marlowe komentáře u knih

Detektivní story trochu násilně vpletená do osnovy historických událostí kolem svárovské stávky (1870). Není to špatně napsané (nutno vzít na zřetel i rok vzniku románu: 1960), ale pokulhávání logiky při vedení postav a budování příběhu je někdy až příliš do očí bijící…

5 28.02.2015

Oba romány mně přišly hodně slaboučké (Černé orchideje dokonce ještě o třídu slabší, než Schůzka se smrtí), celé se to nějak nepovedlo, postavy působily jako dřevěné marionety s napevno přidělanými údy – a o uvěřitelnosti zápletek se už vůbec odmítám šířit…
A navíc ten překladatelský lapsus, zapříčiněný v roce 1972 nejspíš ještě ne zcela zakotveným úzusem vztahových vzorců, týkajících s hlavních postav – mluvím tady o tom nestravitelném TYKÁNÍ mezi Wolfem a Goodwinem…

5 28.02.2015

(Upozornění: Některé informace v komentáři mohou nést znaky SPOIERU!)

Mnoho povyku pro nic (jak by řekl klasik) aneb Dlouhé povídání o tom, kterak naši hrdinové mysleli, že uloví medvěda – a nakonec postřelili jen vypelichanou veverku.

Pozitiva:
1) V ději se tentokrát (zaplaťpámbu) neobjevují hrdinčini rodinní příslušníci.
2) Téma "Je možné, že Kristus přežil ukřižování, byl ženatý a měl děti?" je lechtivé a určitě má značný marketingový potenciál.

Výtky:
1) Kniha má pouze dvě základní úrovně vyprávění: scény s uměle vytvářeným napětím (třeba ta se šakalem a mnohé další), které vyvolávají spíš usměv, než touhu zalézt pod peřinu, a do dlouhatánských dialogů rozprostřená "vědecká pojednání na různá témata" (přičemž tyto odborné přednášky mohou v románu existovat jen proto, že vždy jeden z účastníků hovoru je v daném oboru úplný pařez, naprosto se "nechytá" a tak musí svůj vzdělanější protějšek neustále povzbuzovat větami typu "Ztrácím se, zlato", čímž dosáhne toho, že následuje obsáhlý referát ve stylu "Miláčku, klidně mi teď můžeš danou problematiku objasnit, tak prosím povídej – a nemusíš spěchat, máme na to tři sta stránek!").
2) Stanu-li se majitelem (byť dočasným) archeologického nálezu, který může od základu změnit pohled na minulost, jakož i dramaticky zasáhnout do fungování současného světa, není příliš pravděpodobné, že tento objev s sebou tahám po výletech a nechávám povalovat v obyčejné sportovní tašce, jako by to byl chleba s máslem nebo použitý kapesník.
3) Kathy Reichs jako by se bála, že nesplní povinné penzum řádek, který ji uložil nakladatel – a tak statečně vytváří dlouhé sloupce tvořené jednovětými (ale mnohdy i jednoslovnými) odstavci – nějak takhle:

Tlumený hlas.
Další.
Křik.
Jakeův hlas. Slova, která jsem nedovedla rozeznat. Hebrještina?
Další slova, která jsem nedovedla rozeznat. Rozzlobená slova.
Žuchnutí. Další.
Dusot něčích nohou.
Černota ještě více zčernala. Stočila jsem oči ke vchodu.
Malému obdélníku slunečního svitu stáy v cestě něčí nohy.

Možná milé Katky křivdím, možná chtěla vytvořit zdání stupňujícího se napětí, ale na mě tahle hojně používaná inovace jejího stylu působila jako čirá manýra.

5 27.12.2014

Třetí (a poslední) příběh se soukromým detektivem Tecumsehem Foxem.
Autor jej napsal v roce 1940 – a ještě týž rok celou story přepracoval do podstatně kratší verze s Nero Wolfem (viz povídka Hořký konec).
Kniha vyšla česky i pod názvem Lahůdková vražda.
Co říci k románu? Neskutečně komplikovaný příběh, plný minutových, jako ozubená kolečka do sebe zapadajících alibi, který vás svojí složitostí a NE-uvěřitelností začne po čase unavovat. A navíc hlavní hrdina postrádá Wolfowsko-Goodwinovský šarm a nadhled, takže suma sumárum, když špatný příběh nemá alespoň stylistickou nadstavbu, zůstane nám v ruce méně než nic.
20%

5 19.11.2014

Tak tohle už autor trochu přehnal. Výborná jednička, snad ještě lepší dvojka – a s trojkou sešup dolů jako na skluzavce v parku. Spatlanina podobná tomu poslepovanému mýdlu pro paní učitelku Hajskou ze seriálu My všichni školou povinní. Ta knížka by měla mít podtitul "O tom, jak se mi vždycky podařilo uniknout v poslední vteřině". Děj překombinovaný až za hranici únosnosti – strašně rád bych poznal někoho, kdo pochopil, o co v knize šlo. Zaplaťpámbu, že série skončila.
30% za svižný styl – a taky s ohledem na předchozí díly.

