MaxQ komentáře u knih

Trochu jsem se bál, že to bude další jakože Kulhánek, ale musím uznat, že Kopřiva má svůj styl. Postav bylo tak akorát, abych se v nich neztratil, humor odpovídající stylu knihy taky nechyběl, snad jen ten konec mi neseděl. Ale to je asi otázka vkusu.

Jinak teda nevím proč, ale po každém odložení knihy jsem měl nutkání jít si umýt ruce.

5 24.05.2023

Koumské údolí na Zeměploše. Na naší Zemi by to mohlo být třeba Kosovo pole, Kresčak, Bílá hora, Stalingrad a plno dalších, kde se odehrály velké bitvy, jejichž výsledek poznamenal další vývoj národů na staletí. A zatímco u nás se mydlili zásadně lidé mezi sebou, v Koumském údolí bojovali trpaslíci s troly. A protože se blíží výročí a protože hodně trolům a trpaslíkům straší tato dávno skončená bitva pořád v hlavě, začíná v Ankh-Morporku pořádné dusno. Kde my jsme toto už zažili?

5 06.04.2023

Humorný příběh obsahující skvělé antiválečné myšlenky. Jako absolvent základní vojenské služby mohu potvrdit, že absurdity v knize uvedené, jsou společné zřejmě všem armádám světa.
A na závěr citát, se kterým nelze než souhlasit: "Nepřítelem nejsou muži, ženy, staří a dokonce ani mrtví. Byli to jen hloupí lide všeho druhu. A nikdo neměl být právo hloupý."

5 24.10.2022

A nyní se přesvědčíme, zda je přítomen humor. Ano, je tam, vážení přátelé, k tomu rodinka povedených upírů, uražená Bábi, spousta kousků lidských těl poskládaných do jednoho, nějaké to poučení k zamyšlení a jako bonus bájný Fénix. Na vrcholná díla pana Pratchetta to úplně nemá, ale rozhodně stojí za několik přečtení.

5 16.08.2021

Na začátku jsem byl nadšený. V polovině přišlo mírné vystřízlivění, ale konec opět nadstandardní. Co mi vadilo? Asi příliš mnoho úvah na úkor akce. Když už tam takový tajemný prostor je, proč se tam jde za celou knihu jenom dvakrát? Ale za přečtení určitě stojí.

5 08.06.2021

Připomněl jsem si po letech. Mám vydání z roku 1942 a stará čeština, dobové ilustrace, zajímavý sci-fi námět, bezprostředně navazující na Julesa Verna - prostě paráda.

5 07.02.2020

I druhý díl prostě oddychovka par excellence. Běží stejně zběsile jako první a možná poslední čtvrtina knihy se dá brát jako volnější. Ale po té brutální jízdě si to čtenář rád užije. A jeden kousek suchého humoru na ukázku:

Za rohem jsem se přehoupl přes zátaras, a dav čumilů se rozprchl do stran - panika mi docela nahrávala, ale s kulometem přes rameno, zakrváceným mečem po boku a dvěma pistolemi v rukou se mi do pražského ruchu zapadnout nepodařilo.

5 15.10.2019

Panu Kmentovi děkuji za nový pohled na Babiše. Pravda, není to kriminální kmotr typu Krejčíře, Janouška, Rittiga, Nováka a ostatních. Nicméně myslet si, že šel do politiky, aby tuto zemi změnil k lepšímu, je naivní. Jo, možná přitom, jak bude dál budovat svoje agroimpérium, prosadí sem tam nějaký zákon pro obyčejné lidi. Ovšem pouze jako vedlejší efekt.

5 19.12.2018

Rád se připojím ke zdejším nadšeným recenzím. V 80 letech jsem začínal koketovat s počítači, byť za totáče ve velmi omezených možnostech. Každopádně jsem většinu titulů dohnal v letech devadesátých, samozřejmě včetně filmů a muziky. Takže tato kniha mi opravdu připomněla mé mládí. Čte se perfektně, těžko se od ní odtrhává. A byť v sobě nenese žádnou velkou myšlenku, tak dokáže skvěle pobavit. A to není málo.

