lehce motat v kruhu a já už navíc nebyla schopná odhadnout, čemu vlastně můžu věřit a čemu ne. Na konci se ale kniha krásně rozmotala a celé to do sebe zapadlo.
S příběhem jsem strávila skvělých skoro 14 dní a na knížku a osudy jejich hrdinů určitě jen tak nezapomenu. Bylo to drsné, nemilosrdné a ponuré. A to já můžu!
S odvahou draka
William Andrews
Moc ráda čtu historické romány které mi pomáhají rozšířit si obzory a dozvědět se nové věci. Asijskou historii mám ale probádanou velmi málo a tak jsem ráda, že jsem díky sérii knih od Williama Andrewse spoustu znalosti dočerpala.
Třetí kniha této ságy, S odvahou draka, nás přenese do Korei utlačované japonskou nadvládou. Hlavní hrdinka Korejka Supko je donucena vzít si Japonce Hitašiho, aby došlo k promíchání ras. Co ale s tímto nuceným sňatkem udělá druhá světová válka...?
Autorovi se opět povedlo na lidských osudech skvěle vylíčit určité historické období. Je zajímavé vidět, jak válka ovlivnila nejen Evropu ale i ostatní části světa a to, jak předsudky ovlivňují lidské osud.
Při čtení vám ale ani nepřijdete, že se u něj vzdělávate. Autor historické milníky vkládá do příběhu přirozeně a čtenář si tak může naplno užít osud hlavní hrdinky. Za mě jsou takovéto knihy nejmíň náročným způsobem, jak se o historii něco dozvědět.
Jediná věc, co můžu knize vytknout je pár lehce vleklých pasáží, jinak jsem ale naprosto spokojená a celou sérii budu doporučovat, kudy budu chodit.
Dravé zvěři napospas
Jana Jašová
K podzimu jednoznačně patří napínavé příběhy, u jejichž čtení vám bude během mráz po zádech. A já pro vás jednu takovou knížku mám!
Dravé zvěři na pospas vypráví příběh Zuzany, která po krachu manželství zkusí své štěstí na Tinderu. Krom několika trapných zážitků ji ale do života přibude i stalker, který sleduje každý její krom a posílá hromady zpráv.
Takhle napnutá jsem u čtení dlouho nebyla! Příběh mě neuvěřitelně vtáhnul a já jen těžko knížku odkládala. Často mi při čtení běhal mráz po zádech, hlavně když se objevili pasáže z pohledu stalkera.
Kromě pasáží ze současnosti je knížka prolnutá i dětstvím hlavní hrdinky a příběhem její pohřešované kamarádky. Obě dvě linky mě bavily a příběhy se šikovně prolínali.
Konec knihy byl pro mě malinko zklamáním. Rozuzlení mě totiž malinko v tom, že tato linka nebyla vůbec naznačena. Sice chápu, proč to autorka udělala, pro mě to ale způsobilo malou chybu na kráse jinak perfektní knihy.
Čtenářský zážitek si odnáším obrovský a protože to bylo moje první setkání s autorkou, její další knihy musím rozhodně vyzkoušet. A vy byste měli taky!
Dej mi pokoj
Petra Štarková
Taky rádi skrz knížky koukáme, co se děje u jiných lidí doma za zavřenými dveřmi? Pokud ano, tak nová knížka Petry Štarkové je přímo pro vás.
V knížce se setkáváme s několika hlavními postavami, se kterými se osud zrovna nepáře a nebál se jim toho naložit víc než dost. Šest dospělých, jejichž osudy se různě proplétají. Každý chce být spokojený, začít od začátku a konečně okusit, co je to to štěstí.
Ze začátku trochu trvalo zorientovat se v postavách a jejich vztazích mezi sebou, přece jen šest postav které se vzájemně znají na mě bylo ze startu trochu moc. Jak jsem se ale začetla, tak si vše krásně sedlo.
Na čtivosti přidávají i krátké kapitoly, díky kterým lépe vstřebáte, kdo je kdo.
Z knížky na vás po celou dobu bude dýchat mírná deprese. Postavy mohou působit trochu zasekle, neschopny se pohnout ze svých míst v životě a je na nich dobře vykresleno to, jak je těžké se v životě odhodlat ke změně.
