Mandlevest
komentáře u knih
Tajemství luštitelky kódů
Sara Ackerman
Po pravdě, myslela jsem si, že mě knížka, dle námětu, vtáhne víc. Určitě to není špatný příběh, ale bylo tam toho, na mě, rozehráno moc a většina linek šla silně po povrchu a to já dostatečně nedocením. Pearl Harbor, špionáž, otevření hotelu, romantika, dvě vraždy... zejména ta detektivní linka byla dosti naivní. A ani hrdinky obou linek se mi nedostaly pod kůži jak asi autorka zamýšlela. A tak pomyslným vítězem, který hodnocení zvedlo na slabé čtyři * , je prostředí Havaje, scény, odehrávající se v oceánu, mě okouzlily. A také čtivost je zaručena, kniha se čte opravdu lehce. Tohle mi prostě až tak nesedlo, ale ,dle vysokého hodnocení a nadšených reakcí, jsem v menšině a tak se klidně do tohoto dobrodružně romantického příběhu pusťte :-).
Dcery války
Dinah Jefferies
Část svátků jara jsem knižně strávila s dcerami války, třemi sestrami , které prožívají poslední roky války na francouzském venkově. A bylo to vcelku poutavé čtení, ač, byť námětově trochu připomínal nádherného Slavíka, tolik emocí na mě tento román nepřenesl. Bylo zajímavé sledovat odlišné povahy sester, které každá svým způsobem bojovaly o to, jak tuto krutou dobu prožít a přežít. Děj nemá hluchá místa, je naplněný událostmi, je napínavý, dojemný a i na lásku samozřejmě dojde. A jelikož se jedná o trilogii, dramatický konec nás navnadí na další pokračování. Vyjde-li, určitě si ho přečtu. Čtyři a půl * a doporučení pro milovníky válečně romantických příběhů, v jedné časové linii.
Město snů
Beverly Swerling
Třikrát prodlouženo v knihovně, ale nechtěla jsem se této úctyhodné bichličky vzdát a vyplatilo se. Moc jsem hledala, i zde na databázi, nějakou hutnou, nepříliš romantickou, historickou rodinnou ságu a touto knihou, díky pěkným hodnocením mých oblíbených, jsem ji našla. A navíc dostala ještě spoustu informací o historii Manhattanu, ale i dosti naturalisticky popsané počátky medicíny v osobách hlavních hrdinů, kteří byli apatykáři , ranhojiči, chirurgové. Příběh je hutný, je třeba mu věnovat pozornost, má hodně postav a vztahy mezi rodinami nejsou vždy přímočaře jednoduché (moc jsem ocenila rodokmen, částo jsem do něj nahlížela), ale jakmile se do příběhu začtete, už Vás nepustí. Moc dobré čtení, ve kterém budu pokračovat v dalších dílech. A navíc má kniha i mapu :-), takže další přírůstek ke splnění letošní ČV.
9. listopad
Colleen Hoover
Je mi to moc líto, od autorky si občas něco přečtu, i když nejsem cílovka, a většinou jsem spokojená, ale tady měla knížka, které určitě neupírám maximální čtivost (jinak to autorka ani neumí), trochu smůlu. Jednak ji četla dcera chvíli přede mnou a žehrala na překlad, že už Colleen nikdy v češtině číst nebude, že v originále je to prostě "jiné čtení". Což já nezjistím, byť se anglicky domluvím, ale na knížku si netroufnu. A tak nevím, jestli mě neovlivnila, že zejména první třetina knihy na mě působila dost těžkopádně, ač mě zápletka bavila. V půli knihy mně už to tak nevadilo, ale zase mě zklamalo, jak se děj vyvinul. A zde měla kniha smůlu v tom, že jsem těsně před ní dočetla skvělé Ohníčky všude kolem, hluboké a niterné a já tomu dramatickému zlomu v této knize nedokázala uvěřit a emocionálně ho prožít. Přesto všechno je to velmi čtivě napsaná love story, kterou si užijete, a dle vysokého hodnocení, i užíváte. Silné tři * a na autorku jsem určitě nezanevřela.
