Martica
komentáře u knih
Raci v hlavě
Rudolf Král
Tato kniha je v českém literárním rybníčku naprostý úkaz, který by rozhodně uspěl i ve světové konkurenci. Vykořeněncovo hledání kořenů, hledání sebe samého a svého místa na světě, strhující historický příběh, špetka magického realismu a uvěřitelná partička gangsterů, to byla neskutečně zvláštní a poutavá kombinace.
Prolínání dvou linek u mě zafungovalo perfektně – vždycky když končila kapitola jedné linky, vztekala jsem se, že nechci teď číst tu druhou, no a potom naopak. Moje pozornost malinko uvadala jen v cirkusáckém období. Ale jako celek skvělé, řemeslně krásně zvládnuté vyprávění, no a konec byl úplně dokonalý. Bravo, pane Králi!
Známost s Eliškou
Vladimír Přibský (p)
Přišla ke mně z knihobudky a zase tam rychle poputuje. Přemýšlím, jestli tato kniha byla zábavná aspoň v tom roce 1963, ale pochybuju. Sem tam jsem i nějakou hloubku objevila, když jsem hodně usilovně hledala. Je tu nakousnuto pár silných témat – existenciální krize, pokus o sebevraždu, ztráta rodičů během holokaustu, vynucený vděk, očekávání a tlak společnosti, bezmoc a apatie v raných šedesátých... Ale jejich zpracování mě moc neoslovilo. Až do strany 27 jsem absolutně netušila, která páčka, bylo to takové zvláštní. Ani po pochopení tématu mě to ale dost často nebavilo.
Kodaňská trilogie: Dětství – Mládí – Závislost
Tove Ditlevsen
Psaní – "láska" – drogy. Bylo to hodně silné a překvapivě hodně upřímné a otevřené. Tove Ditlevsen se vážně podařilo vtáhnout mě do atmosféry Kodaně jejího dětství a mládí. Šokovala mě míra její závislosti; že to bylo až tak hrozné a zničující, jsem dosud netušila. Po dočtení cítím smutek nad tíhou jejího křehkého žití.
Čokoládová krev
Radka Denemarková
Velká škoda, že Babičku nenapsala George Sandová, ta její babička mi přišla o hodně zajímavější než babička Němcové (ta skutečná i ta románová). A velká škoda, že Božena Němcová nemohla psát pod mužským pseudonymem, bylo by to zajímavé. Čokoládová krev se mi dost dostala pod kůži, přinesla mi spoustu nových podnětů, donutila přemýšlet. Peníze, svoboda, pohlaví, předsudky. Radka Denemarková mě vždycky baví, její knihy jsou propracované, chytré, plnotučné. A jsem ráda, že nechrlí jednu knihu za druhou, protože tento typ literatury se opravdu nedá číst moc často. Přidávám se k omezencům, kterým vadilo repetitivní tak tak tak vlak jede jede vlak tik tak (nechtěla jsem, ale prostě mi vždycky přišla na mysl Cimrmanova konstanta dyja dyja dá). Enervující, ale odpouštím.
Jidáš
Amos Oz (p)
(SPOILER) Obohatily mě úvahy a vysvětlivky ke vzniku Státu Izrael a hlavně k počátkům jeho existence, stejně tak pro mě nový náhled na osobnost Jidáše. Měla jsem nějaké předsudky, které se díky této knize trošičku rozředily. Ale ta románová linka a její postavy (až na pana Walda), ty mě dost rozčilovaly. Čím nemožný Šmuel dokázal (byť jen na pár mlhavých okamžiků) okouzlit mimořádnou Atalju? Není medvídkovský vzhled a vůně dětského zásypu trochu málo? Takových výhrad mám v rukávu víc, ale už se mi nechce.
O spaní před spaním - Pozoruhodná fakta o spánku na dobrou noc
Sally Symes
Pěkná knížka, zřejmě spíš pro menší děti do osmi devíti let. Dostal ji desetiletý syn, nakonec ho i docela bavila, vyhovovaly mu krátké textíky, ale celkově ji zhodnotil, že je taková dětinská a že mu vlastně žádné nové informace nepřinesla. Mně se kniha líbí vizuálem i tématy (asi nejsem tak chytrá, takže pro mě tam pár novinek bylo).
Prvních patnáct životů Harryho Augusta
Claire North (p)
Opravdu originální kniha s geniální zápletkou; nikdy jsem nic podobného nečetla. Klobouk dolů před Claire North a jejím obrovským mozkem, který toto dokázal vymyslet a nezapletl se do toho. O Půlnoční knihovně jsem nikdy neměla nijak valné mínění, ale ve světle fascinujících Prvních patnácti životů Harryho Augusta u mě Matt Haig klesá ještě hlouběji ke dnu.
