Margherita_N
komentáře u knih
Noční klub. Díl druhý
Jiří Kulhánek
SPOILERY. Díky za ten konec, ač za cenu nelogičností. Druhej díl je přehlídka superschopností a vraždění - zní to divně, ale je to oddychovka. Člověk tuší, že s Tobiášovým dosavadním štěstím to nemůže být jinak, než že se bude stupňovat. Poté, co vstal v prvním díle z rakve, má zkrátka punc vyvoleného. S Hanako jsem to moc nepochopila - neměl ji podle zákonů Nočního klubu popravit? Něco takovýho jí sliboval, ale nakonec nic. Jasně, dostkrát pomohla, ale stejně furt kvůli ní došlo k počátečnímu masakru, ne? I když padouch-původce nebyla. Ale pořád super. :)
Podivuhodný případ Benjamina Buttona / The Curious Case of Benjamin Button (dvojjazyčná kniha)
Francis Scott Fitzgerald
No, pěkně mu nakládali. "Nechtěl by ses už začít chovat normálně?" To je super reakce na to, když se člověk vymyká, aniž by za to mohl. A jak důvěrně ji známe...
Harry Potter 1–7 (box) – Sedm let v Bradavicích
J. K. Rowling (p)
Kouzelnickej svět Harryho Pottera miluju. Už v teenagerovském věku, kdy jsem sérii četla, mi ale vadilo pár věcí. Spousta nedomyšleností - děti z kouzelnického světa se naučily číst a psát doma? Když počítaly s tím, že dostanou dopis z Bradavic, tak nešly na základní školu a čekaly doma s maminkou do jedenácti let? Nebo šly a pak prostě zmizely úřadům z evidence? A jak by asi na základní škole mezi mudlovskýma dětma vysvětlily, jak doma žijou? A co počítání? V Bradavicích nebyly žádný hodiny počtů, to byli všichni matematicky negramotní? A nemuseli mít žádnej tělocvik, když nechodili na famfrpál? Poslední dva body jsem jim jako dítě / odrostlé dítě upřímně záviděla. Ne však to, že děti byly celej rok zavřený v areálu školy, jakkoli byla velká. Prostě nemohly jít jinam, akorát chodit po chodbách nebo se proběhnout venku na pozemku. To není fajn. A pak - Harry a jeho přátelé žili celou dobu ve strachu, pořád je chtěl někdo brutálně zabít, což bylo způsobeno prostředím, ve kterém se nacházeli - a přesto to prostředí milovali? Otázky, samé otázky. Rowlingová těm nebožákům rozhodně mohla dopřát pár okamžiků štěstí, aspoň by se jim líp čarovali patroni. :)
Hana
Alena Mornštajnová
Moje pocity byly takové, že první perspektiva je zbytečně podrobná a třetí moc stručná. A k tomu já mám s tím beletrizováním války trochu problém...
Netopýr
Jo Nesbø
Můj první dojem byl "no nic moc", teď po pár měsících už se na tu knihu dívám smířlivěji. Exkurzy do historie původních obyvatel Austrálie mě bavily, vůbec výběr kontinentu byl super. Seznámení s detektivem už se ale tolik nepovedlo, autor vás hodí rovnou do Holeových problémů s alkoholem, lidmi, rodinou a jánevímčím ještě. A pak Nesbo doufá, že vás k pokračování ve čtení strhne Harryho vyšetřovatelská genialita. Ta je sice nesporná, ale pro mě byla těžko uvěřitelná, když tak nejasný případ vyřešil za takovou chvilku. No a takhle brutálně zabít detektivovu lásku, kterou sotva poznal, to je teda taky velký sousto. Podle mě si toho na první díl nový série Nesbo ukousnul hodně a docela se to všechno dohromady tlouklo.
Opráski sčeskí historje anep fšichňi Zmikunďi národa
Jaz
Opráski sleduju na Facebooku léta, mám k nim i dvě trika, tak jsem si konečně taky pořídila tištěnou verzi. Jsou úžasně vtipný, včetně jazykových hříček (a to říkám jako korektor :-)). Trochu mi tam chybí komentáře uživatelů, který tomu na internetu přidávají kolikrát další vtip nebo mi vysvětlí souvislosti, když je to na mě moc pokročilá historie. Ale pořád jsou to starý dobrý Opráski a já na ně nedám dopustit.
