mag097 komentáře u knih

Mám ráda příběhy, které mě chytnou za srdce, nepustí a nakonci vyplivnou. Když ale celou dobu víte, že čtete něco, co se skutečně stalo, mrazí vás z toho ještě víc.

Tara vyrůstá v Idaho, v rodině fanaticky propadlé víře. Otec se chystá na konec světa, matka se snaží homeopatiky léčit i rakovinu a společně bojkotují celý systém. Bylo fascinující pozorovat, jak moc izolovaně od společností dokáží lidé v dnešní době vychovat své děti. Sledovat Tařino dospívání mě fascinovalo. Sledovat ale to, jak se sama pak učila zapadnout do běžné společnost, zapadnout mezi své vrstevníky mě fascinovalo ještě víc.

I když mám k příběhu několik ale, nemůžu příběh hodnotit jinak než pěti hvězdičkami. Občas jsem při čtení řešila dilema, jestli je to všechno skutečně pravda a nesnažila se to autorka schválně psát skandálněji. I kdyby to ale byla pravda, dokázala dát do kupy tak silný příběh, který mě přinutil zamyslet se nad neuvěřitelnou spoustou věcí, že bych ji to neměla problém odpustit.

1 02.11.2023

Osamělost prvočísel má naprosto skvostný jazyk. I když je to depresivní příběh, díky tomu jazyku to bylo zároveň pohlazením na duši. Přestože osamělost a lidská neštěstí nejsou úplně originální témata, Paolo Giordano ten příběh postavil skvěle a mě po prvních dvou kapitolách málem vypadly oči z důlků.

3 02.11.2023

Vnučka byla skvělým vhledem do německé historie i současné společnosti. Je to skvělé rodinné drama, které se odehrává na pozadí rozděleného a později sjednoceného Německa. Navíc díky nepřečtení anotace mi kniha otevřela jedno nečekané téma a já toho o Německu asi teď potřebuju číst víc.

1 02.11.2023

Knížka je historickým románem, který se opírá o celou řadu reálných historických událostí a autorka své zdroje zmiňuje i v doslovu. Bohužel, často mi při čtení přišlo, že čtu spíš nějakou historickou faktografickou knihu než beletrii a ubíralo to pro mě na čtivosti. Během první třetiny na mě autorka nasypala tolik postav, že jsem několikrát zmateně přemýšlela, kdo je kdo a litovala, že jsem si nemalovala rodokmeny postav.

Když se ale odprostím od tady toho, tak to bylo fajn čtení, díky kterému jsem se dozvěděla zase něco nového a osvěžila si hlavně chilskou historii. Jakmile jsem se zvládla zorientovat v postavách, příběh mě začal mnohem víc bavit.

Pokud máte rádi historické romány s hromadou postav, tak knížce určitě dejte šanci. Já se díky ní dozvěděla spoustu věcí o Pablu Nerudovi, lodi Winnipeg a osvěžila si své znalosti o Allendem a Pinochetovi. A to není nikdy na škodu.

2 02.11.2023

Skoncovat s Eddym B je zpovědí mladého Francouze vyrůstající na přelomu milénia, který dospívá na francouzském venkově a postupně odhaluje svou homosexualitu.

Člověk by místy ani nevěřil, že čte knihu z přelomu tisíciletí. To, čím si musel Eddy projít bylo víc než děsivé a nastavila to velmi nepříjemný odraz francouzské společnosti. Kromě špatných rodinných vztahů a absence rodičovské lásky se Eddy potýká i se šikanou od spolužáků a posměšků okolí.

První dvě třetiny knihy mě moc nebavily. Čekala jsem, že kniha bude víc příběhová a on je to spíš takový deník/ sbírka myšlenek a vzpomínek. V poslední třetině se to ale zlomilo a mě bylo místy fyzicky špatně, strašně jsem chtěla Edyho obejmout a říct mu, že to bude.

Knížka je syrová, upřímná a drsná, rozhodně stojí za přečtení i když asi úplně každému nesedne do noty.

3 13.10.2023

Lukáš se vydá na letní dovolenou do jednoho chorvatského městečka, které začala jeho alzheimerem nemocná matka zmiňovat krátce před smrtí. Dokáže vypátrat něco o minulosti jeho matky a zjistí, kam se vytratila ta mladá usměvavá holka?

Začátek příběhu podle mě mírně váznul a měla jsem pocit, že se autorka trochu hledá ve psaní hlavní mužské postavy. Pak se to ale rozjelo a příběh mě do sebe nečekaně vtáhnul.