Mathildino tajemství
Corina Bomann
V adventním čase jsem si dopřála trochu romantiky a musím říct, že to byl moc příjemně strávený čas. První díl této rodinné ságy jsem četla již před dvěma lety(!!), tak mi občas se připomínající děj vůbec nevadil, ba naopak. Agnetin příběh se mi tím krásně vybavil a o to lépe se mi četlo toto druhé pokračování. Těch rodinných ság německých autorek vychází tolik, že jsem trochu ztratila přehled, ale přiznám se, i chuť, zkoušet nové a nové. Zde mě ke čtení navnadilo prostředí švédského venkova, ale hlavně jméno autorky, kterou mám opravdu ráda. A opět mě nezklamala. I příběh Mathilde je psán velmi poutavě, převládá zde spíše ta rodinná linka ve víru historických událostí než ta milostná, ale i té se, samozřejmě, čtenářky dočkají. Suma sumárum velká spokojenost a kdybych měla doma i třetí pokračování, klidně hned navážu, abych věděla, jak se příběh těch sympatických, silných žen z panství Lejongard završí. Takto si chvíli počkám, ale Solvejžin slib si určitě nenechám ujít a chystám se, časem, i na další trilogii této výborné autorky.
Spící nymfa
Ilaria Tuti
První díl série jsem četla, ač jsem tomu nechtěla uvěřit, už před třemi lety a moc se mi líbil. A ne jinak tomu bylo i u Spící nymfy. A vůbec se mi zdá, že italské autorky umí výborně pracovat s prostředím, ve kterém se jejich romány odehrávají, umí zachytit to kouzlo divoké přírody, přihodí trochu mystiky a zajímavých zvyků a tradic a funguje to výborně. Ilaria Tuti navíc vytvořila komisařku Battagliovou, bojující se svou nemocí, ale i se stíny minulosti. A samozřejmě i se zločinem, který tentokrát sahá do období druhé světové války, ale minulost ani tady nespí a stane se další vražda. Kniha se čte pomaleji, je popisnější, ale jakmile se tomuto tempu přizpůsobíte, budete lapeni. Je to dosti bichlička a já ji dočítala hluboko po půlnoci (ano, i nejmladší dítě se již občas vrhá do nočního víru velkoměsta a mámy asi vědí, jak je to se spánkem, než se v pořádku vrátí :-)) a nemohla jsem přestat. A tak rychle zamluvit Dceru popela v knihovně. A ne, nebude to trvat tři roky :-).
Čtyři vichry
Kristin Hannah
Kdyby knihu napsal jiný autor než Kristin Hannah, asi bych dala maximální hodnocení, ale u této skvělé autorky mám už určitá očekávání. Že autorka píše opravdu čtivě a navíc umí skvěle pracovat s emocemi čtenáře ukázala v předchozích románech, pro mě, zejména ve Slavíkovi. Ale zde to na mě až tolik nefungovalo, zejména ty emoce. Ty pracovaly o hodně více v první půli knihy, která se mi líbila více, než v závěru, který sice završil přerod hrdinky Elsy, milující matky, bojovnice, která se nikdy, navzdory osudu, nevzdala, v silnou, emancipovanou ženu, ale mě to prostě nějak nepřesvědčilo. Tyto moje bezprostřední dojmy ovšem vůbec neznamenají, že si tento opravdu čtivě napsaný román z doby, kdy Ameriku postihlo několikaleté sucho a prachové bouře a chudoba postihla velkou část obyvatelstva, neužijete. Přes výše uvedené je to dobré, silné čtení, které Vás nepustí.