Západ
Karel Václav Rais
Byla jsem strašně naměkko. Stáří zblízka mě vždycky, nejen v knihách, hodně zasáhne, a tady byl příběh opravdu dojemně podaný. Prostředí chudé vesničky, pan farář a nádherně přirozené a hluboké starosti lidí, které nemají s dnešními povrchními nic společného...
Holčička, která měla ráda Toma Gordona
Stephen King
Napínavý, místy pěkně strašidelný příběh. Ale některé z těch peripetií mi připadaly vyhrocené a nepravděpodobné. Je možné, aby se člověk v lese během pár dnů sám tak zmasakroval? A aby odskočením si za keř zabloudil natolik, že přejde do sousedního státu? Zkoušet to ale nechci :-) Je to čtivě napsaná a pohlcující knížka, pro mě za čtyři hvězdičky, pět jsem dala jiným Kingovým knihám.
Nadace
Isaac Asimov
Kdybych před čtením neviděla seriál, byla bych asi ztracená. Svět, který Asimov vytvořil, je komplexní, propracovaný, s motivy, které z jiných sci-fi neznám. A když se navíc dozvíte, že Seldon nevytvořil jen jednu Nadaci na jednom okraji galaxie, je jasné, že v dalších dílech se příběh ještě zamotá. V knize jsou všechny postavy muži, mě se ale do paměti tolik vryly stejnojmenné ženské postavy ze seriálu, že je při čtení nemůžu nevidět. A Hari Seldon, je to génius, který chce pomocí té své psychomatematiky, nebo co to bylo, opravdu zachránit galaktickou říši tím, že upozorní na budoucí krize? Těším se na další knižní díly, i když příběh už znám v upravené podobě z obrazovky.
Vladař
Niccolò Machiavelli
O slavném období Medicejů ve Florencii si vždycky ráda něco přečtu. V klasice Vladař ale nejde jen o ně, i když k příkladům využiti jsou. Autor v knize rozebírá různé způsoby vládnutí a spravování státu. A to velmi věcně, ale zároveň ne suše. Spis to není dlouhý, ale obsahuje všechno podstatné i všechny hlavní výhody a nevýhody jednotlivých způsobů. Autor využil vlastní zkušenosti z panovnického dvora a přehled o světové politice. Super, doporučuju velmi, i jako audioknihu načtenou Igorem Barešem.
Aréna smrti
Suzanne Collins
Tak jsem se čtrnáct let po všech ostatních pustila konečně do Hunger Games, protože už nebylo možné odolat tlaku, jak se ten příběh na mě pořád odněkud valí. Z věku cílového čtenářstva už jsem vyrostla, krásná vražedkyně s bandou stylistů kolem sebe mě nepřiměla k tomu, abych s ní soucítila a fandila jí, ale četlo/poslouchalo se to vlastně dobře a při nějaký nenáročný činnosti je to fajn audiodoprovod. Víc nadšení ze sebe ale nedostanu. Předpokládám, že tenhle příběh hodně ovlivnil Maasovou, je v něm na spousta podobností s Dvory i Skleněným trůnem.
Skóre
Elle Kennedy
(SPOILER) Tady se k sobě aspoň ústřední dvojice hodila. Ty předchozí dvě byly tak nesourodý, vždycky dokonalej hokejista s ambicemi do NHL a taková nijaká holka, která má hlavně hezký tělo, a na rozdíl od toho kluka si toho ani nevšimla. Ve třetím díle jsou Dean i Allie sebevědomí až na půdu a světový ambice, tentokrát herecký, má překvapivě holka. I tentokrát zažije ale hlavní klukovská postava fatální situaci, kterou chvíli moc nezvládá, ale pak zvedne hlavu a vyjde z toho poučenej a dospělej, jako pokaždé v téhle sérii. Tahle knížka byla asi nejnormálnější ze všech tří, protože hlavní postavy se neupínaly neustále na to, jak moc dokonalá jsou těla jejich protějšků, jako v předchozích dílech. Jinak nohama na zemi příběh samozřejmě není, když hlavní postava je dvaadvacetiletej dolarovej miliardář a nymfoman.
