mahdal
komentáře u knih
Pernambuco
Ivan Wernisch
O sbírce jsem se dozvěděl díky Magnesii Liteře, díky čemuž jsem spoléhal, že sbírka bude kvalitní; přece nominované knihy na Literu kvalitní jsou. Tato sbírka to i potvrzuje především svou jazykovou hravostí, intertextualitou a hrou s fantazií. Na druhou stranu mě Wernischova poezie příliš nezasáhla, o jejích kvalitách není pochyb, avšak musíte být na tuto vlnu poezie naladěni. Četba zajímavá, ale jednou a dost!
Krásná po chudobě
František Hrubín
Trošku zklamání; v této sbírce mě oslovila pouze jedna báseň, a to Rondel, která se sepsána na motivy sporu duše a těla.
Zpíváno z dálky
František Hrubín
Některé těžce vyložitelné verše Hrubínovy dokáží ve Vás vyvolat nesčetné pocity, stačí se zaposlouchat do jejich tónů. Jeho básně, především lyrické, jsou spjaty především s vnímáním a s prožíváním okolní přírody a krajiny.
Papírové růže
Jiří Žáček
S Žáčkovou poezií jsem se často setkával ve škole, nyní po delším odstupu jsem po ní sáhl znovu. Bohužel se vzpomínky z dětství nevybavily, naopak jsem v těchto verších nenašel hloubku a jakési tajemství, které v poezii vyhledávám. Při čtení sbírky jsem měl pocit, že tvorba rýmů se stala důležitější na úkor hloubce básní. Významnější stopu ve mě jeho verše nenechaly. Asi pro mě Žáček zůstane tím autorem poezie pro děti.
Totální realismus
Egon Bondy (p)
První seznámení s Bondym; musím říct, že jeho poezie mě oslovila. Obecně mám tento typ poezie rád. Doporučuji.
Muži, kteří nenávidí ženy
Stieg Larsson
Řekněme, že severské detektivky nebudou mým "cup of tea". Vadí mi na nich jedna věc; špatně se mi orientuje v severských jménech a celkově i v severských názvech. To je však jen malý postřeh; detektivka je skvěle napsána, překladatel si dal záležet na stylu, díky tomu se kniha čte velmi dobře a svižně. Jelikož jsem velkým obdivovatelem A. Christie, tak se nevyhnu srovnávání; celkově více tíhnu k anglickému ostrovu než ke studeným severských zemím, možná i proto mám tvorbu této autorky radši než skandinávské autory. Dílo Larssona je ale velmi poutavé a pro milovníky severských detektivek je Larsson jedním z nejobdivovanějších autorů.
Co se týče přímo tohoto díla, úvod knihy byl stylizován do velmi "pomalého tempa". Bylo nutné doslova přetrpět asi 150 nezáživných stran, než příběh dosáhl kýženého detektivního spádu. Chápu, že příběh tohoto kalibru potřebuje nějaký úvod, ale tento rozsah byl až zarážející. Konec se snažil tento nedostatek vykompenzovat, myslím si však, že mu zůstává dlužen. Velmi se mi líbilo vykreslení akčních scén, autor měl pro tyto pasáže velký cit.
Pokud máte v těchto chladných dnech náladu na studenou severskou detektivku, tak doporučuji.
Rekonstrukce
Viktorie Hanišová
No, kniha, která vám hne se žlučí. Celou dobu jsem přemítal, do jakého žánru bych ji zařadil, nakonec z toho vyplynulo něco mezi detektivkou a novodobým psychologickým románem. Kniha byla velmi čtivá, Hanišová, stejně jako u Houbařky, dokáže čtenáře krásně vtáhnout do děje. Závěr byl celkem předvídatelný; co mě ale zaujalo, bylo, jak autorka dokázala kontinuálně a přehledně popsat změnu v mysli a v chování hlavní protagonistky. Rodinné determinaci se nedá utéct, a hlavní hrdina je toho příkladem. Myslím, že kniha dosahuje podobných kvalit jako Houbařka (i když ta se mi líbila o trošku více). Doporučuji.
Vzdušné vidiny
František Gellner
Tato sbírka mě velmi překvapila, netušil jsem, že Gellner, buřič a anarchista, dokáže napsát tak krásné milostné verše. Doporučuji.
Magorův noční zpěv
Ivan Martin Jirous
Magor mě prostě dostal! Jeho verše, v této sbírce často syrové a nepoetické, mě očarovaly. Tento druh poezie mám nejradši; zajímavé, jak je jeho tvorba rozmanitá, v jedné poloze (a čtenář už rozhodne zda ve vyšší, či nižší) se obrací k bohu a k transcendentálním skutečnostem, a ve druhé má verše, jejichž inspirační bod pravděpodobně sahá až k buřičům. Doporučuji, neboť "panák není víno, ty dylino" !
Není nutné, abyste mě navštěvoval
Kateřina Rudčenková
Má druhá sbírka od autorky; znovu těžká lyrická poezie, která, jak už je uvedeno v popisku, "stírá srozumitelnost obsahového sdělení". Mnohá sdělení zůstávají čtenáři zahalena, a proto je čtenář odkázán (jak už to u lyrické poezie bývá) na prožívání a intuici. Každý si musí své verše vybrat sám.
Zlé laně odcházejí k ránu
Jan Skácel
Skácelovy verše jsou nesmrtelné, asi proto, že jsou hluboce zakořeněny s hodnotami přírody, lásky a života. Jeho metafory jsou skvostné a nezapomenutelné.
