Maud22 komentáře u knih
(SPOILER) Z pohledu návštěvníka města, v němž je metro, jsem považovala tento dopravní prostředek (když tedy pominu noční hodiny) v podstatě za záchranu. Když se ve velkoměstě ztratíte, ve chvíli, kdy najdete metro, jste zachráněni, neboť se zorientujete. Moskevské metro znám. Ale tady je koncept metra jako útočiště přeživších lidí. Na povrchu je radioaktivita a slunce všechno spálí, takže tam se žít nedá. Tedy alespoň lidé tam bez speciálních obleků nevydrží, leč jiné formy života, zpravidla zmutované, ano. Jednotlivé stanice moskevského metra mají svá lidská společenství, sousední stanice spolupracují nebo si jdou po krku. Utvářejí se aliance, okruh ovládá Hanza - obchodníci, vše protíná rudá trasa - stoupenci komunismu a jeho ideálů. Část je v područí Říše, už čtvrté v pořadí, no fašisti jsou všude. Prostě sociální vzorek na malé ploše. Hlavní hrdina je sirotek zachráněný před krysami, jejichž nápor zlikvidoval celou stanici. Dostane zvláštní úkol a k tomu, aby ho splnil, musí dorazit do jiné stanice. To, co by kdysi vlak zvládl během hodiny i za cenu několika přestupů, je mise na několik dní, kdy v tunelech číhá neznámé nehmotné nebezpečí a naprostá tma.
Zpočátku mi to přišlo jako zdlouhavé (znáte to, široká ruská duše a vzdálenosti na mnoho verst), ale je fakt, že postapokalyptické metro je velmi různorodé, jednotlivé stanice s jejich obyvateli dobře vykreslené, vše zároveň obestírá tajemství, každý má svůj mýtus a své historky a i cesta může být cíl. Tím cílem je poznání mladého hrdiny, jež však přichází pozdě. Knihu doplňují 2 plánky moskevského metra, současného i postapo..., tak jsem díky nim putovala metrem s Arťomem.
Tak tentokrát čeká naše hrdiny vpravdě vojenský úkol. Dostat se na planetu Ereškigal, kde adadové zaměstnávají spoustu dělníků různých mimozemských ras na stavbě vesmírných lodí pro enlily, infiltrovat mezi dělníky, dostat se k lodím a zabavit je ve prospěch vojenských sil, které se soustřeďují na planetě, o jejíž souřadnice šlo v minulém díle. Takže dobrodružství jako hrom a do toho se řeší i vztahy (mám neodbytný pocit, že Aga žárlí, a taky není kulšeš jako kulšeš), vtípky střídají narážky, takže jsem se chechtala nahlas. Nikdy bych neřekla, že se do space opery dostanou i odbory, ale pro Františka Kotletu není nic nemožné. :-) Jo, a možná bych se přimlouvala, za nějaký díl navíc, takový obrázkový rejstřík mimozemských druhů, domnívám se, že by mohl být docela tlustý!
Před šesti lety jedni z nejlépe placených žoldáků sedí v baru, bez práce. Přemýšlejí, jestli se dát k popelářům. Prostě pokles na úplné dno, teda ne, úplné dno je práce burzovního makléře... :-) Komando se dává znova dohromady, aby splnilo zakázku za hodně peněz, ale poněkud specifickou, neboť zavání okultismem a magií. A pak už nastane šílená jízda plná zvratů, naděje, zoufalství, šílenství a bolesti. Jízda Peklem. Myšlenky jednotlivých protagonistů, které se jim honí hlavou a které absolutně nereflektují jejich skutečné jednání, jsou odlišeny kurzívou a jsou značně sebeironizující. To se mi moc líbilo, ta póza a ta skutečná dřeň. Pozor spoiler - Lucifer je údajně mrtvý. Je to fakt peklo.