5 14.11.2017

Další z mnoha knih líčící neuvěřitelně šokující a brutální podmínky v ruských gulazích. Toto téma mě vždy fascinovalo, už od doby, kdy jsem přečetl Jeden den Ivana Děnisoviče, po němž následovalo Souostroví Gulag, Gulag od Anne Aplebaum a další a další.
I tento příběh je plný beznaděje, zoufalství, absurdit, ale i soucitu a štěstí. Člověk se mu zdráhá uvěřit. A můžeme jenom doufat, že patří navždy do historie.

5 11.09.2017

Velmi zajímavá kniha, zvláště přesah do našeho světa. Nicméně Smrť je opravdu sekáč. A i když toto téma nemusí někomu sednout, přidám zde pár citátů, aby bylo jasné, jak dobrá je to kniha:

Nutnost této události cítí dokonce i... městští lidé, kteří mají s přírodními cykly a přírodou společné jen to, že svým volvem kdysi přejeli ovci.

...jako člověk, který se snaží naprogramovat videorekordér podle návodu, jejž přeložil z japonštiny do holandštiny korejský pěstitel rýže... tápal Rumpál Žička dál.

Starší pAsák dokázal udělat s konverzací totéž co hustý sirup s kolečkami v hodinách.

"Jediné, co to dokáže, je potulovat se kolem a požírat věci," odpověděl pohrdlivě děkan.
"Hoďte na to špičatý klobouk," ohrnul arcikancléř rty, "a můžete to prohlásit za člena fakulty."

5 10.01.2017

Kniha přímo přetéká autorovou fantazií. Děj pádí kupředu jako rozběhnutá bedna s nožičkama a na cestu mu září humor s velkým H, který už jen tak jen tak v knížkách nenajdete.

5 07.07.2016

Dokonalá anatomie atentátu. Zajímavá je britská linka i se závěrečnou pointou. Finále jsem dočítal v trolejbusu a přemýšlel, jestli nedojedu na konečnou. No ne.... ale moc nechybělo.

5 26.01.2016

Tady musím souhlasit s anotací knihy - tolik fantastických a absurdních nápadů v jedné knížce jsem už hodně dlouho nečetl. Vůbec bych se nedivili, kdyby se touto knihou nechali inspirovat tvůrci Futuramy, Červeného trpaslíka, ale třeba i trochu Douglas Adams se svým Stopařovým průvodcem. Škoda, že ty pro mě nejslabší povídky, jsou ty nejdelší.
-
"Satan je to, čemu v Bohu rozumíme nejméně."
-
"Dosavadní pozorování nás učí, že milionkrát lidé kopali brambory, nelze však vyloučit, že v jednom z miliardy případů tomu bude naopak a brambory budou kopat lidi."
-
"Na hlídce jsem dostal chuť na nějaké maso, vzal jsem si z chladničky kousek mrazeného telecího.Je mi divné, že v tom telecím bylo tolik broků, odkdypak se telata střílejí z brokovnice? ... Bratranec Bruno tvrdí, že to nebyla chladnička, nýbrž hibernátor, z legrace prý vyměnil tabulky. A že to nebyly broky, nýbrž růženec."

5 30.01.2013

Po letech jse se vrátil k této knize a musím říct, že je stále tak dobrá, jak jsem si ji z mládí pamatoval. Popisy válcového světa se svou specifickou fyzikou jsou dechberoucí. Stačí zapojit představivost.

5 22.12.2012

Trochu jsem se bál, že kniha, která končí rokem 2014, už nebude mnoho říkat k aktuálním událostem. Opak je pravdou. Pokud chce člověk pochopit Rusko a Putina a zvěrstva, která ve světě páchají, je tato kniha nezbytná. A možná místo dalších slov pár citátů:

"Země, která nerespektuje práva svých vlastních lidí, nebude respektovat ani práva svých sousedů."

"Je snadné cynicky konstatovat, že několik set nevinně zabitých ze strany vlády je lepší než 700 mrtvých rukou teroristů. Tato matematika je nenapadnutelná, a to i ve zpětném pohledu. Neexistuje žádný způsob, jak zjistit, co by se stalo v alternativním vesmíru, kde by jednání pokračovala. Putinův režim neměl k lidskému životu o nic větší úctu než teroristé což vláda podle všeho chtěla dát najevo."