Volný pád
Joseph Finder
Výborná kniha, kterou si užijete a to nejen z důvodu počtu stran. Je to moje první kniha od tohoto autora a já, bohužel, (vzhledem k tomu, kolik knih bych si chtěla přečíst) pouze u Volného pádu určitě nezůstanu. Moc mě bavilo sledovat jak dějovou linku pletich a menších či větších podrazu v pracovním životě hlavního hrdiny Nicka, tak jeho linku soukromou, která byla také velmi napínavá. Jakkoliv je kniha objemná a příběh se rozvíjí pomaleji a detailněji, ve finále je to slušná jízda a já se nenudila ani chvilku. Autor píše opravdu čtivě,dovede vtáhnout do děje a umožní Vám porozumět i svým hrdinům. Prostě zase něco trochu jiného a originálního než jsem četla v poslední době. A to já dovedu ocenit ve vysokém hodnocení. A ještě ta obálka, prostě senzační.
Stíny světa
Andreas Izquierdo
Překrásná obálka, lákavá anotace a moje velká očekávání, která zřejmě mohou za to, že nehodnotím plným počtem. Román je o přátelství dvou chlapců a jedné dívky, jejichž sny a probouzející se city utne první světová válka. Carl a Artur odchází na frontu. Každý je jiný, Carl, syn krejčího, je plachý, umělecky založený, zatímco Artur je vůdčí typ, odvážný a silný. Přesto anebo právě proto utvoří spolu nerozlučnou dvojici, kterou rozdělí až válka. A potom je tu Isi, trochu drzá, krásná dívka, která si ví se vším rady, pokud nejde o lásku. Příběh je velmi pěkně napsaný, ale já se do něj nedostala tak hluboko, jak jsem očekávala. Určitě si ale nenechám ujít pokračování, které autor napsal a já doufám, že ho nakladatelství vydá (což není vždy pravidlem). A budu se těšit, že pokračování ocením plným počtem.
Za každou lží
Christina McDonald
Nejdříve jsem myslela, že budu zase trochu kritická, ale nakonec hodnotím dosti vysoko. A to proto, že autorka určitě nemůže za to, že jsem těch různých psychothrillerů přečetla opravdu hodně, a tak se mi zdá, že něco trochu podobného jsem již četla a také proto, že tato kniha se mi líbila více než Osudný pád, který jsem četla před časem. Byla akčnější, čtivější, zajímavější (kapitoly z minulosti se mně líbily hodně) . A obálka je také supr, takže posílám doporučení.
Nalakuj to narůžovo
Martina Formanová
Jednohubka na jeden večer s krásnou obálkou. Martinu Formanovou mám ráda. Je osobitá, originální, chytrá a přitom se nebere moc vážně a umí se na životní peripetie podívat s nadhledem a humorem, který asi každému nemusí vyhovovat, ale já mu rozumím a tohle vidění světa mě prostě baví. Tato kniha je intimní, vzpomínková, někdy bolavá, ale opět ukazuje, jak silnou ženou Martina je. A to mě zajímá a inspiruje. Pěkné čtení!
Na konci mlčení
Charlotte Link
Ch. Link je moje nejoblíbenější německá autorka, žádná její kniha mě ještě nezklamala. Tentokrát jsem v knihovně neodolala psychologickému dramatu, napsanému skoro před 20ti lety a opět musím napsat, že se četl skvěle. Temná atmosféra, tragédie, která začne rozpletat dávná tajemství i lidské touhy a zklamání. Hutný román s mnoha postavami,který zaujme především čtenáře, který má rád pomalejší tempo a postupné odhalování charakterů a pohnutek, které vedou k tragédii. Dobré čtení, hodící se k nynějším podzimním, melancholickym večerům.
Jak se dědí tajemství
Barbara O'Neal (p)
Ještě že jsem jako první četla od paní autorky knihu Když jsme ještě věřily na mořské víly. Kdybych jako první sáhla po této knize, další bych si od Barbary s velkou pravděpodobností již nepřečetla a to by byla velká škoda. Tak jak mě první kniha opravdu okouzlila, tak se mi tato zdála jako mírně nadprůměrná romantická literatura, dosti předvídatelna a, pro mě, místy trochu nudná. Navíc mi velmi vadila nespisovna mluva hlavní hrdinky (ač bych na to měla být z metropole zvyklá :-)). Nějak to tam nesedělo, vůbec si myslím, že změna překladatelky poetickému stylu, kterým autorka píše, neprospěla. Takže tentokrát jen 4 slabší * a snad příště? , protože psát tato paní spisovatelka rozhodně umí.