Mlha nad Shadow Sands
Robert Bryndza
Kate, která v pátém měsíci nepoznala vlastní těhotenství, ani když jí tehdejší partner-kanibal páral břicho nožem. V tomhle díle to autor ještě vylepšil větou, že nůž tehdy těsně minul malé embryo. Ty jo, dítě má v polovině těhotenství skoro dvacet centimetrů. Ale k ději, náhodou se mi teď sešly dvě detektivky se setkáním s mrtvolami pod vodou, je to vážně děsivý. Kate jde do vyšetřování po hlavě s odhodláním dokázat vraždu, nakonec jde o mnohem víc, majetkové a lidské poměry kolem vodní nádrže. Tenhle příběh nebyl špatnej, ale linka s kanibalem opět byla mimo. Proč se k té divné postavě musíme vracet a ještě se v tom patlat.
Poslední poklona Sherlocka Holmese
Arthur Conan Doyle
Hodnotím opravdu jen svazek Poslední poklona Sherlocka Holmese, tedy povídky Vila Vistárie, Lepenková krabice, Rudý kruh, Bruce-Partingtonovy dokumenty, Umírající detektiv, Nezvěstná šlechtična, Ďáblovo kopyto, Poslední poklona. Druhou část, Z archivu SH, budu pak hodnotit samostatně. Co se týče Poklony, jak už tady někdo psal, bylo trochu poznat, že Doyle už napsal to lepší v předchozích sherlockovských svazcích. Na druhou stranu obsahuje kniha i překvapivé a velmi dobré povídky, hlavně Ďáblovo kopyto. Všechny povídky jsem samostatně okomentovala v sekci Část díla.
Vidění
Vilma Kadlečková
(SPOILER) Tohle je tak dobře napsaná série. Sci-fi běžně nevyhledávám, ale tady jsem dala na recenze a bylo to nejlepší rozhodnutí. Čtvrtý díl znamená čtvrtou drogu z össenské pětice, která ovlivňuje život Lucase Hildebrandta i všech ostatních, kteří si Össeany pustili do blízkosti. Pasáž s össenskou mší za mrtvou loď včetně obětování cestujících je strhující. Jak dlouho Lucas, teď s fialovou krví a čím dál víc se proměňující pod vlivem össenských drog, ustojí svůj život neživot? Spočítá si, co se doopravdy děje? Bude Pinky svobodnou matkou výjimečné dcery? A kdo bude po velekněžce? Těším se na další díl.
Vzpomínky na Sherlocka Holmese
Arthur Conan Doyle
(SPOILER) Sherlock Holmes na vrcholu a na dočasném konci. Všechny příběhy opět vypráví jeho přítel dr. Watson ze svých vzpomínek. Soubor obsahuje povídky Stříbrný lysáček, Žlutá tvář, Makléřův úředník, Gloria Scottová, Musgraveský rituál, Reigateské panstvo, Mrzák, Domácí pacient, Řecký tlumočník, Námořní smlouva, Poslední případ. Všechny jsem samostatně okomentovala u autora v záložce Část díla. Některé jsou klidnější, některé akční, poznáváme Sherlockova bratra a jeho další záliby a zvyky, detektiv tu dělá i nečekané věci, třeba obdivuje květiny :) Na konci se utká s protivníkem sobě rovným, skončí to zdánlivě tragicky, ale jelikož následuje kniha Návrat Sherlocka Holmese, tak hrozné to asi nebude.
Jako v nebi, jenže jinak
Aleš Palán
Pokračování u mě vyvolalo méně nadšené dojmy než první díl samotářů. Ti „naši“ šumavští mi připadali v lecčem inspirativní, uvědomělí, se spoustou myšlenek, na kterých něco je. Ve druhé knize jde o více náhodnou skupinu, z nichž někteří prostě jen bydlí kus za vesnicí. Třeba ten starý pán, který má dva synovce, na ty přepsal pozemky a teď je vidí jen občas, když mu vozí instantní polívky, který si nemůže udělat v kuchyni, protože od ní nemá klíče. Tenhle příběh mi připadal jako vyprávění opuštěného důchodce a bylo mi ho líto. Pak je tam třeba šlechtitel psů, kterého jak u zvířat, tak u žen zajímají ideální fyzické proporce - o čemž mluví opravdu dlouho -, takže je sám a žádnou ženu nemá. Kdo mě asi nejvíc oslovil, byl ta paní v maringotce, dokud nezačala mluvit jako naprostá ezo žena, měla zajímavé myšlenky třeba o pohybu ve srovnání se sportem nebo postřehy z učitelských let o přístupu k dětem ve třídě. A pak bratr Anděl, to je úžasný člověk. Ryzí, věrný svému tichému životu na Boží cestě, introvertní, ale když je potřeba, dodá si odvahy a jede do Prahy.
