martin3683 komentáře u knih

Karika je pro mne asi nejlepší současný slovenský spisovatel. Sága téhle velikosti (odehrává se na dvou kontinentech) a rozsahu (cca 700 stran) tu myslím dlouho nebyla. Příběhy jak židovské mafie v New Yorku, tak detailně historicky popsaný nástup nacistické mašinérie, jsou velmi věrné a v hodně bodech podobné. My lidi jsme prostě zvířata a Karika nám to dokazuje na každé stránce. Dokazuje to tak věrně a drsně, že často se mi stávalo, že mi četba byla až fyzicky nepříjemná. Chápu, že chtěl popsat zvěrstva, která prováděli nacisti a dát je do roviny s tím, co dělali gangsteři zas jinde, ale někdy to bylo na mne už moc a stránky jsem přeskakoval. Podle mne to možná až přehnal. Asi jsem měkota, ale některé pasáže jsou tak psychicky náročné, že vám přijde čtení statistik mrtvých v koronavirové pandemii jako celkem pozitivní četba. Za tohle přehánění strhávám hvězdičku, protože jinak je to hodně dobře napsaná kniha a nevěřil jsem, že mne bude bavit číst a sledovat, jak nacisti budovali s precizností sobě vlastní celý ten byrokratický aparát, rozvědku a jak postupně směřovali k čisté rase.

8 13.04.2020

Jestli se lidstvo někdy konečně dokope, aby osídlílo Měsíc, tak v první etapě osídlování to bude vypadat nějak jako v knížce. Zatím nejlépe a nejrealističtěji stvárněná představa, jak by mohlo lidstvo fungovat na Měsíci. Autor myslí na vše, na 6x menší gravitaci, malé děti musí vyrůstat na Zemi, protože jinak vývojová deformace, jak tam vyrábět efektivně kyslík, lidi tam žijí z turismu a i to, že ručičkové hodinky na Měsíci fungují jinak. A pozor, není to je suchopárný výpis technických popisů a vychytávek, ale napínavý příběh jedné mladé a geniální holky, která se zaplete do kola velkého byznysu a vraždy a přitom ještě stačí celou knihu vtipně hláškovat. Jazz mě bavila, její hlášky jsem si několikrát chtěl zapsat, jak pobavily, ale nakonec u mne zvítězila lenost. Moc doporučuji a doufám, že knihu zfilmují stejně jako předchozího Marťana.

8 28.08.2018

Při čtení jsem si ze samého přikyvování namohl krční svaly. Číst ji, bylo jako by někdo nahlas říkal vaše myšlenky, o kterých máte jen hrubé tušení, že tam někde jsou. Vtipné je, že ty myšlenky pro mě, člověka, který 17 let podniká a má něco načteno, nebyly nakonec až tak překvapivé. Pro mladší či méně životem protřelé čtenáře ale budou šokující a to i díky tomu, že jsou dobře podložené a vyargumentované.

Co je tou "zazračnou" myšlenkou? Opak toho, jak jsme nyní od mala masírováni ze všech stran: "Polouchej svou vášeň, dělej jen to, co tě baví, peníze přijdou samy." Tyhle rady, dávány v dobré víře, jsou nejen špatné, ale často škodlivé. Dnešní přístup: najdi si svůj dream job, dělej co tě baví (co může bavit člověka po škole, takže nějaká zábava, sport, hry a tak) a tam bez zkušeností hned očekávej, že přesně na tebe všichni čekají, dostaneš super prachy, volnost a zajimavé projekty. Když to nevyjde (jakože v podstatě nikomu), tak jsi bezradný a životem zničený, že všichni máme přeci dělat to, co nás baví! Ach jo, život není fér...

Tento přístup k práci, ale i k životu vidím kolem sebe denodenně a nemyslím teď jen nějaký nezkušený mlaďochy. Nejdříve dejte peníze a benefity a já pak tedy něco předvedu. Dejte mi volnost, tým a zajimavý projekt a ja svým zápalem pro věc dokáži divy. Málokdy vidím obrácený přístup, ale někdy je to na pohovorech alespoň sranda. Nejdříve něco předvést, získat znalosti, ukázat svoji cenu a nahromadit, jak autor knihy nazývá, "kariérní kapitál" a až pak začít něco očekávat. Že se takovýto "kapitál" nezíská přes noc, často ani za pár let, je snad všem jasné. Že to hodně bolí a je s tím spojena dřina a stres, už moc jasné všem není. V knize to krásně popisuje na mnoha příkladech a lidech, kteří uspěli, ale i na těch, kteří ne, což je snad ještě důležitější. Jak má pak člověk nějaké zkušenosti, začne vynikat, pak zákonitě začnou růst peníze, volnost v práci a s tím, jak začnete být uznávaní (a to i sami před sebou) i ona vášeň a radost z práce. Hodně mě uspokojuje, když pak tento správný přístup vidím u některých lidí ve vlastní firmě.

Kniha se dále pozastavuje i u dalších aspektů, proč někdo uspěl a někdo ne. Nakonec po prvním vystřízlivění, že vášeň nefunguje, přeci makáme a snažíme se všichni a ne každý se dopracuje ke spokojenosti a práce je brána jen jako zdroj výplaty. Roli tam hrají i další věci jako povaha práce, jak na sobě pracujete, jak se zlepšujete, na vašich šéfech a tak. Vše rozebírá autor v několika kapitolách a ukazuje, že jen se zakousnout a vydržet nestačí.

Já se k plno věcem a poznáním, která autor v knize tak krásně popisuje, dopracoval za hodně let a častých zklamáních a tak bych docela ocenil, kdybych si ji v osmnácti letech mohl přečíst. Mohlo mě to ušetřit hodně času a nervů. Jiná otázka je, zda by tomu mé mladé já chtělo naslouchat a nehodilo namyšleně do koše :-). Kdo ale naslouchat a řídit se radami z knihy chce, tomu ji můžu vřele doporučit.

