maja2712
komentáře u knih
Když přišli psi
Scarlett Wilková
Poslouchala jsem na ČRo. V poslední době už nemám moc potřebu číst, poslouchat o období války, ale oblast Beskyd a téma partyzánů a poválečné doby mě přemluvilo k poslechu. A byla jsem spokojená.
Bílý oceán
Roy Jacobsen
V prvním díle jsem se nechala unášet na vlnách pro mě velmi neobvyklého popisu života na malém norském ostrově ("Když skončili, nemohli věřit svým očím, jak je možné, že ten starý šedivý dům teď vypadá jako postavený ze sněhu, jako by patřil jinam, na pevninu, do města, budil představu neskonalého bohatství, jež ale mohlo zazářit jen tady, kde nemá konkurenci, působil jako úder blesku, jako cizí těleso, pokaždé je přinutil k úsměvu. Po večerech se procházeli, pokaždé se otočili, spatřili dům a s radostí si pomysleli, tak tam my bydlíme. Ráno udělali totéž, ze všeho nejdřív vyšli ven a prohlíželi si dům, dodávalo jim to sílu, naději a dobrou náladu. Dům byl hezčí zvenku než zevnitř, tak to nikdy nebývalo. Vypadal jinak z Háje zamilovaných než od Zmrzlého oka a od Karviky, byl proměnlivý, pohyblivý a viditelný ze všech ostatních ostrovů, věž, orientační bod v oceánu, lidské sídlo." str. 204). Druhý díl byl zasazen do období II. světové války, obohatil mě především popisem života v této části Norska, do děje byly vnášeny skutečné události válečné doby, opět jsem dohledávala informace, které jsem neznala (bombardování lodě Rigel (britský omyl z 27.11.1944, na lodi se nacházelo přes 2000 sovětských, polských a srbských zajatců společně s 95 německými dezertéry a 8 norskými vězni + 500 vojáků a pilotů, přes 2500 lidí nepřežilo). Lidem se nevyhnulo dlouhé odloučení, přežití bylo vykoupeno spoustou stresů (...a šla se vyzvracet), osobní odvahou, lidé neměli příliš sil pomáhat si navzájem, nenašla jsem v knize příliš soucitu pořád ještě s dětmi, obyvateli Baroy, musely se naučit tvrdě pracovat, obchodovat a stát si za svým.
Jak jsem rodila indiánského syna z kmene Čerokí
Danka Štoflová
Svižně napsaná kniha o manželství, které je budováno na základech naprosto odlišných kultur. S nadhledem, lehkostí a humorem je líčen každodenní život. Příběh je otevřenou zpovědí umělecky orientované české ženy, hledající štěstí na americkém kontinentu a o rodinném životě s přímým potomkem kmene Čerokí, který buduje kariéru v americké automobilce. Zábavné, moudré, poučné, úsměvné, lehké čtení na letní období nebo na období chmurů. Pasáž popisující indiánský polibek jsem si ofotila. Dost mě bavily pasáže s babičkou ZeePee, Benem nebo českou rodinou... Nakonec jsem se s nadhledem podívala i na ten svůj život a zkonstatovala jsem: Jak je ten život jednoduchý, když ho člověk žije s takovým nadhledem jako Danka....
Karpatské hry
Miloslav Nevrlý
Mrzí mě, že jsem knihu nečetla v době prvního vydání. Přes Náčelníka jsem se tedy dostala ke Karpatským hrám a virtuálně jsem se toulala po rumunských horách, měla minimum věcí, jídla, zato jsem zažívala naprosté splynutí s přírodou, seděla u praskajícího ohně, pila z horských bystřin a snila o tom, že jednou to bude třeba skutečností. V mládí by to mělo jistě jiný rozměr, emoce ještě nebyly tak obroušené, vůně tak potlačené a sluch už ne tak jemný. Kniha bude ve mně dřímat a kdykoli se dostanu do ticha přírody, bude mě provázet a propojovat s pocity pana Nevrlého, kterým tak rozumím.
Novinářem v Číně 2: Nezešílet!
