marlowe komentáře u knih

Román jsem si znovu přečetl po mnoha a mnoha letech – a musím říci, že od pětihvězdičkového hodnocení, které jsem měl uložené někde ve spodních patrech svých mozkových závitů, neuhnu ani o píď. Sice jsem si z příběhu moc nepamatoval (až na tu houšť poniků a na vlastní závěr), ale po celá ta léta ve mně zůstával určitý "klaustrofobický" pocit, který se opětovně rozhořel ihned po znovupřečetní prvních několika stránek – a který i tentokrát vydržel až do stránky poslední. A tak to má být – vždycky je to pro autora "palec nahoru", když jeho knížka zanechá ve čtenáři nějaký ten "otisk v hlíně"…
Prostě klasika – a opravdu výborná věc.

31 20.08.2015

,,Trojka´´ už zase nabrala vítr do plachet (po předchozím lehkém autorském zaváhání a nejistém přešlapování u druhého dílu) a příběh k nám znovu promlouvá se stejnou naléhavostí a razancí, jako v případě Vraždy pro štěstí. A když navíc připočteme nový prvek, totiž všudypřítomný ,,protektorátní´´ strach o vlastní existenci, dostáváme se zpátky k pěti hvězdičkám… Moc zajímavý literární počin tohle Pivoňkovské třídílné povídání…!

A HTO, díky za tu literární zajímavost (a lahůdku), celou trilogii už jsem četl třikrát, ale tohle jsem věru nevěděl... :-)

16 20.08.2015

Taková milá a stručná příručka pro všechny, které trápí neschopnost nějak smysluplně se popasovat s problémem, zvaným HOSPODAŘENÍ S ČASEM.

4 20.08.2015

Povinná četba pro každého, kdo by rád psal NEJENOM do šuplíku…

4 20.08.2015

Se Sebastianem Rainerem jsme si do noty nepadli – ale tak už to někdy bývá…

Úhelným kamenem každého dobrého příběhu je "symetricita složek". Bohužel, základním atributem Tremenda je jeho trestuhodná nevyváženost. (Jen tak namátkou: např. poměr humoru – a vylehčených pasáží obecně – ku tragičnu = 0 : 100. Když chybí kontrast a muzikant od prvních taktů vyluzuje jen temné molové tóny, i nejčernější čerň, bez možnosti jakékoli konfrontace s jinou barvou, rozbředne do nudné, nezajímavé šedi, která upoutá jen málokoho.)
(A když už byla v komentářích řeč o "podobnosti s Kingem" – právě ona zmiňovaná "symetricita" je věc, kterou Stephen King, na rozdíl od Sebastiana Reinera, umí a která z něho dělá "Pana spisovatele".)

Reinerova můza, ke škodě věci, disponovala harfičkou jen s několika málo strunkami, takže autorův výrazový rejstřík se scvrkl jen na polohy typu: "patos", "chmurné tragično", "hra na efekt", "fatální bezútěšnost", "tragická, determinující příhoda z dětství ve formě falshbacku", "patologický sen" apod. A to je na DOBRÝ román trochu málo.

Naopak za nejsilnější a nejzdařileji napsané pasáže považuji vnitřní monology protagonistů (vyvedené kurzívou); v nich jsem cítil záblesky jisker, ze kterých by někdy v budoucnu šel snad i rozfoukat nějaký ten ohníček (přistoupíme-li na teorii, že autorova smrt je jen pouhopouho fikcí).

9 08.08.2015

Takový malý (a milý) výlet do hlubin autistovy duše – a současně nepostradatelný manuál pro každého, kdo má (byť okrajově) co do činění s lidmi s tímto postižením…

10 01.08.2015

Po dobře rozehrané "jedničce" jako by najednou autorce začal docházet kyslík. V ruce nám zůstávají prakticky stejné karty, jako v prvním dílu a motivy "ústřední melodie" se tak začínají do lehkého omrzení opakovat: neustálé (verbálně-sexuální) pošťuchání s Morellim, výstřední eskapády babičky Mazurové, máminy věčné dohazovačské choutky atd. A navíc autorka – místo, aby šla cestou většího "rozkošatění" příběhu a pokusila se děj posouvat spíše pomocí fabulace – raději tlačí na pilu vymýšlením groteskních situací a vršením sloupců "žertovných" dialogů.
Nicméně, i přes tyto výtky,se kniha čte velice dobře a lehce – a možná někdy v budoucnu neodolám a sáhnu (z obyčejné lidské zvědavosti) i po dalším dílu.