8 10.04.2018

Zafungoval na mě marketing a to konkrétně zmínka S. Kinga, že je to velmi originální. A musím říct, že King a marketingové oddělení nelhali a první třetinu knihy jsem se musel smát, jak dobře to má autor vymyšlené.

V městečku v hlubokých lesích straší stará čarodejnice. Objevuje se náhodně na různých místech, třeba u vás doma ve skříni či v kuchyni, když snídáte. Někteří dělají, že tam není, jiní obyvatelé přes ní hodí utěrku, aby se nemuseli dívat na její obličej se zašitýma očima a pusou. Kdo se do města jednou přistěhuje, ten už nemůže pryč, protože delší doba jak týden mimo město vás dožene k sebevraždě. Nikdo krom obyvatel města o tomhle prokletí neví a agentura HEX se stará o to, aby se o tom nikdo další nedozvěděl. Jak říkám, autor to má skvěle vymyšlené a rozehrává tak drama na maloměstě, kde jsou obyvatelé schopni věřit na nadpřirozené síly a nějak se s tím musejí každodenně vyrovnávat.

Druhá třetina knihy je něco jako seriál Stranger Things. Parta mladých kluků na maloměstě rozehraje hru, o které nikdo z dospělích neví a chci podle toho seriál, byl bych napětím přikovaný k televizi a chtěl vidět další a další díl.

Poslední část knihy je bohužel tou nejslabší. Z černého humoru a mystéria se stává drsný horor. Je to hodně depresivní a psycho. Normálně by se mě to líbilo, ale provedení pokulhává. Autor se snaží o styl S. Kinga, krále hororů, ale nedaří se to. King by z tohoto tématu vytřískal mnohem více (a je fakt, že by mu na to nestačilo určitě ani tisíc stránek). Jak jsem se v závěru dozvěděl, autor knihu a hlavně závěr předělal pro světové (rozuměj americké) publikum a podle mě tím knize ublížil. Mám takový pocit, že původní holandská verze byla mnohem lepší.

Při čtení jsem se bavil po většinu doby, ale závěr jsem protrpěl. Asi jsem tušil, jak to dopadne a ani jsem se na to netěšil. Za mě 3.5 hvězdičky a pokud někdo četl původní verzi knihy, dejte mě vědět, jak to dopadlo tam.

8 26.11.2017

Kniha by se dala stručně popsat jako humorné vzpomínky padesátiletého vysloužilého novináře na pracovní epizodu v super cool moderním startupu, kde většina zaměstnanců by mohla být ve věku jeho dětí. Vše z toho platí, jen to nakonec není vlastně moc humorné, spíše docela depresivní.

Firma, v které po vyhazovu z Newsweeku nastoupí, se ukáže, že je to svého druhu sekta, kde pracují skoroještěděti, které lehko udržíte v práci na houpačky v zasedačce a bonbóny zdarma na chodbách. Prostě nastoupil do typické představy o americkém startupu, který pálí miliony od investorů zběsilým tempem, aby se z něj stal "jednorožec", firma s více jak miliardovou valuací (v dolarech!). Taková firma pravda má nějaký produkt a tržby, ale jinak je to hlavně marketingový a PR nafouklý projekt, generuje mega ztrátu a má jen jeden cíl - vstup na burzu a udělat ze zakladatelů a investorů boháče. To je asi i pochopitelný cíl, ale způsob, jakým toho chtějí dosáhnout, ukazuje kniha v celé své nahotě a není to hezké čtení. Kór když takových firem jsou tisíce a mají spasit náš svět... alespoň to o sobě hlásají jejich prorokové, tedy správně vizionáři-zakladatelé. Z toho mám nakonec asi největší hrůzu.

Kniha si říká o to, abychom hlavnímu hrdinovi fandili proti zlé korporaci. Na mě to ale moc nefungovalo a autor knihy mě neustále štval. Totální řešič, kňoural, rejpal a notorický prudič. Z pohledu majitele firmy jsem si neustále musel říkat, jak bych reagoval na někoho tak toxického jako byl onen novinář. Já bych asi neměl dost trpělivosti a vyhodil ho. Teď neřeším, že měl v plno věcech pravdu a sám bych v takové firmě nevydržel ani týden. Řeším to, že totálně nezapadal do firemní kultury. A je jedno, zda se mě ta firma jako čtenáři líbí nebo ne, ale věděl o ní předem a mohl kdykoliv odejít, nikdo ho tam nedržel násílím a ostatním zaměstnancům se tam líbilo, prostě nebyl kompatibilní. Zůstaval tam jen kvůli penězům a protože, jak nakonec sám přiznává, chtěl také urvat něco z opcí na akcie, až firma půjde na burzu. Ve výsledku se nakonec zaprodá a stává se z něj úplně stejný zlatokop jako ostatní vrcholní manažeři ve firmě, kteří dělají různé sviňárny a nemorální věci, aby to doklepali k IPO (úpis na burzu), zajistili co nejvyšší cenu akcií a shrábli jackpot. Jiní svůj cíl schovávají za budování lepšího světa, autor zase za různé moralizování.

Pokud jste někdy uvažovali, že byste za volné peníze koupili akcie nějakého strašně cool startupu, který jednou změní svět a jeho zakladatelé se zdají jako fajn týpci, tak po téhle knížce toho asi necháte. Jinak ale velmi zajímavý (i když depresivní) pohled do tématiky a autor knihy si už v této branži určitě neštrejchne.

