marieke
komentáře u knih
Jak nakrmit diktátora
Witold Szabłowski
Opravdu originální námět na knihu. Tak trochu kuchařka, ale hlavně o politice a vzpomínkách kuchařů na známé diktátory, kterým vařili takže to nejsou ani klasické životopisy. Líbí se mi, že autor ani v nejmenším neodsuzuje zpovídané osoby, naopak mnozí neměli na výběr než práci vzít a musím říct, že ani jeden z kuchařů a kuchařek mi nebyl nesympatický, jsou to prostě obyčejní lidé, kteří se řízením osudu dostali velmi k blízko k těmto nechvalně slavným vůdcům a popisují je i z pohledu, který jsme dosud z novin a televize vůbec neznali.
Sedmilhářky
Liane Moriarty
Od této autorky jsem přečetla už několik knih a ze začátku jsem si říkala, že už to začíná být na jedno brdo s těmi praštěnými matkami. Ale nakonec se příběh rozjel a poslední stránky jsem úplně hltala, finále nezklamalo ;-) Nejvíce se mi líbil příběh Celeste, protože byl nejsilnější a nejvíce sympatická mi byla Madeline. Určitě se někdy podívám i na seriál.
Anežka
Viktorie Hanišová
Dala bych plný počet nebýt toho konce, který jsem absolutně nepobrala. Jinak Julie teda pěkné psycho, Agnes mi bylo líto a není divu, že se na protest spustila, taková žena by nedokázala vychovat ani vlastní bílé dítě.
Únava materiálu
Marek Šindelka
Hodně lidí knize "vyčítá" strohost, mně naopak tato strohost sedla. Ráda čtu 500stránkové romány, ale toto nebyla špatná změna. Naopak, nemluvnost, odcizení, anonymní postavy, opuštěná místa, neustálá krutá zima, to všechno dokreslovalo atmosféru, místy až hororovou (hlavně cesta vlakem do továrny). Podle mě hodně silný a působivý příběh.
Útěk
Peter May
Nebylo to špatné, hlavně kvůli mým oblíbeným 60. létům, ale trošku to působilo spíš jako cestopis Británie, zas nějak strhující to nebylo. Každopádně naléhavé poučení, že nejhorší v životě je litovat věcí, které člověk mohl nebo měl udělat a neudělal...nějak se s těmi knížkami o seniorech v poslední době roztrhl pytel, ale je to zas něco jiného a ráda si je přečtu.
Purpurový ibišek
Chimamanda Ngozi Adichie
15letá Kambili a její bratr Jaja si na nigerijské poměry žijí na první pohled dobře. Žijí ve velkém domě, netrpí nouzí ani hladem, chodí do dobrých škol, mají dokonce i služebnou a řidiče. Jejich otec je totiž podnikatel a mezi lidmi vážený mecenáš. V soukromí se však mění v násilnického náboženského fanatika a teprve když dívka stráví pár týdnů u své ovdovělé tety Ifeomy a jejích dětí, kteří sice žijí v mnohem skromnějších poměrech, ale jejich domov je opravdový a láskyplný, uvědomí si, že ji její život by mohl být jiný.
Po Amerikáně další silný příběh autorky a opět i s přesahem do dějin nigerijské politiky i místních tradic a náboženského koloritu.
Svobodná: Jak jsem dospívala na konci dějin
Lea Ypi
Četla jsem už hodně knih o komunismu i jeho pádu v různých zemích východní Evropy, ale z Albánie ještě ne, o to víc mě kniha zaujala. Samozřejmě to byl režim stejně zločinný a absurdní jako jinde, kde lidé žili podle svých kádrových profilů, kde autorka jako malá nechápala, proč se rodiče baví o tom, kde a jak jejich známí a příbuzní "studují na univerzitě", neuměla si představit svět zahraničních turistů, kteří do jejich města jezdili k moři, o sbírání plechovek od Coca Coly nemluvě. Ani pád režimu však nepřinesl štěstí všem a hodně lidí beze stopy zmizelo, přišli o práci nebo se dali na dráhu zločinu. Každopádně celá rodina Ley mi během čtení přirostla k srdci.
