Malarkey
komentáře u knih
Vzpomínka na Zemi
Liou Cch'-sin
Musím se přiznat, že po Temném lesu jsem si potřeboval od hard sci-fi trošku odpočinout. Mnoho myšlenek, mnoho filozofování, mnoho technikálií…pro člověka neznalého chvíli trvá, než to všechno zpracuje a v nějakém smyslu i přijme. Jenže Vzpomínka na Zemi – třetí díl z této čínské trilogie – má všeho jednou tolik. Takže se připravte na to, že tady ta náročnost na čtení nezačíná jen délkou knihy, nýbrž i vším ostatním.
Příběh je jedním dechem neuvěřitelný. Autor má neskutečnou představivost. Nemá vůbec smysl začít polemizovat nad tím, kde už jeho představivost přešla meze fantasknosti, do absurdity. Tady to je prostě jeden velkej úlet. Nadhazuje neuvěřitelné teorie, přidává do toho kopu technikálií, vědecké poznatky a především čtivost. Bez ní by to v této sérii nešlo, ale s ní se i tato kniha může směle považovat za jednu z nejlepších v žánru. Ne-li úplně nejlepší.
Osobně se musím přiznat, že tady to na mě bylo už trošku moc. Občas jsem se v těch teoriích prostě už ztrácel. Je to námětem neuvěřitelně komplexní. Přesahuje to časový rámec, který si nedovedeme ani představit. Buď Vás kniha neustále udivuje, nebo desítky stránek v neuvěření přetáčíte stránky a zjišťujete, že vůbec nerozumíte, o čem tu je řeč. Tak jako tak, v obou ohledech je to fascinující.
Miedzianka: Příběh zániku
Filip Springer
S Miedziankou jsme se poprvé setkal z kraje tohoto léta. Po místním CHKO jsme s manželkou brázdili kočárem po tamních zámcích, kterých je v okolí přehršel. Jelikož ale rád navštěvuji pivovary, zaujal mě jeden, který se v oblasti nachází – ten v Miedziance.
No a když jsme dorazili a do pivovaru vystaveném na zelené louce vstoupili, zaujaly mě fotografie, které se v prostoru nacházely. Jak kdyby do vybydlené vísky, která čítá dva celé domy, vůbec nepatřily. Tohle, že je ta Miedzianka? Nezdálo se mi to a tak jsem zapnul telefon, začal googlit a nestačil se divit.
Pak jsem narazil na tuto knihu a okamžitě si příběh Miedzianky chtěl přečíst. A víte co? Je to neuvěřitelný zážitek. Jak kdyby Miedzianka, nebo chcete-li Kupferberg, byly prokleté. Tolik úskalí, tolik těžkostí, tolik smutných příběhů se zde událo, ale i přesto tu lidi po celá staletí chtěli žít a dodnes se sem vrací.
Neuvěřitelně zajímavé místo a naprosto excelentně zpracovaná kniha, která nesmírně čtivou metodou vypráví o těžkostech obyvatel tohoto starého města, po kterém už dnes nejsou ani památky. Nejsilnější je během válek a především s příchodem Sovětů. To nevíte, co si o lidstvu myslet a zdali si vůbec zasloužíme žít na této planetě. Fantastická kniha. Tu si budu hlídat jako oko v hlavě.
Křídla snů
George R. R. Martin
Musel bych asi žít na jiné planetě, abych nevěděl, kdo je George R. R. Martin. Zatímco se na plno přiznávám, že o Lise Tuttle zde slyším poprvé.
Jejich kombinace ale zrodila veskrze velice hezké fantasy. Vlastně sci-fi, pač se odehrává na jiné planetě, ale s atmosférou ryzího středověkého fantasy s jistými specifiky pro jinou planetu typické – třeba, že tu existuje různá kasta lidí, kde jedna z nich je ta, která používá umělá křídla na přelet mezi jednotlivými ostrovy a jejich ochranu.
