Martica
komentáře u knih
Tibet: Tajemství červené krabičky
Petr Sís
Knihu jsem předčítala dětem a sama jsem byla překvapená, že navzdory tomu, jak "dospěláckým" jazykem je psaná, děti čtení velmi zaujalo. Poslouchaly to tajemno, prohlížely si úžasné obrazy k němu a kladly mi velice záludné dotazy. Jdu se někam dovzdělat...
Krásné zelené oči
Arnošt Lustig
Jsem ráda, že toto nebyla první kniha od Lustiga, kterou jsem četla, protože první část knihy pro mě byla tak těžce stravitelná, že bych nejspíš na autora zanevřela, být to první moje zkušenost s ním. Ani přes maximální soustředění jsem zpočátku autorovi nestačila a asi nedokázala nahlédnout tu hloubku, která tam zřejmě je.
Druhá a třetí část pro mě ale byly jako zjevení. Zvláštní rozhovory u rabína plné otázek a odpovědí, které mě samotnou napadaly. Co věta, to zásah. "Kus masa a rozbitá duše." – "Jaká slast byla v tom, zabíjet lidi, které ten, kdo je zabíjí, ani nezná?" – "Jaké sebevědomí získávali Němci tím, že zabíjeli děti? Bylo to pouhé zatmění rozumu? Ztráta lítosti? Neúprosnost bez mezí?" – "Vím, čím jsme se provinili: Spoléhali jsme na víru, místo na sebe. Chtěli jsme chytat kouř do síťky na motýly." Ve třetí části mě pak šokoval náhled do myšlenkového světa obersturmführera Sarazina, fantastický vhled do úplně jiného, nepochopitelného a nepředstavitelného vesmíru. Závěr knihy byl úžasný.
Bohužel jsem četla vydání z roku 2007. Chudák jazyková redaktorka měla nejspíš na svou práci dost málo času, protože tolik šílených hrubek a překlepů by snad nikdo se zdravým rozumem a v normálních pracovních podmínkách neudělal. Bylo jich tam neskutečně moc a dost to sráželo kvalitu díla. Některé byly docela vtipné (nejmodřejší z rabínů, monokl pod oknem), ale některé mě budou strašit ještě dlouho (do hlouby).
Poslední dopis od tvé lásky
Jojo Moyes
Zamilovaný románek, který měl být asi ozvláštněn střídáním časových rovin. No, úplně mě to nepřesvědčilo. Sice to pěkně odsejpalo, ale žádnou přidanou hodnotu jsem bohužel neobjevila. Happyend, takže ideální na dovču pro nenáročnou čtenářku.
Hygge - Prostě šťastný způsob života
Meik Wiking
Nic nového pod sluncem, ale příjemně se to četlo, i nějaká ta inspirace se tam objeví. Hezké.
Kdo jsme
Karel Kostka Cubeca (p)
Mám ráda tento typ literatury, ráda se zamýšlím nad věcmi, které jsou zde popsány. Ale v této knize jsou popsány tak složitě, že asi po třetině jsem usoudila, že na Kostku jsem asi trochu blbá. Je to snad první kniha v mém (skoro čtyřicetiletém) životě, kterou jsem nedočetla. Mrzí mě to, pyšná na to nejsem, ale můj čas je příliš drahý na to, abych dumala nad něčím, co asi nejsem s to pochopit.
Čekej na mne
Robert Sak
Na pozadí zamotaného příběhu rodiny docenta Roberta Saka se člověk mimochodem dozví tolik úžasných informací o životě a dění v průběhu celého 20. století. Upřímné vyprávění psané krásným jazykem. Oceňuji, že text nebyl nijak redakčně zkrácený. Vše, co v něm je, tam být má.
Miss exitus
Aleš Palán
Asi se stanu fanynkou Aleše Palána. Kniha Miss exitus pro mě byla po delší době tou knihou, od které se člověk nemůže odtrhnout a nakonec ji zhltne během jednoho dne: zajímavé téma i forma, spousta emocí, prostý, ale opravdový a překvapivě i napínavý děj. Úžasný ponor do několika duší; nečekala bych, že autor-muž dokáže tak bravurně popsat, co se děje v ženské hlavě.
Umění být zdráv
Věra Keilová
Mně sice kniha nic nového nepřinesla, přesto ji nepovažuji za zbytečnou. Bude skvělá pro ty, kteří teprve začínají přemýšlet o tom, že každý zdravotní problém má svoji příčinu a na tu je třeba se zaměřit především. Těm, kteří už to ví a už si stihli o tom něco málo nastudovat, kniha žádné nové informace neposkytne. Ale opakování je matka moudrosti, takže proč ne.