I když se na počátku může zdát, že se jedná o lehce povrchní příběh, jeho konec a postupná gradace mě úplně dostali. No a ten název knihy jak do toho nakonec zapadne? Bomba!

Bylo to bolestivé, kruté a já týden po dočtení pořád přemýšlím, jak bych se srovnala s tím, být v pozici hlavního hrdiny. Až tak silný dojem ve mě knížka zanechala a to se mi moc často nestává. Jsem spíš ten tip čtenáře, co má tendenci děje knížek zapomínat.

Knížku vám jednoznačně doporučuji, určitě by se hodila na nějaké společné čtení či čtenářský klub, protože po jejím dočtení je o čem debatovat!

4 13.10.2023

Samotářky jsou příběhem tři generací žen, od 50. let až po současnost. Všechny tři jsou samotářky a tak trochu podivínky...proč to tak je a co skrývá jejich rodinná historie...?

Velký prostor v knížce dostávají 50. léta a mě pořád nepřestává překvapovat, co všechno se v naší zemi dělo mezi válkou a okupací. Vznik družstev, zabírání majetku, útěky přes hranice...naše historie má opravdu spoustu témat k vyprávění.

Čtení to bylo smutné, lehce depresivní ale hlavně naprosto uvěřitelné. Knížka mě na začátku vtáhla a i přes lehce slabší druhou půlku vyplivla až na konci. Ludmile, Amálii a Věře jsem celou dobu držela palce a doufala, že k nim bude osud aspoň trochu milosrdný.

Pokud máte rádi minulé století v podání českých autorek, Samotářky si určitě dejte!

6 05.10.2023

Po přečtení letošní autorčiny novinky Josefíně všichni lžou jsem věděla, že mi dvě si budeme rozumět. Její černý humor a cynismus byl přesně podle mého gusta a tak mi bylo jasné, že její tvorbu budu muset dohnat.

A Anna byla naprosto skvělá!! Je to přesně ten tip knížky, která má pár stránek, dá se přečíst jako oddechová jednohubka ale zároveň pokud budete chtít, tak v ní najdete spoustu myšlenek.

Pokud se vám líbila Myší díra od Simony Votyové, Kdo se postará o Annu si dejte.

Pokud máte rádi současné české spisovatele a hledáte něco trochu jiného, tak Kateřině Pantovič a jejím knihám dejte určitě šanci!

7 05.10.2023

Smysl vraždy je první dílem detektivní série s šéfinspektorkou Helen, která má na goodreads přes 4 hvězdičky a její pokračování jsou hodnoceny stejně výborně.

V prvním díle řeší Hellen případ Anny, která jednoho dne najde ve svém bytě mrtvého muže. A aby to nebylo jednoduché, do vyšetřování vstupuje odhalování rodinných tajemství i ztráta blízké osoby.

Ze začátku mě knížka chytla a já se těšila na každou další stránku. Postupem času jsem se ale u příběhu začala malinko nudit a ke čtení kapku nutit, na můj vkus se příběh trochu vlekl. Podařilo se mu mě ale držet napjatou až do konce, který byl naopak oproti zbytku knihy trochu uspěchaný a vlastně nijak překvapivý.

Co ale musím na příběhu pochvalit je fakt, že není plná detektivkových klišé. Poslední dobou mě detektivky tolik nebaví hlavně kvůli nim a já jsem tak moc ráda, že v této knize neměl detektiv problém s alkoholem ani temnou minulost.

Sumasumárum to není špatná knížka, zkrátka takový příjemný průměr.

3 05.10.2023

Hotel Atlantic vypráví příběh skupiny židovských dívek a chlapců, kteří před druhou světovou válkou utíkají do Palestiny. Anotace vám sice prozradí spoustu dalších věcí, ale podle mě víc vědět nepotřebujete.

Moc se mi líbilo, že autorka osudy Židů zpracovala zase trochu jinak. Těch knih z Osvětimi a jiných koncentračních táborů už je přeci jenom na trhu dost. Vůbec jsem netušila, jak obtížné bylo pro Židy dostat se do Palestiny nejen na cestě z Československa ale i při vstupu do samotné Palestiny. Autorka při psaní knížky čerpala z reálných historických dokumentů a já mám radost, že jsem se při čtení zase trochu dovzdělala.

