Martica
komentáře u knih
Minulost je mrtvá, život začal právě teď
Vladimír Kafka
Připadám si docela hodně "ezotero", ale tato kniha mi úplně nesedla. Semináře Vladimíra Kafky se mi moc líbily a v Duši K mě přímo okouzlil, takže jsem od knihy asi očekávala, že bude poutavější. Ještě se k ní možná v budoucnu vrátím, protože si pořád říkám, že to není možné...
Muž jménem Ove
Fredrik Backman
Po přečtení první kapitoly jsem dostala strach, že to bude prvoplánová řachanda. Bylo tam totiž na můj vkus příliš mnoho velevtipných přirovnání. Postupně se mi ale příběh zalíbil a Ove i všichni jeho sousedi mi tak nějak přirostli k srdci. Nakonec to bylo hezké a pohodové čtení, kde se střídá legrace s emocemi, doporučila bych třeba na dovolenou.
Půl žlutého slunce
Chimamanda Ngozi Adichie
Nádherný, strhující román. Nejde říct, že v pozadí příběhu se odehrává občanská válka v Nigérii, protože tu válku čtenář vnímá tak intenzivně, až je ta válka najednou v popředí. Vztah dvou sester Olany a Kainene, osobnosti jejich manželů, vývoj sluhy (a časem v podstatě člena rodiny) Ugwua, růst a strádání malé Baby, ten kontrast mezi mezi životem před válkou a během ní, sčítání ztrát po konci Biafry, to vše je popsáno tak brilantně, že to ve mně ještě dlouho silně rezonuje. Doporučuji!
Holka se sílícím hlasem
Abi Daré
Moc se mi líbilo téma i zpracování příběhu. Díky zvláštní gramatice jsem opravdu měla pocit, že Adunni slyším vyprávět, a celá v mé hlavě tak nějak ožila. Držela jsem jí palce, měla jsem chuť jí pomoct a radovala jsem se, když se jí něco podařilo. Jsem ráda i za mimochodem zmíněná fakta o Nigérii, zjistila jsem, že o této zemi vlastně opravdu nic nevím. Smekám klobouček taky před výkonem překladatelky, tohle musel být skutečně překladatelský oříšek.
Posilování stresem: Cesta k odolnosti
Pavel Kolář
Nepřečetla jsem si předem anotaci, a tak jsem podle názvu očekávala nějaký návod, jak se v dnešní době z běžného každodenního stresu nezbláznit, ale jak se z něj naopak zocelit. Dostalo se mi něčeho úplně jiného, než jsem čekala, ale přesto jsem z knihy úplně nadšená. Rozšířila jsem si obzory a získala jsem obrovskou spoustu informací (pro začátek třeba hned to, co to ten stres vlastně je), které mi jsou k užitku. Docela mě to i nakoplo k nějakým aspoň menším změnám v životním stylu. Pavel Kolář umí každý daný problém vysvětlit tak logicky, že nám nezbývá prostor na výmluvy.
Hluchavky
Luboš Panda (p)
Kniha pro mě byla velkým překvapením. Zajímalo by mě, co si o ní myslí neslyšící, ale z mého pohledu nám autor přiblížil svět neslyšících mnohem líp než kdejaká odborná literatura. Bylo to poutavé čtení, které mi otevřelo nové obzory.
Prameny Vltavy
Petra Klabouchová
Zpočátku to vypadalo jako zajímavá, nadějná detektivka. Po čase mi střídání časových rovin začalo připadat trochu překombinované. Co mělo být v průběhu příběhu vypíchnuto hodně, bylo jen tak nenápadně naťuknuté (Igor Kovalčuk), takže můj unavený mozek to v klíčový moment nepobral. Závěr byl sice skvělý a zajímavý, ale nějak to celé drhlo, nenavazovalo, nezapadalo hladce do sebe. Taky mě trochu rušily hovorové patvary typu "klukovo papíry", "Maryskovo kalhoty". V přímé řeči to beru, ale jinde ne! Petra Klabouchová ale píše krásně a určitě si ještě něco ráda přečtu, ačkoliv k tomuto dílu mám trochu výhrady.
Zuzanin dech
Jakuba Katalpa (p)
Dávám deset hvězdiček z pěti, román Zuzanin dech mi vyrazil dech. Kniha má náboj od první do poslední strany, postavy jsou vykresleny tak živě, že má člověk pocit, jako by je znal; raduje se z jejich výher a tajně si utírá slzy nad jejich žalem. Vyprávění v přítomném čase bylo tak sugestivní, že jsem při čtení cítila i tu melasu ve vzduchu. Bravo!
Démoni apokalypsy
Michael Weber
Celou dobu jsem musela přemýšlet, co že to vlastně čtu. Velmi oceňuji tu obrovskou práci, kterou si autor zřejmě dal s heuristikou, ale zpracování mi tedy bohužel nevyhovovalo. Výsledkem je něco, co připomíná kvalitního Englunda, do kterého někdo naplival spoustu nevkusných pikantérií. Asi jako kdybyste se snažili udělat Respekt stravitelnější lidovým masám tím, že ho prošpikujete drby z Blesku. Bohužel ani ty povrchnější části knihu neudělaly čtivější, a kdyby je autor vypustil úplně, už by to vlastně nebyla beletrie. Takže můj výsledný dojem je opravdu rozpačitý.