8 03.11.2017

Přiznávám se bez mučení, že hodnotím knihu po přečtení cca poloviny a troufám si tvrdit, že je do konce stále stejná. Hlavní myšlenka knihy padne v podstatě na prvních stránkách a pak ji stále dokola ze všech možných úhlů autorka opakuje v dlouhých monolozích hlavních hrdinů následujících 1100 stránek. Každý má právo na úspěch a na monopol, když na něm roky makal. Díky tomu, že se staráme jen o vlastní blaho, pomáháme i ostatním. Jakákoliv regulace, socialismus, přerozdělování bohatství, starání se o slabší je zlo. Vlastní zisk je nade vše.

Tahle knížka je bible všech kapitalistů a já jako podnikatel jsem v plno věcech musel dávat knize za pravdu. Ale pokud máte alespoň základní kritické myšlení, musíte si uvědomit, že ta nejtvrdší forma kapitalismu, jak ji blahořečí autorka, je překonaná (kniha je z roku 1957), že to není ideální stav. Stejně tak vám dojde, že ne každý, kdo chce veřejné blaho, je stejný jako záporáci v knize - neskutečně odporní a slizcí hajzlové a paraziti, za to kapitalisti jsou zde líčeni jako vzor ctnosti, pracovitosti, celý život budují velké firmy, "dávají" lidem práci a nikdy by se nesnížili k nějakým dotacím, heh.

I když je kniha příběhově nuda, tak se mě četla celkem svižně. Asi je to tím, že to je kniha psaná pro podnikatele/kapitalisty přímo na tělo :-). Po čase mě ale začaly ploché a černobílé postavy vadit čím dál víc a hlavně jsem z té knihy začínal mít depku - nic na čtení večer před spaním. Podle knihy jde celý svět do kopru. Atlasové (rozuměj úspěšní podnikatelé) se vzpouřili a postupně mizí. Už dále nedokáží vydržet ty regulace a parazity (rozuměj politiky) a ať si to dělají sami. Díky tomu vše jde jejich odchodem do ještě většího kopru. Proč vůbec ráno vstávat a snažit se něco dělat, když pokud uspějete, tak vám vše zdaní a seberou. A kdyz neuspějete, tak budete bankrotář a zavřou vás. V knize beznaděj hlavních hrdinů přituhovala a já na to už neměl dost pozitivní energie v zásobě, abych odolával ústřední otázce knihy: "Kdo je John Galt?"

8 05.04.2017

Nedávno vyšla i v českém jazyce kniha o ekonomickém izraelském “zázraku”, Start-up Nation a já jsem do té doby nevěřil, že budu číst ekonomickou literaturu jak dobrodružný příběh, v kuse a pomalu bez dechu. Však to, co se povedlo malému státu uprostřed pouště, kterému je něco přes 60 let, je ze všech stran obklopený nepřáteli a prošel několika válkami, by si snad ani autoři dobrodružné literatury nevymysleli.
Zatímco v celé Evropě vznikne za rok na cca 700 technologických firem, v malém sedmimilionovém Izreali jich vznikne za rok 500. Všechny důležité firmy z IT oboru jako Intel, Google, Microsoft, Cisco a mraky dalších tam mají výzkumná střediska, žádné technické podpory jako v Indii, ale opravdová výzkumná střediska, na kterých ve velké míře záleží, jaká bude budoucnost celé firmy. Během třiceti let, kdy tam neexitoval ani jeden supermarket, se zvedlo bohatsví země na počet obyvatel mezi nejvyšší na světě. Zatímco při založení měl Izrael 800 000 obyvatel, teď je jich zmíněných 7 milionů a tak bych mohl pokračovat dále.
V knize se autoři snaží přijít na to, za co vděčí Izrael svému úspěchu a jak tento úspěch zopakovat i jinde. Nejednou se při čtení člověk zamyslí, zda by to šlo použít i na Českou republiku, která má se zemí více společného než jen velikost a počet obyvatel. Autoři velmi čtivě používají rozhovory se známými osobnostmi místní politiky, byznysu a zahraničních firem, aby přišli na to, jak takový národní Start-up funguje.
Velmi zajímavá je třeba část o firmě Intel a vlivu izraelské pobočky na to, co mi právě pohání počítač. Vícejádrové procesory má dnes v počítači skoro každý, ale že je to zásluha právě Izraelců, již každý neví. Američané sekali procesory rok co rok s vyšší a vyšší taktovací frekvencí a všem bylo jasné, že to takto nemůže pokračovat do nekonečna, protože se zahřívali a spotřeba energie výrazně rostla. Izraelský tým na to upozorňoval a navrhoval řešení, ale nikdo je z korporace neposlouchal, protože akcionáři nedokázali pochopit, jak prodávat zákazníkům procesory s menší taktovací frekvencí, ale s více jádry, vždyť ten systém větší frekvence = větší výkon sami nastavili a desetiletí z něj žili. Jenže Izraelci létali do USA a “otravovali” tak dlouho a argumentovali tak přesvědčivě, že nakonec vedení přesvědčili a Intel díky tomu vydělává ještě více než kdy dříve a smetl konkurenci.
Právě povaha židovských obyvatel, jak uvažují a jak jednají, je jedna z hlavních linek knihy. Neuvěřitelná hladovost, nekorektnost a přímost zaměstnanců v této zemi vytáčí nejednoho vedoucího ze zahraniční centrály, ale jak se ukazuje čím dál více, má to na ekonomiku mnohem lepší efekt než direktivní a byrokratické řízení na západě.
Hodně život v zemi ovliňuje i základní vojenská služba, která je tam povinná a to na dva roky. Mladí lidé tam musí nejdříve jít na vojnu po dosažení 18. roku života a až pak můžou jít studovat. Zatímco na západě (kam počítam i ČR) se mladý člověk bez zkušeností s vlastním životem vrhá na studia, která ho pak vyplivnou v podstatě nepřipraveného na život s hromadou teoretických znalostí, tak v Izraeli to funguje přesně naopak. Studenti jsou tam výrazně vyspělejší, plno z nich dokončuje vysokou školu již ženatý/vdaný a se zkušenostmi z armády, kde veleli i 100hlavé rotě vojáků, museli se o sebe postarat a byly součástí krizových situací, kde mohlo jít i o život. Jsou pak připraveni na podnikání mnohem více než třeba u nás. Však podnikání od cvičných bojových situací není zas až tak odlišené, musíte velet skupině lidí, rozhodovat se rychle a být kreativní a flexibilní.
Knihu opravdu vřele doporučuji, i když o tomto národu moc nevíte. Je neskutečně poučná a každá kapitola nabádá k zamyšlení, jak toto uplatnit i v českém prostředí. Třeba jednou vyjde i podobná kniha o naší zemi, i když v porovnání s Izraelem jsme toho za posledních 20 let zas tolik nepředvedli, snad ale není ještě všem dnům konec.