"Diktatury cítí perverzní potřebu dodržovat protokol, pořádat volby a soudní procesy přesto, že jejich výsledky jsou dány předem. Svobodný svět tyto šarády často odměňuje ochotným potlačením vlastní nevěřícnosti. Rusko předstírá, že má volby a soudnictví; svobodný svět předstírá spolu s ním."

"Beslan. Představte si nekonečné řady hrobů, z nichž každý má stejné datum úmrtí: 3. září 2004, 3. září 2004, 3. září 2004, a to více než 330krát. Nekonečné řady s daty narození v devadesátých letech i po roce 2000. Byl to nejbolestnější den mého života."

"Měl jsem obavy z jídla, takže bylo vyloučeno konzumovat cokoliv od zaměstnanců. Stejně tak jsem nelétal Aeroflotem, pokud jsem měl na vybranou, a když už jsem musel, přinesl jsem si své vlastní jídlo a pití. Paranoia už dávno přestala být pro lidi v opozici zastaralý koncept."

"Jak jsem v červenci 2007 napsal v listu Wall Street Journal, pokud opravdu chcete pochopit Putinův režim do hloubky, musíte jít do knihkupectví. Nekupovat díla Karla Marxe ani Adama Smithe. Nic od Montesquieua nebo Machiavelliho, přestože autor, jehož hledáte, je italského původu. Přeskočte pro tuto chvíli Mussoliniho La doctrine du fascisme (Fašistickou doktrínu) - ale zapamatujte si ji na později... a celou politologii. Přejděte přímo do oddělení beletrie a odneste si domů vše, co můžete najít od Maria Puza. Nejlepší je začít trilogií Kmotr, ale nevynechte ani knihy Poslední kmotr, Omerta a Sicilián."

"Argument o Putinově popularitě slyším pořád dokola. To jako vážně? Tak proč strávil tolik času a úsilí ovládnutím médií, likvidací soupeřů a vytvářením složitého systému falšování voleb? Pokud je Putin tak populární, proč neumožní svobodné a spravedlivé volby a svobodná média? V autokracii postrádá samotná definice obliby a popularity demokratického vůdce platnost. Pokud je ve městě pouze jedna restaurace a na jídelním lístku má pouze jedno jídlo, přičemž žádná jiná restaurace nesmí otevřít, je oblíbená?"

"Zlo je s námi od počátku času a nikam nezmizí. Díky technologiím je naopak velmi blízko. V současné době jsou dostupné prostředky k vytváření hrůz ještě vražednější než kdykoliv předtím. Tvrdím, že je nezbytné zlu věřit. Měli bychom studovat, co říkají a píšou zlí lidé, a brát je za slovo. Adolf Hitler oznámil světu své touhy v Mein Kampfu a ve svých projevech zcela přesně, ale svět zpočátku odmítal brát jeho tvrzení vážně, považoval je za politické chvástání."

"Nebaví mě poslouchat lehkovážná srovnávání NSA a dalších západních špionážních nebo silových organizací s brutálními režimy vnitřní bezpečnosti v SSSR a NDR. NSA je v porovnání se Stasi něco jako špatný hotel v porovnání s vězením s maximální ostrahou. Charakter vlády neurčuje to, jak nakládá s daty, ale jak nakládá s lidmi."

"Každá miliarda dolarů utracená za budování škol, vzdělávání učitelů a připojení izolovaných ke zbytku světa ušetří deset miliard dolarů za následné války s dalšími generacemi hladových, rozhněvaných mladých mužů náchylných podlehnout propagandě proti modernosti, protože jim tato modernost nic nepřinesla."

"Aby diktatury přežily, musí šířit strach, a proto nesnesou posměch. Na rozdíl od většiny pozorovatelů Putin se zvířecím instinktem diktátora ihned rozpoznal závažnost této hrozby. Výsledkem byly dva roky ve vězení za patnáctiminutové vystoupení."