10 01.08.2015

Knížku jsem si vychutnal v "audioprovedení" – a (nestydím se to přiznat), to na první pohled obyčejné a jednoduché povídání mě fakt dostalo. Jedním slovem: nádhera. A velká poklona autorovi!

16 29.07.2015

V pořadí šestý (předposlední) autorův román.
Po jazykové a stylistické stránce je to pořád "náš starý dobrý (a vynikající) Chandler", ale jinak – nemohu si pomoci – jsem na téhle knize vždycky nacházel přece jenom trochu více pih na kráse než na ostatních Chandlerových románech. Marlowe se mi někdy zdá "cynický až přes míru", příběh se příliš rozlil do šířky, což způsobilo, že ztratil konzistentní tvar a navíc jsem v průběhu četby marně hledal i nějaký vřelejší vztah k Marlowovým protihráčům.
Nicméně zůstávám u čtyř hvězdiček – prostě proto, že si ke knize i přes její drobné nedostatky uchovávám nostalgický vztah.

Česká detektivka, která by, z určitých důvodů, neměla uniknout širší čtenářské pozornosti – byť k ní mám několikero výhrad.
Klady:
1) Zajímavé prostředí, 2) zajímavá dvojice hlavních protagonistů, 3) zajímavý pohled pod pokličku "muzejního" mikrosvěta, 4) svým způsobem "výjimečně, JINAK a neotřele" zpracované "detektivní" téma.
Zápory:
1) Přepatnáctělá, ne příliš věrohodná a za vlasy přitažená story (byť si uvědomuji snahu autorů o lehce ironický podtón), 2) realitě vzdálené vylíčení policejní práce (spíše bych měl napsat: "policejní nečinnosti"), 3) jistá jazyková neobratnost a těžkopádnost, která mě často nutila vracet se při čtení někdy i o pár odstavců zpátky, abych vůbec pochopil, co mi chtějí autoři sdělit (když opominu i občasné tápání, než jsem zjistil, očima kterého z našich dvou protagonistů právě teď sledujeme děj), 4) nepřesvědčivé a "nerealistické" dialogy, pokoušející se v prvním plánu především zaujmout svojí "vtipností" a "břitkostí", místo aby se snažily vyjádřit nějaké smysluplné sdělení.
Přesto zajímavý literární počin – teď nezbývá než vyčkat, jakým směrem se autoři vydají v příštích dílech.

70%

18 16.07.2015

Vidím, že moje konspirační teorii o "v šuplíku zasyslených Prachožroutech" (viz můj komentář k Prachožroutům) byla zcela zásadním způsobem románem Potopená města podpořena. Protože tohle už je zase starý dobrý Bacigalupi s jiskřivou imaginací, rozvětveným příběhem a skvělým jazykem, Bacigalupi, kterého známe z Čerpadla 6 i z Dívky na klíček.
Drsné, ale efektní a působivé. Snad jenom těch "záchran v poslední setině vteřiny" by mohlo být trochu méně…

90%

12 16.07.2015

Výborná, suchým a strohým způsobem odvyprávěná detektivka, která je zároveň zajímavým exkurzem do exotických dálav. Jen škoda, že tu Harry občas vypadá jako komisní a neempatický suchar…

90%

8 16.07.2015

Dlouho jsem si tím lámal hlavu: Jak je proboha možné, že po tak geniálních kouscích jakými byly povídková sbírka Čerpadlo 6 a román Dívka na klíček, napsal Bacigalupi něco tak průměrného – vždyť se jedná o docela tuctový dobrodružný román založený na jednoduché akční dějové lince. Tady se nabízí jediné řešení, které mě napadá: Bacigalupi měl Prachožrouty zasyslené někde v šuplíku a po celosvětovém úspěchu svých výše jmenovaných kousků je oprášil a vydal jako ,,novou věc´´… Ano, to by dávalo smysl…

50%, ani o cent víc!