Ačkoliv mě kniha svým tématem nadchla, samotné zpracování už pro mě trošku pokulhávalo ... úvod byl poněkud rozvleklý, některé pasáže byly trochu výplňové a autorka mě při čtení ani moc nedržela v napětí.

3 05.10.2023

Ze začátku jsem s knížkou trochu bojovala a dělalo mi problém se začíst, nakonec jsem tomu ale podlehla. Byl to krásný román o přírodě a zakázané lásce. Právě popisy divokosti St. Kildy,láska Elffie k jejímu domovu a obyvatelé kteří lezou po skalách a loví ptáky pro obživu pro mě daly příběhu přidanou hodnotu, díky kterému jsem si čtení užila a dostala chuť okamžitě do Skotska odcestovat.

Nebudu vám lhát, bylo to místy trochu naivní a ta romantická linka je předvídatelná. Nicméně hlavní hrdinku si natolik zamilujete, že vám to nebude vůbec vadit a naopak ji budete fandit.

5 31.07.2023

Máte rádi historické romány a chtěli byste vyzkoušet něco trochu jiného? Mrkněte na tuto novinku od Simona Mawera. Že vám to jméno něco říká? Máte pravdu, jedná se o autora Skleněného pokoje.

Anatomie rodu je historický román, ve kterém se Mawer vydává po stopách vlastní rodiny. Z pár informacích o svých příbuzných, které dohledal v kronikách, dopisech a vzpomínkách, sestavil románovou kroniku a dál nám tak nahlédnout do života obyčejných lidí v 19. století.

Zpracování knížky se mi moc líbilo, reálná historická fakta dodala knížce uvěřitelnost a člověk při čtení cítil, že tak nějak historie skutečně plynula. Byla zajimavé podívat se na život běžného vojáka, námořníka nebo švadleny.

Ze začátku čtení jsem ale byla trochu rozpačitá, trvalo mi se začíst a nebyla si jistá, co to vlastně čtu a proč. Jakmile jsem se do příběhu ponořila, plně si mě získal.

Mou nejoblíbenější knihou od autora určitě zůstává Dívka, která spadla z nebe, Anatomii rodu vám ale určitě doporučuju!

4 23.07.2023

Vztah matky a dcery je téma, které v literatuře moc často nepotkávám....a přitom je to téma, ke kterému máme každá co říct a můžeme se ve spoustě příběhů najít.

Tato novinka Kláry Vlasákové mě uchvátila, zároveň chápu některé rozpačité recenze. Poněkud nelogický a neuzavřený konec, který ve vás budí víc otázek než odpovědí. Vztah Marie ke svému tělu které nenávidí, ale nemá problém odjet k moři a tam trávit celé dny v plavkách ... je toho víc. Já si ale knížku fakt užila!

I když toho o historii postav moc nevíme, brzo zjistíme ,že vztah Marie a Rózy není dobrý. Příběh je vyprávěn hlavně z úhlu pohledu Marie a tak krom tématu vztahy matka-dcera hraje v příběhu i velkou roli stárnutí a soběstačnost. Co všechno je Marie ochotná udělat, aby se o sebe dokázala postarat, i když to okolí úplně nechápe.

Mrzí mě, že kniha nebyla delší. Bavilo by mě se této rodině podívat trochu víc pod pokličku a zjišťovat, proč jsou ty dvě k sobě takové, jaké jsou.

Líbilo se mi, že se Klára Vlasáková nebála trochu píchnout do vosího hnízda dnešní společnosti a z knížky je cítit, co si myslí o úzkoprsosti a předsudcích ve společnosti.

8 17.07.2023

Hodně dlouho už jsem nesáhla po žádné LGBT romantice a o to víc jsem si Léto mezi řádky užila. Alena Štraubová knížku napsala tak, že jsem chvílemi měla pocit že jsem s hlavními hrdiny ve Španělsku. V průběhu čtení navíc zjistíte, že ji ani nechcete dát z ruky.

V příběhu to navíc úplně není o tom, jestli se někomu líbí kluci nebo holky, ale o tom, jak důležitá je osobnost člověka

I když to místo bylo opravdu lehce naivní young adult čtení, vím že to k tomu patří a kdyby by mi bylo 16, tak bych tu knížku milovala. Jo bylo to předvídatelný, ale to k tomu patří a všichni vlastně chceme, aby to tak bylo.