Aramejský Otčenáš. Meditace na Ježíšova slova
Neil Douglas-Klotz
Docela zajímavé, ale u mě se žádná revoluce nekonala. Přece i u řeckého překladu je snad jasné, že každá věta Nového zákona má více významů a dá se nad ní donekonečna přemýšlet. V tomto mi aramejský překlad nijak revoluční nepřipadá.
Jako v nebi, jenže jinak
Aleš Palán
Dávám deset hvězdiček z pěti; tato kniha je ještě lepší než Raději zešílet v divočině. Nejvíc mě oslovil rozhovor s Michaelem Stonišem, asi stejná krevní skupina. Děkuji, že vychází i takovéto knihy.
Detoxikuj život
Barbora Englischová
Bára Englischová má plnou hlavu dobrých nápadů, bohužel psaný projev trochu pokulhává za tím mluveným. Její videa a workshopy vřele doporučuji, ovšem kniha mi připadá hodně slabá. Dojem z knihy navíc dost kazí vlastní citáty a spousta, spousta chyb.
Slib, že mě zabiješ : blogoromán
Martin Fendrych
Blogoromán kolísavé úrovně. U blogu se to odpouští, od knihy očekávám víc.
Listopád
Alena Mornštajnová
Nápad s velkým potenciálem, úroveň vyprávění vysoká, jen ten příběh tentokrát nějak pokulhává.
Tibet: Tajemství červené krabičky
Petr Sís
Knihu jsem předčítala dětem a sama jsem byla překvapená, že navzdory tomu, jak "dospěláckým" jazykem je psaná, děti čtení velmi zaujalo. Poslouchaly to tajemno, prohlížely si úžasné obrazy k němu a kladly mi velice záludné dotazy. Jdu se někam dovzdělat...
Krásné zelené oči
Arnošt Lustig
Jsem ráda, že toto nebyla první kniha od Lustiga, kterou jsem četla, protože první část knihy pro mě byla tak těžce stravitelná, že bych nejspíš na autora zanevřela, být to první moje zkušenost s ním. Ani přes maximální soustředění jsem zpočátku autorovi nestačila a asi nedokázala nahlédnout tu hloubku, která tam zřejmě je.
Druhá a třetí část pro mě ale byly jako zjevení. Zvláštní rozhovory u rabína plné otázek a odpovědí, které mě samotnou napadaly. Co věta, to zásah. "Kus masa a rozbitá duše." – "Jaká slast byla v tom, zabíjet lidi, které ten, kdo je zabíjí, ani nezná?" – "Jaké sebevědomí získávali Němci tím, že zabíjeli děti? Bylo to pouhé zatmění rozumu? Ztráta lítosti? Neúprosnost bez mezí?" – "Vím, čím jsme se provinili: Spoléhali jsme na víru, místo na sebe. Chtěli jsme chytat kouř do síťky na motýly." Ve třetí části mě pak šokoval náhled do myšlenkového světa obersturmführera Sarazina, fantastický vhled do úplně jiného, nepochopitelného a nepředstavitelného vesmíru. Závěr knihy byl úžasný.
Bohužel jsem četla vydání z roku 2007. Chudák jazyková redaktorka měla nejspíš na svou práci dost málo času, protože tolik šílených hrubek a překlepů by snad nikdo se zdravým rozumem a v normálních pracovních podmínkách neudělal. Bylo jich tam neskutečně moc a dost to sráželo kvalitu díla. Některé byly docela vtipné (nejmodřejší z rabínů, monokl pod oknem), ale některé mě budou strašit ještě dlouho (do hlouby).
Poslední dopis od tvé lásky
Jojo Moyes
Zamilovaný románek, který měl být asi ozvláštněn střídáním časových rovin. No, úplně mě to nepřesvědčilo. Sice to pěkně odsejpalo, ale žádnou přidanou hodnotu jsem bohužel neobjevila. Happyend, takže ideální na dovču pro nenáročnou čtenářku.
Hygge - Prostě šťastný způsob života
Meik Wiking
Nic nového pod sluncem, ale příjemně se to četlo, i nějaká ta inspirace se tam objeví. Hezké.
Kdo jsme
Karel Kostka Cubeca (p)
Mám ráda tento typ literatury, ráda se zamýšlím nad věcmi, které jsou zde popsány. Ale v této knize jsou popsány tak složitě, že asi po třetině jsem usoudila, že na Kostku jsem asi trochu blbá. Je to snad první kniha v mém (skoro čtyřicetiletém) životě, kterou jsem nedočetla. Mrzí mě to, pyšná na to nejsem, ale můj čas je příliš drahý na to, abych dumala nad něčím, co asi nejsem s to pochopit.
