MarieAnnaSarah komentáře u knih
Tato knížka se dá vystihnout jediným slovem a to "milá".
Bylo milé sledovat život mladých sester, vidět jejich dětské vnímání světa, jejich malé i velké chyby. Obzvlášť v dnešní době je krásné začíst se do knihy, která je tak naivně čistá a přesto obsahuje mnoho vážných věcí a pravdivých ponaučení. Určitě se do budoucna zařadí na čelní místo v mé knihovně a vždy, když bude pošmourno, buď venku či v mé duši, sáhnu po ní :)
Na archeologických vykopávkách je nalezeno tělo malé holčičky, případu se ujímá vyšetřovatel Ryan se svou parťačkou Maddoxovou. Je smrt dívky spojena s výstavbou dálnice na místě vykopávek či se prolíná se starým případem zmizení tří dětí, z nichž byl jedním právě vyšetřovatel Ryan? To a mnohem více otázek má před sebou k zodpovězení mladý policejní tým...
Na Tanu French jsem se už dlouho těšila a potom, co jsem dočetla všechny předešlé detektivky na seznamu, okamžitě jsem se na ní vrhla. Zprvu vypadala kniha slibně, příjemný styl psaní, velká slovní zásoba, květnatá souvětí a zajímavý případ s prequelem, který sliboval mnoho. Po prvotním rozjezdu však autorka zabředla do příběhu vyšetřovatele Ryana, což se zpočátku zdálo jako příjemné oživení knihy, avšak s přibývajícími stránkami jsem stále s větší nechutí pročítala další a další věty o jeho můrách, psychickém rozpoložení, vzpomínkách a bludech. A tak kniha, na kterou jsem se těšila, pomalu přecházela do kolonky knih, co bych nejraději zahodila a nedočetla. Bohužel, toto neumím. Po třech týdnech jsem se knihou nakonec prokousala. Díky tomu však už byla pro mne velkým zklamáním a ani zajímavý konec nemohl u mne napravit její reputaci. Velmi mi to připomnělo čtení knihy Hypnotizér od Larse Keplera, který také odběhl a prvotní zločin odbyl pár stránkami na konci, když si znenadání vzpomněl, o čem vlastně kniha měla být.
Vím, že jsem možná přespříliš tvrdá a mnoho z Vás, kterým se kniha líbila se mnou nebude souhlasit, ale jak už jsem napsala u jiných autorů, od knihy očekávám více, chci ji číst s láskou, odpočinout si u ní, bohužel u této knihy jsem často měla pocit, že ji čtu jen a jen proto, abych už to měla za sebou a mohla číst něco jiného...Přitom by stačilo tak málo, rozvinout hlavní případ, omezit vzlykání Ryana, ne nejsem bezcitná a chápu, že autorka chtěla dát prostor tomu, co pociťuje člověk v dospělosti potom, čím si v dětství prošel, ale jak se říká, nic se nesmí přehánět, anebo prostě ten vedlejší příběh nějak ukončit. Ano, to bylo asi pro mě poslední kapkou, potom, co jsem se tím vším prokousala a k ničemu se nedobrala...
Ale raději ukončím teď i toto mé naříkání, abych neotrávila ještě i já Vás svým komentem.
V lesích je kniha s velkým potenciálem, který podle mne nebyl dostatečně využit, ale časem dám jistě Taně French další šanci a přečtu knihy následující. Pro tentokrát je to opravdu pouze za 3* s odřenýma ušima, nebýt stylu psaní, dala bych asi 2.
Kouzelnický svět je rozdělen na dvě frakce, na ty jenž věří, že Pán Zla opět povstal a Harry je hrdinou, který mu opět unikl a na ty, kteří si myslí, že je to vše jen báchorka jeho choré a narušené mysli. Před Harrym tedy stojí nejen úkol všechny o své pravdě přesvědčit, ale i čelit mnohým nástrahám v tichosti se rozrůstající moci Pána Zla.
Další díl je opět nabit emocemi, od pocitu zmaru, z toho jak se kouzelnický svět k Harrymu chová, přes nenávist k Dolores Umbridgové, za jejíž postavu dávám Rowling velké plus, někoho tak odporného vymyslet, klobouk dolů, až k úctě k Harrymu, že i přes mnohá úskalí, se rozhodne předat své zkušenosti druhým, aby je naučil ubránit se v případě stále více hrozícího nebezpečí...