5 22.10.2014

Supermanský hrdina, který si ví vždycky rady a každého přepere, stránky napěchované od sklepa po půdu hluchým textem a "provozními řečmi" ("Dáte si kafe?" "Tak jo."), příběh, přitažený za vlasy a vesměs nevýrazné postavy ve formátu 2D. Velké zklamání. Jako by Případ z Poodle Springs napsal někdo docela jiný…
20% s odřenýma ušima.

5 22.10.2014

Ach jo…
Jakoby většina českých autorů detektivek žvýkala při psaní nějaká psychedelická semínka, která jim zabraňují podívat se na výsledek své práce střízlivýma očima. Jinak si nedovedu vysvětlit tu bídu s nouzí, kterou tuzemští krimi-pisálkové produkují.
A pan Smetana rozhodně není výjimkou. Jen nechápu, jak mohl být autorem „třiceti televizních a rozhlasových her“ (viz životopis), když dialogy v jeho knize kulhají na obě nohy a šustí papírem jak sto let staré noviny. (A to se raději ani nebudu vyjadřovat k zápletce příběhu a k popisu způsobu vedení vyšetřování. Protože bych mohl sklouznout až někam k hovorové mluvě.)
Přesto (byť s určitým sebezapřením) ty dvě hvězdičky knížce dám. Jednak za „nikoli nezajímavý“ pohled do zákulisí amatérských herců – a také za snahu…

5 14.08.2014

Takové nijaké čtení, na které člověk za pár dní zapomene. Exkursy do hrdinčina soukromí mě tentokrát iritovaly ještě více než u jiných detektivek, závěrečné shrnutí trochu příliš teatrální, celá zápletka lehce přepatnáctělá a motivace postav na hranici uvěřitelnosti.
Přesto to není napsané úplně špatně, po dlouhém váhání nakonec lepších 50%.

5 04.06.2014

Výborné. Asi ještě lepší, než „jednička“ – i když „trochu jiné“: Ubylo třeskutě vtipných hlášek (škoda), zato přibylo akce (autor zvyšuje grády rychlým střihem) a scén typu „tak teď to bylo o fous“.
Každopádně zajímavý pohled na fenomén zvaný internet.
(A ať mi nikdo neříká, že OD TEĎ nebude při surfování alespoň o milimetr skeptičtější a opatrnější…)

5 22.04.2014

Určitě slabší, než jednička. Těžiště knihy – zvláště v první polovině – se nenápadně posunulo směrem od silného dominantního příběhu až někam k občas trochu uspávacím hodinám vlastivědy. A tak se z původně působivé akční story (Zahrada strachu) stává jakási popisná přehlídka druhů a čeledí žouželí říše (máme tu čest seznámit se postupně s lumkem, stírkem knižním, roupcem, červotočem umrlčím, atd., atd., atd.), krůček po krůčku jsme zatahováni do „nenásilného přírodozpytu“ o kmeni členovců a místo, abychom se zatajeným dechem sledovali příhody našeho šestinohého soukromého očka, si musíme vyslechnout mnoho naučných přednášek typu „samička lumka klade vajíčka tak a tak a vylíhlé larvy se živí tak a tak“. Poučné? Možná. Ale styl „hard-boiled school“ použitý v úvodním dílu, s tímto pojetím příliš neladí.
Ve druhé polovině knihy už akčnosti přibývá, ale pošramocený první dojem se koriguje obtížně.

