Márinka komentáře u knih

Každému se může přihodit cokoli smutného z tohoto románu. Ne každý se dočká happy endu, to lze skutečně jen v knihách. Všichni bychom si však měli odnést jeden poznatek: vždy, za všech okolností je třeba spolu mluvit, neuzavírat se, neodmítat přátelskou pomoc či s láskou podané ruce.

1 06.09.2019

Bylo zajímavé srovnávat Bašóovu cestu, kterou, samozřejmě pěšky, vykonal slavný básník před více než třemi sty lety v touze zbavit se svých závazků a zbytečných věcí, s cestou Gilberta putujícího vlakem a autobusem za bůhví čím a „poslední“ cestou Josy.

Gilbertovy pohnutky s činy byly pro mě málo srozumitelné. Zato Josa mi dal nahlédnout nejen do neznámých zákoutí japonské společnosti, ale také do duší mladých Japonců, kteří se tolik liší od předchozích generací. V tom vidím největší přínos tohoto románu.

1 05.09.2019

Příběh se i přes svou tragičnost čte lehce. Autor skvěle vykresluje postavy, přírodu i společenskou situaci v zemi. Ani mi nevadilo, že je v textu záhy prozrazen konec. V podstatě je naznačen už na obálce knihy.

Jen se musím přiznat, že jsem se nedokázala, byť jen na chvíli, ztotožnit ani s jedním z manželů. Vůbec nechápu, jak lidi s takovými povahovými rysy mohlo napadnout opustit komfort města a odstěhovat se do divočiny. Český čtenář se totiž nesmí nechat zmýlit pojmem z anotace „statek u Karibského moře“. Což se mi stalo. Ne, skutečně se nejedná o současnou „all inclusive destinaci“, ale o chudou, divokou krajinu sedmdesátých let minulého století.

03.09.2019

Nevím, zda bych v „normálním režimu“ měla trpělivost Tworki přečíst. Jazyk je velmi, velmi náročný ale zároveň něžný, hravý, poetický. Nejen autor, ale také překladatel Michael Alexa si zaslouží můj obdiv. Více na https://www.treninkpameti.com/

01.09.2019

To byla síla! Kniha od začátku do konce plná tragédií, smutku, trápení, rozpolcení, výčitek, zmaru… Jen obtížně jsem mezi řádky nacházela jiskřičky naděje, uspokojení, klidu, smíření, lásky… Je to příběh mnoha ztrát a minima nálezů. Přesto stojí zato ho číst. A nejen proto, že i přes velmi pochmurný děj vás autor svým excelentním literárním výkonem nutí otáčet stránku za stránkou. Více v recenzi.

30.08.2019

Můj pozitivní dojem z knihy samozřejmě umocňuje i fakt, že jednou z důležitých osob děje je knihovnice. :o)

Vypadala přesně tak, jak si Rath představoval knihovnici v nejzazší provincii. Nosila brýle, její oblíbená barva byla pravděpodobně šedá, a když krátce pootočila hlavou, zahlédl Rath, že její přísně sčesané tmavě blond vlasy jsou dokonce svázány do staropanenského drdolu. Str. 313

Kutschera/Ratha prostě musíte milovat.

2 29.08.2019

Velice si cením historických knih, které mají v závěru „uvedení na pravou míru“. Tj. vysvětlení, co je realita a co pouhá autorova fantazie. Tyto informace, pokud jsou k dispozici, čtu hned na začátku. Mohu se tak lépe vžít do příběhu, posoudit dobu a konání jeho hrdinů, prostě si „to užít“.

Více zde: https://www.treninkpameti.com/news/kdyz-hryze-svedomi/

2 18.07.2019

Zdá se, jakoby anotace vyzrazovala celý děj knihy a my jsme ji už ani nemuseli otevřít. Omyl. Víme, co se stalo, ale netušíme, proč, jak, ani nic o lidech kolem. To vše najdete na čtyř stech stránkách, které vás nepustí, dokud nedočtete do poslední tečky. Ovšem nejvíce mě dostaly úvody kapitol - názvy písní, které jsem si mohla poslechnout. Literární přesahy miluji :)

Více zde: https://www.treninkpameti.com/news/hudba-ma-schopnost-uzdravovat-elton-john/

9 15.07.2019

Autor již řadu let spolupracuje s Asociací hospicové a paliativní péče a mohl tak své zkušenosti zúročit ve své nejnovější knize. Těžké téma se snažil zpracovat citlivě nikoli depresivně. To se mu povedlo. Zejména ústřední motiv fotografování právě zesnulých pro studentskou práci je velmi zajímavý, hodný k zamyšlení i diskuzi.

Více zde: https://www.treninkpameti.com/news/soutez-krasy-mrtvych/

3 11.07.2019

Zazvonil zvonec a pohádky je konec. Uplynuly necelé tři roky a milovníci science-fiction se dočkali. Akta Illuminae dospěla ke svému závěru. To, co této jedinečné trilogii už nikdo nikdy nevezme, je skvělé, originální, úžasné, jedinečné, dech beroucí, a troufám si tvrdit neopakovatelné, grafické zpracování a „nerománové“ členění textu do přepisu zvukových a kamerových záznamů, e-mailů, chatů, deníkových záznamů, vojenských rozkazů apod.
Není proto divu, že první díl získal nadšené ovace čtenářů. A když tak pročítám ohlasy na sociálních sítích a stránkách bookblogerů, vidím, že valné většině entuziasmus vydržel až do poslední šestisté patnácté stránky.
Více v recenzích.