Četlo se mi to velice pěkně. A největší důvod pro to byl asi fakt, že tak hezky a citlivě napsanou hlavní postavu, jako je zde Maris, jsem hodně dlouho nezažil. Popisy autorů, jak Maris lítá mezi oblaky byly překrásné, stejně tak, jako když Maris bylo do pláče. V tu chvíli totiž bylo do pláče i mě.
Četl jsem původní překlad a musím říct, že ač na staré překlady sci-fi a fantasy ze začátku 90. let zvědavý spíš nejsem, tady mi to všechno krásně sedělo. Doteď ve mně rezonuje pár momentů, kde jsem i já měl co dělat, abych nevypustil slzu. Na tak písmem vřelý příběh věru nenarazíte každý den.
Praha ožralá
Radim Kopáč
K této knize jsem se dostal na doporučení od kamaráda. Ví, že se zajímám nejen o pivovarnictví, ale i o všechny lokály pražského prostředí, které mají v rámci své historie co říct.
No a i proto je tahle kniha právě přesně pro mě. Krásně sesumírovala celou řadu příběhů hospod nejenom na Starém městě, ale i v bližším (popřípadě vzdálenějším) prostoru od centra. Prostě tam, kde se psaly hospodské dějiny…a že se jich v hospodách roztodivných typů psalo více než dost.
Pro ten geniální nápad ale pořád nemůžu dát plný počet. Kniha je to sice krásná, ale mnoho hospod stále chybí. Klidně by si to tedy zasloužilo i Prahu ožralou s řadovým číslem dva. Nicméně také jsem měl problém s tím, že se v knize nenachází u každé hospody mapka, abych věděl, o čem se zrovna bavíme. Popřípadě mi u mnoha hospod chybělo porovnání dobové fotografie, popř. nákresu a současného zjevu. O kvalitou některých příspěvků ani nemluvě. Některé jsou super, některé jsou nudnější. Někde se odkazují na různé postavy, které mic neříkají, a které někdy kniha nemá vůbec důvod popisovat. Takže jsem se v tom čtivu o dané hospodě mnohdy sem tam i ztrácel.
Celkově ale úctyhodná záležitost. Dát toto dohromady muselo dát dost práce. Nicméně myslím si, že v Praze těch zašlých, funkčních nebo již nefunkčních podniků je stále celá řada a zasloužilo by si to pokračování. Každopádně i na tuto knihu mám v plánu někdy do Prahy vyrazit a jít po stopách Švejka, Hrabala a dalších…
Příběh falešného copu
Marie Macková
„Ten by měl dělat kostelníka u svatého Michaela…a možná by se začal bát, že se archanděl nějak dostane ze svého obrazu a povolá ho k zodpovědnosti za poloprázdnou kostelní kasičku.“
Chtěl jsem si trošku odpočinout od všech těch fiktivních sci-fi a fantasy světů do něčeho tradičního, odkazující do české minulosti. A povedlo se mi to náramně. Příběhem z poloviny 19. století s příměsí klasické detektivky po vzoru Četnických humoresek.
I když, pravda, zase tolik vtipu jsem tu úplně nezažil. Četlo se to ale velice pěkně. Klasická detektivka se vším všudy. Možná trošku volnější v ději a zajímavější v atmosféře doby. Na těch 250 stránek jsem totiž měl pocit, že se toho zase tak moc v rámci vyšetřování neděje, ale zato jsem si udělal obrázek o tom, jak se žilo v té době v Králíkách.
Za mě příjemně odpočinkové, řádně detektivní, s radostí si přečtu i ostatní díly.
Ve stínu apokalypsy
* antologie
Další z řady sbírkových knih z nakladatelství Fantastická Epocha, které se pro změnu zaměřilo na apokalypsu nejrůznějšího charakteru. A jak to tak bývá, tak i zde jsou povídky slibnější, ale i slabší.
Hned z kraje prvních povídek jsem četl trošku s pozorem, nic mě totiž vysloveně nenadchlo. Pak to ale přišlo a i zde se objevilo pár kousků, které jsou prostě a jednoduše pecka.