7 16.07.2015

Po dlouhém, dlouhém přešlapování (neboť historické detektivky nejsou zrovna mým šálkem čaje) moje první setkání se soudcem Ti – a resumé?: Naprostá spokojenost! A předsevzetí někdy v budoucnu se ke staré Číně znovu vrátit…

80%

11 16.07.2015

Vynikající "reportáž" z pobytu zhýčkaného Evropana v zenbuddhistickém klášteře. Hodně zajímavá knížka, která může sloužit i jako "úvod" k seznámení se zenem – a buddhismem obecně.
A čím se kniha liší od jiných podobných? Člověk si při četbě prakticky na každé stránce uvědomuje, že i buddhističtí mniši jsou jenom lidé… :-)
Vřele doporučuji každému, kdo se o "duchovní nauky" zajímá byť jen okrajově…

100%

5 16.07.2015

Nečekaně slušná česká detektivka – ostatně autor už nám své kvality prokazuje hezkou řádku let. Tentokrát se vydal cestou široce rozkročeného multipříběhu, který se rozlévá do šířky jako delta Dunaje. Možná by knize prospělo méně postav, jakož i méně paralelních osudů a "kauz", ale buďme spokojeni s tím, co je nám nabízeno.
Jednu podstatnější výtku bych však měl: byť mohu jen smeknout před solidně vystavenými dialogy, přece jenom musím konstatovat, že autor upřednostňuje "vypointovanost" jednotlivých replik před jejich realističností. Jinými slovy: promluvy postav mnohdy znějí až příliš "knižně", papírově a uměle – každopádně by dialogy více se přibližující "obyčejné mluvě" knihu pozvedly ještě o schůdek výše.

80%

7 16.07.2015

Vynikající česká detektivka – až se ani nechce věřit, že "něco takového" může u nás vůbec vzniknout. Klobouk dolů, chlape!!!
Geniální dialogy, zajímavý příběh, postavy z masa a kostí a realita vykreslená jako v Oskarem oceněném filmovém dokumentu. Já osobně bych sice trochu více přifoukl linku policejního vyšetřování na úkor sólových akčně-dramatických pasáží, ale to už by potom byl přece jenom jiný příběh.
Pane Kopřivo, jen tak dál – a pevně věřím, že tohle není vaše poslední detektivka… Protože MĚ už jste si zaháčkoval – a o tom, že sáhnu určitě i po "dvojce", je už – s pravděpodobností, hraničící s jistotou – rozhodnuto!

100%

26 16.07.2015

Možná trochu zaprovokuji, ale dle mého názoru udělala z Lolity "světový" román především jeho první čtvrtina; zbytek už je JENOM "příběh jako každý jiný". Příběh možná silný, určitě působivý, ale nikoli výjimečný.

Ta obrovská síla začátku vychází především z jeho "neakčnosti"; autor pracuje pouze s impresionistickými obrazy (slunce, dopadající na třpytivé kudrlinky chmýří na předloktí…), s detailem, se světlem, se smyslovými vjemy… Jakmile do hry vstoupí akce (SPOILER: dějový zvrat s Lolitinou matkou, následná a nekonečná "road movie", celý ten závěr s Kvé atd. KONEC SPOILERU), vracíme se (s pocitem určitého rozladění) vždy zpátky na zem, náhle si uvědomujíce určitou rušivost onoho "pohybu", který zčistajasna pokaždé zcela necitlivě rozbije ten nádherný výjev – jako kámen, který rozvlní nehybnou hladinu jezera, v níž se zrcadlí západ slunce…

Přesto 90% – za nádherný jazyk a za naprosto neuchopitelný způsob zobrazení duše svým způsobem "postiženého" člověka…

13 21.06.2015

Nevím! Jestliže Sníh představuje vlajkovou loď cyberpunku, potom nejspíš vodám tohoto literárního podžánru ponechám nálepku Terra incognita.
Někdy to bylo zajímavé, někdy hodně zajímavé, ale na druhé straně (z mého pohledu) často nudné a mnohdy i VELMI nudné. Neboli: Příliš mnoho hlušiny – a příliš málo zlatinek.

6 18.06.2015

Nečekaně malý formát – a stejně nečekaný závan poetiky, až nepatřičně kontrastující s "krvavými skvrnami na bělostném sněhu".
Řada zajímavých momentů, překvapujících zvratů a jako v refrénu se vracejících motivů.
Vlastně hodně zajímavá knížka…

17 14.06.2015