Člověk člověku: Karel Koch a Dušan Jurkovič
Tomáš Zapletal
Důkladněji jsem pročetla jen kapitolu týkající se Luhačovic, takže se zdráhám knihu hodnotit jako celek, ale ona je tak nádherná! Nakonec mi to nedalo a lehce jsem ji prolistovala celou, je to umělecké dílo. Kvalitní texty, kterým porozumí i laik, ale které jsou (hurá) důsledně opoznámkované. Velké a působivé fotografie, zdařilá grafika, zajímavý formát obálky... opravdu velmi příjemně na mě publikace působí.
Ale co kdyby
Ester Fischerová
Pár básní mě zaujalo (Masová kaše, Bublanina), ale celkový dojem mám takový neutrální, rozpačitý. Podle mého laického názoru by se měly knižně vydávat jen básně s přesahem, kterým je čtenářstvo schopno aspoň trochu porozumět nebo je procítit. Naopak básně, ke kterým by bylo potřeba ještě nějakého doprovodného výkladu (třeba ve smyslu "tohle jsem napsala, když jsem potkala svého bývalého přítele a vzpomněla jsem si, jak mi udělal todle a támhleto..."), snad ani nemají širší veřejnosti co nabídnout a patřilo by se ukládat je prozatím do šuplíku. Ale co já vlastně vím, poezii nerozumím.
Sto roků samoty
Gabriel García Márquez
Ačkoliv jsem místy nebyla schopná určit, jestli si z nás autor náhodou nedělá legraci, román mě strhl. Mám obecně ráda magický realismus a dlouhá souvětí, takže tady jsem si přišla na své. Po vyhledání rodokmenu rodu Buendíů na Wikipedii, který jsem si vytiskla jako tahák a berličku, jsem nakonec autorovi odpoustila i tu fantasmagorickou smršť Aurelianů a José Arcadiů (ale stejně si představuju, jak se asi chechtal, když to psal).
Julie a žralok
Kiran Millwood Hargrave
Kniha je nádherně zpracovaná, s překrásným vizuálem, příběh byl pro mě svým způsobem zajímavý a napínavý. Ale plný počet bodů jí nedám, ačkoliv se mi opravdu hodně líbila. Jednak mám výhradu k tomu, kolik toho rodiče na dítě naložili navzdory jejich nebetyčné inteligenci. A druhá výhrada se váže k tomu, že nevím, pro jak staré čtenáře kniha vlastně je. U nás ji kromě mě četlo i třináctileté dítě, pro které byl příběh už moc jednoduchý a dětinský. Naproti tomu desetileté ji po pár stránkách odmítlo s tím, že je četba moc složitá, plná přirovnání a jakýchsi informací mezi řádky, kterým ono nerozumí. Tak nevím. Pro děti jedenáct a půl?
Nadané dítě: Jak mu pomoci ke štěstí a úspěchu
Monika Stehlíková
Nejraději bych knize dala padesát hvězdiček. Nadané dítě ke mně doputovalo jakousi řízenou náhodou při hledání a bloudění zběsilého rodiče, snažícího se pochopit a rozvíjet jedno ze svých dětí, které je intelektuálně tak nějak nad zbytkem rodiny. A tato kniha je to pravé ořechové. Neříkám, že vyřeší všechny mé problémy, ale je to asi jeden z nejpodstatnějších dílů skládačky, kterou se snažím dát dohromady, abych porozuměla a mohla být nápomocná. Děkuji za skvělou, přehlednou, vysvětlující a chápající knihu, za všechny poznatky a odkazy v ní obsažené. Moc mi to pomohlo, nasměrovalo mě to zase dál. A na závěr povzdech: Kéž by si to přečetli i učitelé na naší staromódní maloměstské (a maloměšťácké) základce...
Čas mezi šitím
María Dueñas
Blažená po čtení Mlčících fontán jsem měla chuť pokračovat ve španělské tematice, ale tady mě čekalo jen... příliš mnoho slov a zklamání. Tolik, tolik slov, opakujících se dojmů, úvod dlouhý v podstatě 400 stran, pak tedy 200 stran celkem zábavného děje a nakonec jakýsi rozpačitý závěr. Celkově knihu hodnotím jako slohově zdařilou, místy čtivou, ale šíleně užvaněnou ztrátu času. Nejsem asi cílová skupina.
Mlčící fontány
Ruta Sepetys
Strašně jsem se na začátku bála, že jsem omylem sáhla po nějakém zamilovaném románku, ale brzo jsem pochopila, že jde o něco úplně jiného. Silný příběh, skvělý popis atmosféry frankistického Španělska, toho všudypřítomného strachu a bezmoci. Krásná práce s úryvky z historických dokumentů (nutně srovnávám s Tučkovou, která to v Bílé Vodě dost přepískla). Úplný závěr byl sice trochu lepkavý přemírou romatiky, ale odpouštím – celkový dojem z knihy mám velmi dobrý.