Mezi ty nejlepší, co jsem si doslova užil se jednoznačně řadí tyto:
Kód Zeta, František Kotleta – dle předpokladu, klasický Kotleta, s tradiční mimozemskou, apokalypsou na český způsob s překvapivým sexuálním vyústěním. Super závěr.
Nemesis, Roman Bureš – poměrně surrealistický zážitek, solitérní (solidární) akce pana Lišky před zánikem světa, velká pecka, hlavně závěr
Čtyři králové, Petra Lukačovičová – pražská měšťanská apokalypsa z prostředí Starého města, líbilo by se mi na v rámci tohoto prostředí od autorky více takových příběhů
Po Velké bouři, Jan Kotouč – příběh z alternativní české historie 19. století, což je pro autora typické a další důvod se konečně pustit i do dalších jeho podobných příběhů
Zákon smyčky, Oskar Fuchs – časová smyčka, grónské prostředí, trošku toho mimozemského balastu, no po přečtení této knihy jsem nakoupil pár autorových knih, nedalo mi to :)
Dlouhá noc na Japetu, Julie Nováková – dle očekávání autorčiny předchozích prací, parádní sci-fi na Japetu, jednom z měsíců Saturnu
Hltač kostí, Hanina Veselá – asi nejzajímavější prostředí ze všech povídek
Sliby se maj plnit, Kristýna Sněgoňová – na tuto povídku jsem se těšil, kór, když je poslední ze sborníku a ano…je to kvalitou autorčina klasika, nicméně výrazně drsnější a závěr mě uzemnil
Rituál
Adam Nevill
„Nemůžeš tu zůstat, to tvoje koleno vydrží jen několik hodin pochodu. Musíme se dnes ráno opět společně pokusit prorazit z lesa ven…“
Přesně jedna ta z knih, která postrádá logiku. Přitom ale s řádně hororovým nápadem, který když přetavíte ve film (což se stalo), vlastně můžete být poměrně spokojeni, protože tam to sedí jak prdel na hrnec.
Tam tu nelogiku u béčkových hororů tak nějak očekáváte. No a pokud se provede dobře řemeslo, zvládne se z knihy převést i atmosféra, což se teda naštěstí i stalo, tak pak můžete z filmařského hlediska být spokojeni.
Jenže tady jsme u knihy, u původního příběhu, kde čtete ryzí béčko. Se vším všudy. Bylo to zábavné, místy parádně napínavé, ale když na to v nadcházejících měsících zapomenu, mrzet mě to nebude.
Uteč, než doroste měsíc
Helena Drdlová
„Ty jsi jediný, kdo stál proti vlkodlakovi. Jaké mám podle tebe šance?“
Nabízí se říct – česká variace na Stmívání? Ale vlastně docela i jo, jen teda o dost realističtější, rozumnější a v rozmezí mezí, kde i citliví jedinci se dokáží nadechnout a vydechnout, aby ukočírovali děj.
Zajímavý námět, dobře napsaný, ale přeci jen pro jiné publikum, než jsem já. Přitom středověké prostředí je dobrá volba, jen je to takové něžně emotivní více, než bych asi očekával a k tomu vlastně ryzí young adult. Napsané je to ale hezky, čtivě a tak to podle mě i čtenáře, kteří nejsou úplně cílovka, nemusí nijak urážet. Zajímavý kousek.
Hvězdolet Vltava
Tomáš Lipner
„Tak to ti pak půjčím ještě jednu věc, Planetu nachových mračen. Napsal to Boris Strugackij.“
„Ten Boris Strugackij? Ředitel palby suborbitálního dělostřelectva?“
Na Hvězdolet Vltava jsem se hodně těšil, ale zároveň i dost odvažoval. Přeci jen 750 stran značí, že tato kniha není žádný drobek. Mimochodem kniha naprosto krásně ztvárněná a další z řady ze Strak, které v knihovně prostě musíte mít. Jednou jsem se tedy odhodlal a do knihy se začetl. Musím říct, že to bylo jedno z nejhezčích českých sci-fi, ke kterým jsem se doposavaď dostal.