2 09.07.2019

Pokud na svůj život nahlížíte alespoň trochu sebekriticky, nenajdete v knize Ivo Tomana příliš nového. Přesto je v ní i pár zajímavostí, které mě dosud míjely a které mi snad pomohou vypudit pár kurvítek z hlavy. Zapamatuji si zejména kapitolu „Mužský zjednodušovač“ :)

2 08.07.2019

Je docela možné, že čtenář/čtenářka žijící v harmonické rodině bude mít problém vcítit se do hlavní hrdinky. Ve všech sférách života totiž platí: „Kdo nezažije, neuvěří.“ Často velmi těžko definujeme své vlastní pocity, natož abychom je dali na papír tak, aby oslovily jiné. Sabině Zelené se to povedlo.

4 03.07.2019

Existuje spousta knih o trénování mozku, paměti, o tom jak se cokoli rychle a snadno naučit. Jejich kvalita je různá. Vladykova publikace je samozřejmě self-promotion. Přesto jako trenérka paměti stojím za vším, co zde píše. Pokud si osvojíte alespoň pár zde uvedených rad, splnila svůj účel.

2 22.06.2019

Po této knize jsem sáhla nikoli pro „mrazivé pasáže“, ale pro „zápisky z dětského deníku“ a téma „Vnímá člověk v kómatu své okolí?“. Zajímá mě totiž vše, co se týká mozku a paměti. Asi proto nejsem z tohoto thrilleru nadšená tolik jako většina jeho čtenářů.

Ano, příběh je vzrušující, napětím skoro nedýcháte, rychle obracíte stránku za stránkou a s postupem vyprávění zjišťujete, že nic není tak, jak se na první pohled zdá. Deníkové pasáže jsou skutečně zajímavé a pro pochopení souvislostí klíčové. V určité chvíli se ale vše začíná natolik zamotávat, že se absolutně ztrácíte v tom, kdo je kdo, s kým či proti komu.

Nejagresivnější linka mi navíc přišla jako konstrukt sloužící pouze ke zvýšení čtenářovy hladiny adrenalinu. Anebo se dnes už bez hrubého násilí žádný napínavý, vzrušující (=thriller) příběh neobejde?

A nakonec, když si už myslíte, že jste všechno pochopili, odhalili, vyřešili, autorka vás poťouchle vyvede z omylu.

Na totéž téma napsala knihu také Joy Fieldingová. Pro srovnání si ji určitě přečtu.

19.06.2019

Osudy hlavní hrdinky Kate jsou sice předvídatelné, ale v příběhu je dalších šest hrdinů – účastníků PR zájezdu do Kodaně, z nichž jeden každý si s sebou přiváží do hlavního města Hygge svůj „emocionální batoh na zádech“. Důležitou postavou románu je také Eva, majitelka inkriminované kodaňské kavárny. Žena, která vaří skvělou kávu a peče vynikající dánské speciality. Umí však ještě něco: naslouchat druhým tak, že v podstatě sami přijdete na to správné řešení. Je dobré míti "Evu" :)

2 22.05.2019

Jan Štifter znovu otevřel bolestivá témata: předválečné soužití Čechů a Němců a zejména tápání mnohých v otázce národní identity, v nejednom případě nespravedlivý a často krutý odsun Němců a jejich českých partnerů, nezměrná chudoba a úpadek v padesátých letech. Dotýká se rasových i homofobních otázek. To vše na území jeho rodných Českých Budějovic.

Bez uťápnuté korektnosti, bez příkras, s drsnými detaily, upřímně, uvěřitelně. Doporučuji.

13 21.05.2019

Text na necelých 190 stranách je sice smutný, ale čte se velice dobře. Jen si musíte zvyknout na Ishigurovu specialitu „nespolehlivého vypravěče“. Vybledlá krajina s kopci v názvu knihy nemusí opisovat jen minulost hlavní hrdinky Ecuko - japonské Nagasaki šest let po výbuchu atomové bomby, ale také stav jejích vzpomínek. Lidská epizodická (biografická) paměť je totiž velmi nespolehlivá, klamná. Velmi často Ecuko nedokončí vzpomínku a je na čtenáři, aby pochopil, vydedukoval…

3 20.05.2019

Vezmi deset tematických knih, přidej pár blábolů z vlastního života, nezapomeň připomenout své úspěchy a postěžovat si na nespravedlnost světa a ... máš jedenáctou knihu.

5 13.05.2019

Tak už konečně vím, odkud měla moje babička průpovídku: Jistě se ti, Kiki milá, čokolád rozmočila. Jako bych bábinku měla zase u sebe. Milá kniha s roztomilými hrdiny. Zajímavé poznání, jak Laurel, Hardy a Shirely temple byli kdysi u nás populární. I díky Punťovi. Doporučuji číst celé rodině.

11.05.2019

Oproti mnohým čtenářům, hodnotícím Nulorožce, mám jednu nespornou výhodu: nečetla jsem Mlýn na mumie. Nemohu si tedy stýskat, že je Stančík neoriginální, že vykrádá sám sebe, že Lavabo je odvar Durmana apod. Proto mé: „Stančík je génius!“ je autentické.

5 05.05.2019