Mateo67 komentáře u knih

Pokud byste dali vedle sebe anonymně deset různých knih a zamíchali do nich tři od Dvořákové, myslím, že hodně čtenářů by mělo po jejich přečtení problém je určit. U většiny autorů poznáte jejich rukopis. Dvořáková je spisovatelka mnoha tváří a hlavně svými posledními třemi vydanými knihami ( Vrány, Chirurg, Dědina) dokázala překvapit.
Sítě jsem si vychutnala. U žádné z povídek nemůžete zůstat lhostejní, ať chcete, nebo ne, postavy vás přimějí vytvořit si k nim vztah. Jaký, to už záleží na vás. Nějakou vnitřní síť, ve které jsme lapeni a nevíme, neumíme nebo nechceme z ní ven, má v sobě skrytou téměř každý z nás.
U první a druhé povídky mě mrzel přišel uspěchaný konec. Proto necelých pět hvězd.

39 29.08.2020

Prima, objevila jsem další sérii. Série mám ráda. Je to jako by se člověk po delší době vracel na místa, kde to zná a kde je mu dobře. Zároveň mě čtení postrčilo k sebevzdělání o Amiších, o kterých jsem dosud věděla velké nic. K tomu zima až praští, to si ji člověk užívá, když může kdykoliv vystrčit nos do léta. A ten rozpor mezi nádhernou obálku a brutalitou “pod obálkou”. Detektivka/thiller, který si na nic nehraje. Nemusí totiž.

39 14.08.2020

Pomalý rozjezd, ale čtenářská výzva a povedená obálka mě u čtení udržely. A někde ke konci první třetiny to ze stránky na stránku začalo a už nepustilo. Nevím, jestli je to tím, že jsem si dala na delší dobu od thrillerů pokoj, ale knihu jsem prostě slupla jako malinu, dvojice vyšetřovatelů mi byla sympatická a rodina si holt musela občas počkat. Takže pro Kaštánka ****, protože pátou dávám sobě, neboť jsem uhodla vraha (já!!:-)) a navíc docela brzy! Ale půjčím mu ji:-).

39 20.02.2020

Tato kniha byla moje dětství (společně s Dětmi z Bullerbynu a posléze verneovkami) a při jejím “znovučtení” se mi vybavila už dávno zapomenutá příhoda. Na základce jsme dostali za domácí úkol charakteristiku literární postavy. Oj, jak jen se mi nechtělo. Domluvily jsme se tedy s kamarádkou, že budeme trpět společně. Ale nešlo to ani tak. Až nás napadla spásná myšlenka, já budu popisovat Lotku a ona Luisu. Nebo to bylo naopak:-)? Každopádně učitelku jsme přelstily, a i když se naše slohovky podobaly jako vejce vejci (samozřejmě s patřičnými odlišnostmi), obě jsem dostaly jedničku. A jen tak na okraj, tato kamarádka mi zůstala dodnes.

38 16.07.2021

Běželo to jedna báseň, věta za větou, kapitola za kapitolou. Poslouchalo se to samo. Sice od prvních kapitol jsem tušila, kdo za tím vším stojí, ale na přesné “jak a proč” jsem si musela počkat. Tak dobrá zase nejsem:-). Ono totiž ani tak nejde o pátrání po vrahovi nebo o prokouknutí celé zápletky, ale spíš o pocity hlavní hrdinky a vykreslení stupňující se čiré hrůzy nejen z okolí, ale hlavně z jejího stále se zhoršující zdravotního stavu. Podařený psychologický thriller.

38 30.04.2021

Plytké, ale napínavé. Nebo spíš napínavé, ale plytké. V této knize není nic navíc než v soustředných kruzích stále stejné vyšetřování jednotlivých podezřelých, opakující se scény, stále stejné slovní obraty. Trošku málo i na tento žánr. Ale čtivá kniha každopádně byla, o tom žádná.

38 01.01.2021

Vůbec nebudu skrývat, že jsem od začátku držela pěsti vrahovi a přála si, aby svou misi stihl ukončit dřív, než ho chytnou. A nebylo to jen o pomstě a smrti, tenhle drsný chlapský svět je zaplněný i rozmanitými podobami lásky. Proto tyto příběhy tak rádi čteme - přejeme si, aby alespoň v knize zlo bylo potrestáno a dobro a láska zvítězily.