Na debut fantastická záležitost. Autor tu odkazuje na éru komunismu a dělá to vědomě socialisticky, aby do příběhu vnesl kus doby minulé. Zároveň ale Hvězdolet spolu s posádkou vkládá do nezávidění hodné situace a, nechci tu mluvit úplně o ději, byla by prostě hrozná škoda vědět, do čeho tu jdete.
K tomu přidává pár mimozemských ras, kde pokaždé to není jenom mlácení slámy, ale opravdu fungující člen příběhu, ke kterému si vytvoříte emoce jak pozitivní, tak ale i negativní. No a aby toho nebylo málo, budete se tu mnohdy setkávat s opravdu vtipnými a zábavnými hláškami, které mi mnohdy v podobných dílech dost chybí.
V celkovém kontextu tak jednoznačně komplexní záležitost, která od začátku do konce nevytvoří místo, kde by nudila. České sci-fi v tom nejlepším možném duchu. A to jak obsahem, tak i zevnějškem.
Pergament
Hal Duncan
Tuto knihu jsem průběžně četl několik měsíců, ne-li ještě dýl. Prokousával jsem se jí hrozně těžce. Z celé té série je asi nejvíc weird, co jsem zatím četl. No, a na rovinu říkám, že na druhý díl už nemám ani sílu.
Začátek Vás nahlodává různými náměty, ale vlastně nic konkrétního neřekne. Bojujete s dějem, bojujete s formou, jak je to napsáno. Chápu, že pro někoho to může být jako něco nového neotřelého v rámci žánru, ale já z toho měl spíš psotník.
Viriconium
Michael John Harrison
Postupem času si uvědomuji, že new weird asi není pro mě. Čím víc se začítám do dalších knih z této série, tím více přemýšlím nad tím, proč to čtu. Viriconium na první dobrou působí jako jeden ze zásadních románů doby a tato sbírka všech příběhů z tohoto světa mě v tom měla utvrdit.
Kniha se skládá z jednotlivých dílčích novel a následně i povídek. Začátek, kdy nás autor uvádí do světa Viriconia, mi přišel zajímavý. Prvotní trilogie celkově zaujala neotřelými myšlenkami. Pak už to šlo ale kvalitou výrazně dolů, hlavně v povídkách, které mě vůbec nebavily.
Jedna zatracená pohroma za druhou
Jodi Taylor
Příběhy o cestování v čase jsou obecně hodně vděčné. Jednoduší je cestovat do budoucnosti, složitější do minulosti, ale u té minulosti zase láká čtenáře objevovat danou dobu a co se v ní pravděpodobně událo.
Autorka zde cestování v čase pojala poměrně líbivě a čtivě. Vytvořila tajnou organizaci v cestování v čase, do které se hlavní hrdinka dostane. No a ten děj kolem toho mi prostě přišel moc fajn. Bavil mě a i když to mnohdy bylo cestování do nezajímavých dob naší doby, mě to bavilo číst. Popravdě musím říct, že tady si další díly přečtu vysloveně s chutí. Jenže až v těch dalších dílech se projeví, jakým směrem se vydala a zdali to dává smysl. V rámci prvního úvodního dílu to smysl dávalo.
Světy v plamenech
Tomáš Bandžuch
Druhý díl tajuplné série Archivů tajné války se nese přesně v tom stejném duchu jako kniha první. Mnoho ústředních postav, mnoho krátkých kapitol bez kontextu, ale s veleznámými osobnostmi historie druhé světové války, a mnoho otevřené látky na jednu knihu. No, už jsem to autorům nesežral i s navijákem, jako u knihy první.
Musím říct, že nápad je obecně super. Marek Skřípský a Tomáš Bandžuch coby historici se tu v té alternativní realitě neuvěřitelně vyžívají. Každý zvlášť umí psát skvělé příběhy a i zde je znát, že spolu jim to skvěle funguje a text dává smysl. Jenže je tu všeho hrozně moc. Děj přeskakuje z jednoho příběhu na druhý. Sem tam jsem hodně polemizoval nad tím, kde je hranice reality a alternativní reality a nedokázal se z toho vyhrabat. A úplně nejslabší mi pak přišly momenty ze Snové říše.
