maruschka komentáře u knih

Nejsem si jistá, jestli mě víc děsil hotel, nebo to, kam se může dostat
(za určitých okolností)
každé manželství.

7 07.02.2018

Dejte tomu dítěti najíst!

7 26.06.2017

Šachové figurky by byly skvělé, kdyby tak zásadně neignorovaly důležité události předchozích dílů. Myslela jsem si, že máme téměř celistvý obraz Finova mládí, ale najednou to vypadá, jako by Fin žil dvojí život - v jednom je nejlepší přítel Artair, ve druhém Piskoř. A ještě ke všemu jako by se ti dva snad ani neznali (což je zřejmě nesmysl). Chápu autorovu potřebu vytvořit nové silné postavy pro další knihu, ale Finova minulost už začíná být poněkud "přecpaná", a i když ho zbožňuju, doufám, že už nebude další díl (a další nejlepší přítel z minulosti). Prostě toho patosu bylo už tak nějak dost. Na druhou stranu mě zklamalo, že Marsaili a Fionnlagh nedostali skoro žádný prostor - nevadí mi otevřené konce, ale tohle byl nakousnutý a nedopovězený příběh. Jako by už na ně tak nějak nezbylo místo. Taky musím říct, že ty tři časové linie, které se až někde ve dvou třetinách vrátily k obvyklým dvěma, byly na mě trochu moc (a to nepočítám samostatnou linku, která byla otevřena Prologem). Jinak ale opět dobrý příběh. Ta hromada stížností je v porovnání s víc než třemi stovkami kvalitního textu vlastně nepodstatná :).

7 21.04.2015

Pokud jsem z Hvozdu nebyla úplně uchvácená, tak tahle série se stává mou regulérní závislostí. Autorka dokáže překvapit ve chvíli, kdy to čtenář vůbec nečeká, plus asi tisíc dalších pozitiv, ale nad vším samozřejmě ční až do nebe hláškující (a úžasná a vlastně smutná) Galadriel, která je děsivým monstrem hlavně vůči sobě. Nikdy by mě nenapadlo, že mi bude naprosto vyhovovat odsunutí hlavní mužské (chlapecké) postavy na úroveň všech dalších vedlejších postav. Stalo se a já se už teď děsím, jak po El dokážu ještě někdy takto zbožňovat hlavní hrdinku. A ještě - u tohoto dílu jsem si říkala, že nesmím zapomenout pochválit skvělý překlad! Dát rozkošná česká jména všem těm děsivým příšerám muselo dát příšerně zabrat.

6 11.08.2023

Colleen patří mezi autorky, u nichž nedokážu být úplně objektivní. I když jsem zápletku odhadla po pár stránkách, CH mě dokázala opět extrémně silně "navázat" na svoje postavy. Jako vždy jsem se s nimi jen těžko loučila. Jen jedna výtka, kterou uvádím opakovaně - její knihy by neměla číst děvčata bez zkušeností, budou mít nereálná očekávání ohledně mužů :)).

6 24.11.2021

Pro mě lepší než první díl. Moc nechápu negativní komentáře u knih JM a jí podobných - proboha, je to zavedený žánr ženské literatury! Kdo si na tomhle chce svými odpady honit ego, tak asi nebyl posledních deset let v knihkupectví (a netuší, že má na výběr spoustu dalších žánrů).

6 20.08.2021

Film i seriál miluju, ale knížka je prostě vtipnější :)

6 28.02.2021

I po několika letech na ně s láskou vzpomínám.

6 28.04.2020

Poslední výročí možná nemá na první pohled tak atraktivní zápletku jako Alice, ale po dočtení musím s radostí konstatovat, že moje pocity při "konzumaci" každé kapitoly připomínaly onu pověstnou bonboniéru. Teď se cítím dokonale sytá (ale ne přeslazená), a přitom tak nějak lehká. Liane řadím mezi mé top autorky "lehčího" žánru.

6 13.07.2017

Možná spíš 3,5. Uf. Někdy mám pocit, že byla vyhlášena soutěž o nejdivnější teenagery v YA literatuře. Knížka je napsaná fajn (když pominu tu miliardu chyb - Yoli v tomhle soupeří s CooBoo a dostává se do vedení!), ale celou dobu mi to celé přišlo takové strašně... chtěné a "americké". Navíc - vývoj postav? Libby se po třech letech vrátí mezi vrstevníky a do dvou týdnů má partu super kámošek a nej kluka (i když "poškozeného", jak jinak) ze školy? Tak asi jo, no.