Kniha zajímavá formou i obsahem. Formou jde o tlustou bichli, ale jen na první pohled. Papír je tlustý avšak většinu stránek zabírají fotografie a dobové články. Vyprávění Jany Brejchové (tučný font) je doplněno vzpomínkami její dcery Terezy (normální font), což je místy matoucí, než si na to člověk zvykne. Ale samotné vzpomínky jsou autentické a většinu faktů jsem neznal. Vlastně jsem si ani neuvědomoval, jaká musela být Brejchová ve své době superstar. Já ji poznal až v 80. letech a to už hrála spíše starší paní. Všechna čest.

4 01.02.2024

Pokud by se dalo o nějaké knize říct, že mi změnila život, bylo by to určitě Souostroví Gulag. Po dětství stráveném v normalizačním komunismu jsem se pár let po pádu totality dostal k této knize a POCHOPIL jsem. Co je to komunismus, co je to Rusko, co je to absolutní lež, co je to utrpení. Kdo si knihu přečte, nemůže už nikdy naletět komunistickým lhářům a jejich pokračovatelům.

CITÁTY:
Uprchlík z přesvědčeni! To je ten, kdo ví, do čeho jde. Kdo viděl i mrtvoly zastřelených uprchlíků, pro výstrahu vystavené u nástupu. Kdo viděl i ty přivezené zaživa samá modřina, kašlající krev jak je vodí po barácích a nutí je křičet: „Vězňové! Podívejte se, jak vypadám! Totéž čeká vás!" Kdo ví, že uprchlíkovo mrtvé tělo je často příliš těžké, než aby bylo dopraveno do tábora. Proto přinášejí v batohu jen hlavu (podle táborového řádu je to tak jistější) a ještě pravou ruku, useknutou po loket, aby zvláštní oddělení mohlo zkontrolovat otisky prstů a vězně odepsat.

Otázka zní tak: jsi připraven ke smrti? Jsi. To znamená, že jsi připraven i k útěku.

Marie Sumbergová dostala za první rok práce v kolchoze dvacet gramů obili a 25 stalinských kopějek - tedy půldruhé chruščovovské kopějky. Za celoroční výdělek si koupila... plechové umyvadlo. Z čeho tedy byli živi? No, přece z balíčků z Pobaltí. Jejich národ byl ve vyhnanství, ale ne celý. A kdo posílal balíčky Kalmykům? Krymským Tatarům? Zeptejte se na hrobech.

Naše vyhnanství také téměř nezanechalo žádné fotografie: pokud tu byli fotografové, dělali snímky jen na doklady pro kádrové a zvláštní oddělení. Že by se skupina vyhnanců dala pohromadě vyfotografovat, co je to? Jak to? To by bylo hned jako udání: koukejte, to je ilegální, protisovětská organizace! Podle fotky by hned všechny sebrali.
Naše vyhnanství nezanechalo fotografie, víte, takové ty skupinky, dost veselé: třetí zleva - Uljanov, druhý vpravo Křižanovskij. Všichni vykrmení, čistě oblečeni, neznaji ani práci, ani bídu, když mají bradku, tak pěstěnou, když čepici tak z pěkné kožešiny.

Jak popsat v jediné větě celou ruskou historii? Je to země zmařených možností.

4 31.01.2024

Ze začátku jsem trochu bojoval se starou češtinou, ale nakonec jsem do vyprávění vklouzl jako do dobrého filmu. Autor se kupodivu nevyžívá v krvavých detailech, naopak se jim téměř vyhýbá. Až tak, že někomu může katovské řemeslo připadat něco jako truhlařina nebo práce mlynáře. Vlastně jde spíše o historickou kroniku trochu kříženou s červenou knihovnou než o paměti velmi výkonného kata.

Taky by mě zajímalo, jak moc jsou tyto příběhy autentické. Člověk by jim chtěl i věřit, ale pak se dočtete o tom, že když popravenému přiložili hlavu zpátky na krk, začal chodit a mluvit a tomu se mi nějak nechce věřit. Ale každopádně paměti určitě za přečtení stojí.

4 12.11.2023

Oddechové akční čtivo, v rámci svého žánru nadstandardní. Že je hrdina nesmrtelný ani moc nevadí, vlastně to od něj trochu očekávám. Film jsem neviděl, ale co jsem o něm četl, ani raději neuvidím. Nechci si kazit dobrý dojem z knihy.

4 17.10.2023