Je tu všeho hodně, nápadů bezpočet. Kdyby se zpracovaly jednotlivě, zvlášť a důkladněji, bylo by to lepší. Emotivnější, údernější. Takhle tu autoři chtějí říct hodně věcí naráz a já coby čtenář mnohdy dost bojoval, abych knihu dočetl. Jsem hodně zvědavý, jak to bude pokračovat…
Koruna Élladu
Veronika Válková
S knihou Wetemaa ze světa Élladu jsem se setkal už před mnoha lety. V době, kdy vycházely jako příloha v časopise Pevnost. Ty čtyři knížečky. Od té doby ale nic. Jediné, co jsem si všiml, že v těch vydáních a jednotlivých knihách je dost zmatek. Jenže pak jsem narazil na vydání ze Strak a byl nadšen tím, jak krásně ta kniha vypadá. Musel jsem se do ní co nejdříve pustit.
No, začetl jsem se okamžitě. Kniha je totiž rozdělena na dvě části. První vypráví příběh jedenácti družiníků krále Ana a druhá pak bratrovražedný boj jeho synů. Napsáno je to ale tak velkoepicky, že nic podobného jsem dlouho nečetl. Dokonce si myslím, že se jedná o nejlepší české fantasy, se kterým jsem se kdy setkal. Myslel jsem si to tenkrát a stvrdila mi to opět tato kniha.
Jediné, na co je třeba se připravit, je fakt, že v knize je obrovské množství postav a s nimi navazujících příběhů. Každý má ale smysl a když budete poctiví a důslední, každý z těch příběhů ve Vás něco zanechá. Jejich příběhy, ty totiž nejsou prázdné mlácení slámy, naopak. Provází se tu mezi sebou, mění se vztahy družiníků mezi sebou, ale i mezi lidmi a Vás to osobně velice trápí. Protože to nejde přesně tak, jak byste si představovali. Ale i to je na knize tak krásné a já jsem moc rád, že Straky na vrbě se do tohoto krásného vydání vydali. Stojí za to jej mít v knihovně.
Poslední dny noci
Graham Moore
Je pravda, že kniha se hned na začátku brání tím, že se úplně neopírá o skutečnosti, které se kolem elektrifikace na konci 19. století děly. Ale autor je natolik vzdělaný, že to napsal tak uvěřitelně, až jste přesvědčeni, že nějak takhle to prostě muselo být.
Velice pěkné, čtivé dílo, které mnohdy zabíhá do detailů více, než by musel, ale ve výsledku se jedná o tématicky tak vydařenou knihu, že když byste si chtěli přečíst nějaká fakta z té doby, nebude Vás to nikdy tak bavit, jako když se tady setkáte s Edisonem nebo Teslou.
New Weird: Trochu divná fantastika
* antologie
S New Weird literaturou jsem se za ta léta už setkal. Dokonce i s nějakou tou z českých luhů a hájů, která se tu poslední léta snaží otevřít veřejnosti. Literatura je to ale po vzoru svého názvu značně různorodá a je tak tedy třeba se na to důkladně připravit.
Osobně mě ale tady ty povídky, které manželé VanderMeerovi přichystali, úplně nebavily. Nejzajímavější jsou asi ty kruté, surrealistické. Tam si říkáte, že kdyby to chtěl natočil John Carpenter v 80. letech, směle byste mu za to poplácali do zádech, ať se nebojí a jde do toho. Jenže koukat na film Věc a číst o tom je přeci jenom pořád řádný rozdíl.
Popravdě, číst zde ty povídky bylo zajímavé, ale nenašel jsem žádnou, která by ve mně zanechala něco, kvůli čemu bych měl důvod se k nim vracet.
Bad Motherfucker: Život a filmy Samuela L. Jacksona
Gavin Edwards
Není u mě úplně pravidlem, abych četl knihy o někom. Samuel L. Jackson je ale natolik zajímavá postava, že zrovna jeho příběh mě hodně zajímal. A ano, kniha to v rámci jakéhosi sepsání poměrně adekvátně zvládla.