http://martinschovanec.blog.idnes.cz/c/217022/START-UP-NATION-Pribeh-izraelskeho-hospodarskeho-zazraku.html

8 20.03.2014

Ve zkratce: zkušený novinář a znalec technologií Patrik Zandl popisuje křehkost moderního světa na několika technologických trendech jako jsou Bitcoin, blockchain, umělá inteligence, sociální sítě, nedostatek chipů atd.

Každý si v knize najde to svoje. Ale i když autor píše velmi poutavě, tak pokud vás daná oblast úplně neoslovuje (u mne Bitcoin a web 3.0), tak to může být občas nudné a rozvláčné. Zrovny ty dva příklady, které nejsou můj šálek kávy a nevěřím jejich budoucnosti a užitečnosti (můžu se ale hodně plést), jsou první dvě kapitoly a nudilo mne to tak, že jsem knihu málem odložil. To by ale byla velká škoda, protože dalších 6-7 kapitol bylo skvělých a přečetl jsem na jeden zátah.

Patrik Zandl má neuvěřitelné znalosti o všech možných technologiích a co lépe, je schopen je na rozsahu jednoho odstavce sruzumitelně popsat. Tato kniha je skvělý průvodce a startovní náhled do čím dál složitějšího a komplexnějšího světa kolem nás. Ale nenechte se zmást tím, že by kniha byla pro každého. Trochu se očekává, že jako čtenář máte už nějaký základ a když na vás v jedné větě vypadnou tři technologické zkratky, že vám z toho v mozku nepraskne žilka.

Knihu bych určitě nedoporučil mým rodičům, ale trošku informovaný čtyřicátník (jako já :)) to zvládne. Ze stránek knihy sálá ta obrovská autorova znalost všeho o čem píše a jak to má nastudované do detailu a jak strašně rád by šel i do hloubky, ale přemáhá se, aby to normální člověk byl schopen pobrat, nezahltilo ho to a po dočtení knihy si mohl říci, že tomu už rozumí. Rozumět tomu budete, ale pokud budete číst pozorně, tak vám bude jasné, že jste porozuměl tak 1% z celé problematiky. Komplexita všech těch témat a jejich dosahu na svět, na naše životy a budoucnost je tak obrovská, až to chvílema člověka děsí. I k tomu se autor průběžně dostává. Jak to může ovlivnit svět, jaká rizika ty technologie buď přinesou a nebo někde už dávno přinesla a dává i pár scénářů, jak se k tomu budeme muset jednou postavit.

Doufám, že se Melvilům povede prodat práva i do zahraničí. Podobné populárně naučné knihy o technologiích a jejich dopadu na svět tu teď hodně vycházejí a jsem rád, že tu máme i českého zástupce, který mnohé z nich v kvalitě i předčí.

7 22.12.2022

Předně chci říci, že je to velmi čtivý a řemeslně napsaný Kingův standard, ale nic víc. Není a nikdy to nebude jedna z nejlepších jeho knih, ale času, u ní stráveného, nelituji, bavil jsem se. Každopádně mi to přijde jako velká škoda. Témata jako jakou únosy dětí, ústavu, kde je testují a vlastně i mučí a obecně paranormální jevy by starý King dokázal vytěžit tak, že by z toho bylo slušné psycho a kniha, která i po dočtení pořád leží v hlavě. Zde to tak nebylo, vše bylo takové jen nakousnuté, postavy nebyly tolik vykreslené a vlastně jsem ani hlavním hrdinům nedokázal moc fandit. Zas na druhou stranu má kniha snesitelnou délku a příběh utíká velmi rychle. Je to prostě příjemné (jak jen příjemné může být v rámci tématu unesených dětí :-)) počtení ve stylu akčního seriálu Stranger Things. Nakonec dám stejně čtyři hvězdičky, protože i když to není top King, pořád je to on a ve svém žánru výrazně překonává průměr i kdybych od něj četl emaily se seznamem úkolů v práci.

7 01.11.2020

Netušil jsem, že mne na stará kolena chytne ještě nějaký megalomanský fantasy opus. Tahle kniha je jen rozjezd, takový úvod (heh, na 900 stran!) do velké série. Nemusí tedy sednout každému, a možná to plno lidem přijde pomalé a roztahané, ale mne ten rytmus velmi sedl. Kdybych měl knihu nejak charakterizovat, tak je to taková sluníčkářská kniha osobního rozvoje schovaná do fantasy reálií :-). Všichni hrdinové jsou na začátku ve sračkách, na dně a nebo od něj velmi blízko. Postupně ale dochází k určitému uvědomění odpovědnosti za své okolí a k výraznému morálnímu posunu, až to na konci vrcholí tak, jak na začátku asi málokdo očekával. Cesta králů je kniha ve knize (nebudu dál prozrazovat) jak být odpovědným králem a já jsem hodně zvědav, jak si Šalán, Kaladin a Dalinar povedou dál. Čekám, že autor zas rozbourá pár fantasy klišé a ještě je protáhne pořádným bahnem.