37 20.04.2024

Příjemný oddychový příběh, kde jsem si nejvíce užila kapitoly odehrávající se v Kodani. Ráda jsem blíže poznala myšlenku a životní styl hygge a pokud tak většina Dánů žije nebo se snaží žít, pak jim asi i docela závidím.
Ale na druhé straně - zas až tak závidět nemusím, protože kousek svého hygge už si vlastně pravidelně žiju. A to s knížkou v ruce a dle situace (nálady, ročního období,) se skleničkou vína, šálkem kávy, hrníčkem čaje a pro případ potřeby s hromadou svíček a měkoučkou dekou po ruce:-).

37 15.07.2023

Kniha mě moc překvapila. Mile. Začátek klasický až nudný, nic převratného, ale jak se na scéně objeví Matějka, stane se z toho jiná jízda. Obě hlavní postavy zajímavě vymyšleny a chemie, která mezi nimi od první chvíle probleskne, pak tryská z každé stránky. Milé, vtipné a ne hloupé! Nádherné slovní obraty, krásná obálka a jeden z nejzajímavějších názvů. V daném žánru špička. Konečně zase kniha od české autorky, po jejímž přečtení se nemusím vyhrabávat ze splínu, ale naopak se jen tak pro sebe usmívám.

37 25.02.2023

“Když má člověk srdce nadranc, vždycky to DOKÁŽE nějak říct. Třeba tím, že složí písničku, anonymně, smutnou lidovou písničku, která vysloví to, co jednou třeba taky pocítí jeho děti, vnukové, pravnukové. Potrestá zlo aspoň v pohádce, když je malý a slabý, aby ho mohl potrestat ve skutečnosti.” str. 228
Zdena Salivarová to dokázala.
Pro splacení mého mnoha mnohaletého čtenářského dluhu jsem si knihu koupila v bazaru. Teď půjdu a donesu ji do knihobudky. Nemůžu ji mít doma. Janu a Huga už ale vždycky budu mít v hlavě.

37 04.02.2023

WOW!
Mrazivé, svíravé a tak LIDSKÉ!

37 14.05.2022

Potřebovala jsem si “knižně” odpočinout a nemohla jsem si vybrat líp. Bylo to jako magnet, který mě k sobě přitahoval kdekoliv a kdykoliv. S Poutníkem jsem trávila cestu do práce, z práce, procházky v přírodě, vařila jsem a uklízela, odpočívala, usínala a budila se. Nobelovu cenu tomu, kdo vymyslel audioknihy! Přemýšlela jsem, co to je, že mě kniha tak přitahuje. Samozřejmě oplývá naprosto strhujícím akčním dějem okořeněným důvtipným humorem, ale jen v tom to nebylo. Pak mi to došlo. Postavy - to je to. Jasně - nedostižný Poutník alias Martin Stránský (uf! sama o sobě smrtící kombinace:-)), ale nemůžete neprožívat i osudy ostatních. Autor je vykreslil tak, že jsem kašlala na to, kdo je na straně zla a kdo dobra. Přiměl mě obdivovat nejen Šeptala, ale svým způsobem chápat i Saracéna. Prožívala jsem s každou postavou její osud a nedokázala je soudit. Prostě silně návykový a mistrně zpracovaný špionážní román (budu doufat, že i do budoucna zůstane pouze zneklidňující fikcí). Ano, nějaké nelogičnosti jsem objevila, ale co. Poutníkovi je ráda odpouštím. A Marťan získal velikého a silného konkurenta:-).

37 08.03.2022

Za zavřenými dveřmi mě dostalo, V pasti lží zklamalo. Do této knihy jsem se už proto moc pouštět nechtěla, thrillery čtu málokdy. A k tomu to relativně nižší hodnocení. A pak jsem si všimla, že kniha není označena jako thriller.
Žádný psychopat na scéně, jen běžná rodina a její kamarádi. A stačilo to. Velké rodinné drama, kterých se může kolem nás s různými obměnami odehrávat 12 do tuctu. A právě proto, že je to tak reálné, kniha na vás dopadá mnohem tíživěji než knížky výše zmíněné. Autorka nás nechce prvoplánově šokovat. Spíš nás nutí k zamyšlení. Emoce jsou tu tak hmatatelné, postavy tak skutečné, že se snažíte knihu co nejrychleji dočíst. Ale pokud nejste z kamene, jen tak před ní neutečete.