Střídají se tu dva druhy kapitol. Jedna vypráví příběh Samuela L. Jacksona, druhé pak popisují jeho role ve všech jeho filmech. Druhá část je trošku nudnější, pokud neznáte nějaké jeho filmy, kde se třeba dvě minuty mihnul. Nicméně první varianta kapitol o něm je super.
Tam jsem se totiž dozvěděl mnoho věcí. Třeba mi to i přiblížilo náladu v USA ohledně černochů v 70. – 90. letech. Člověk totiž nechce věřit, co Samuel občas vypráví. S čím, s kým se setkal. Jakých událostí byl svědkem. Po přečtení této knihy tak trošku chápu, proč jsou černošští herci v mnohých ohledech takoví excentrici a neustále poukazují na to, že jsou to černoši.
Nicméně i téma drog je zde popsáno měrou vrchovatou. Samuel asi má hodně, co k tomu říct, tak se potřeboval vykecat. Každopádně mi došlo, že jsem vlastně rád, že jsem ho osobně nikdy nepotkal nebo neměl možnost si s ním něco říct. Když máte rádi filmy, koukáte na ně, máte občas pocit, že ti herci jsou Vaši kámoši, že se před tou obrazovkou otevírají. Ale realita je pak mnohdy někde úplně jinde. A Samuela je to dvakrát takové.
Pořád je to ale týpek. Dokázal mnohé, za což je třeba mu v rámci filmového světa děkovat. Zároveň i věřím, že dneska je úplně jinde. A kdo se ve svém životě někdy v minulosti nechoval jak debil, že?
Odkaz Stiega Larssona: Po stopách vraždy Olofa Palmeho
Jan Stocklassa
Skvělý investigativní čtení. Chvílemi jsem přemýšlel, zdali jsem stále ve fikci nebo jestli to už není realita. Popravdě jsem přesvědčen, že to byla jen realita. Zároveň jsem ale fascinován, co všechno se kolem nás děje, aniž bychom o tom vůbec věděli.
Příběha Stiega Larssona jsem obecně už od dob trilogie Milénia znal. Tenkrát když jsem tu trilogii četl, jsem se o něj hodně zajímal. Kniha tak jde od píky a v prvních kapitolách spíš popisuje to, co je obecně známé.
Jenže pak dochází k tomu, že autor se sám vydá bádat a hledat nějaké pravdy a dostane se mnohdy k hodně zajímavým osobám. V tu chvíli to má absolutní přidanou hodnotu a rázem je to tak zajímavé, jak si můžete byť jen představit. Za mě tedy super investigativní thriller, kde se smývá rozdíl mezi realitou a fikcí.
Magie pro každého
Jiří Pavlovský
Zábavná jednohubka, pro kterou je těch dvěstě stran tak nějak akorát. Nejzajímavější na ní je ale hlavně ten svět. Praha, jak ji znáte, s lidmi, jak ji rozhodně znát ani nemůžete. Plná magie, nemrtvých a solidně ujetých postav. Někdo tu ale porovnával s Kotletou a Kulhánkem, což bych si asi úplně nedovolil. Toto je totiž hodně umírněná verze kvalitního braku, ne tolik sprostá a ulítlá, nicméně pohodová a čtivá. Jen otázka, jestli půjdu do dalších dílů.
Úkol přežít
V. Mahaněnko (p)
Moje první setkání s LitRPG dopadlo na výbornou. Až na skutečnost, že se na třech stech stránkách vlastně nic moc nedělo, mi bylo, jako kdybych hrál nějaký RPGčko a postupně se levelil. Tudíž to účel splnilo. Je to zábavné, je to čtivé, moc se toho tam neděje a je to systematické přesně tak, jako kdybyste se pustili do nějakého klasického RPGčka na počítači. Má to přesně ty předpoklady, proč nás baví hrát RPG. Jen se ale nemůžu zbavit dojmu, že zde účel světí prostředky. Sice je to hodně zábavné, ale asi tu žádnou kvalitní beletrii nečekejte. To snad ani dle logiky žánru úplně nelze.