7 09.10.2019

I po přečtení jeho přechozí knihy Homo Sapiens, kterou si částečně sám vykrádá, je to stále velmi inspirativní a provokativní čtení. Je to takové intelektuální cvičení a zamyšlení se nad světem a smyslem nás lidí v něm.
Pohled do budoucnosti a jak bude budoucí člověk vypadat je vesměs negativní, alespoň z dnešního pohledu, ale úplně to samé by si o dnešku asi říkali lidé žijící před 100 lety. Hodně mě bavilo provokativní vysvětlování náboženstvích a jejich pokračovatelů -ismů: komunismu, humanismu, liberalismu apod. Harari by se jinak dobře uživil jako autor scifi knih, protože za některé jeho představy možného směřování lidstva by se nestyděl ledajaký scifi autor a strašně rád bych to viděl zfilmované :-).
Všechny ty vize má dobře podložené a vysvětlené, že pokud trend půjde dnešním směrem, tak to tak určitě musí dopadnout. Ale to je potíž všech proroků, věští dle současných znalostí a projektují věci, které známe teď, do nedaleké budoucnosti. Reálně to ale bude nakonec úplně jinak, protože plno věcí, které si ani Harari nedokáže představit, ještě nebylo objeveno. Každopádně lidstvo a budoucí člověk se určitě nudit nebude a rád bych se dožil malého nakouknutí, zda opravdu vznikne Homo Deus, jak si autor myslí.

7 26.01.2019

Je to kniha osobního rozvoje, ale hodně odlišná, než jak si ji asi představujete. Nejdříve vám řekne, že máte v průměru lidského života asi čtyři tisíce týdnů něco stihnout. No, spíše už jen tak dva tisíce, pokud je vám kolem 40 let. Standardně by u klasického osobního rozvoje pokračoval souhrn metod, jak toho stihnout co nejvíce, ale zde přichází jedna studená sprcha za druhou: nestihnete skoro nic, nikdy nebudete mít hotovo, vždy budou před vámi úkoly, emaily, práce a těžká rozhodnutí, se skoro jistotou se nestanete tak slavní, aby si vás po smrti pamatoval někdo po další generace a vlastně z pohledu života na zemi a vesmíru jste nic, mrknutí oka a umřete. Totální depka, kterou vám celou dobu kniha mlátí stále dokola o hlavu: brzy umřete a vlastně nic nestihnete.
Tahle šoková terapie má ale svůj cíl, ne jen vás rozhodit, ale klást pro mnohé nepříjemné otázky. Co je pro nás opravdu důležité? Neklademe si na sebe zbytečně velké cíle, z kterých u drtivé většiny z nás dojde akorát k frustraci? Není naše posedlost řídit čas, plánovat a žít budoucností na úkor přítomnosti nakonec kontraproduktivní?
V jednu chvíli mne autorův pohled na život už dost prudil, protože kdybychom stylem "brzy umřeme, na ničem nezáleží" měli žít všichni, tak tu bude slušná anarchie. Postupně se ale krotí a nakonec dojde i na 10 rad jak z klasické osobnostněrozvojové literatury.
Autor ode mne každopádně dostává jedničku s hvězdičkou za ty nepříjemné otázky a témata spojená se smrtí a naší bezvýznamností v kontextu světa a planety. Odpovědět si na ně musí každý čtenář sám, ale autor knihy mu podává pomocnou ruku najít se v tom, co ho dělá šťastným a neutopit se v milionech aktivit, které stejně nemůže všechny stihnout. Pokud si kladete podobné otázky, jaký má všechno to pachtění smysl, tak tahle kniha je výborný začátek v hledání odpovědi. Asi ji spíše nenajdete, ale i tak to může být kupodivu uklidňující.

6 29.05.2022

Harry Quebert a Baltimorští jsou dvě moje velmi oblíbené knihy a proto jsem s velkým očekáváním vyhlížel další dílo tohoto talentovaného vypravěče. V mnohém nezklamal: poutavé vyprávění a několik dějových a vyprávěcích linek, což jsou věci, které u něj mám rád. U toho se na chvíli zastavím. Dicker nechává skoro každou z důležitějších postav knihy (a že jich je!) vyprávět část svého příběhu z vlastního pohledu, střídá to s flashbacky z minulosti a pak přidává přítomnost z pohledu třetí osoby. Na první pohled šílený mix, kdy nevíte, kdo to vlastně vypráví, ale na druhý pohled to celkem funguje, ale musíte být stále ve střehu. Postav je tam strašně moc, každá má nějakou spojitost s hlavními událostmi v knize a to buď se čtyřnásobnou vraždou v 94. roce nebo se zmizením S. Mailerové v roce 2014. Autor si se čtenářem hraje, a v jednu chvíli je každá z postav velmi jasný pachatel, aby o pár stránek dále ji vyloučil a o kapitolu dále zas vrátil do úzkého okruhu podezřelých. Někdy si říkám, že se mi tím autor skoro vysmívá a má z toho strašnou srandu. Přistoupil jsem na jeho hru a bavil jsem se tím také. Má to ale jeden velký zápor: je tam strašně moc náhod a krkolomých propojení postav navzájem, že by to nevymyslela ani Agatha Christie a její překombinované finále ve Vražda v Orient-expresu :-). Někdy jsem si říkal, jak vážně je kniha míněná a kdy už je to karikatura postav a profesí (policajt, divadelní kritik, umělec, novinář, mediální magnát, milenka, dcera zbohatlíka, gangaster apod.) a klišé z detektivek. Jelikož znám předchozí díla autora, tak vím, že psát umí a psychologii postav zvládá, tak mu buď hráblo a nebo to tak od začátku měl takto vymyšlené. Tentokráte nedám plné hodnocení, ale kniha mne velmi bavila a do posledních pár stránek jsem fakt nevěděl, kdo je vrahem.

