martousek komentáře u knih
Teď mám trochu pocit, že jsem Dlouhou trať snad nepochopila? Hanišovou řadím mezi své oblíbené autorky, přečtené mám všechny její romány, ale kniha Dlouhá trať pro mě byla takovou nenásilnou vsuvkou, která ve mně nic nezanechala. Že by jsem nějakou povídku dokonce vyzvedla nad ostatními? Asi to mám jinak. Aspoň se prodávají všechny knížky.
Pro mě je kniha bohužel zklamáním, jedná se o velice jednoduché psychologické drama. Upřednostňuji knihy, které jsou více propracované a pro čtenáře složitější. Tohle je vlastně pohádka se šťastným koncem.
Já osobně hodnotím Běsu lépe, než Malinku. Některé osoby pro mě v příběhu byli zbytečné, naopak jiné osudy mě zaujali a víc jsem se nedozvěděla. Mám ráda knihy, které jsou trochu zapletené, přechody časových rovin mi nedělají problém a knize dodávají spád.
I přes většinu kladných recenzí mě osobně knížka nenadchla. Jednoduchý styl psaní, žádné velké zápletky. A fantastická Jude, která si se vším poradí sama. Číst jako svůj první kriminální příběh, budu možná nadšená, ale pomyslný žebříček už mám trochu výš. Na další díly se nechystám.
Po prvotním nadšení přišlo zklamání, kdy mi Malka začala lézt na nervy. Všichni kolem ní skákali, snažili se, mohla mít v podstatě všechno, co chtěla, ale to by musela vědět, co vlastně chce. Mikuláš jí jako jediný snad prokoukl. Aneb, když dítě má dítě.
Bohužel musím i já přiznat, že Oběť 2117 patří z mého pohledu mezi slabší případy oddělí Q. Případ kolem mladého Alexandra pro mě byl mnohem zajímavější, než zamotané osudy Asadovi rodiny. Teroristické útoky, jejich plánování atd. pro mě byli trochu nezajímavé, když budu chtít o tomto tématu číst, vyberu so k tomu příslušnou knihu.
Moje druhá knížka od Hanišové, ikdyž Rekonstrukce má celkově horší hodnocení, mně se líbila a četla určitě lépe. Celkově nemám ráda v knížkách tématiku sekt, šikany a týrání dětí. A v tomhle případě se okolo šikany točí podstatná část knihy. Osobně mi chybí víc prokreslená postava Agnes, babičky, rodinných známých. Vše se točí jenom kolem Julie, která mi se svým fňukáním ke konci už vážně lezla na nervy.
Carter je pro mě neskutečná nálož. Mám ráda trochu složitější kriminální příběhy a Chris Carter mezi mě určitě patří. Krátké kapitoly navíc udávají čtení přímo "vražedné" tempo. Čtu knihy v pořadí, jak jsou napsány, ale každá tvoří samostatný případ, lze číst i tak, jak Vám přijdou pod ruku.
První dvě knihy, které jsem si mohla půjčit v knihovně jsem četla s nadšením, pro mě tato již třetí kniha mě nějak přestala bavit. Na nějakou dobu knihy této autorky opouštím.
Knihu si koupila kamarádka, ale k jejímu přečtení neměla dostatek času, na základě recenzí jsem si knihu od ní půjčila a byla jsem nadšená. Pro mě osobně strhující příběh mladé a neskutečně statečné ženy, která se dokázala poprat se vším, co jí život postavil do cesty. Za mě jednohlasně doporučuji.
Miniera v tuto chvíli řadím mezi své nejoblíbenější autory, ubírá mu pouze fakt, že knihy jsou až nesmyslně tlusté a tudíž nepraktické na převoz v kabelce, čtečce knih jsem ještě na chuť nepřišla????.
Jednoduchý romantický příběh. Čte se sama, ale nic velkého od ní nečekejte, taková pohádka.
Chvílemi jsem se do knihy opravdu začetla, bohužel však převažovali momenty, že jsem četla jen ze setrvačnosti. Mám ráda důmyslnost vraha, ale příběh musí být trochu reálný. S počtem mrtvol kvalita knihy bohužel nestoupá.
Celkově zajímavé téma knihy, kterému na plném počtu hvězd ubírá jenom ten konec. Postavy jsou přehledné, dobře popsané. Lehce Vás Eliška vtáhne do svého života a do pátrání za rodinným tajemstvím.
Prostě paráda, sice to je už delší čas, co jsem četla první díl a nevěděla jsem, zda zvládnu navázat, ale rychle jsem se Martinem a jeho partou na stránkách knihy spřátelila. I přes počet stran není kniha nijak vleklá, doporučuji všem čtenářům kriminálních příběhů.
Za mě jedna z nejlepších knih od Mornštajnové. Dva, v první chvíli samostatné příběhy, které se v závěru spojí v jeden. Vypráví nám o životě jaký doopravdy je, jednou jsi dole, jednou nahoře. Mít blíž k této době, určitě knihu ocením ještě víc.
Po nadšení z prvního dílu už nic víc nepřišlo, mně osobně to přišlo tak nějak stejné. Žádné vtipnější zápletky se nekonaly a celkově jsem měla pocit, že to všechno už bylo v prvním díle.
Bohužel jsem četla mnohem lepší psychotrillery, kniha mi vůbec nic nedala, Sue mi byla nesympatická a s tím, jak si všechno chtěla zařídit sama mi lezla na nervy ještě víc.
Za mě bohužel nejhorší kniha od Jo Nesba, překombinovaný až neuvěřitelný děj. Velké množství postav, které splývají.
Nám se teda líbila, moc, už máme v knihovně zamluvený další díl. Čte se úplně sama, pobaví, po ukázkách na film mají ve Vaší fantazii i herci konkrétní obličeje. Nic neřešte, čtěte a smějte se, za mě osobně úvod naprosto nejlepší část.