5 01.04.2014

Až teď, po přečtení druhého dílu, jsem konečně schopen formulovat základní rozdíl mezi seriálem a knihou. Nuže tedy: „Knižní“ Dexter je (alespoň pro mě) daleko méně lidsky akceptovatelný! Prostě je mnohem zvrácenější, než jeho filmové alter ego – a já si kladu otázku, proč trávit volný čas právě s TAKOVÝMHLE kamarádem…
A ještě jedna věc mně u knihy nadmíru vadila: jazyk. To, co TOLIK miluji např. u Chandlera (barvitá, neotřelá, vtipná přirovnání) tady působí násilně a chtěně a z textu jako sláma z bot čouhá autorova snaha šokovat cynismem a jízlivostí.
Děkuji pěkně, ale tenhle krvavý bifteček už příště raději ne…

5 28.02.2014

Příliš mnoho kuchařů (Too Many Cooks) – 1938
Liga vyděšených (The League of Frightened Men,) – 1935
Zlatí pavouci (The Golden Spiders) – 1953

5 13.01.2014

Vůbec první Stoutova „Wolfovka“.
Ruku na srdce, ten příběh se vůbec nepovedl – ale základní charakteristika hlavních hrdinů už je tu poměrně přesně načrtnuta; právě v těchto místech (v geniálně zvládnutých popisech sžíravě ironického vztahu Wolfa a Archieho Goodvina) už probleskuje nezaměnitelná zábavnost autorových pozdějších děl.

5 03.01.2014

Třináct detektivních povídek s docela snesitelným inspektorem Houdkem se čte dobře – a kniha očividně slouží přesně tomu, k čemu je určena: k ukrácení dlouhé chvíle nebo ke smysluplnému přežití deštivého odpoledne.
Mám-li být upřímný, povídky samy o sobě by na tříhvězdičkové hodnocení stěží dosáhly, tu třetí (prémiovou) hvězdičku přihazuji za očividnou „radost ze psaní“ jakož i za autorův nezpochybnitelný SMYSL PRO JAZYK, který za posledních dvacet let u mnoha jiných tuzemských detektivkářů povážlivě zakrněl.

5 21.10.2013

Velké zklamání! A v hlavě neodbytně se vtírající otázka: Jak mohl autor Zinkové cesty, Kilometru devatenáct nebo skvělé Série C-L napsat TOHLE?

5 16.10.2013

Pořád nevím, jestli to byl záměr, nebo jestli si z nás významný český holmesolog Rudolf Čechura udělal srandu. Já osobně bych vsadil na „bé je správně“. Protože člověk, který se celý život zabýval detektivkami, přece nemůže (aniž by požil nějaké houbičky) napsat takovouhle donebevolající pitomost!
Pustit se do nějakého smysluplného rozboru knihy nemá cenu. Protože by to byla ztráta času. Neskutečně stupidní dialogy, příběh, za který by slovutného pana Conana Doylea, autorova oblíbence číslo jedna, jeho čtenáři „pověsili na hradby hlavou dolů“, postavy vyšetřovatelů, jejichž IQ se umístilo těsně za mikrovlnnou troubou a vůbec celkový způsob vyprávění činí z knížky nepoživatelný útvar, který bych nedoporučil ani svému úhlavnímu nepříteli.
Tu jednu hvězdičku dávám částečně ze soucitu – ale především za „nečekaně kreativní“ výběr jmen dvou soukromých detektivů (Mayer a Majer).

5 05.10.2013

Relativně slušně napsaná detektivka, která nikoho neurazí – ale bohužel ani nenadchne. Poklidné tempo vyprávění sice navenek evokuje strohý styl policejních protokolů, ale autorčin jazyk je natolik poznamenán jistou mírou neobratnosti, že někdy (bohužel) sklouzává až k hranici školních slohových prací. Příběh sám o sobě není špatný, ale určité nelogičnosti, rušivě působící motivy a těžko pochopitelné schválnosti (např. propojenost pachatele s přítelem Camilly aj.) mě nutí, milá Sáro, obrat tě nemilosrdně o dvě hvězdy…

5 24.09.2013

O řemeslu spisovatelském se tisíckrát více dozvíte z jiných příruček (namátkou třeba úžasná Kingova kniha "O psaní"), ale tady do hry vstupuje ŽIVEL Lustig – a jen díky NĚMU sahám k nadprůměrnému hodnocení…

4 19.07.2016

Klasická detektivka + dobrodružný příběh z předválečného Československa + podrobný průvodce po hlubinném železnorudném dole. Nevyvážený slepenec nesourodých ingrediencí, který pamětníkům může nostalgicky připomenout "madridské mýdlo", jímž malý Jirka Oliva obdaroval paní učitelku Hajskou…

4 01.05.2016

S přibývajícími díly jako by se někam pomalu začala vytrácet ta počáteční radost z vyprávění…
Nejzábavnější i nadále zůstávají Qwilleranovy rozmluvy s kočkami, jakžtakž se drží nad vodou i charakteristika vzájemných vztahů a vystižení atmosféry, ale zápletka a její následné rozuzlení tentokrát, ke škodě věci, pajdají na obě nohy…

4 09.04.2016