maja2712
komentáře u knih
Lovec draků
Khaled Hosseini
Autor me prijemne překvapil. Tento příběh je silný a velmi současný a stále neřešitelný. Čtenáři jsou zavedeni do času míru, dětských her a běžných starosti dospělých žijících v Afghánistánu, země s odlišnou kulturou i náboženstvím. V době války pocítí čtenář hluboký kontrast mezi životem v Americe a válkou zmitanem Afghánistánu očima spisovatele, který při své tvorbě neskrýval své nejtajnejsi city.
Pilíře země
Ken Follett
Krásná kniha mě provedla anglickým prostředím rytířů, převorů, králů, biskupů, obyčejných lidi a především stavbou jedné katedrály a osudy jejich stavitelů a rodin. Autor me dokázal teleportovat do 12. století a vše prožívat s lidmi té doby. Při vstupu do kostelů, bazilik a katedrál sklanim obdiv ke všem jejich tvůrcům.
Škola Malého stromu
Forrest Carter (p)
Nádherná kniha pro milovníky přírody, moudrá a laskavá s nejobyčejnějšimi radostmi, které nám každodenně venku v přírodě nabízí běžný život, jen to vše umět vidět a cítit stejně jako oni... Čerokiove... děkuji za ni. Tuhle knihu budu mít vždy při sobě...
Muži, kteří nenávidí ženy
Stieg Larsson
Co mluví za vše - jeden díl zvládnutý za 3 - 5 dní v létě, v době nádherného slunečného počasí, které láká k úplně jiným aktivitám, než je čtení. Skvěle napsaná kniha, strhující děj.
Zvuk slunečních hodin
Hana Andronikova
Nádherná kniha. Po dočtení jsem hledala vše, co bylo dostupné o autorce a dalších jejích knihách. Velmi mě bavil popis vztahu rodičů chlapce. A také děj, který je zčásti zasazen do Baťovského Zlína, odkud pocházím. Velice hezké pasáže jsou také z Indie a místních poměrů v době před druhou světovou válkou. Ke knize mám jen jednu malinkatou výtku: někdy jsem se ztrácela v místě a čase. Vše ale vyvážil silný příběh, který i po dočtení hodně dlouho dozníval a ještě ani teď nedozněl....
Když přišli psi
Scarlett Wilková
Poslouchala jsem na ČRo. V poslední době už nemám moc potřebu číst, poslouchat o období války, ale oblast Beskyd a téma partyzánů a poválečné doby mě přemluvilo k poslechu. A byla jsem spokojená.
Bílý oceán
Roy Jacobsen
V prvním díle jsem se nechala unášet na vlnách pro mě velmi neobvyklého popisu života na malém norském ostrově ("Když skončili, nemohli věřit svým očím, jak je možné, že ten starý šedivý dům teď vypadá jako postavený ze sněhu, jako by patřil jinam, na pevninu, do města, budil představu neskonalého bohatství, jež ale mohlo zazářit jen tady, kde nemá konkurenci, působil jako úder blesku, jako cizí těleso, pokaždé je přinutil k úsměvu. Po večerech se procházeli, pokaždé se otočili, spatřili dům a s radostí si pomysleli, tak tam my bydlíme. Ráno udělali totéž, ze všeho nejdřív vyšli ven a prohlíželi si dům, dodávalo jim to sílu, naději a dobrou náladu. Dům byl hezčí zvenku než zevnitř, tak to nikdy nebývalo. Vypadal jinak z Háje zamilovaných než od Zmrzlého oka a od Karviky, byl proměnlivý, pohyblivý a viditelný ze všech ostatních ostrovů, věž, orientační bod v oceánu, lidské sídlo." str. 204). Druhý díl byl zasazen do období II. světové války, obohatil mě především popisem života v této části Norska, do děje byly vnášeny skutečné události válečné doby, opět jsem dohledávala informace, které jsem neznala (bombardování lodě Rigel (britský omyl z 27.11.1944, na lodi se nacházelo přes 2000 sovětských, polských a srbských zajatců společně s 95 německými dezertéry a 8 norskými vězni + 500 vojáků a pilotů, přes 2500 lidí nepřežilo). Lidem se nevyhnulo dlouhé odloučení, přežití bylo vykoupeno spoustou stresů (...a šla se vyzvracet), osobní odvahou, lidé neměli příliš sil pomáhat si navzájem, nenašla jsem v knize příliš soucitu pořád ještě s dětmi, obyvateli Baroy, musely se naučit tvrdě pracovat, obchodovat a stát si za svým.