Ačkoliv někteří odsuzují, to jak se Harry zachoval, u mě tím opět stoupl v ceně a i při opakovaném čtení jsem po letech oplakala, jak za svou stále ještě dětskou naivitu a hrdinnost, jež Pán Zla využil, doplatil.
Nelze hodnotit jinak než opět plným počtem.
Po přečtení druhého dílu jsem se okamžitě ponořila do třetího. Ani ten mě nezklamal :)
Mikael Blomkvist je zoufalý, díky neschopnosti policie hledaný vrah uprchl a navíc Lisbeth Salanderová bojuje v nemocnici o život. Uvědomuje si, že vůbec nic není za nimi a hra teprve začíná. Oba je čeká ještě dlouhá a trnitá cesta k rozkrytí a uzavření celého případu.
Páni, po klasické detektivce Muži, kteří nenávidí ženy a pořádném thrilleru Dívka, která si hrála s ohněm, nám pan Larsson předložil další díl, který se od předešlých opět velmi liší. Tentokrát bych ho zařadila mezi díla krimi, tedy příběh, kdy je již pachatel od začátku známý, pouze dochází k rozkrytí celého příběhu, včetně dopadení i soudního procesu.
Pokud bych to měla shrnout, pak mohu říct, že příběh se mi líbil, plynul svižně, bez zaškobrtnutí a vše do sebe krásně zapadalo. Pan Larsson se vyhnul otřepaným klišé, ušetřil nás happyendů a ukončil celou sérii velmi uspokojujícím způsobem. Jediné minus pro mne v tomto příběhu byla stále se opakující věta "Hovořili spolu dvě hodiny.", to mi už ke konci trochu vadilo.
Ač jsem plný počet hvězd udělila pouze prvnímu příběhu, zbylé dva byly objektivně tak na 4,5*, musím uznat, že celá série je bravurním počinem s vytříbeným stylem psaní, který ani jednou při čtení všech 1832 stránek nenudil. Za to opravdu klobouk dolů. Děkuji panu Larssonovi za tak úžasné dílo a je mi moc líto, že musel z tohoto světa odejít tak brzy.
Z nesmyslného důvodu jsem se Miléniu dlouho vyhýbala. Snad proto, že jsem se obávala, že je to pouze dobrá reklama, ale průměrné dílo. Jak jsem se však mýlila! Tedy si sypu popel na hlavu a jdu rychle doplnit mezery :)
Mikaeli Blomkvistovi se hroutí kariéra, byl odsouzen za pomluvu, opouští místo ve svém vlastním časopise a zbrkle přijímá nabídku podivínského bývalého továrníka Vangera. Stěhuje se na samotu Hedeby, kde počíná pracovat na rodinné kronice Vangerů a seznamovat se s případem téměř čtyřicet let nezvěstné Harriet Vangerové, který dostal za úkol rozkrýt. Úkol zprvu zdající se nesplnitelným.
Lisbeth Salanderová si žije svým vlastním životem. Pracuje jako externí detektiv firmy Milton Security, kde patří přes svůj "šokující" vzhled k naprosté špičce v oboru. Nikoho k sobě nepouští a pokud by se někdo chtěl k ní jen přiblížit či snad se vrtat v jejím soukromí, může čekat nemilou odplatu.
Tito dva naprosto odlišní lidé se přesto setkají a bok po boku rozkrývají děsivou minulost rodiny Vangerových, aniž by tušili jak je tento případ spojí a navždy změní jejich životy.
Pan Larsson nám od první stránky předkládá naprosto dokonale propracovaný román bez jediné chyby.