37 14.02.2022

Moje první “Dánovka” a jsem moc ráda, že jsem tohoto autora díky Databázi objevila. Určitě si čas od času přečtu nějakou další. Příjemný a vlastně i úlevný byl už jen návrat z severské drsné brutality do českého ( já vím, že slovenského:-)) prostředí a 1. část knihy, kdy se se prolíná deníková minulost s reálnou současností mě chytla svými drápky a už nepustila. Rušivě na mě působil vložený vánoční případ, ale posloužil mi pro seznámení se s partou vyšetřovatelů. Pokud bych ale již postavy znala z jiných dílů, fakt by mi to dost vadilo. Jakoby autor potřeboval “nahnat” strany. Také mě nijak neuchvátily prvoplánové “drsné chlapské” dialogy. V reálu by možná vtipně vyzněly, ale takto přeneseně z papíru fakt ne. Přesto hodnotím čtyřmi hvězdičkami, ta čtvrtá je za autentický nepřikrášlený popis života ve vězení. Ten mě dostal.

37 15.05.2021

Chytlavý a lákavý název, vydařená obálka a jako audio benefiční nahrávka spolku čtenářek Veselé poutnice pro sdružení Cesta domů, které provozuje v Praze domácí hospic. Zajímavý počin. Kniha sama si mě získala svižným tempem a především laskavým humorem a vtipem. I když vypráví o období 2. sv. války a krušných událostech, kterými si museli hrdinové projít a prožít, nepadá na vás tíseň a sklíčenost, i když události nijak nezlehčuje. Vlastně je to umění podat období války mile a laskavě a přitom uvěřitelně.

37 01.05.2021

Jsem unesená! Film jsem neviděla a tak jsem si vůbec nedokázala představit, co všechno by mohlo být na tolika stránkách napsáno, když přece jde celou dobu sama a naprostou divočinou. To asi bude nuda... Omyl, velký omyl! První přečtená kniha v tomto roce a hned taková! Přes všechnu tu samotu zaplněná tolika víc jak zajímavými postavami, čtená s atlasem v ruce a hlavně od začátku do konce rezonující poselstvím, že pokud to nevzdáš, z každé nesnáze se najde cesta, jen je třeba najít tu pravou. Skláním se nad vnitřní silou Cheryl a všem doporučuji k přečtení, jen těch “návratů” do minulosti zde mohlo být míň.

Kniha o hokeji? To rozhodně ne. Hokej je zde jedna z výborně zvolených kulis. Ledová, tvrdá, drsná, nesmiřitelná. A taková je i kniha. A pak les. Hluboký, tmavý, nebezpečný, skrývající tajemství. A zde žijí lidé, chtějí žít, musí žít. A ať chtějí, nebo ne, zasahuje to do jejich životů a mění je. Mnoho stran přečtěte, než se vám podaří najít pod ledovou krustou něco hřejivého, lidského. Ale jakmile vyklouzne aspoň malý kousek, rychle nabývá na síle, zahřívá a hřeje. Naštěstí i vás. Však už taky bylo načase.

37 01.05.2020

Ještě se mi nestalo, aby mi většina komentářů šla tak od srdce. Nemám vlastně vůbec potřebu cokoli dodávat. Naopak. Komentáře by vydaly na další díl. Podivný neklid, který jsem z knihy cítila, mě nutil číst dál a dál. Kniha má po celou dobu svůj pravidelný vlastní rytmus, který udrží až do úplného závěru, takže strhující vyústění se bohužel/bohudík nekoná. Celkově je to příběh tak emotivní, hluboký a temný, až je nepochopitelný.

37 15.02.2020

Zajímavá zápletka, postavy, jejichž charaktery několikrát vyhodnotíte, aby se v další kapitole posunuly úplně jinam. Čtenář si není vůbec jistý, komu věřit a komu ne.

37 06.06.2019

“Až uvidíš moře to sice není, kniha je útlejší, takže i příběh není tak mnohovrstevnatý. Ovšem zasazení do poválečné doby Beskyd, námět partyzánského boje, dopad jeho sporného působení na obyčejné lidi a především ukázka schopnosti mnohých v každé době přežít a urvat si, co jde, vyneslo u mě plných pět hvězd. Kdo byl vlastně horší? Nacisté se svými psy nebo nemorální pokřivené figury měnící se během pár měsíců na psy komunistické?

36 26.10.2024