4 28.06.2023

B. A. Paris je mou velkou oblíbenkyní a její knížky si vždycky užiju, Vězenkyně mi ale přišla trochu šitá horkou jehlou.

Opět se mi ale potvrdilo, že autorka píše skvěle a překladatelka odvedla výbornou práci. Knížka je napsaná velmi čtivě a stránky doslova lítají pod rukama. Nějak mi to ale tentokrát nesedlo. Pořád jsem musela přemýšlet, že takhle by to přece v reálu nemohlo být, že by se přece musel ozvat ten a tamten udělat tamto... Vím, že je to odpočinkový thriller, ale u předchozích autorčiných knížek, a hlavně u Za zavřenými dveřmi, mi přišlo, že měli i něco trochu navíc.

Musím ale říct, že pokud jste spíše svátečnější čtenáři a hledáte nějakého super čtivého parťáka na dovolenou, tak Vězenkyně by vám mohla sednout.

3 19.06.2023

Knížka má jenom něco málo přes 200 stránek, autorka tedy nejde úplně do hloubky, i tak se jí podařilo vystavět neuvěřitelně silný příběh a dotknout se mnoha témat. Pro mě nejsilnější bylo asi téma mateřské lásky.

10 14.06.2023

I když je autor Nor, nečekejte klasické severské krimi. Žádné morbidní krvavé scény ani zvráceností prostoupenou vesnici tady nenajdete. Knížka je klasickou detektivkou spíš amerického tipu, kde se míchá současné vyšetřování s jedním starým případem, kterému je dán ve knížce mnohem větší prostor.

Moc mě ta hlavní linka s minulostí bavila. Hlavní detektiv má dovolenou a najednou mu do schránky přijde dopis s odkazem na jeden starý případ a on se pustí do zkoumání. Jeho kolegové zatím pokračují ve vyšetřování případu zmizelé mladé ženy.

Klišé? Ano. Vadilo mi to? Ne!

Vyšetřování mělo hlavu i patu a já celou dobu dumala nad tím, jestli autor ty dva případy nějak propojí a jak. Autor se s tím popasoval dobře a já si čtení užila. Byla to taková příjemná oddechovka.

3 10.06.2023

Čekala jsem, že tenhle příběh bude silný, ale naprosto to předčilo moje očekávání. To, co se dělo po atentátu bylo šílené .... policejní výslechy, nenávist okolí ... bylo mi Amina tak neuvěřitelně líto a čím více stránek jsem přečetla, tím větší úzkost jsem cítila.

I když by někdo mohl říct, že je to jen "obrázková knížka o 160 stránkách", ve mě osobně bude tento příběh rezonovat ještě dlouhou. Ilustrace totiž naopak celý můj prožitek umocnily.

Bylo tam sice pár míst, kdy pro mě příběh lehce ztratil ten počáteční drive, vždycky se pak ale stalo něco dalšího a já netrpělivě otáčela stránku za stránkou.

Zároveň bych ještě uvítala třeba i retrospektivní pohled do vztahu Amina a jeho ženy, přece jen mi pořád vrtá hlavou, že si ničeho nevšiml a zároveň jsme se toho o ní dozvěděli strašně málo.

2 08.06.2023

Takové maličkosti vás zavedou do poloviny 80. let do Irska. V předvánočním schonu hlavní hrdina Bill rozváží uhlí po celém městě. Na své pravidelné trase má i místní klášter, ve kterém jeptišky provozují prádelnu.

O irské historii toho vím málo a o Magdaleniných prádelnách ještě míň. Bavilo mě, že prádelny nebyly tak úplně ústředním tématem knihy a pomocí Billových očí a myšlenek jsem mohla nasát atmosféru tohoto městečka.

Autorka věci nepsala úplně napřímo, přesto si svými znepokojivými náznaky získala mou plnou pozornost. Po dočtení jsem strávila pěknou chvilku googlením a snažila se dozvědět co nejvíc.

7 07.06.2023

I když už knížek na téma koncentračních táborů vyšlo mraky, Fotograf by určitě neměl být přehlížen. Nejen kvůli pohledu na koncentrační tábory z poza fotoaparátu, ale (a podle mě hlavně) i kvůli konci knihy, který popisuje norimberské procesy, kdy jedna beznaděj vystřídala druhou.

Taky vás ještě upozorním, že knížka určitě není pro slabé povahy, některé obrázky i popisy situací jsou trochu drsnější.

Příběhu by ovšem neuškodilo pár stránek navíc, některé situace byly popsány hodně z rychlíku a zasloužili by si podle mě víc prostoru, díky čemuž by knížka zanechala ještě silnější dojem.

2 04.06.2023