První polovina knihy by se dala nazvat částí seznamovací. Čtenář se v ní seznamuje s jednotlivými postavami včetně jejich minulosti, se členy rodiny Vangerových a jejich pohnutými osudy a především s bravurním a velmi květnatým stylem psaní Stiega Larssona. Je nucet zcela se do knihy ponořit a věnovat mu veškerou svou pozornost, aby mu neunikla žádná maličkost a je to věc velmi náročná, viz jen tolik jmen rodiných příslušníků klanu Vangerových. Přesto příběh nijak nenudil, naopak čím dál více mě ohromoval. Díky naprosto vyčerpávajících popisům pana Larssona se mi před očima postupně vynořoval celý svět Mikaela Blomkvista i všech dalších postav. Jedním slovem úchvatné :)
V druhé polovině dochází k průlomu a detektivní zápletka se naplno rozjíždí. A především na světlo zcela vystupuje postava Lisbeth Salanderové, kterou prostě nešlo si nezamilovat. Ani v této části nesundavá pan Larsson nohu z plynu a se stejnou květnatostí, s jakou v předešlé polovině dokázal popisovat krajinu, nyní popisuje téma mnohem krutější, až z toho mnohdy běhá mráz po zádech.
Samotné vyvrcholení, kdy dobro zvítězí mnohonásobně nad nenávistí je prostě dokonalé. Ač se mi zprvu vyřešení případu Harriet nepozdávalo i já se nechala postupně dalšími větami podplatit a uznala, že to bylo jediným možným dobrým řešením.
Smekám a kaji se, že jsem si takovouto krásu nechala tolik let unikat. Bylo to naprosto výborné a hned se vrhám na další díl. Pane Larssone moc za tento zážitek děkuji :)
Hned po přečtení jsem si všechny tři knihy objednala. Byl by hřích je v knihovně nemít :)
Pentagram patří mezi ty lepší Harryho případy, ale něco mi tam k dokonalosti chybělo.
Případ o sériovém vrahovi, který není sériový vrah byl napínavý a s nečekaným koncem. Tentokrát mě trochu rozčilovalo, kolik úrovní Nesbø dokázal provázat a tudíž příběh obsahoval hodně postav a možná až moc vhodných kandidátů na vraha. Působilo to na mě rušivým dojmem, kolikrát jsem se v tom až ztrácela a možná proto, jsem si tu knihu tolik neužila.
Druhým poznatkem je věc, která mě u jeho knih občas irituje a to, že Harry Hole známý alkoholik, se v jedné chvíli dokáže zpít pod obraz, že sotva vstane z postele a ve druhé dokáže předvádět akrobatické kousky na střeše jako by se nechumelilo. Prostě mi to nějak nejde dohromady, roky pití se na něm musely přece nějak podepsat. Ale to je jen taková maličkost :)
Na druhou stranu musím uznat, že některé pasáže byly neotřelé a Nesbø opět předvedl, že psát prostě umí. Například kapka krve putující z jednoho patra do druhého.
A nakonec dopadení Prince...ach jo, člověk se na to tři knihy těší a nakonec tohle. Myslím, že už s ohledem na čtenáře to mohl Nesbø zakončit jinak. Bohužel jsem z toho takto vůbec neměla pocit zadostiučinění. Škoda.
Spíš si začínám říkat, že úmrtnost Harrym dopadených pachatelů je fakt velká :D
A abych to zas vyvážila nějakým kladem, tak příběh Jacoba Andersena o jeho vápenné omítce a maltě se vážně povedl. Tato Nesbøova vyprávění mne vždy potěší. Též se mi líbilo, že žena s prasečí hlavou byla použita i v dalších částech knihy.
Podtrženo, sečteno - Příběh samotný je dobrý a napínavý, to že já jsem rýpal, za to Nesbø nemůže a nalezené nedostatky rozhodně nebyly nikterak velké, tudíž za 4*
Hypnotizérem, v boxu s dalšími dvěma díly, jsem obdarovala svou sestřičku k Vánocům. Celá nadšená mi volala, jak se jí líbil a že už se rovnou vrhla na další knihu. Teď tedy byla řada na mě si ho přečíst.
V rodinném domku v Tumbě se odehraje neštěstí, celá rodina je brutálním způsobem napadena a útok přežívá pouze syn Josef. Komisař Joona Linna se domnívá, že vrah je na stopě nejstarší sestře, která nebyla přítomna a má se stát jeho další obětí, proto přistupuje k zoufalému plánu a povolává doktora Erika Barka, aby těžce raněného chlapce zhypnotizoval a pokusil se sestavit profil vraha. Avšak v hypnóze se dovídají děsivé okolnosti činu a zjišťují, že vše bude úplně jinak než se zprvu zdálo. Zanedlouho je vážně nemocný syn Erika Barka unesen. Souvisí tyto činy spolu nebo únos má kořeny v Barkově minulosti?