Možnosti milostného románu
Jan Němec
Přemýšlel jsem, co vlastně o této knize napsat, protože o tom v podstatě nic říci nelze; tato mnohovrstevnatá kniha ve vás zanechá stopu. Jakou, to už je individuální. Musím říci, že obdivuji schopnost tohoto autora si pohrát s jazykem, se stavbou vět a s celkovou kompozicí, která se na první pohled může zdát nesystematická, ale při zpětném pohledu se vám vše spojí jako na obrazci uvádějící celou knihu. Ten pro mě představuje i další roviny, například splynutí lidských duší, představa lásky a koloběh života. Především barvy, obíhající černý střed, pro mě symbolizují celý příběh. Je těžké psát o pocitech a prožívání, proto slova nikdy nedokáží postřehnout tu pravou podstatu černého středu (zde vztah našich aktérů románu). Slova dokáží tento střed jen opsat zvenčí. Barvy jako názory a prožívání se mění, tak jako aktérka románu, díky níž hlavní protagonista tak trpěl. Proto nelze román jednoznačně pochopit a jeví se často jako změť obrazů. Obdivuji autora, že se do tohoto románu pustil. Přemýšlel jsem nad hodnocením; on úplně objektivně hodnotit asi nelze, jak můžete hodnotit prožívání někoho? Přesto však je tento román ozdobou současné české literatury.
Obcházení ostrova
Milan Děžinský
Při čtení těchto veršů jsem si vzpomněl na výrok P. Hrušky; "psát poezii, tedy minout se přesně". Neustále mi tato citace vyvěrala na mysl a vstupovala do boje s názvem této sbírky . U veršů pana Děžinského jsem měl pocit, že jsem se s nimi minul, ale nepřesně.
Tato poezie mě neoslovila, snažil jsem se, i na radu z předchozích komentářů, přistupovat k nim citlivě, uchopit metaforický název sbírky a nějak ho "napasovat" na obsah. Obcházel jsem a ještě jednou jsem obcházel, ale opisoval jsem asi až příliš vzdálenými kružnicemi.
Tři slepé myšky
Agatha Christie
Knihu hodnotím v rámci knih od A. Christie. Soubor příběhů nazvaný Tři slepé myšky hodnotím jako průměrný či mírně nadprůměrný; dovolím si tvrdit, že psaní kratších příběhů této autorce úplně nevyhovovalo. Než jsem se dokázal vtáhnout do příběhu a sžít se s postavami, tak jsem byl v závěru novely a následovalo vyústění příběhu, které bylo mnohdy nedotažené. Jak jsem zde četl u komentářů; kniha nevyvolala kýžený pocit jako u ostatních knih (znalci či čtenáři díla A. Christie ví, o čem píši).
Na druhou stranu mi kniha poskytla další vhled do autorčiny tvorby. Stejně jako autor již zmíněného komentáře knihu doporučuji především milovníkům díla A. Christie, pro "čtenáře-začátečníky" s tvorbou této autorky může být sbírka příběhů matoucí a nesystematická.
Tvrdej chleba
Charles Bukowski
Bukowski trošku jinak! Poetika se nemění, zůstává stejná, jen forma nabrala na důležitosti. Volné verše, které připomínají spíše zachycení "pamětihodného" okamžiku než nějakou hlubší myšlenku.
Číst Bukowského ve verších je fakt zážitek, toto vyjádření se mi líbilo mnohem více než jeho prózy.
Metličky
Jan Skácel
Velmi těžké čtení, žádná "oddechovka". Přesto však Skácel, jako u všech svých sbírek, dokázal své postavení v české poezii.
Úloža
Ivan Martin Jirous
Musím říci, že Magorova poezie mě pohltila a nepustila. S jeho tvorbou jsem byl obeznámen především v oblasti poezie pro děti, ale tahle sbírka mě dostala. Dostala mě možná i proto, že je mi velmi blízký formální tvar, který autor u básní používá; spojení "vysokých" a "nízkých" motivů v básni je prostě geniální. Otázky každodennosti kladené v zapadlé putice (s tím spojené i výrazové prostředky) a naproti tomu obracení se k Bohu a k otázkám lidské existence čtenáře provokují k dalšímu čtení. Autora řadím jednoznačně mezi mé oblíbence.
Muž na pokraji vzplanutí
Jiří Hájíček
Další dílo od současného autora. Velmi zajímavá sbírka, mám tenhle typ poezie rád. Krátké postřehy ze všedního dne, za srdce Vás chytí hned úvodní haiku, které odkazuje na název sbírky. V tomto díle je také cítit inspirace Petrem Hruškou. Doporučuji.
Na hrobě bubnují padající pomeranče
Konstantin Biebl
Průřez Bieblovou tvorbou na mě působil dost chaoticky a nesourodě, možná by bylo lepší přečíst celou jednotlivou autorovu sbírku. To však nemění nic na věci, že pro seznámení s avantgardní poezií tohoto umělce je výbor dostačující.
Tak ještě jedno jaro tedy
J. H. Krchovský (p)
Konečně jsem se dostal k další sbírce (cyklu) tohoto autora. Už při prvním seznámení mě velmi oslovil; tento typ poetiky je mi blízký, nějak v něm nacházím oboustranné zrcadlo dnešního světa - krása i hnus. Lyrický subjekt je v básni často stavěn na okraj společnosti, kterou syrově zaznamenává; čtenář však mezi řádky nachází i něco, co ho k básni přitahuje a zvedá ze židle. Provokativní a lehce i perverzní verše jako předobraz interpretace společnosti. Jeho černý humor je až "vytříbený" a často dokáže čtenáře až pobavit. Jen je škoda, že autor publikuje tak málo.