Reklamní zmínky o klinice Endala mi trochu vadily, víc už bych jich nezvládla. Taky mě mrzí, že je v knize tolik překlepů, zejména v druhé polovině. Kniha je to vizuálně moc pěkná, její vydání určitě stálo dost peněz, tak proč si nepřiplatit pár korun za schopného korektora.
Šikmý kostel
Karin Lednická
Obdivuji vypravěčský talent Karin Lednické, téma knihy bylo pro mě nové a zajímavé. První dvě třetiny knihy mě tak pohltily, že jsem byla pevně rozhodnutá přečíst si i druhý, případně třetí díl. V závěru knihy mě ale ta chuť malinko opouštěla. Líčení válečných a poválečných událostí mi připadalo trochu rozvleklé a u mě spíš nenaplnilo ten účel, s jakým je autorka do knihy vložila. Text trošku pokulhával v místech, kde vyprávěly přímo postavy knihy. Protože pracuji s dobovými prameny, nebylo pro mě prostě uvěřitelné, že by lidé, kteří absolvovali pár tříd národní školy, byli schopní tak košatého líčení prožitých událostí (například dlouhé a trochu umělé Fančino vyprávění po návratu "domů", tam mi to vyloženě skřípalo).
Koncept kontinua
Jean Liedloff
Jednou za čas si tuto knihu potřebuju znovu přečíst, abych si připomněla, o co vlastně v životě jde.
Veveřácká kronika
Kateřina Mojžíšová-Soukupová
Kateřina Soukupová umí psát naprosto brilantně a poutavě. Čtenář hltá příběhy jedné milé divoké veverky, mimochodem a bez poučování se při tom dozvídá spoustu zajímavostí o životě a zvyklostech veverek obecně. Kniha má velký potenciál stát se bestsellerem, kdyby se ovšem dostala do ruky zkušenému redaktorovi. Ubližuje jí totiž množství chybné interpunkce, přemíra patosu pisatelky a taky asi neochota vydavatelů text trochu proškrtat a vypustit některé opravdu nadbytečné pasáže.
Ostny a oprátky
Jiří Padevět
Chápu, že krátkými medailonky o vystupujících osobách by kniha asi příliš nabyla na objemu, ale mně tam prostě hrozně chyběly. Ani jako vystudovaný historik neznám všechny postavy a souvislosti, dohledávání mi pak trochu rušilo požitek z četby, mohla být plynulejší.
Chléb náš vezdejší
Františka Pecháčková
Místy sice malinko tendenční, ale jinak velmi dobrá kniha, která věrně zachytila atmosféru první třetiny 20. století ve Zlíně. Čtenář skutečně pocítí náladu v malé zablácené obci, kde je krajíc chleba vzácností dopřávanou jen živiteli rodiny, kde hromada dětí pokukuje do míst, kam hospodyně schovává jídlo, a kde ti nejchudší tráví zimu zalezlí v špinavém lůžku a tam spí, aby necítili hlad. A potom pozná proměnu této obce v tovární město s tisíci příležitostmi, kde je nouze už jen okrajovou záležitostí, a to vše díky snaze a vytrvalosti jednoho paličatého muže, který neuměl odpočívat.
Malinka
Dita Táborská
Četla jsem ji až po Běse, která mě okouzlila víc. V Malince jsem byla trochu zklamaná závěrem: celá kniha příběh postupně logicky rozvíjí, a pak najednou hups o dva a půl roku dál a v epilogu na pár stránkách šokující shrnutí dost převratných událostí. Za to strhávám hvězdičku. Kniha psaná opět bravurně, čtenáře to vtáhne.
Zápisník alkoholičky
Michaela Duffková
Velmi poutavá první polovina knihy. Pasáž o získání ceny Magnesia Litera a o vydání knihy podle mě nadbytečná (připadá mi to i trochu srandovní – do knihy psát o vydání té knihy...). Naopak bych uvítala, kdyby autorka víc rozvedla peripetie okolo vzniku centra Alkos. Moc jí fandím, ať to vyjde a taky ať se naučí komunikovat s manželem. Dokázala toho opravdu hodně, palec nahoru.
Slavnost obrů
Max Bolliger
Přemýšlím, proč tato kniha dostala zatím tak nízké hodnocení od čtenářů, když je vlastně docela povedená. Mrňous toho zvládne tolik co velký, někdy toho zvládne i víc, když zapojí hlavu – pětiletému dítěti se tato hlavní myšlenka líbila. Textu je málo, zvládne se to na jedno přečtení večer před spaním.