Hlavní příběh o rodině Ekových byl typicky děsivě temný, tak jako jiné severské thrillery.
(SPOILER) Ačkoliv tentokrát mi použití patnáctiletého dítěte jako vraha, a stejně tak i pouličního dětského "gangu" v příběhu o Barkových, přišlo přespříliš. Takové příběhy, kdy si děti ubližují, ba co víc vraždí, prostě nemusím. Nedokázala jsem ani dokoukat Hunger Games a pořád otálím, zda-li je mám vůbec číst. (konec SPOILERU)
Avšak zklamalo mě, že postupně byl tento příběh upozaděn, vyšuměl a pak se z ničeho nic opět objevil, aby byl jeho konec odbyt během jedné kapitoly. Škoda, podle mne by si zasloužil více prostoru.
Sekundární příběh o Eriku Barkovi se mi líbil více. Byl svižný, pozvolna předkládal jednotlivá vodítka, pátral v minulosti a postupně se dopracovával k danému pachateli. Když pominu některé nelogičnosti, vytkla bych mu pouze nekoordinovanost mezi pátráním Linny s Erikem a Simony s Kennetem, díky které na mě občas příběh působil nepromyšleně.
Styl psaní, kdy autor využívá prolínání minulosti s přítomností mám ráda, ale v této knize byly přechody příliš ostré a nepůsobily souvisle. Což bylo možná zapříčiněno tím, že knihu napsali dva lidé. Dalším obrovským minusem pro mne byly strohé, krátké věty v přítomném čase, stylem "Erik jde. Zastaví přede dveřmi. Otevře dveře, vstoupí.". Achich ouvej. Chyběla mi květnatost souvětí jiných autorů, která vás vtáhnou do děje a nepustí. U tohoto díla jsem měla často pocit jako bych četla scénář. Ale uvědomuji si, že se jedná o první dílo autorů, takže jim to v tomto případě ještě dovedu odpustit.
Původně jsem chtěla dát hvězdičky čtyři, ale nakonec je těch mínusů příliš a tak dávám tři. Na Larse Keplera však nezanevřu a přečtu si i jeho další díla. Věřím, že toto byl jen prvotní rozjezd :)
Ač nejsem zrovna milovníkem povídek a už vůbec ne detektivních, jelikož mne ochuzují o dlouhé pátrání tak jako v románu a podávají nám odpovědi v podstatě záhy, tato kniha se mi líbila. Poirot přestavuje své malé šedé buňky v plné kráse a Hastings ho jako vždy nestíhá, brblaje o Poirotově domýšlivosti.
Sice zpočátku byl trochu pomalý rozjezd, ale druhá půle byla výtečná, viz komentáře u jednotlivých povídek. Dle výpočtu mi vychází zaokrouhleně 3,5 hvězdičky a já dumám, zda-li dát 3 nebo 4. Pro tentokrát dám Agátě možnost nižší, ale po přečtení dalších jejích povídek se sem navrátím a možná jí ještě jednu hvězdu přidám :)
(1x**+4x***+6x****)/11=3,45 periodických :D
Film s Tomem Hanksem a Leonardem DiCapriem mám velmi ráda a tudíž když jsem se konečně dostala k jeho předloze, okamžitě jsem se do ní začetla. Kniha rozhodně předčila všechna má očekávání.
Sice nejsem náruživou čtenářkou biografií, ale tato je napsána tak lehkou formou, že mne prostě vtáhla do děje a nepustila.
S každým Frankovým tríčkem jsem se modlila, aby mu vyšel a nebyl dopaden. Tajil se mi dech, když mu agenti byli už téměř v patách. Strachovala se o jeho zdraví, když byl ve vězení. Obdivovala jsem jeho dokonalému zachovávání chladné hlavy v infarktových situacích a smála se u jeho naprosto skvělých improvizací. Nevěřícně jsem kroutila hlavou nad tím, co všechno byl schopen dokázat v době, kdy neexistovaly žádné super technické vymoženosti, kdy se šek padělal za pomoci nálepek z letadýlek a tužkou. Do Franka se nelze nezamilovat, ano je to zlosyn, ale měl styl, neokrádal nikdy prosté lidi, pouze nadnárodní společnosti a nakonec se dal na cestu dobra.