Víra, naděje a masakr
Nick Cave
Hluboké, dojímavé, intenzivní, k zamyšlení. Nick je úžasný člověk a na jakoukoli jeho novinku, ať už je to deska, kniha či film, se vždycky těším dlouho předem a ještě nikdy jsem nebyla zklamaná takže samozřejmě 5*. A taky jsem se díky této knize začala nechat posílat newsletter z Red Hand Files, což je podle mě opravdu skvělý počin.
Psí park
Sofi Oksanen
Hodně zvláštní a jako vždy silná kniha od mé oblíbené autorky. Zaujaly mě hlavně části o současné Ukrajině, sice ne z nynější války, ale už za okupace Krymu a Doněcku a předtím oranžové revoluce. Jako vždy se dozvíme i něco o Estonsku - v tomto kontextu je zajímavé, že ačkoli obě země patřily k SSSR, každá se s komunistickou minulostí vyrovnávala úplně jinak.
Druhým tématem je pochopitelně byznys s dárcovstvím vajíček bohatým neplodným párům a z toho mi bylo až špatně, ale obávám se, že to tak skutečně je.
Nedávám však plný počet hvězd, protože kniha byla HROZNĚ depresivní. Ani jedna spokojená postava, ani jeden šťastný osud, všichni si štěstí pletli s honbou za penězi a mocí a byli schopni tomu zaprodat nejen tělo, ale řekla bych i duši.
Můj příběh
Michelle Obama
Moc pěkná autobiografie. Ze všech stránek čiší láska k rodině - rodičům, kteří sami mnoho neměli, ale jejich největší sen byl, aby děti dostaly kvalitní vzdělání (tatínek i přes vážnou nemoc nevynechal jediný den v práci), ochranitelskému staršímu bratrovi i dalším příbuzným, kteří Michelle od malička formovali, k Barackovi, který přišel do firmy, kde Michelle pracovala jako stážista takže mu stála po boku úplně od píky, kamarádkám, které je vždy podporovaly a samozřejmě k dcerám, kterým se snažila i v Bílém domě zachovat pokud možno co nejvíc normální život.
Kromě lásky ale píše i se skromností o vlastní kariéře (ještě před Barackovou kandidaturou zjistila, že ji dobře placená práce firemní právničky neuspokojuje a začala se věnovat sociální oblasti) a úctou k okolí, které oba manžele od začátku podporovalo.
Že evidentně nemusí Trumpa jak už tady pár čtenářů zmínilo, no nedivím se, vzhledem k těm jedovatým dezinformacím, které o nich šířil.
Je to vlastně taková ta americká pohádka jak se chudá a černá dívka dostala až do Bílého domu, ale koneckonců proč ne, opravdu se to četlo moc hezky.
Národní satanista
Erlend Erichsen
Váhala jsem, jestli dát 2 nebo 3*. Plusem této knihy je samozřejmě téma a to ve formě beletrie (na pozadí skutečných událostí, které se děly v 90. letech v Norsku), tedy ne literatura faktu, jak to v knihách věnovaných specifickým subkulturám většinou bývá. Pak už ale převažovaly spíše mínusy. Ačkoli autor, který sám byl bubeníkem v black metalové kapele, vystudoval psaní na univerzitě, styl je hodně jednoduchý....jako by to psal náctiletý kluk...což je ale vlastně možná i účel, protože náctiletý kluk je vypravěčem příběhu. Dalším mínusem jsou, kromě kamarádky Hilde, nesympatické postavy. Hlavní antihrdina je zbabělý pozér a jeho nejlepší přítel je agresivní a šílený pozér a jeho "filozofická moudra" raději nekomentuji vůbec. Na jednu stranu si myslím, že je to vcelku reálný vhled do tehdejší BM scény v Norsku i s tou depresivní, temnou a hutnou atmosférou, na druhou by si to měl přečíst asi spíš někdo, kdo zná alespoň nejznámější norské a švédské BM kapely a jejich představitele, např. Euronymous z Mayhem a Varg Vikernes z Burzum (ten druhý toho prvního ubodal) byli i volnou předlohou knižních postav. Pro ty, co o metalu natož BM moc neví, to asi nebude úplně to pravé ořechové a svým způsobem může tato kniha udělat i medvědí službu u těch, co již na metal mají svůj názor s obvyklými předsudky, protože tím si ho akorát utvrdí...ne všichni muzikanti a jejich fanoušci jsou pochopitelně satanisti, kteří se mezi sebou vraždí nebo společně vypalují kostely...to je stejný problém jako u knihy Taky jsem byla punk od Veroniky Hladíkové, která navzdory tomu, že ji napsala bývalá punkerka, vyznívá pro tuto subkulturu spíše nelichotivě. Každopádně na závěr plus i pro nakladatelství Host, které spolu se Světovou knihovnou Odeon patří mezi mé nejoblíbenější právě proto, že zdaleka nevydává jen bestsellery pro masy.