6 12.03.2020

Na první pohled to může vypadat jako kniha, která vám chce radit, jak máte žít, ale na druhý pohled ... je tomu opravdu tak. Každopádně od klasických knih osobního rozvoje to má hodně daleko. Spíše se to blíží k filozofické či populárně vědecké literatuře a to díky rozsahu témat a hloubky do jaké vždy autor jde.
I u celkem triviální rady “Mluvte pravdu a nebo alespoň nelžete” se na 35 stránkách rozepisuje z citátů z bible, zkušenosti z psychologické praxe a vědeckých poznatků z posledních let. Někdy jde tak hodně do hloubky, že se čtenář může ztrácet a nechápat, co to s danou radou má společného. Vždy to ale na posledních stránkách kapitoly poskládá dohromady.
Jsem přesvědčen, že všech 12 rad opravdu vede ke spokojenějšímu životu a dalo by se říci, že nejsou nijak objevné a každý trochu rozumný občan západního světa se jimi již dávno řídí. Pokud tomu ale u vás není a potřebujete jít jako já ve všem do hloubky a pochopit celý kontext, tak ta kniha bude pro vás jako stvořená. Pokud nemáte v podobných knihách rádi zbytečnou omáčku kolem hlavní myšlenky, tak si uberte z hodnocení jednu hvězdičku, někdy je text opravdu zbytečně rozvláčný.

6 25.06.2019

Po technooptimistické knize Druhý věk strojů přichází výrazně pesimističtější vize blízké budoucnosti - Fordova kniha Roboti nastupují. Tam, kde Brynjolfsson a McAfee vidí příležitost a často i záchranu lidstva, Ford zvedá varovný prst a někdy rovnou celou ruku a ještě jí na nás mává, abychom si ho všímali.

Kniha je převážně zaměřená na trh USA a jeho vývoj. Ten se stále ještě ne zcela vzpamatoval z Velké recese z roku 2008 (nenechat se zmást dobrými zprávami z Kalifornie a New Yorku) a Ford na celkem jasných číslech vysvětluje, že v mnoha ohledech se to USA už nemusí vůbec povést a s nimi vlastně ani zbytku světa. Hádáte dobře, budou za to moci nové technologie. Příklad za všechny: velkým firmám díky automatizaci rostou zisky, vykazují velký nárůst produktivity, ale mzdy pracovníků nerostou či výrazně pomaleji než produktivita, střední třída chudne a vzniká velká nerovnost, lidé mají méně peněz, méně kupují, tím se vrací tlak k firmám, které začnou propuštět, protože jim klesá odbyt atd.

Ač si myslíme, v jak hektické a přelomové době žijeme, tak podle autora jsme teprve na jejím úsvitu. Ten hlavní technologický skok je teprve před námi, vše se to zatím jen nadechuje. Jak všichni víme, jezdíme posledních cca 50 let v podobných typech aut, létáme podobnými letadly apod. Během průmyslové revoluce lidé objevovali auta, elektřinu, letadla, pásovou výrobu atd., protože k tomu uzrála doba. A do další přelomové éry nás postupně dovádí počítače a technologie na ně navázané (internet, cloud, mobily, umělá inteligence apod.). Až uzraje doba a přijde nějaký vhodný startér (třeba další hospodářská krize), tak se teprve ocitneme v Druhém věku strojů. Už dnes, a autor to dokládá mnoha příklady, existují možnosti jak nahradit většinu lidí nejen ve výrobě, ale i službách a tím nemyslí jen nekvalifikovanou a levnou pracovní sílu, ale také bílé límečky, účetní, analytiky, bankéře, učitele, zdravotníky, řidiče. Nová místa zřejmě vzniknou, ale díky technologiím jich bude potřeba výrazně méně než těch zaniknuvších.

Autor se na celou problematiku dívá zjednodušeným pohledem ekonoma a technologa. Neřeší moc otázky, zda fakt musíme celé dny pracovat, zda úděl nás lidí je jen práce a honba za penězi, abychom mohli více a více spotřebovávat a roztáčet kolo hospodářství. Na druhou stranu se na dost stránkách na konci knihy věnuje nepodmíněnému příjmu, který by mohl slušně zafungovat jako stabilizační prvek či takové překlenovací období. Ale zas ze zkušenosti z historie víme, že pokud nebudeme mít práci či nějaký smysluplný úděl, že to nikdy s lidstvem moc dobře nedopadne, alespoň ne s generací, která bez práce nedokáže fungovat.

Knihu doporučuji. Je to hutná potrava na přemýšlení. Pokud o technologických trendech už něco víte, tak vám to pomůže si udělat ucelenější obrázek o celé situaci. Pokud jste v nich začátečníkem, tak zažijete svůj první technologický šok a garantuji vám, že nebude v blízké budoucnosti posledním.

6 22.12.2017

Řeknu vám radu. Chcete se něčemu opravdu soustředěně věnovat? Tak se někde zavřete a nenechte se vyrušovat (a je jedno zda mobilem, zákazníky, kolegy či dětmi). V nové knize Hluboká práce vám toto autor řekne taky, jen za pár stovek Kč na pár stovek stránkách. Děkovat za úsporu času a peněz nemusíte…

Já osobně mám s tímhle velký problém, proto jsem si i knihu pořídil, že se dozvím, jak na to. Jak se zase více věnovat hluboké práci, která přináší dle mnohých opravdovou přidanou hodnotu pro firmu a ne jen té mělké (jak ji nazývá autor knihy), kdy jen reagujeme a nic nového netvoříme. Velmi záhy mezi řádky vyplynulo, že jako manažer mám celkem smůlu, že tohle je spíše pro vědomostní pracovníky (akademiky, spisovatele, novináře, programátory) a že přidaná hodnota manažera pro firmu je právě v mělké práci, aby se ostatní mohli věnovat více té hluboké. Dělat manažera je totiž tuze nevděčná role. Ze všech stran se to na vás hrne (obchodní partneři, zákazníci, zaměstnanci, problémy, které chtějí rychlé řešení, termíny, vztahy) a vy musíte toto do sebe absorvovat a pak dle zkušeností a znalostí celého kontextu nějak kvalifikovaně rozhodnout, ideálně hned. Na nějakou hlubokou analýzu není moc čas, a nejde se na den někde zavřít a hrát si s tím. Respektive jde, ale pak toho průtokáče dění ve firmě/týmu/projektu musí dělat někdo jiný, protože bez něj se to celé začne bortit, váznout komunikace, zbytečné prostoje a tak.