Po přečtení knihy jsem z ní měla skvělý pocit, vyprávění bylo strhující, bláznivé, prostě bez jediné chybičky. Pouze mi běhal mráz po zádech, když jsem si uvědomila, že je to dle celé skutečnosti a jako moc byl Frank v době svého konání mladý.
Knihu rozhodně doporučuji všem, nejedná se pouze o biografii jednoho podvodníčka (což mi přijde jako hanlivé označení, jelikož se jedná o jednoho z nejlepších padělatelů všech dob), ale je též i zajímavou sondou do Ameriky té doby, kdy padělatelství bylo v podstatě ještě neznámé, kontroly žádné a možnost dopadení téměř nulová, pokud se uměl člověk hýbat.
Lakomec má vše, co má správná fraška mít - romantický několikaúhelník s překvapivým rozuzlením zakončeným mnohonásobný happy-endem, potrestání zlosyna a přivedení ho, alespoň trochu na dobrou cestu a v neposlední řadě vtipného, ironického sluhu, co vše krásně zamotá. Skvostné dílo a jistě ne poslední, které jsem od Moliéra četla :)
Harry Potter opouští bezpečí "rodiny" a školy a vydává se na strastiplnou pouť po boku svých nejlepších přátel. Rozhodující boj mezí chlapcem, který přežil, a Pánem Zla se neodvratitelně blíží...
Přes počáteční tápání na své pouti Harry nachází svůj směr a nakonec se navrací do bradavického hradu, kde ho čeká úkol nejtěžší, nadobro ukončit válku v kouzelnickém světě i za cenu mnoha ztrát. Snad každý moment knihy je nezapomenutelný - cesta k hrobu Harryho rodičů, ztráta jeho přítele, dobrodružství u Gringottových a hlavně nečekané rozuzlení osoby Severuse Snapea. Myslím, že tímto dílem udělala paní Rowling dokonalou tečku za celou ságou. Ačkoliv při prvním čtení před x lety, jsem nad závěrečným happyendem ohrnovala nos, tentokrát mi tam naprosto seděl.
Ač se budu opakovat, děkuji paní Rowling za neskutečný zážitek při čtení jejích knih, ať už v dětství, tak i teď po letech. Pro mě navždy bude paní spisovatelkou s velkým S.
Krásná kniha prodchnutá láskou skrz na skrz. Psána sice trochu krkolomnějším jazykem, ale bez něj by neměla takové kouzlo. Je s obdivem, že Rollandovi stačila necelá stovka stran, aby vyjádřil to, k čemu ostatní potřebují alespoň čtyřnásobek. Klobouk dolů :)
Červenku jsem četla již ve starším vydání a dostatečně ji okomentovala ve svém příspěvku ze 7.9.2013, takže to tentokrát nebudu zbytečně protahovat :)
Jakmile mi před měsícem vyskočilo oznámení o novém vydání Červenky, neváhala jsem ani minutu a hned si ji v předprodeji objednala a i přes nadmíru zaměstnanosti se do ní hnedle po doručení začetla. A stálo to za to :) Červenka mě opět naprosto odzbrojila a potvrdila mi, že se řadí k tomu nejlepšímu, co Nesbø napsal. Jediným nedostatkem pro mě byly občasné chyby v textu, korektor neměl asi dobrý den. Nu což, přesto ji rozhodně doporučuji a případným váhajícím slibuji, že nebudou jejího přečtení litovat :)
Krátký příběh, který však obsahuje tolik, že ani po jeho přečtení vám nedá spát. Co říct? Tentokrát jsem s komentářem váhala, příběh ve mně musel dozrát. A i dnes nedokáži plně vyjádřit, všechny pocity z něj. Zůstalo tolik nevyřčeného.
Jako první schůzka s Murakamiho psaním to bylo dílko výborné. Jeho styl se mi velice líbí a vím, že zdaleka u tohoto díla neskončím.
Kniha Mezi zrnky kávy mě nalákala především svým názvem, spojení dvou mých závislostí, tedy detektivních knih a kávy, mi přišlo neodolatelné.
Claire Cosiová, staronová vedoucí úspěšné kavárny Village Blend po příchodu do kavárny nachází svou pracovnici pod schody v bezvědomí. Na první pohled vše vypadá jako nešťastná náhoda. Ale je tomu opravdu tak? Před Claire stojí nesnadný úkol případ vyřešit.