"... možná by nám ani nevěřila, že makáme pro drůbežářský holding, i když my Češi jsme v tom měli tradici." Posádka Kraksny letí na Planetu tisíce světel splnit další úkol pro Aštara z rasy připomínající velké slepice. Na konec se z toho stane úplně jiný úkol a vyniknou i další postavy jako profesorka Danka a Guiseppe. Ruská agentka a bývalá milenka obou protagonistů Nataša zmákne Moravce i Gerasima, ale na Guiseppeho si nepřijde ("ach můj kapitáne!"), velmi vtipná scéna. Rudý vrabčák splní svou misi, leč nevyzpytatelná Aga a Amanda vše zamotají a nám nezbývá než se těšit na další díl slíbený na jaře kvapem se blížícího nového roku. :-)
Tak jestli tohle je prvotina, tak je to ale velice slibný start. Povídky jsou čtivé, napínavé, plné příslibu tajemství. Sbírka je pestrá, neboť tematicky sahá po sci-fi i fantasy. Ožívají tu příběhy, jež se vážou k podivným místům, zážitkům, duchům i démonům. Dávají prostor postavám, jejich pocitům, prožitkům i proviněním. Pointy jsou leckdy potměšilé, nejsou prvoplánové. Čtení mě chytlo od první povídky a musím zmínit, že je to pěkně napsáno s využitím popisů a líčení tak akorát a přitom barvitě, má to tu správnou atmosféru. Pokud autorka něco dalšího napíše, rozhodně se nebudu bát po tom sáhnout. Opět jsem se přesvědčila, že z produkce Golden Dog jdou dobré věci.
Jak už sám název napovídá, tentokrát to nebude procházka růžovou zahradou, nicméně odpadní stoky vystřídají bažiny. Díl je převážně věnován kapitánu Bouchačovi. Je to správný týpek každým coulem, dokonce i Aga má o něj starost, přestože je pro ni stále "maso", a lodní AI Gertruda kvůli němu i lže. Boj na povrchu i ve vesmíru je situován u planety Tara, kdysi sídlu vyspělé civilizace, jež se sama zničila. Příznačně vyšla z bažin, kterých je planeta plná, a do bažin se i vrátila. Když Moravec pochopí, že osvobození Země není tak úplně nadosah, rozhodne se jít svou cestou. A jeho věrná posádka ho následuje, teda ne celá. Závěr je srdcervoucí, podezřívám autora, že nám některým to dělá schválně, se sadistickým potěšením potýrá čtenáře. Jsem zvědavá, jak předposlední díl uchopí Kristýna Sněgoňová. Má vyjít na podzim, takže Banik, p...o.
Kdo čeká klasickou akci Františka Kotlety plnou krve, hlášek a sexu, tak si musí uvědomit, že Sudetenland je z pera nikoliv Františka Kotlety, ale Leoše Kyši. Což neznamená, že by výše jmenované atributy nebyly přítomny. Jsou, ale jaksi jinak. Všechno se to nese v duchu reportáže hlavního hrdiny novináře Lichkeho na Bruntálsku v předvolebním kvasu po sametové revoluci. Vře to tu mezi Němci a Čechy, Cikány a Skinheady. Někdo stojí za tím, že se rozdmýchávají staré spory a roste nenávist. Jsme totiž v alternativní historii, kdy k odsunu Němců z pohraničí po porážce Hitlera tak úplně nedošlo. Jakoby detektivní příběh však odráží staré viny, staré křivdy a starou nenávist a veškerá zjednodušení, jichž jsme my lidé schopni. Bestie stále lační po krvi a čekají na příležitost a bude to tak vždy. "Problém byl, že na každé straně budou ti, kteří budou páchat stejné zločiny jako jejich předkové prostě proto, že budou chtít pokračovat ve starých válkách, protože cítí jakousi křivdu za to, že skončily dřív, než se v nich mohli vyznamenat." Není to veselé čtení, ačkoliv je odlehčeno hláškami ("Kuřáci nám prohráli válku. A Židi, " dodala přesvědčeně. Což o to, Židi byli klasika, ale od kuřáků bych takovou zákeřnost nečekal.). Ale hlavně, není to o tom, co jsme si navzájem udělali - před válkou, po válce, není to o tom, kdo se provinil víc a kdo si za co mohl, ale o tom, že lidé se nemění a obětem už nepomůže, že je někdo spočítá...
Příběh kapitána Kornelia Báthoryho, udatného turkobijce, v této knize započíná. Všechny ty cesty a dobrodružství spustí přepadení rodné tvrze, kterou po letech Kornelius navštívil, aby se zúčastnil pohřbu otce. Jeho předcházející život je rovněž pohnutý, ale až tady všecko začíná. Korneliův syn, vychovávaný dědečkem, se mu odcizil (není divu, když ho Kornelius svému otci nechal na krku, ovšem to má také své příčiny) a když už k sobě nacházejí cestu, tak je unesen tureckými oddíly. V pozadí je msta z turecké strany. Dějová linka je poměrně jasná. Skočíme rovnou do děje a s malými ohlédnutími odkrýváme pozadí událostí. Je to ten způsob vypravování, kdy s hrdinou strádáte, zdánlivě odpočíváte a opět čelíte různému protivenství. I troška magie je tu přimíchána a množství krve, vnitřností a zápach lidských i zvířecích mrtvol. Zároveň se pak pustíme po stopách Turků a žádný happy end se nekoná. Naštěstí! Jinak by tam nebylo pokračování, na které se fakt těším.