Prorok
Chalíl Džibrán
Za mě zatím 4*, protože jsem ji teď četla poprvé, určitě je to kniha ke které se třeba vracet častěji.
A co se týče toho proklamovaného náboženství, o kterém tu někteří mluví, nevím, jaké máte na mysli, ale Gibran byl křesťan.
Druhá tvář Kaie
Estelle Maskame
Už teda dávno nejsem cílovka ;-D ale řekla jsem si, že nějaké YA jako oddechovku a pohled na dnešní mladé zkusím a tuto knížku jsem vybrala spíš náhodně. Není to žádná vysoká literatura, ale četlo se to dobře a odsýpalo to, možná někdy zkusím i autorčinu sérii DIMILY.
Zlomená křídla
Christy Lefteri
Překvapuje mě relativně nízké hodnocení, mně se kniha líbila i víc než Včelař z Aleppa. Silné a smutné téma. Nedokážu si představit, že bych toto (byť právě z lásky ke svým dětem) podstoupila, ale to je tím, že naštěstí žiju v té bohatší a bezpečnější části světa. Líbilo se mi popsané prostředí Kypru (ačkoli jsem si myslela, že to právě taky není nějak zvlášť bohatá země, ale autorka v doslovu vysvětluje, že právě na Kypru lidé nemusí být vyloženě bohatí, aby mohli mít zahraniční služebné) a vlastně i Srí Lanky.
Útěk
C. L. Taylor
Tuto knížku jsem si v knihovně půjčila vlastně omylem, protože jsem po zběžném pohledu myslela, že je od CJ Tudor, od které jsem už pár knih četla, až doma jsem zjistila, že je to vlastně jiné jméno ;-D Ale nakonec to ničemu nevadilo, těchto thrillerů je teď sice spousta, ale nenudila jsem se, fandila jsem Jo a navíc pěkné prostředí Irska. Přečtu si i něco dalšího, pokud na autorku opět narazím.
Výhonek osmilisté růže
Auður Ava Ólafsdóttir
Příběh byl pěkný, hlavně se mi líbil vztah otce k dceři (a k růžím :D). Ale jinak to bylo dost zvláštní...takové islandské :) V příběhu byl bratr hlavního hrdiny autista, ale mně trochu jak autista přišel i vypravěč. Ale to je asi ta zvláštní severská mentalita (nemyšleno ve zlém).
Zvuky probouzení
Petr Třešňák
Manželé Třešňákovi citlivě, ale místy i s vtipem popisují život s dcerou, která trpí silným autismem. Určitě je to zajímavý vhled do života rodiny, ale čekala jsem asi něco jiného a ty filozofické a spirituální pasáže jsem nakonec přeskakovala. Chápu ale, že každý hledá sílu a naději v něčem jiném a držím rodičům i Dorotce palce.
Plavba smrti
Yrsa Sigurðardóttir
Líbila se mi téměř hororová atmosféra a že to nebyl úplně krvák, na to teď nemám náladu. Tóra jako vždy sympatická. Jen překlad mi přišel takový kostrbatý, možná přímo z islandštiny by to bylo lepší, ale chápu, že asi nikoho nesehnali. Celkově hodnotím 3,5/5.
Ária
Nazanine Hozar
Zklamání. Četla jsem už několik výborných knih od íránských autorek: Persepolis, Jak jsme v Teheránu četly Lolitu a Chomejní, Sade a já tak jsem čekala něco obdobného, ale bylo to nudné a zmatené, z tématu by šlo určitě dostat mnohem víc. Pořád jsem čekala, kdy se začne něco dít nebo kdy zjistím motivy chování jednotlivých postav, ale moudrá jsem z toho nebyla, až pár posledních stran ve čtenáři vyvolá silnější pocity, ale na celou knihu to nestačí. Ale jinak popis Teheránu v proměnách 2. poloviny 20. století je určitě zajímavý.