6 18.06.2017

Nejkrásnější romance za... Jedna z nejkrásnějších romancí vůbec. A taky spousta napětí, několik infarktových scén a překvapivě i dost (černého) humoru. Nejsem si jistá zařazením do YA (když už, tak spíš NA) - obávám se, že to odradí čtenáře, kteří tuto literaturu nevyhledávají (čímž nechci říct, že by knížka fanynky YA/NA neuspokojila). Stručně: Dokonale promyšlený, dokonale napsaný a dokonale zakončený příběh. O hrubkách v českém překladu už nemá smysl psát, CooBoo to asi považuje za roztomilé (jnak si to nedovedu vysvětlit), ale znovu musím říct (nerada), že pokud je to tak, že šetří na dobrých redaktorech, aby mohli nakupovat podobně kvalitní tituly, tak jim to snad trochu i odpouštím.
Závěr: Naprosto strhující dechberoucí román, kde není navíc jediné slovo!
"Polib mě, Hardy!"
Jsem na cucky.

6 04.01.2016

Potřebuju šestou hvězdu! Nutně! Knížka, ke které není možné napsat výstižnou anotaci. Vždycky a každého nakonec překvapí, jsem o tom přesvědčená. Pro mě zjevení, vznáším se ve stratosféře.

6 11.05.2015

Z Coelha jsem měla vyrážku, ještě než to začalo být in, průhledně didaktické knížky s jednoznačným poselstvím mě odpuzují, ale tohle mi sedlo, i když tu byla jistá varovná znamení. Jak stárnu, tak je mi čím dál jasnější, že bychom všichni potřebovali nějaké Hnízdo, které nám občas prostě uvaří hrnek čaje.

5 23.03.2024

Hvězda dolů za nedomyšlenost (a taky místy kostrbatý jazyk a překlad - vážně to s tím zájmenem svůj nedáme?), nelogičnost a nedotaženost (ženy si nemohou pobrukovat, do školy chodí do deseti let, ale všude se válí hromady knih a mohou si neomezeně číst? A co tedy vlastně čtou? Plynové lampy, ocel, očkování - a místo papíru pergamen? A z čeho tedy jsou ty knihy? Proč je dívek vždy více než chlapců? Jak to, že pytláci loví dívky už cestou do tábora, když mají nárok na několik dnů volna po předchozím lovu? A co ta přirovnání s vystřelenou kulkou a velrybou???). Ale kniha je extrémně čtivá a tohoto tématu není nikdy dost, takže nakonec spokojenost.

5 20.10.2020

Mě má CoHo prostě dokonale omotanou kolem prstu. Kritické komentáře k této knize jí často vyčítají, že na jednu rodinu je tu nereálné množství problémů - kritikům upřímně gratuluji k "normálním" rodinám, nereálné to není ani omylem.

5 19.07.2020

Rušila mě ta "filmová předpřipravenost", ta charakterová šablonovitost (nemorální boháč, dokonalý chudák), ta záplava životních mouder. Ale, kurnik, moc dobře se to četlo, tož co už. Na dvojku těším, bo bude Benji a Ana.

5 10.08.2018

Jakýkoliv pokus o komentář by skončil příliš dlouhým plkáním, takže asi takhle: se sérií Přechod je to jako se skvělým manželem. Čím déle jsem s ním, tím víc vidím i jeho chyby, ale taky ho mám čím dál raději. A strašně se mi nechce loučit se s ním... Nu, poplakala jsem si, jak jinak.

5 06.10.2017

Nerada to přiznávám, ale jsem trochu zklamaná. Drahokamy prostě nasadily laťku hodně vysoko. I když Kerstininy postavy nelze nemilovat, příběh trochu ztratil dech. Ale možná to není úplně to nejdůležitější - číst její knížky je jako setkat se s kámoškou - vlastně nemusíme probrat nic moc důležitého, stačí, že je nám spolu pár hodin fajn. Nakonec si neodpustím (obvyklý) vzkaz pro CooBoo: Opravdu si nemůžete dovolit skutečného korektora???

5 15.05.2017

Vlastně mě vždycky vyděsí, když chlap umí pojmenovat věci a stavy a bolesti, které vnímám jako ryze ženskou záležitost. Paolo k tomu navíc nějak záhadně a dokonale přidává čistě mužský vhled. A já jsem zase přišla o kus hercny.

5 06.04.2016

Napadlo mě, že Cunninghama by měl člověk číst 3x za život: ve dvaceti, ve čtyřiceti a v šedesáti. Pokaždé ale s rizikem, že za dar hlubokého příběhu a krásného jazyka zaplatí téměř zaručenou depresí. Nesnáším kecy o tom, jak zřejmé je, že tahle knížka vznikla před Hodinami, ale nepatrný posun tam přeci jen vidím - v Hodinách už téměř zmizela manýra, to rozšafné rozhazování génia, který chrlí tři originální slovní spojení (a myšlenky) na řádku; tady jsem se občas cítila zahlcená (napsat samoúčelné v souvislosti s MC mi přijde jako rouhání, ale lepší slovo mě nenapadá). Což nic nemění na faktu, že Michael je prostě hvězda.

5 31.03.2015