Odložená spravedlnost
Petr Čepek
Výborná knížka, originální a promyšlená a to já mám ráda. Ze začátku trochu nejistoty, netušíte co čekat, abyste byli druhou částí knihy naprosto lapeni a s napětím sledovali, jak se jednotlivé střípky událostí dokonale spojí do napínavého finále. Příběh je dokreslen různými reálnými událostmi z doby nedávno minulé a místopis Prahy mu také sluší. A tak jen otázka na závěr. Opravdu si tuto báječnou krimi přečetlo jen 50 čtenářů? Napravte to, určitě nebudete litovat. Doporučuji.
Poslední aristokratka
Evžen Boček
Nedělám to často, že bych hodnotila knihu zpětně, ale tady mně to nedá, možná proto, že jsem si přečetla hodnocení Rodaw. Milá Rodaw, ani já se kdysi u této knihy, která mi byla doporučená, moc nebavila, zasmála jsem se přesně jednou (mimochodem to byla nějaká situace s pejsky :-)) a další díly jsem si již nechala ujít. Myslím, že vůbec není zvláštní, naopak, je to přirozené, že co se líbí jednomu, druhému třeba moc ne. Já se například směji u knih, u kterých se směje málokdo (naposledy např série Hadrový panák:-):-). Říká se, že humor je jen dvojí, dobrý a špatný, ale já si myslím, že i ten dobrý má řadu nuancí, ze kterých si každý vybere to svoje. A knížka Poslední aristokratka, jak je vidět, potěšila "těch svých" čtenářů vrchovatě, i když mně třeba moc nesedla. A to je právě na knihách krásné, že si každá z nich svého čtenáře najde.
Prvok, Šampón, Tečka a Karel
Patrik Hartl
Já vím, že by to nyní, těsně před Vánoci, chtělo nějakou romanťárnu s vánoční atmosférou, ale humoru není nikdy dost a v této době to platí 100%. A tak když jsem v knihovně (mimochodem, to je dnes také pěkný adrenalin ,navštívit knihovnu) narazila na 2. vydání , s filmovou obálkou, této knihy, neváhala jsem. Je to totiž první kniha pana Hartla a moje poslední jeho nepřečtená. Já patřím k táboru čtenářů, které jeho knihy, i přes místy peprné výrazivo , opravdu baví . A kniha Prvok, Šampón, Tečka a Karel (název se jeví mírně řečeno dosti těžkopádně,ale jen pokud jste ji nečetli, potom Vám přijde úplně jednoduše přirozený) mě nezklamala, možná se mi líbila nejvíce ze všech. Tentokrát se jedná o místy hořkosladké čtení s docela překvapivým závěrem, o krizi středního věku, o chlapském kamarádství , o snech a výzvách a samozřejmě o lásce, naplněné i nenaplněné. Jak se s tím vším poperou? Přečtěte si to. A i když nechodím na zfilmované romány, které se mi v knižní podobě hodně líbily, abych nebyla zklamaná, tento si asi nenechám ujít. Obsazení je opravdu luxusní.
S Ditou se nedalo kromě manikúry, kosmetiky a morčat skoro vůbec o ničem bavit. Kromě absolvovaného kurzu péče o nehty neměla žádné vzdělání a jejím jediným koníčkem byla dvě morčata Lisa a Britta, pojmenovaná podle kamarádek z Dětí z Bullerbynu. Což byla jediná knížka, kterou kdy Dita přelouskala.