I když knížka nepřináší úplně nic nového a pro někoho by mohla lehce zapadnout mezi současné české depky, já na ni budu ještě dlouho vzpomínat a budu se těšit, co dalšího autorka napíše.
Když přišli psi
Scarlett Wilková
Příběhy z minulého století patří mezi moje nejoblíbenější čtivo, těžko se mi už ale hledá knížka s novým, originálním námětem. A když už se mi to povede, tak na ní budu pět ódy ještě dlouho.
Tak jako mě loni učaroval Varhaník z mrtvé vesnice, tak se to letos povedlo nové knize Scarler Wilkové.
Když přišli psí vypráví příběh jedné beskydské vesnice a toho, co to znamenalo být partyzánem po druhé světové válce.
I když jsem že začátku trochu tápala, jestli mi kniha sedne, autorka to pak rozjela, já se do knihy začetla a přečetla ji podstatě na dva zátahy (a to už se mi hodně dlouho nestalo!)
V knize se vystřídá velké množství vypravěčů, díky kterým tak nakoukneme pod pokličku do všech domácností. A ikdyž se tam postav protočí poměrně dost, plést se vám nebudou.
Pokud vás stejně jako mě nadchla autorka díky svému prvnímu románu Až uvidíš moře, touto knihou si vás opět získá a budete stejně jako já netrpělivě vyhlížet, co napíše příště!
Odešla do tmy
Claire Douglas
Odešla do tmy vypráví příběh dvou sester, Heather a Flory. Flora je od roku 1994 pohřešovaná a její sestra teď zastřelila dva lidi a sebe postřelila....náhoda?
Dlouhé rozjezdy mi u knížek většinou vadí, této knize to ale odpouštím. Tempo plynutí knihy se k příběhu hodilo a já se necítila znuděně. Když pak děj nabral obrátky, už jsem ji těžko odkládala. V napětí mě krom zápletky udržovalo i střídání vypravěčů a časových rovin. Kdo mě zná ví, ze tohle já prostě můžu.
Odešla do tmy vám určitě doporučuju, není to úplně tradiční detektivka a tak si ji podle mě užijí jak opravdový zločinožrouti, tak čtenáři, kteří se s tímto žánrem teprve seznamují.
Host
B. A. Paris (p)
B.A.Paris u mě v knihovně bude mít vždycky místo, protože její kniha Za zavřenými dveřmi je moje velká srdcovka. Bohužel, poslední dobou pro mě mají její novinky tak trochu klesající tendenci...
Host nabízí docela zaběhnutý vzorec u knih tohoto žánru. Gabriel a Iris mají krásný dům, úspěšnou dceru a skvělé přátele. Jednoho dne se u nich ale objeví nečekaný host,...a jak to tak vypadá, každý má své tajemství.
Kniha působí jako typický psychothriller ze sousedství, je to ale spíš takový příběh s detektivnim nádechem. Jak je u B.A.Paris zvykem, knížka se čte dobře a stránky lítají pod rukama, i přestože je rozjezd knihy poněkud pozvolný.
V čem mě ale knížka zklamala je to, že pro mě nebyla ničím originálním. Vím, že se v tomto žánru už vymyslí těžko něco neotřelého, toto ale bylo na můj vkus až moc prvoplánové.
Pokud jste ale spíš příležitostní čtenáři a hledáte třeba oddechovou knížku na dovolenou, tak Hosta klidně do kufru přihoďte.
Krajina roztavených zvonů
Jan Štifter
Jan Štifter mě moc baví a ani tentokrát mě nezklamal!
Krajina roztavených zvonů vás povídkovou formou protáhne skrz minulá dvě století. A občas i možná trochu zapomenete, v jakém roce vlastně jste.
I když se povídkovým knihám většinou bráním, nového Jana Štiftera jsem nemohla minout a dobře jsem udělala. Autor má krásnou češtinu a jeho knihy je radost číst.
Nejvíc se mi líbila povídka z 19 století, jejíž hlavním tématem byla cholera. Holt ty epedimie tu byly, jsou a budou. Naopak o něco míň se mi líbila závěrečná povídka, kterou jsem úplně nepochopila a nevěděla, co si z ní mám vzít.
Kniha je opět i nádherně graficky zpracovaná a já mám holt pro tuhle edici z Vyšehradu slabost. Už jenom ta obálka je krásná a to vás čekají i ilustrace uvnitř!