Přátelé, lásky a ten ohromný průšvih
Matthew Perry
(SPOILER) To se nedá komentovat. Často jsem si říkala, jestli to může být všechno pravda, protože tohle by snad přežil tak dlouho jen Superman. Od těch čtrnácti nebo v kolika se Matthew poprvý opil, se systematicky zabíjel, i když tvrdil, že se o to nesnažil, že neměl sebevražedný myšlenky, že to je jeho mozek, kterej ho nesnáší, a on mu jen nedokáže odporovat. Šestnáct operací, několik kómat, pětiminutová zástava srdce, ze který ho prý tak dlouho dostávali proto, aby v jejich nemocnici neumřel ten herec z Přátel. Všechny drogy, který sehnal, kromě heroinu, protože to slovo mu nahánělo strach. Když už nevěděl, jak shánět dávku 55 prášků denně, chodil na prohlídky domů ke koupi a vykrádal tam majitelům lékárničky. Scénu z Přátel, kdy si bere Monicu, prý točil na propustce z léčebny, venku čekal řidič a po dotočení ho zase odvezl zpátky. A při tom všem zvládl Přátele točit deset let, do toho dělat i filmy a přežil i všechen ten humbuk kolem celebrity jeho velikosti? Nechápu, fakt ne.
Noční lov
Robert Bryndza
(SPOILER) První knihu z téhle série, Dívku v ledu, jsem četla asi před pěti lety a nijak mě neoslovila, spolu s dívkou jsem uložila k ledu celého Bryndzu. Teď mě jen tak napadlo zkusit další díl a zdá se mi to lepší, vyšetřovatelka Erika už není tak depresivní, jen je trochu protivná tím neustálým dožadováním se povýšení v práci. Hodnost je pro ni nade všechno, i když jí to prostě dát nechtějí, bude tak dlouho otravovat svoje nadřízené, až se nad ní slitujou. Takovej typ policajta zatím z kriminálek neznám. Pochopit se její chování dá, protože má za sebou tragickou ztrátu manžela a nikdo blízký v jejím životě není, rodinu má až na Slovensku a sama žije v Anglii, tak se upnula na pracovní žebříček. Ze samotného případu s nočním lovem mi toho moc neutkvělo, jen že autor pachatele vyzradil už dost brzo a pak už jen čekáme, jak na něj policie přijde. Obětí bylo víc a bylo jasné, že je potřeba najít mezi nimi spojovník, čím vrahovi v minulosti ublížily. A pak si ještě pamatuju internetové konverzace mezi Nočním ptákem (vrahem) a Vévodou, kterého geniální Erika vypátrá taky, ale aranžované setkání pod hodinami na nádraží s nastrčeným figurantem jí nevyjde, místo toho ji vrah přelstí a skočí jí po krku přímo u Vévody v bytě.
Tanečník
Jeffery Deaver
Zase jsem měla pocit, že sleduju film. Deaverův styl psaní je rychlý, opatřený střihy, vpadnete rovnou do scény a tam probíhá rozhovor bez úvodního vysvětlování. Sledovala jsem nicméně tuhle americkou kriminálku s ochrnutým policistou Lincolnem Rhymem se zájmem. Kam se může vyvíjet milostný vztah kvadruplegika a mladé energické policistky, kterou pracovně vede, která se v terénu pohybuje za něj, má ale vlastní tvrdou hlavu a nemíní jen poslouchat zkušeného policejního harcovníka? Kam se může vyvíjet Lincolnův zdravotní stav - bude opravdu celou dobu sedět na moderním kolečkovém křesle a hýbat pouze hlavou? V tomto díle nicméně nezazněla ani jedna myšlenka na sebevraždu, což bylo jedno z ústředních témat dílu prvního. A samotný případ - nečekala jsem, že Tanečník bude zrovna tenhle, myslela jsem, že se pohybuje v jiném prostředí, že žije celkem zajištěný život a má to spíš chladnokrevně naplánované z nějakých osobních důvodů. Takže odhalení pro mě bylo překvapením.