Tomáš Etzler
Už při čtení první knihy jsem měla malinko problém s "rozjezdem". Jakmile se mi ale podařilo načíst autora s jeho emocemi, ADHD, pivem, nadávkami, výbušností, láskou k dětem, otevřeným srdcem, no prostě jakmile se mi podařilo načíst celého Tomáše Etzlera, čtu jeho příběhy s patřičným zaujetím. Po dočtení první knihy jsem hledala po internetu jeho reportáže, velmi jsem ocenila, že v této knize jsem našla k vyprávěným příběhům i odkazy. Jen jsem si potvrdila, že reportáže pana Etzlera jsou plné emocí, s perfektní kamerou, střihem, i výběrem témat. Už první reportáž z Afgánistánu mi vzala dech. Pár minut natáčení a střihu a divák získává obrázek o této zemi včetně její historie, barevnosti, vůní a chutí. Kniha je proložena i osobním příběhem autora, nechává čtenáře nahlédnout do zákulisí České televize a CNN, otevřeně se baví i o spolupráci s různými lidmi z branže, vyjadřuje se k politické situaci v naší zemi i ve světě. Poslední kapitola Nebe byla nádherná, s přesahem.
Hordubal
Karel Čapek
Obdivuju vypravěčskou schopnost autora, tentokrát si ke svému zpracování vybral jednoho obyčejného muže, rozkreslil jeho lásku ke své ženě, kterou v sobě hýčkal a omlouval její čistotu před sebou i celou vesnicí na Podkarpatské Rusi. Z mého pohledu skvělé dílo, z kterého po dočtení vyvstává řada otázek.
Má cesta za štěstím
Karel Gott
Poslouchala jsem na ČRo. Pana Karla Gotta mám spojeného s písničkou Léta prázdnin, která ohlašovala místní hlášení rozhlasu v obci Rybníky u Moravského Krumlova, kde jsme trávily prázdniny u babičky. Naivně jsem si myslela, že úspěch KG je dílem Daru z nebes, nikoli léta dřiny a odříkání. Všechna ta píle a sny zavrtat se do srdcí posluchačů se vyplatila. Milé nahlédnutí do života úspěšného zpěváka.
Hájovna: Příběh o ztrátě svobody a mateřské lásce
Karla Kubíková
Moc hezký příběh z osmdesátých let situovaný do českého vojenského újezdu zabraného ruskými vojáky. Před rokem jsem v takové oblasti byla, na hájovně, na propustky, v tiché krásné přírodě a často uvažovala, jaké osudy se v těchto místech žily. Z mého pohledu už je zvláštní, že bylo možné obývat civilisty hájovnu ve vojenském prostoru. Knihu doporučuji.
Už hořela, když jsem si do ní lehal
Robert Fulghum
Autora jsem si zamilovala. Jeho krátké úvahy, myšlenky, postřehy jsou napsány s nadhledem a laskavostí. Jeho knihy mam v záloze v čase, kdy zatoužím mít hezkou chvilku se sebou, chuť se zamyslet, pousmát a hezky si užít.
Zaříkávač koní
Nicholas Evans
Před mnoha lety jsem viděla film a zůstalo mi něco... nedovysvětleneho bych asi řekla. A kniha slibuje vždycky víc. Moc hezky příběh to byl. Takový, co umí přenést z města do přírody, mezi zvířata a obyčejný farmářský život, což se také projeví v mezilidských vztazích, které jsou srdecnejsi, uvolnenejsi a uprimnejsi. Tak jsem to cítila nebo možná cítit chci ????
Osm hor
Paolo Cognetti
Za mě krásná kniha o horách, je náhledem do mužské a chlapecké duše. Odrážela i mé myšlenky a rozpoložení, které se dostavují uprostřed ticha hor. Zajímavá propojení otce, syna a kamaráda i vztahu horala a jeho rodiny s přírodou. Dala mi i odpověď na otázku historie polorozpadlých horských domečků a hospodářství vysoko v horách. Děj se odehrává většinu času v Dolomitech a končí v roce 2014 v době, kdy hory dobývá moderní technologie a rekreační centra. I když jsou v knize těžší životní období, zůstal mi z ní příjemný pocit. Hezké vyprávění to bylo.
V šedých tónech
Ruta Sepetys
Velmi citlivě napsána kniha očima patnáctileté výtvarně nadané dívky o nelidských podmínkách, které zažili vzdělaní Litevci. Je svědectvím kruté vlády Stalina. Velmi dobra kniha.
Hotýlek
Alena Mornštajnová
Po přečtení Hany a Tichych roku jsem zatouzila precist i další knihy od paní Morstajnove. Paní spisovatelka velmi ctive dokáže popsat osudy tři generaci rodiny, ve které hraje důležitou roli jimi provozovany hotylek. Prijemne čtení bez hlubších uvah me provedlo obdobím od konce druhé světové války dosud.