Jak jsem rodila indiánského syna z kmene Čerokí
Danka Štoflová
Svižně napsaná kniha o manželství, které je budováno na základech naprosto odlišných kultur. S nadhledem, lehkostí a humorem je líčen každodenní život. Příběh je otevřenou zpovědí umělecky orientované české ženy, hledající štěstí na americkém kontinentu a o rodinném životě s přímým potomkem kmene Čerokí, který buduje kariéru v americké automobilce. Zábavné, moudré, poučné, úsměvné, lehké čtení na letní období nebo na období chmurů. Pasáž popisující indiánský polibek jsem si ofotila. Dost mě bavily pasáže s babičkou ZeePee, Benem nebo českou rodinou... Nakonec jsem se s nadhledem podívala i na ten svůj život a zkonstatovala jsem: Jak je ten život jednoduchý, když ho člověk žije s takovým nadhledem jako Danka....
Novinářem v Číně 2: Nezešílet!
Tomáš Etzler
Už při čtení první knihy jsem měla malinko problém s "rozjezdem". Jakmile se mi ale podařilo načíst autora s jeho emocemi, ADHD, pivem, nadávkami, výbušností, láskou k dětem, otevřeným srdcem, no prostě jakmile se mi podařilo načíst celého Tomáše Etzlera, čtu jeho příběhy s patřičným zaujetím. Po dočtení první knihy jsem hledala po internetu jeho reportáže, velmi jsem ocenila, že v této knize jsem našla k vyprávěným příběhům i odkazy. Jen jsem si potvrdila, že reportáže pana Etzlera jsou plné emocí, s perfektní kamerou, střihem, i výběrem témat. Už první reportáž z Afgánistánu mi vzala dech. Pár minut natáčení a střihu a divák získává obrázek o této zemi včetně její historie, barevnosti, vůní a chutí. Kniha je proložena i osobním příběhem autora, nechává čtenáře nahlédnout do zákulisí České televize a CNN, otevřeně se baví i o spolupráci s různými lidmi z branže, vyjadřuje se k politické situaci v naší zemi i ve světě. Poslední kapitola Nebe byla nádherná, s přesahem.
Hordubal
Karel Čapek
Obdivuju vypravěčskou schopnost autora, tentokrát si ke svému zpracování vybral jednoho obyčejného muže, rozkreslil jeho lásku ke své ženě, kterou v sobě hýčkal a omlouval její čistotu před sebou i celou vesnicí na Podkarpatské Rusi. Z mého pohledu skvělé dílo, z kterého po dočtení vyvstává řada otázek.
Má cesta za štěstím
Karel Gott
Poslouchala jsem na ČRo. Pana Karla Gotta mám spojeného s písničkou Léta prázdnin, která ohlašovala místní hlášení rozhlasu v obci Rybníky u Moravského Krumlova, kde jsme trávily prázdniny u babičky. Naivně jsem si myslela, že úspěch KG je dílem Daru z nebes, nikoli léta dřiny a odříkání. Všechna ta píle a sny zavrtat se do srdcí posluchačů se vyplatila. Milé nahlédnutí do života úspěšného zpěváka.
Už hořela, když jsem si do ní lehal
Robert Fulghum
Autora jsem si zamilovala. Jeho krátké úvahy, myšlenky, postřehy jsou napsány s nadhledem a laskavostí. Jeho knihy mam v záloze v čase, kdy zatoužím mít hezkou chvilku se sebou, chuť se zamyslet, pousmát a hezky si užít.
Zaříkávač koní
Nicholas Evans
Před mnoha lety jsem viděla film a zůstalo mi něco... nedovysvětleneho bych asi řekla. A kniha slibuje vždycky víc. Moc hezky příběh to byl. Takový, co umí přenést z města do přírody, mezi zvířata a obyčejný farmářský život, což se také projeví v mezilidských vztazích, které jsou srdecnejsi, uvolnenejsi a uprimnejsi. Tak jsem to cítila nebo možná cítit chci ????