Příběh je kávou prosycen skrz na skrz. Hlavní hrdinové kávu pijí, připravují ji nebo o ní alespoň mluví, což u mne způsobovalo neustálé nutkání ji popíjet také. Po dlouhé době jsem tedy vytáhla french-press a dala přednost pořádné kávě před patoky, které piji běžně ve shonu každodenní povinností. V tomto ohledu je kniha skvělá, jelikož já jsem velký kafomil a příprava kávy je pro mne radostí. Proto pro mne bylo plusem dozvědět se i několik zajímavých věcí.
Bohužel zbytek knihy je poněkud vyčpělý. Detektivní příběh je obalen spoustou balastu, který je nudný a naprosto zbytečný. Autorka se nechává příliš unášet na vlnách fantazie a zapomíná, že by se měla držet určité nitě příběhu, namísto toho nás zavaluje spoustou nepříliš zajímavě napsaných podrobností (viz například podrobný popis vybavení koupelny). Ačkoliv květnatost a popisný styl mám ráda, v této knize to působilo dojmem určité brzdy.
Samotné postavy a jejich smýšlení mne mnohokrát od čtení odrazovalo. Hlavní hrdinka se s prominutím chová občas jako slepice a vůbec ne na svůj věk. Věčné osočování a pomlouvání lidí žijících v New Yorku mi vadilo. Vím, že Američané nejsou zrovna dokonalí, ale myslím, že by si zasloužili alespoň trochu slušnosti a ne neustálé povýšené a snobské hodnocení od hlavní hrdinky či přirovnávání lidí k odpadu.
Co však nedokážu odpustit, nikoliv autorce, ale překladatelce, je tato věta, která se mnou málem šlehla o zem: "Víte, jako detektiv Dashielle Hammetové.". Překřtění světoznámého autora na ženu mě naprosto vykolejilo!
Chtěla jsem dát tři hvězdičky alespoň za kávu, ale nemohu. Bylo by to nefér vůči o stupeň lepším knihám, které jsem jimi ohodnotila. Takže za 2*
Harry Potter se po zrovna ne příjemných a bezproblémových letních prázdninách vrací do Bradavické školy čar a kouzel. Tentokrát ho tam nečekají pouze přátelé a učení, ale něco mnohem temnějšího, s čímž se bude muset vypořádat, protože všichni studenti školy budou tento rok ve smrtelném ohrožení. Tajemná komnata byla totiž znovu otevřena...
Pryč je pohádkový příběh prvního dílu, tentokrát J. K. Rowling již přitlačila na pilu. Ačkoliv oproti následujícím dílům se přeci jenom snažila pohádkového stylu ještě trochu držet. Občas až zuby nehty a tak téměř horrorové okamžiky střídala pohádková vyústění. Díky těmto výkyvům bohužel kniha působila občas až schizofrenickým dojmem, jako by se autorka nemohla rozhodnout, co vlastně chce. Ačkoliv ji chápu, protože přeci jenom vyrukovat se vším zlem hned ve druhém díle by bylo na opováženou, tudíž se to z tohoto důvodu snažila vždy trochu přibrzdit. Stejně jako zbytek série je kniha úžasně propracovaná a svižná, veselé momenty střídají chvíle, kdy napětím čtenář ani nedýchá. Opět je celý příběh podtržen dokonalým vykreslením charakterů jednotlivých postav, tentokrát však i okořeněným odkrýváním minulostí některých z nich.
Za mne tentokrát 3*, na čtyři to bohužel úplně není. Přeci jenom je z tohoto příběhu trochu znát, že je to předehra před mnohem lepšími díly.
Jee, na co všechno zde nenarazím. Tato knížečka byla mou úplně první kuchařkou. Dodnes si pamatuji jak jsem jako špunt zkoušela jednotlivé recepty, které mnohdy dopadly neslavně a po mé snaze naučit se kuchařskému umění zůstávala namísto vybraných lahůdek jen hora nádobí. Pro vaření chtivé dítka je dokonalá :)
Tak i já jsem na zkoušku sáhla po Fifty Shades, knížka se četla dobře, příběh je dosti přitažený za vlasy, naivita a jednoduchost hlavní hrdinky až do nebe volající.