Ostatní matky
Katherine Faulkner
A já půjdu na maximum, tohle je další z řady " sousedských" thrillerů, které si občas s velkou chutí přečtu. A Ostatní matky jsou opravdu čtivé, ač jsem se chvíli začítala, čím víc jsem se do příběhu nořila, tím víc mě to bavilo, a to musím ocenit pěkným hodnocením. Někdy je to naopak, že kniha ve druhé půlce ztrácí dech, ale tohle se tu ,pro mě, nestalo. Samozřejmě, jako u většiny thrillerů, v některých krocích jednotlivých účastníků nehledejte logiku ( z mnoha: opravdu ten případ policie jen tak odložila?). Také konce jsou více či méně krkolomné a je asi nějaká móda, nechávat si jich několik do posledních kapitol. Ale autorka mě celkem zručně vodila " za nos", podstrkovala několik falešných indicií a mě bavilo to zašmodrchané klubko zvláštních vztahů, plných intrik, lásky i nenávisti, rozmotávat. Napínavý příběh, užila jsem si ho.
Bodyguardka
Katherine Center
Knížka, kterou jsem teď potřebovala číst. Jednoduše napsaná, s hromadou klišé, ale to klišé si nehraje na životní pravdy a moudrosti světa. Je odlehčené lehkostí a vtipem a opravdu sympatickými hlavními hrdiny, kterým budete fandit. Autorku mám ráda a těším se na její novinku, která zanedlouho vyjde. Milé čtení, absolutně jednoduché, ale vkusné, s trochou drsnosti a trochou romantiky, bez erotických scén a přece tak zamilované a vtipné. Přečteno na první dobrou a bavila jsem se moc. Čtyři a půl * s doporučením.
Ester
Markéta Prášková
Moc pěkný příběh, vyprávěný ve třech dějových liniích, prim hraje ta z druhé světové války. Od knihy jsem se prakticky neodtrhla a objevila tak , pro mě, novou českou talentovanou autorku, to je prostě skvělé:-). Příběh není napsán nijak složitě, čte se velmi dobře, přitom dokáže udržet Váš zájem od první do poslední stránky. Moc sympatické hrdinky, zejména příběh Lídy, budete sledovat s napětím a držet palce, aby ty kruté roky přečkala ve vesničce Horka ve zdraví. Má zde své poslání, nebezpečné, ale doba se neptala, zda chcete anebo můžete. Moc se mi líbila i popsana pospolitost obyvatel Horky a moc mě potěšilo, že do knihy autorka zakomponovala vzpomínky své babičky, to je pro mě vždy přidaná hodnota. Pěkný je i doslov a já se určitě podívám po dalších knihách autorky. A posílám velké doporučení, kniha se Vám bude líbit.
Chci tě mít ve skříni
Simona Votyová
Musím říct, že je skvělé, kolik výborných českých autorů jsem v posledních letech objevila. A Simona Votyová k nim bezesporu patří. Už její kniha Myší díra mě před časem dosti zaujala, bylo to čtení svěží, originální, dojemné, s poselstvím, a to já ve knihách hledám. A i tato " vztahová cesta" dvou mladých lidí, Violy a Viliama, se povedla znamenitě. Je asi pravda, že vyprávěním "ona" a "on" a časovými skoky, ne vždy srozumitelně oddělenými, si možná leccos usnadnila, ale...ten příběh jednoho vztahu popsala, pro mě, více jak realisticky, zajímavě a pravdivě. Tenhle příběh není červená knihovna, řeší spoustu problémů, které vztahy lidí, kteří si slíbí žít spolu v dobrém i ve zlém, prověří. Na začátku se jeví vše snadně, ale posléze přijdou děti, ambice, stereotyp, menší či větší problémy, často fyzické i emocionální odcizení a slib je těžké dodržet. Je to celkem hutné čtení, s minimem dialogů, ale v mnohém nutí k zamyšlení. Je snadné řešit problémy útěkem, ať již k něčemu či někomu. Je těžší dát anebo dostat další šanci. Hrdinové této knihy si šanci určitě zaslouží, a já jim, přes vše prožité, fandila. Letošní ČV mi nabízí autorčinu knihu Kdyby a v budoucnu určitě zkusím i knihu Provařená. Výborné, současné čtení, bude se Vám líbit.