Šijeme z úpletů
Jana Coufalová
Jana Coufalová si za dobu svého předávání krejčovských zkušeností začátečníkům i pokročilejším samoukům získala v sociálních skupinách na internetu početný fanklub. A není se čemu divit: vytváří profesionální padnoucí střihy pro děti i dospělé, prodává je za přijatelnou cenu a k tomu přidá zdarma srozumitelný foto- nebo videonávod, který pochopí opravdu úplně každý. Zároveň je ochotná s laskavostí sobě vlastní odpovídat stále dokola na stejné doplňující otázky, takže spoustu amatérských švadlenek toho zvládla naučit opravdu hodně. Na její knihu Šijeme z úpletů se tak těšila početná skupina příznivců, včetně mě.
Vzhledem k tomu, že publikace v úvodu vyjmenovává základní vybavení domácích švadlenek a přináší také zdařilý přehled druhů úpletů, budou její cílovou skupinou nejspíš začátečníci. V tom případě však v úvodu chybí zdůraznění důležitosti zažehlování během šití, také by bylo vhodné doplnit informaci o přeměřování střihů a jejich porovnání s padnoucím oblečením. Bez toho může začátečník dojít k závěru, že když zvolí ve střihu číslo velikosti, kterou obvykle nosí, nemůže se dílo nezdařit. Jinak je však práce se střihem popsána velmi přehledně a bude při prvních pokusech jistě velkým přínosem.
Jako začátečníka by mě možná od prvních pokusů trochu odradilo to, že ve všech návodech, ve kterých se okraje oblečení zakládají, jsou lemy založené a prošité pomocí coverlocku. Na fotografiích to sice krásně vypadá, ale pokud bych doma měla jen starou Veritasku po babičce a jen matně tušila, že takového efektu s ní zřejmě dosáhnout nelze, asi by mě pohled na dokonalé začištění coverlockem dostal spíš do deprese, že „tohle nikdy nedám“. Tato má kritika může být částečně rozptýlena závěrečnou kapitolou Jak šít úplety na běžném šicím stroji, ta je však naneštěstí poněkud stručná. Také by v ní mohl být slovní popis lemování proužkem na třetiny doplněn větším množstvím postupových fotografií.
Samotné návody se velmi povedly, krok za krokem tak čtenáři zvládnou celý proces tvorby základních kousků oblečení pro své děti (tady si dovolím poznámku, že v názvu publikace mohlo slovo „děti“ zaznít, protože žádný návod na šití pro dospělé obsažen není). Velmi chválím podrobný, jednoduchý a jasný popis šití kapes, které bývají kamenem úrazu mnohých samouků. Místo obyčejného trička s dlouhým rukávem nebo pyžamového trička (což jsou de facto dva naprosto stejné návody) mohla Jana Coufalová raději zařadit některý ze svých střihů pro holčičky, obsahující návod na řasení. Ať už pomocí silikonové gumičky, nebo pomocí volného prošití, řasení bývá další zbytečnou noční můrou začátečníka, po jehož zvládnutí se dostaví wow efekt a pocit postupu do vyššího levelu. Hezké by také bylo zveřejnění střihu alespoň na základní čepičku přímo v knize. Čtenářka by tak rozhodně dostala chuť okamžitě ho překreslit na pečicí papír, rozstříhat postarší triko a pustit se do díla. A pak si rychle nakoupit na internetu další střihy Jany Coufalové, když se to tak daří. Ale to je jen malý marketingový nápad, rozhodně se nejedná o hanění publikace, která je opravdu velmi krásně zpracovaná.
Jednu hvězdičku z pěti strhávám za zmíněné drobné nedostatky a hlavně za chyby v textu. Chybějící interpunkce, chyby v diakritice a v dělení či spojování slov, sem tam nějaká hrubka. Určitě to pro začínající švadlenky nebude nijak zásadní, avšak u tak hezké a výpravné publikace je vždy škoda, když práce redaktora není víc pečlivá.
Konec prokrastinace
Petr Ludwig
Není to úplně špatné, ale vůbec mě to nepřesvědčilo, abych některý nápad vyzkoušela. A pár věcí mi vyloženě vadilo: tak nějak nabubřelý styl psaní, novotvary jako buzer-lístek, křečko-restart atp. (hrůza!), příliš časté opakování věty typu "Tohle vám zabere jen pár minut denně!" Minuta k minutě a celý proces by mi sebral asi dvě hodiny života denně. Dala bych jednu hvězdičku, ale mám špatné svědomí, že jsem tomu vůbec nedala šanci a žádné z doporučení autora nevyzkoušela, tak přihodím hvězdičku navíc.