Od začátku tušíme, že přichází konec lidstva. Hlavní hrdina je sympatický týpek, trochu obézní, se špatným životním stylem, což humorně glosuje. Z výšin obratného tradera ho sice srazil pád franku, ale postupně se zase dostává nahoru. Ve světě to jde k lepšímu, uzavírá se mír, chrání se životní prostředí. Avšak kolem se dějí podivnosti - lidé z ničeho nic zpívají v metru nebo v nočním klubu (třeba Náměšť a Modlitbu), Jágr se oženil a na zdech se objevují nápisy adorující Matku... Jen málo lidí neví, kdo je Matka, a náš hrdina patří mezi ně a marně se to snaží zjistit. Nepřirozené chování lidí se stupňuje a šíří jako nákaza. Odolní jedinci končí v nápravných táborech. Svižně napsaná kniha s vtipnými hláškami na konec není žádná humoristická záležitost. Doufám, že autora Matka neoslovila a má holt jen děsivé sny!
Ke knize jsem se dostala oklikou. Jelikož mě zaujala kniha povídek O krok před peklem a následně Slepý hon jako samostatný román a úvodní díl nové série Pád do reality, usoudila jsem, že je třeba vrátit se ke kořenům. Takže úvodní díl Magie pro každého byla jasná volba. Hlavní postavy jsou pořádně podivné a ulítlé. Prostě superantihrdinové. Nelze je nemilovat. Pochechtávala jsem se při čtení, veškerá klišé jsou tu postavena na hlavu. Situace, z nichž se každý normální člověk snaží dostat, si Felix, Walter, Vincenc a Klaudie užívají a patřičně komentují. A kdo s čím zachází, s tím také schází, a o magii to platí dvojnásob.
Michal Sirotek je pro mě nový autor, ale nakladatelství Golden Dog Martina Štefka je zárukou kvality, takže jsem se rozhodla, že to vyzkouším. No rozhodně nelituji. Zresetuj mě je svižná napínavá cyberpunková detektivka. Ústřední motivem je samozřejmě pátrání, a to po sadistickém a jak vzápětí zjistíme nejspíš sériovém vrahu. Mimo tuto hlavní linku se rozbíhají pátrání v rámci jiných případů, které spolu zdánlivě nesouvisejí. Tím pádem je ve hře více postav, z nichž každá dostane patřičný prostor, abychom nahlédli do její minulosti, do traumat nebo problémů osobního života. Praha roku 2069 je prostředí ne až tak vzdálené budoucnosti, kde pořád platí, že peníze jsou až v první řadě, a společnost ovládají dílem korporace a dílem gangy. Svou roli tu mají i technologická vylepšení nejen strojů, ale i lidí. Když jednotlivé dílky skládačky do sebe zapadnou a nám už je jasné, kdo je vrah, tak nás čeká ještě jedno překvapení. Líbilo se mi to hodně a sahám po další knize autora!
To takhle jednou začnete číst zábavnou duchařsko-detektivní trilogii a děj se zajímavými hrdiny a hrdinkami vás pohltí díky jejich zvláštním schopnostem jako záhrobí. A taky se začnete víc bát. Ale jak už to chodí, bát se máme víc živých než mrtvých... A už není cesty zpátky, hltáte kapitolu za kapitolou, bojíte se přízraků, démonů a zlých tvorů, přičemž vodní příšerka je jen předkrm toho, co přijde. A nejvíc se bojíte o ně, o rodinu Benedikta Klausnera, pojišťováka a nekromanta. Je to prostě pecka, doporučuji!