Takže jsem celkem se závistí četl o tom, jak to funguje, jak si prostor a čas na hlubokou práci vytvořit, ale záhy jsem byl atakován skutečností, že to konkrétně u mě nebude tak lehké. Kniha mě asi tedy neřekla nic moc nového, ale na pár věcí mě přeci jenom nastavila zdrcadlo a ukázala jinou stranu mince. Třeba, jak si uvědomit, že děláte práci, kterou by mohl dělat někdo jiný a vy se mohli věnovat zas jiné, kterou teď nestíháte, ale není tu nikdo, kdo by ji za vás zastal - třeba se občas urvat i na tu hlubší analýzu nejakého problému. Pár věcí jsem si poznamenal a pár rad určitě časem využiji.

Pokud patříte více mezi vědomostní pracovníky, vaší prací je tvořit nějaký obsah, kreativně pracovat, programovat, analyzovat a tak a nedokážete se tomu pořádně věnovat, protože lítáte po poradách, jste pořád na mailu/Facebooku/mobilu apod., tak vám ta kniha může hodně pomoci a dokonce bych si dovolil tvrdit, že pokud jste zatím podobným uvažováním nedotčeni, že budete knihou unešeni. Pokud pracujete v profesi, kde je komunikace ta hlavní činnost, tak přínos knihy není moc výrazný.

6 18.10.2016

Já jsem od této knihy neměl moc velká očekávání a tak se při otevření první stránky ve mne mísily pocity, že jsem si za peníze koupil PR brožuru, která se dává nově příchozím zaměstnancům a vedle toho nadšení, že to je poprvé popsaný příběh Aleše Zavorala, zakladatele největšího eshopu u nás a takového českého Amazonu. Od obojího jsem nakonec dostal vrchovatě. Ale popořádku...
Kniha má dva autory, Michala Rybku - dlouholetého spolupracovníka firmy Alza a trošku tzv. "kronikáře" a člověka zvenčí Miloše Čermáka, respektovaného novináře a baviče. Na knize je strašně poznat, že příběh Alzy vypráví dva lidé a s jistotou jsem vždy byl schopen říci, kterou kapitolu kdo z nich napsal. Někdy se stávalo, že událost, kterou jeden popisoval dříve, ten druhý znovu zmíní, kniha v tomto není moc kompaktní. Pokud tento schizofrenní přístup byl schválně, tak se podle mne moc nepovedl. Ale dost k formě, hlavní je obsah.
První třetina knihy se věnuje dětství a podnikatelským začátkům Aleše Zavorala. Odehrává se to na konci devadesátek a přelomu milénia a je to ryzí budovatelské nadšení. Vlastně by šlo A. Zavorala a Alzu (v té době ještě Alzasoft) vyměnit za jméno jakéhokoliv úspěšného podnikatele (ne podnikavce, pozor na to), kdo v té době rozjížděl firmu a dostali byste asi hodně podobný příběh. Sám jsem Xzone rozjížděl jen cca 3 roky později a plno momentů tam bylo tak podobných, že jsem z té přemíry nostalgie měl normálně husí kůži. Ale ne každý v euforii mladého kapitalismu a příchodu nových technologií dokázal udělat tak velkou a úspěšnou firmu, jakou se stala Alza. Je to také první vhled do hlavy A. Zavorala, který s médii nikdy dříve nekomunikoval jinak než přes ceníky na počítačové sestavy a pak hlásnou troubou zeleného mimozemšťana. Najdete tam také jeho fotky, ale jen z mládí, pak jako když utne a Zavoral se drží své tradice a fotku ze současnosti v knize budete hledat těžko.
Jak příběh fimy postupuje více do současnosti, tak se v něm objevuje plno nových postav a A. Zavoral se z knihy stahuje, přesně jako asi v reálu, kdy z nadšeneckého projektu pár kamarádů se mění Alza ve velkou firmu a korporátní. Je to nevyhnutelné a ten přechod kniha hezky popisuje a díky za něj. I když se nemůžu ubránit pocitu, že ty konflikty mezi srdcaři a novými řediteli jsou tam hodně upozaděny a že realita byla trošku někde jinde.
Poslední třetina knihy je pak už suchopárný výpis hlavní milníků v expanzi, novinkách a nových lidí. Určitě by se bez nich většina věcí nerealizovala a každý ve firmě zanechal velkou stopu, ale jak se tam rychle střídají a už se o nich moc nedozvíte, tak vám začnou pomalu splývat.
Příběh končí v květnu 2022, kdy covidovou jízdu pro eshopy vytřídalo vystřízlivění ve formě inflace, války na Ukrajině a poklesu ekonomiky. Ve firmě znenadání končí dlouhodobá dvojka Tomáš Havryluk.
Jsem za tuto knihu moc rád, nelituji, že jsem si ji koupil a min. první polovina mne velmi bavila a i něco dala. Životopis Aleše Zavorala to ani z dálky není, ale na to je ještě brzy a myslím, že ještě neřekl poslední slovo. Stejně tak příběh firmy Alza by si zasloužil časem lepší spracování, ale tahle kniha se určitě za 15-20 let bude hodit jako solidní základ. A já se na to budu moc těšit.