Osm hor
Paolo Cognetti
Za mě krásná kniha o horách, je náhledem do mužské a chlapecké duše. Odrážela i mé myšlenky a rozpoložení, které se dostavují uprostřed ticha hor. Zajímavá propojení otce, syna a kamaráda i vztahu horala a jeho rodiny s přírodou. Dala mi i odpověď na otázku historie polorozpadlých horských domečků a hospodářství vysoko v horách. Děj se odehrává většinu času v Dolomitech a končí v roce 2014 v době, kdy hory dobývá moderní technologie a rekreační centra. I když jsou v knize těžší životní období, zůstal mi z ní příjemný pocit. Hezké vyprávění to bylo.
V šedých tónech
Ruta Sepetys
Velmi citlivě napsána kniha očima patnáctileté výtvarně nadané dívky o nelidských podmínkách, které zažili vzdělaní Litevci. Je svědectvím kruté vlády Stalina. Velmi dobra kniha.
Hotýlek
Alena Mornštajnová
Po přečtení Hany a Tichych roku jsem zatouzila precist i další knihy od paní Morstajnove. Paní spisovatelka velmi ctive dokáže popsat osudy tři generaci rodiny, ve které hraje důležitou roli jimi provozovany hotylek. Prijemne čtení bez hlubších uvah me provedlo obdobím od konce druhé světové války dosud.
Zeptej se táty
Jan Balabán
Poslouchala jsem na ČRo. První pokus o poslech jsem nedala. Hluboký hlas skvělého Norberta Lichého spolu s ponuře hlubokým textem Jana Balabána se mi do sluncem prozářeného víkendu nehodil. Říkala jsem si, že asi existuje nějaká databáze nelibozvučných českých slov, které když fikaně poskládáte k sobě a necháte je načíst Norbertem Lichým, tak aniž byste pozorně poslouchali, už tato skutečnost vám vytvoří mráz po zádech. A co teprve, když ještě skutečně posloucháte, do myšlenek se vloudí tolik rozporuplných otázek ohledně života, smrti, umírání... Tak nevím, byly to příběhy soucitné nebo bezcitné?
Vejce a já
Betty MacDonald
Poslouchala jsem na ČRo. Taťána Medvecká naprosto skvělá, nejen díky ní, ale především díky autorce jsem každou kapitolu poslechla aspoň 10x. Živě jsem viděla všechny ty události, které Betty McDonald potkaly a které s neskutečným nadhledem uměla po letech zaznamenat do knihy. Přemýšlela jsem, jestli čas vše obrátil do nadhledu nebo nadšené naivní mládí umí spoustu příhod s úsměvem na rtu přejít. No to už mi zůstane asi tajemstvím. Ve své knihovně jsem se na tenhle skvost dívala celých 30 let. Když já se asi trošku bráním těm vychvalovaným knihám, anebo si prostě musela počkat na správný čas.
Pestré vrstvy
Ivan Landsmann
Poslouchala jsem v audioverzi, kniha mi byla doporučena. Napoprvé jsem nedala ani první část. Sprostá slova se v ní kupila jedna na druhou a nechtěla jsem tím kolem sebe zaplnit prostor. Nicméně kamarádka vydržela a knihu si chválila. Napodruhé jsem v knize našla mimo těchto slov, která mi najednou přišla v tomto drsném světě pochopitelná, i duši horníků, sílu jejich party, kamarádství, s kterým překonávali dřinu a také nebezpečí úrazů i smrti, v dolech se chyby neodpouští. Oceňuji, jak autor dokázal jednoduše popsat charaktery lidí i politickou situaci. Část o emigraci byla smutným svědectvím člověka, který odešel z velké dřiny a jakoby s tou ztrátou dřiny ztratil i smysl života. Ale to ví jen on sám....
Zítra přijde Olah
Martin Sichinger
Snad jsem ještě nečetla knížku, která by mi tak barvitě připomněla má školní léta osmdesátých let. Jak byly školní události tehdy samozřejmé, tak je ten pohled zpět nyní neskutečně absurdní. A ty šumavské klukoviny byly boží. Ač ta doba byla pro ty školáky hodně těžká, tak jsem se místy neskutečně bavila.