Mám moc ráda, když autoři pojmou českou historii z trochu nového úhlu pohledu a Janu Štifterovi se to opět povedlo. Tleskám a doporučuju!
Odvaha
Markéta Lukášková
Knížky od @pandikralovna jsou pro mě srdcovkou už řadu let. A i když mou nejoblíbenější asi pořád zůstává Panda v nesnázích, Odvaha jí dost šlape na pacičky!
Odvaha vypráví příběh mladé Židovky Ady, která doufala, že její život po válce bude jiný a hlavně lepší. Bohužel, ani komunisté Židům život neulehčili a tak se Ada protlouká životem jak nejlépe dokáže. Jednoho dne dostane příležitost změnit svůj život k lepšímu. Udělá to nebo si zachovává svoje morální hodnoty...?
Odvaha skvěle otevírá téma, o kterém se zase tolik nemluví. Naše historie si táhne spoustu šrámů, a 50. léta jsou bohužel jedním z nich. Odvaha je za mě skvělým otvírákem, pokud se chcete o tomto období něco dozvědět. Historické reálie jsou do příběhu nenásilně začleny a plynou v souladu s příběhem.
Chvílemi jsem měla i pocit, že spíš než beletrii čtu #pribehkteryseopravdustal. No a on to nakonec tak trochu byl příběh, který se opravdu stal...
Krom tématu mě nadchla i forma příběhu. Často u příběhů přemýšlím, co by kdyby a tady jsem konečně odpovědi na svoje otázky dostala. Část knížky vypraví, jak by Adin osud pokračoval, pokud odpoví ANO, a druhá část zase výpraví její osud po odpovědi NE. Boží prvek, (nejen) kvůli kterému si Odvahu určitě musíte přečíst.
Malé (bezvýznamné) mínus dávám za na můj vkus až moc otevřené konce. Já mám ráda, když knížku zavřu a můžu jít v klidu spát. Tady jsem po dočtení ještě dlouho přemýšlela, jak to asi bylo dál a co všechno Adu ještě v životě potkalo.
Sharko
Franck Thilliez
Sharko je už osmým dílem této série, ale mým prvním prečteným. Z děje toho asi moc prozrazovat nechci, anotace vám toho řekne víc než dost a za mě je určitě super nevědět do jakého tématu jdete. Autor většinu času spíš jen tak nášlapuje po špičkách kolem a vám to dává dobrý prostor ke spekulacím, o co tady půjde.
O co se ale musím podělit hlavně, je styl který mě nadchl. V tomto díle se totiž nejen vyšetřuje vražda, ale detektiv Sharko zároveň zametá stopy po své partnerce Lucy, která se do toho tak trochu namočila.
A mě to tak bavilo! Pozorovat co se děje za oponou, jak policista ví, na co si všechno dávat pozor, jak se snaží odvést stopy jiným směrem. Bomba!
I když je celý příběh tak trochu přitazený za vlasy, byla jsem napnutá jak kšandy a těch skoro 500 stránek mi uteklo jak nic, a přestože tam byla spousta popisných pasáží (někdy možná az moc), nepůsobily vůbec vycpávkově.
Franck Thilliez mě na svou tvorbu nalákal a až budu mít příště chuť na detektivku, vím kam sáhnout!
Příběh mateřídoušky
Miriam Blahová
Příběh mateřídoušky prolínají dvě dějové linky. V té současné Anna vyráží do chalupy, kterou zdědila po své babičce a utíká se schovat před problémy jejího manželství. V té z minulosti narážíme na Anninu prababičku Věru, která byla na svou dobu velmi pokroková a u sousedů nenacházela příliš pochopení.
Linka z historie se mi líbila. Na knížce je poznat, že autorka neodflákla práci se zdroji a velmi čtivým způsobem odhaluje historii jedné pohraniční vesničky. Česko-polské vztahy po první světové válce jsou pro mě pořád málo probádané téma a jsem tak ráda, že jsem se zase dozvěděla o něco víc.
Knížka má jeden zajímavý prvek, kytičku mateřídoušky, která na můj vkus byla až moc ezo. Na druhou stranu, autorka v tomto směru až tolik netlačí na pilu a mě tento prvek čtení moc nanerušoval.