5 04.12.2022

Pokud Uber znáte jen tak, že existuje nějaká "taxi" aplikace, možná ji i používáte, ale o společnosti jako takové se k vám dostalo minimum informací či možná nějaké střípky kolem excentrického zakladatele Travise Kalanicka, tak patříte do stejné skupiny jako já. Ze Silicon Valley do ČR je to daleko a kusé informace o různých aférách byly hodně přefiltrované českými médii, takže jsem do četby Válka o Uber šel bez znalostí o založení, vzestupu, ale také i postupnému pádu firmy.
Český nakladatel knihu promuje jako podnikatelský thiller a v tomto fakt nepřehání. Knihu jsem hltal od začátku do konce a celou dobu jsem si mohl hlavu ukroutit s tím, co vše je možné, kam až byli lidé z Uberu ochotni zajít, aby vybudovali firmu s tržní kapitalizací 91 miliard dolarů (květen 2021).
Většina knihy se točí nejen kolem Uberu ale hlavně kolem Travise Kalanicka a nebudeme si nic nalhávat, stejně tak jako Zuck, Elon či Steve je i Travis trošku tak kretén, ale geniální kretén. Věřím, že nebýt tak velký kretén, tak firmu takovýchto rozměrů v tak krátkém čase jako hodný Mirek Dušín nevybuduje. Ale dost se slovíčkem kretén. Travisovi budete od začátku fandit, pak ho nenávidět, pak zas fandit, zas nenávidět, pak vám ho bude líto a pak zas nenávidět. Už teď se těším na zfilmování, protože tato story má naprosto všechno a Vlk z Wall Street byl proti němu žabař.
Knihou se ale prolíná ještě jedna linka, není to jen o Uberu, Kalanickovi a jeho posádce, ale je to také o vnímání technologických firem v USA. Na začátku je vidět totální pobláznění vším, co má něco společného s technologiemi a usnadňuje život. Něco jako ochrana osobních údajů, morálka a hodnoty se hodně odpuštěly, hlavně že firma roste a generuje kolem sebe milionáře. Postupně, jak vyplouvají na povrch různé nekalé praktiky (nejen Uberu), dochází k vystřízlivění a honbou na čarodejnice. USA v tomto ukazuje, že je zemí extrémů. Buď miluješ nebo nenávidíš, nic mezi.
Kniha je ale hlavně příběh bezmezných ambicí, jednoho velkého ega a nulových zábran, jak vystřelit svou firmu až na měsíc. Kniha má i po americku happy end, i když happy jak pro koho. Doporučuji, nudit se nebudete.

5 24.05.2021

Baví mne knihy, filmy a hry s postapokalyptickou tématikou. Baví mne se zamýšlet, co by se s lidstvem či civilizací stalo, pokud by přišla nějaká velká přírodní katastrofa, epidemie, globální válka či zombíci :-). Nikdy mne moc nedocházelo, že k podobným "postapo" obdobím již mnohokráte v historii lidstva došlo. Věštinou to nebylo tak rychlé a dramatické jako ve filmech, ale kolaps civilizací (Egypt, Řím a další) tu byl hodněkrát a do té doby známý svět se i na několik století ponořil do "doby temna" a v podstatě se vše resetovalo dle nových pořádků. Ona "doba temna" je navíc zajímavý pojem. Takto ji nazývali hlavně ti, co byli v té době u moci a přicházeli o ni, ne tolik ti, kteří na troskách staré civilizace budovali novou. 


Kniha dále zmiňuje pandemie moru, kdy umřelo i 80% obyvatel, španělksou chřipku na začatku minulého století a další velké rány. Zmiňuje tam až věštecky možnosti nové podobné pandemie a jak by se s ní asi mohla poprat současnou civilizace se všemi znalostmi z oblasti vědy a medicíny. Kniha je psaná ještě před Covidem, takže autorovi komentáře a nástřely poten. situace jsou dost bez obalu a nekorektní. To by dneska asi málokdo v USA napsal po zkušenostech s tolika mrtvými ve svém okolí. A právě proto bylo zajímavé to číst až jsem z toho měl mrazení po zádech.
Velká část knihy je věnovaná i moderní době s jedním skoro "postapo" a to možný jaderný konflikt. Velmi detailně tam popisuje situaci, kdy svět stál opravdu milimetry na okraji srázu a chybělo málo, aby vypukla válka, která by zničila během pár hodin celý svět a proč se tomu tak nestalo. Více nebudu prozrazovat a knihu vřele doporučuji.

5 18.05.2021

Asi první kniha a tedy hlavně její autor, kde mi celkem přesvědčivě dokazuje, že stáří a smrt je vlastně jen nemoc a ne nevyhnutelná věc. Když jsem se o tom bavil se svým okolím, tak tento způsob uvažování není úplně lehko stravitelný. Pro někoho, vnitřně smířeného se smrtí, je to hovadina a rouhání. Pro jiného je to posedlost vědou a její přeceňování, že dokáže vyřešit všechno na světě a to i časově ohraničenou konečnost našeho bytí. Dle mého to celkem odpovídá dnešní době, kdy se díky technologiím dá dokázat strašně moc a to nejen udělat populární appku na mobil a stát se přes noc miliardářem. Autor knihy své argumenty a vědecké objevy chrlí na čtenáře kadencí samopalu vzor 58 až vám na konci knihy přijde líto, že naše generace ještě nebude užívat plodů zmiňované vědecké práce a že se v lepším případě dožijeme 90 let a skončíme prolezlí nemocemi. A nebo taky ne... v knize lze najít i mnoho příkladů, jak se dá dožít kvalitního stáří i bez moderních preparátů a proč tomu tak je. Knihu doporučuji, jen se obrňte trpělivostí, někdy je těch odborných termínů a zkratek na řádku více než je vhodno.

5 27.12.2020