Sovětská tragédie: Dějiny socialismu v Rusku v letech 1917–1991
Martin Malia
Pětisetstránková "esej", napsaná v roce 1994, v Česku vydaná v roce 2004, získává v roce 2024 znovu na aktuálnosti. My už si dnes s třicetiletým odstupem můžeme dovolit trochu kritičtější a méně oslavný postoj k postavě Jelcina (však i sám autor na s. 497 trefně píše: "Zdá se, že pravý význam světodějných dat pochopí lidé až po jisté době."), ale jinak jako celek dává kniha obrovský smysl, je stále užitečná a Maliův rozled je fascinující. Těžká kláda, ale skvělé čtení.
Vše, co jste chtěli vědět o módě
Adéla Bartlová
Zase po čase kniha, kterou mi nestačilo jen číst, ale kterou jsem musela rovnou vlastnit. Moje! Vychutnávala jsem si ji víc než půl roku a ráda ji řadím do své "šicí" knihovničky vedle Petry Davídkové a Lenky Velebové. Pořídila jsem si ji kvůli skvělému přehledu materiálů, střihů a stylů, ale nakonec jsem si ji dokonale užila jako celek se vším všudy. Velmi vydařená publikace.
Špína
Barbora Bernátová
Překvapivě velmi vydařená detektivka. První díl jsem nečetla, ani jsem neměla nijak velká očekávání, ale tohle se vážně povedlo. Čtivé, zajímavé, logické, navíc takové trochu jiné... Moc se mi líbilo i toto krásné vydání: hezká obálka, kvalitní papír, kvalitní práce korektora (až na to srandovní "upřipravujeme", tam už holt došly síly a jak na potvoru se takové věci najdou vždy v něčem vytučněném nebo v nadpisu), Metafora si u mě vážně šplhla.
Fazóna
Miika Nousiainen
U Fazóny jsem si skvěle odpočinula, asi tak bych to zhodnotila.
Dobrý proti severáku / Každá sedmá vlna
Daniel Glattauer
Nejdřív jsem chtěla být děsně přísná a dát nanejvýš dvě hvězdy, ale Každá sedmá vlna nakonec můj dojem trochu vylepšila. Dobrý proti severáku mě rozčiloval. Vůbec jsem nechápala, kde se ta velká láska mohla vzít. Rozmazlená a rádoby roztomilá ňa ňa ňa Emma, která si pohrávala s chudákem zaslepeným Leem. (Parafrázuju:) Leo, sejdeš se se mnou? Tak sejdeme se, Leo? Leo, proč se nechceš sejít? - Emmi, tak se teda sejděme. - No teda, jak to, že se chceš tak najednou sejít, Leo? Tak to ne, dělám drahoty aspoň následujících osm minut.
Ta mi tak pila krev! Sobecká třicátnice, kterou pálí dobré bydlo, chová se jak šestnáctiletá puberťačka a ubližuje všem okolo. To má být hrdinka, se kterou bude čtenář soucítit? Které bude čtenář fandit, držet jí palec, aby došla svého štěstíčka?
Celý první díl jsem se bila do hlavy, proč jsem si sakra půjčila toto dvojvydání, že se za trest budu trápit dvojnásob dlouho. Ale nakonec jsem vděčná za Každou sedmou vlnu, ve které si u mě autor dost spravil reputaci. Oba hlavní hrdinové se tu víc sobě otevřeli a jejich vztah konečně začal dávat aspoň trochu smysl. Nicméně jsem ráda, že to mám za sebou...
Čtyři ženy a jeden pohřeb
Narine Abgarjan
Nádherná kniha, kterou budu určitě doporučovat. Všechny příběhy se mi moc líbily, až na ten poslední, o Susanně. Ten byl vyprávěný tak nějak zvláštně a nedotaženě, úplně mi to na sebe nenavazovalo, jako by autorce trochu docházel dech. Celkově se mi ale moc líbí styl Narine Abgarjan, má nádherný sloh (v českém vydání má na tom určitě lví podíl i B. Adamová) a umí výborně vykreslit silné ženské postavy. Tak, aby čtenáři trochu něčím lezly na nervy, ale zároveň u něj vzbuzovaly pochopení.
Ovšem dva dny po dočtení už se mi ta spousta ženských začíná trochu plést, možná toho bylo přece jen trochu moc. Mrzí mě taky spousta pravopisných chyb v tomto vydání. Proč si na to u takovéhle umělecké prózy nemůžou dát víc pozor? Opravdu to kazí dojem.