ALE, stejně tak jako Rowlingová přivedla děti ke čtení svým Harrym Potterem, Meyerová dospívající svým Stmíváním, tak Jamesová ženy všech věků svými Stíny a za to ji obdivuji. Ačkoliv možná to je jen dobrý marketing. Nu což, i tak je obdivuhodné, že i mnohé mé známé, které zpravidla nečtou, dokázaly s nadšením přelouskat přes 600 stránek. Za to tedy tři hvězdičky.
Za příběh samotný bych dala pouze jednu :)
No, co říct. Knihu mi doporučil můj nejlepší přítel, který z ní byl nadšen, takže jsem po ní sáhla. Však píšou v anotacích thriller, tudíž by mi měla sednout. Tehdy jsem si nevzpomněla, že můj přítel má dosti obskurní vkus a jeho nejoblíbenější knihou je Basket Flora :)
Bod číslo jedna:
Pokud jste křehká dívka, která má ráda hezké knížky, tato kniha rozhodně není pro vás :D Podle mne se jedná se spíše o pánské čtivo.
Bod číslo dvě:
Pokud k ní přistupujete jako k thrilleru, tak rozhodně spokojeni nebudete. O žádný thriller se nejedná.
Bod číslo tři:
Pokud nejste seznámeni s drsností severských spisovatelů, tak teď s ní seznámeni rozhodně budete :D
Bod číslo čtyři:
Pokud nemáte rádi černý humor, knihu raději neberte ani do ruky.
Kdybych tyto čtyři body znala již předtím, asi by se mi kniha líbila i více. Takto jsem byla ob stránku šokována Toxikovým humorem, mluvou, myšlenkami a stále vyhlížela ten slibovaný thriller.
Styl psaní mi jaksi nesedl, asi jsem konzerva, ale díla psaná pouliční řečí mne prostě nepřitahují. Zvládla jsem to maximálně u Mládí v hajzlu (což bylo dáno asi též tím, že jsem byla při čtení těchto knih mladší), teď se s tím peru u Adriana Molea. Je to pro mne rušivý element. Já vím, jsem hrozná :D
Ale i přes všechny tyto výtky jsem se do knihy postupně začetla. Musím ji pochválit, že od poloviny se tam začalo téměř i něco dít, to předchozí přešlapování na místě bylo pro mne utrpením. Pokud bych si odmyslela všechny rušivé elementy, je kniha zajímavým cestopisem, díky kterému jsem se dozvěděla mnoho o Islandu a lidech v něm žijícím, za což jí dávám plus.
Podtrženo, sečteno: Postupem času jsem si na její styl zvykla a ke konci jsem byla schopna se i některým Toxikovým hláškám zasmát. Asi se má nechuť k černému humoru otupila :) Jak se mi nelíbil začátek, tak konec byl o trochu lepší. Knihu bych řadila mezi zlatý střed. Nelituji, že jsem u ní ztratila část svého života, místy byla dobrá, ale netoužím si její přečtení zopakovat. Takže za 3* :)
Prosím pokud se vám kniha líbila, tak mne nebijte. Jsem prostě jen cíťa a tohle nebyl můj šálek kávy :)
Hned počátek Harryho nového školního roku je nabitý - čeká ho výlet na mistrovství světa ve Famfrpálu. Může snad být něco lepšího? Bohužel celý výlet dopadne jinak, než si představoval a on je najednou uvržen do víru událostí, které nadobro otřesou nejen jím, ale i celým kouzelnickým světem.
Tatam je dětská knížka, akce stíhá akci a nad kouzelnickým světem se pomalu a netušeně stahují mračna. Čtenáři tentokrát nezbývá než bez dechu přihlížet a doufat, že si Harry se všemi překážkami poradí. Ať už jde o Turnaj tří kouzelníků, kam byl bez svého vědomí přihlášen či intriky, promiňtě mi ta slova, slizské a odporné Rity Holoubkové až po krach v přátelství mezi ním a Ronem. Ač bychom si mohli nakonci oddychnout, že Harry opět vyvázl, tentokrát se happyendu nedočkáme, Pán Zla totiž opět povstal....
Jedním slovem dokonalé, jinak se toto dílo ani ohodnotit nedá :)