(SPOILER) Nejsem chlap, a tak si netroufnu říct, jestli to sedí, ale jsou tu komentáře i recenze mužů, již se vyjadřují pochvalně. Avšak příběh stárnoucího Johanese otvírá témata, která jsou mi blízká i tak. Hodně s tím souzním a rozumím všem těm myšlenkovým pochodům. Ačkoliv dveře metalu se přede mnou otevřely teprve před čtyřmi roky a já nahlédla a byla jsem lapena, docela se orientuju, ale nejen v kapelách a písních, ale hlavně v tom, co tahle hudba dokáže s člověkem udělat. Jak nabíjí energií a naopak pomáhá vybít emoce - smutek, nas...nost, nenávist, lítost, jak vyzvedá k výšinám a proudí celým tělem. Nedivím se hlavnímu hrdinovi, že obnovení dávné klukovské kapely mu pomáhá přežít ubíjející stereotyp práce a hospody a jeho životní prohry. Aniž bych chtěla moralizovat, jsem si dobře vědoma, že každá generace volá: "O tempora! O mores!" a s odsuzujícím výrazem ve tváři dodává: "To za našich mladých let nebývalo, tehdy...", doplňte si sami. A přesně takto bude jednou vrtět hlavou nynější mladá generace, až zestárne. Chápu, jak Johanes opatrně našlapuje kolem odrzlé pubertální dcery Žofie, kterou má po rozvodu ve střídavé péči, aby se jí nedotkl, aby ji neztratil, jak žvýká její názory, z nichž některé nejsou vůbec špatné, a hlavně, jak ji má rád. Necelý rok jeho života nás provede jeho minulostí - dětstvím poznamenaným ztrátou sestry, s níž se rodiče těžko vyrovnávali a on se zase musel vyrovnat s tím, že zůstane ve stínu té fajn holky, i když už není mezi nimi. Provede nás jeho nepovedeným manželstvím a dalšími pokusy o existenci a fungování. Vystřídá mnoho zaměstnání a ve chvíli, kdy jako vyklízeč baráků a domácností narazí na elektrickou kytaru, znova se mu připomenou ty krásné časy, kdy s kluky založili kapelu. Ty kluky taky semlel čas, ale jdou do toho znova. Znovuzrození kapely je impuls pro všechny. A je úplně jedno, že už nejsou Těžcí bozi (Heavy Gods), ale Těžké duše (Heavy Souls). Tímto děkuji svému osobnímu ďáblovi našeptavači, protože nebýt jeho, těžko bych se k této skvělé, vtipné, na korektnost kašlající a až bolestně ze života čerpající knize dostala. Autorka má můj upřímný obdiv!
(SPOILER) Je to Kotletovka z trochu jiného soudku. Taková menší apokalypsa, prokleté rodové dědictví, boj dobra se zlem, kde však není jen černá a bílá, a vše válcuje rudá noc. Jak složité dokážou být vztahy mezi rodiči a dětmi víme, o to složitější mohou být mezi lidmi a démony a jejich potomky. Andrea a Filip o tom vědí své. A co začíná jako vymítání a lovení démonů končí velkolepou bitvou o moc mezi démony samotnými. Ovšem nutno dodat, Lucifera jen tak někdo nepřečůrá. Dostane se nám vrchovatě všeho, na co jsme u autora zvyklí, ať už se to týká takových komodit jako krev, vnitřnosti, sex v rozličných podobách a za nezvyklým účelem, akce i vtipné glosy. Když na tuhle hru přistoupíte, budete se dobře bavit. Tak jen doufám, že brána pekel zůstane ještě nějakou dobu zavřená, alespoň dokud bude dost Alpy. :-)
Na konci vesmíru se nachází cíl další mise naší posádky. Cestou se zastaví na planetě jménem Vlnolam, jednak aby nakoupili zásoby a jednak aby našli trochu rozptýlení při půlročním putování. Gerasim zde narazí na hrůzný nález - nějaký plagiátor tvoří komiks nápadně podobný dobrodružstvím kapitána Moravce, alias kapitána Bouchače a poručíka Gerasima alias lorda Mrdáka... Sešity kolují po celém vesmíru a jsou údajně velmi žádané. Gerasim je zdrcen. Dokud nedorazí na konec vesmíru, je to bžunda. Pak ale jde do tuhého a Fifinka na tom má, ač pes, lví podíl... ("Přesto je trochu zaskočilo, když se proti nim vyřítili dva zkrvavení naháči a dvě ženy, přičemž jedné štěkalo tričko."). Posádka Kraksny však prokáže svou užitečnost. :-) Tuhle báječnou šílenou jízdu jsem slupla jako malinu. U všech kulšešů, kde je další díl?! :-)
Kapitán Báthory si projde tureckým otroctvím, stane se galejníkem. Osud tomu chce, že se dostane k tureckému vzdělanci, dervišovi, imámovi a dost obstojnému bojovníkovi Čelebimu. A s ním podnikne dobrodružnou výpravu, kdy jsou chvíli honci a chvíli štvanci. Objeví se další postavy, s některými se rozloučíme, prostě je pan Červeňák, jak už to chodí, nechá umřít. Tak dobře se to četlo, jelikož pan Červeňák je vypravěč s velkým V. Bavilo mě, jak popisuje realitu, která rozhodně není tak voňavá jako v romantických filmech typu plášť a dýka. A schválně si to kupuju v originále, neboť ta slovenština v jeho podání je tak šťavnatá!