O mé rodině a jiné zvířeně
Gerald Durrell
Mé první setkání s autorem, poslouchala jsem na ČRo. Tyto příjemné příběhy z prostředí ostrova, zvířat, rodinného života mám moc ráda, u vaření a uklízení se usmívám a v duchu nejsem doma, ale s malým Durrelem na Korfu a těším se na další hezký příběh. A dokud je kniha dostupná na ČRo, tak poslouchám dokola a pořád, dokud nezmizí.
Zeptej se táty
Jan Balabán
Poslouchala jsem na ČRo. První pokus o poslech jsem nedala. Hluboký hlas skvělého Norberta Lichého spolu s ponuře hlubokým textem Jana Balabána se mi do sluncem prozářeného víkendu nehodil. Říkala jsem si, že asi existuje nějaká databáze nelibozvučných českých slov, které když fikaně poskládáte k sobě a necháte je načíst Norbertem Lichým, tak aniž byste pozorně poslouchali, už tato skutečnost vám vytvoří mráz po zádech. A co teprve, když ještě skutečně posloucháte, do myšlenek se vloudí tolik rozporuplných otázek ohledně života, smrti, umírání... Tak nevím, byly to příběhy soucitné nebo bezcitné?
Sestry
Kamila Hladká
Řádové sestřičky byly pro mě často zahaleny jakýmsi tajemstvím. První setkání s jejich historií bylo díky našim putováním po České republice a návštěvám výstav k akci Ř a K v Kostele Nanebevzetí Panny Marie v Králíkách, klášterního kostela Sv. Vojtěcha v Broumově, výstavě u kostela Navštívení Panny Marie v Bílé Vodě. Při přechodu Rychlebských hor jsem načetla spoustu informací na tabulích a následně poslechla rozhlasové vyprávění sestřiček, které přebývaly v Bílé Vodě. Ucelenější vyprávění jsem našla také v románu Bílá Voda. Rozhovory v této knize o životě řádových sester ve čtyřech generacích a následné shrnutí celé historie řádových sester mi přineslo ucelené informace o jejich službě Bohu.
Pestré vrstvy
Ivan Landsmann
Poslouchala jsem v audioverzi, kniha mi byla doporučena. Napoprvé jsem nedala ani první část. Sprostá slova se v ní kupila jedna na druhou a nechtěla jsem tím kolem sebe zaplnit prostor. Nicméně kamarádka vydržela a knihu si chválila. Napodruhé jsem v knize našla mimo těchto slov, která mi najednou přišla v tomto drsném světě pochopitelná, i duši horníků, sílu jejich party, kamarádství, s kterým překonávali dřinu a také nebezpečí úrazů i smrti, v dolech se chyby neodpouští. Oceňuji, jak autor dokázal jednoduše popsat charaktery lidí i politickou situaci. Část o emigraci byla smutným svědectvím člověka, který odešel z velké dřiny a jakoby s tou ztrátou dřiny ztratil i smysl života. Ale to ví jen on sám....
Zítra přijde Olah
Martin Sichinger
Snad jsem ještě nečetla knížku, která by mi tak barvitě připomněla má školní léta osmdesátých let. Jak byly školní události tehdy samozřejmé, tak je ten pohled zpět nyní neskutečně absurdní. A ty šumavské klukoviny byly boží. Ač ta doba byla pro ty školáky hodně těžká, tak jsem se místy neskutečně bavila.
Druhý život Marýny G.
Vladimíra Klimecká
Potěšilo mě, že román je zasazen do oblasti kolem Rožnova pod Radhoštěm. Mám ráda příběhy z 20. století pohledem žen nijak nepřikrášlené těžkou dobou dřiny a válek. Román nás vede do současnosti se značně pozitivním až červenou knihovnou končícím posledním příběhem. Proč ne, rozuměla jsem každému období, pokud bych si mohla vybrat, tak ve své naivitě a romantickém smýšlení se mi nejvíc líbil život Maryny, ač byl hodně zkoušený, měl v sobě nádherné čisté radosti.
Zulejka otevírá oči
Guzel Jachina
Posloucháno jako audiokniha na ČRO. Příběh byl hezky zpracovaný, posluchač si mohl vytvořit ucelenou představu o vysidlování tatarských kulaků na Sibiř včetně vykreslených praktik komunistického režimu, který postupně likvidoval i své lidi. Asi nejvíc mě zaujala část s popisem života kulaků na vesnicích, jejich rodinné prostředí a náboženské mýty. Zajímavá byla i cesta vlakem, kde se sešli kulaci s vojáky a s inteligencí. Konec se mi zdál příliš bláhový.