Knížka kopíruje už celkem tradiční šablonu odkrývání historie rodiny hlavní hrdinky, která krom své rodinné historie řeší i své vlastní šrámy. Nechci, aby to vůči příběhu vyznělo kriticky, on je totiž napsán dobře, já osobně už ale asi začínám být takovýhle knih přehlcená. Donedávna byl tento typ příběhů jedním z mých nejoblíbenějších, teď ale cítím, že si od nich potřebuju dát pauzu.
Pokud máte tento typ příběhu rádi nebo jste jich naopak ještě moc nečetli, tak vám Mateřídoušku můžu s klidným srdcem doporučit. Vím, že kdybych ji četla třeba před dvěma lety, byla bych z ní nadšená.
Dokonalé městečko
Kateřina Karolová
Negativní recenze na knížky píšu fakt nerada, protože obdivuju každého, kdo dokáže několik týdnů/měsíců/let věnovat svůj čas jednomu příběhu a napsat knihu. Bohužel, platí zlaté pravidlo, že každá kniha má svého čtenáře a já tak u této knihy budu vybočovat z řady nadšených ohlasů.
Ema dostane příležitost bydlet v uzavřeném městečku pro hrstku vyvolených a vést tak (zdánlivě) dokonalý život. Bohužel, po příjezdu zjistí že to není tak dokonalé, jak slibovali propagační letáky....
Můj zásadní problém s touhle knížkou je její rozsah. Po tom, co jsem se dostala zhruba do třetiny knížky jsem věděla, že 248 stránek je pro tenhle příběh sakra málo. U příběhu tohoto typu mám ráda smysl pro detail, baví mě knížky s promyšleným světem, který čtenáři nedá prostor pro pochybnosti o fungování světa, který v knize vznikl. Bohužel, tady to podle mě celé plave tak trochu na vodě. Prostředí působí jak z amerického filmu, přitom v něm vystupují postavy s typicky českými jmény a já tak pořád musela přemýšlet, jak by toto v Česku mohlo/nemohlo fungovat.
U knihy jsem se taky těšila, že se u ní budu trochu bát a bude mi běhat mráz po zádech, protože je zaškatulkovaná pod mystery/horor. Označení psychologický román sedí, tyhle dvě ale vůbec. Je to škoda, protože tohle celé tak trochu podtrhlo celé moje zklamání z knížky. Když už nic, tak jsem se celou dobu těšila na nějakou děsivější a tajuplnou scénu, která ale nepřišla.
Knížka ubíhala v žánrově zaběhnutých kolejí a většinu příběhu jsem tušila, jak se to bude vyvíjet dál. Konec mi ale úplně vytřel zrak a překvapil mě. Musím uznat, že málokdy mě vývoj příběhu tolik překvapí, jako tomu bylo tady. Jestli to ale bylo dobře, to pořád vlastně úplně nevím.
Co se knížce nedá upřít to, je její čtivost. Je to čtivě napsaná jednohubka, kterou dáte za dva večery.
Můj bratr
Karin Smirnoff
Můj bratr má naprosto skvělou severskou náturu. Je to syrový, zkažený, drsný, divný ... ale přesto skvělý.
Janna se vrací do své rodné vesnice, odkud kdysi utekla poté, co její bratr napadl otce. Teď se vrací, odkrývá temnou minulost, se kterou se snaží vyrovnat. Přítomnost ale není o nic lepší...
Příběh měl celou řadu bolavých míst a beznaděj na mě křičela skoro z každé stránky, přesto mě to ale nezlomilo tolik ...v čem byl ten háček?
Háček byl ve stylu autorky. Žádná přímá řeč, žádné čárky a žádná velká písmena u jmen. Vím že absence uvozovek u přímé řeči umí občas navodit takovou tu odosobněnou atmosféru, díky které pak kniha čtenáře zasáhne ještě víc. Tady to ale na mě ten efekt nemělo a k těm velkým písmenům se radši nebo ani víc vyjadřovat. Narovinu říkám že to není kniha pro každýho, šanci si ale zaslouží.
Klobouk ale musím smeknout před překladatelkou, tahle kniha musela být velký oříšek, se kterým si Lucie Olešová poradila na výbornou.
Musí se ale nechat, že Karin Smirnoff píše skvěle a absolutně chápu, proč je ve Švédsku oblíbená. Navíc jsem někde zvětřila, že Karinino pokračování Milénia, Dívka v orlích drápech by měla vyjít letos na podzim a to já si určitě ujít nenechám!