Zatímco samoučící bojový program Gertruda prorokuje destrukci lodě za velení kapitána Bouchače s pravděpodobností až 99%, ten se nedá odradit, neboť čest mu velí vyrazit na záchranou akci. Ano, vypadá to, že ještěřice Aga byla unesena. Krasna s Gerasimem a Vodičkou se vydává najít Amandu a kapitán Moravec letí ve vytuněném modulu Jednorožec hledat Agu. Pátrání ho zavede na Ocelovou planetu, kde se setká s Natašou a osud (ztělesněný mafií a Gildou hledačů a majitelem "gladiátorské" arény) ho svede i s Agou. Aga je nucena řešit dilema, zda zachránit Moravcův život, aby jej následně mohla zabít, nebo jej zabít rovnou a získat cennou sošku. Dilema má překvapivé řešení. Space opera pokračuje v rychlém tempu, dobrodružství a dějové zvraty nás nenechají oddechnout. Je to psáno v mém oblíbeném stylu, kdy jde o smrtelně vážné věci a přitom je to vtipné a zároveň to nepostrádá patos, na každém kroku lehce shazovaný. Jo, to chci! A chci další pokračování, obzvlášť, když je naznačeno, že na palubě Kraksny už nebude nic jako dřív. :-)
Upíři to nevzdávají a bojují dál za osvobození Země a lidstva. Ještě že jsou jejich organismy tak odolné a že se jim vše regeneruje a všechno dorůstá. A když říkám všechno, tak myslím všechno! :-) No tak, troška testosteronu nikomu neublíží. Jan Bezzemek perlí (obzvlášť variace na africkou faunu jsou vtipné), ale nejde citovat, jelikož by mi zřejmě moderátor komentář vypípal. Úplně. Můj oblíbený Gerhard dost trpí, nejvíc asi, když ho nutí hrát dračí doupě a kropit upíra svěcenou vodou. Ale my už všichni víme, co na upíra platí... Hm, spíš je třeba vědět, co platí na ty ostatní z..y.
Antologie umožňují setkání s autory, které čtenář více nebo méně zná, nebo nezná vůbec. Tahle smečka je složena z různorodých plemen a dohromady tvoří parádní knihu. Povídky, jejichž společným jmenovatelem je pes v mnoha podobách, jsou dílem strašidelné, dílem smutné, řeší lidské vztahy, bolesti a touhy a dokážou vyvolat neklidné spaní (že, Madlo?) nebo úsměv na tváři. Pejsci jsou tu opravdu různých ras - třeba mops, retrívr, čivava, labrador..., ale rovněž psi přízrační, démoničtí, pekelní. Je třeba zmínit i parádní obálku, ořízku s hřbitovním motivem a ilustrace Pavla Pavelky. Úplně top je ilustrace u povídky Michala Březiny Zpráva z Jirmanova, směju se ještě teď. Každopádně mohu tento zdařilý počin nakladatelství Martin Štefko - Golden Dog jen a jen doporučit!
Povídky, jejichž hlavní postavou je pistolník Callahan, dříve šerif, nyní lovec hlav, využívají schémata westernu, až na to, že hlavní hrdina není až tak úplně kladný hrdina a o jeho morálně volních vlastnostech bychom mohli diskutovat. Nepochybně je to však po čertech dobrý střelec a svoje řemeslo - vystopování a likvidace vyvrhelů - ovládá velmi dobře. Základním hybatelem je pro něj odměna a zisk a také pud sebezáchovy, takže žádný hrdina bez bázně a hany. Celé je to šmrcnuté magií a místními mýty. Jo a setkáme se tu i s profláklými hrdiny Divokého západu. Musím říct, že moje zafixované podoby těch dvou pokrevních bratří doznaly značné újmy! Směju se ještě teď... :-)