medlovice
komentáře u knih

Jedním dechem....I s poraněným zavázaným okem .Tak chytlavý příběh a tak přirozeně napsaný že nutí číst. Silná, nesmiřitelná žena, která se pere s osudem , krizí a nedostatkem peněz, nedostatkem přátel a citu a nikdy to nevzdává.Od krásného obalu až po trochu červenoknihovní konec strhující příběh , přesně to, co mám ráda.


A já stojím u sporáku v ruce držím vařečku, roštěnka se připaluje a já nestíhám míchat, protože poslouchám audioknihu. Ano zasáhli jste cílovou skupinu ! Děj se sice odehrává v Dolním Rakousku ale postavy a jejich osudy jsou nám blízké. Máme stejné starosti jako skopčáci. Moje nejoblíbenější postava ? No přece paní, která chodí po lesích a sbírá houby. Sbírá všechny houby a suší je . A pak z nich navaří omáčku.


Zahodte učebnice dějepisu, přestante je tisknout. Tato kniha je tím nejlepším dokladem jak lidé žili , jak se zachovala církev k těm, kteří na tom byli nejhůř . Hlad ,bída, nezaměstnanost. Zase jen nevinní lidé pykají za chyby a nebo hamižnost svých zaměstnavatelů. Doba se nemění ,jen jsme možná o kousek dál. Stojí za zamyšlení. Muž na obálce působí charismaticky.


Autor si dal velkou práci. Popisuje nejen rozhledny a okolí ale důkladně se rozepisuje kolik má která rozhledna schodů a kde se dá zaparkovat autem a jak daleko musíte jít. Takže cestovatel nemusí ani zvednout zadnici a má přehled . Docela záslužná a rozsáhlá práce.


Nijak nezaujala. Není špatná ale není to kniha ke které se chci vracet nebo ji nemůžu odložit.Ani den poté. Neměl být na obalu místo sedmikrásky tulipán ?


Vůbec nevím proč jsem po knížce sáhla, když se mi nelíbil první díl. Asi pro ten nápadný jedovatě růžový obal, který vypadá jak sladký cukrový dortík. A tento díl se mi líbil o trochu víc. Pořád jsou mi takové ženy velmi vzdálené ale už chápu nadsázku i vtip.


Když autorka létala za sluncem, hltala jsem každé její slovo od krásného obalu až po vděčný doslov a poděkování. Ale Pařížská manželka mě nenadchla, prokousávala jsem se těžko a dlouze. Kavárenští povaleči co od rána sedí a popíjí , žijí z milodarů a využívají pohostinnost přátel. Dítě odkládají chůvám, když není dostatečně roztomilé , když kašle ji to ani jako matku nezajímá , hlavně si užívat a opíjet se do němoty. Napsané dobře ale příběh pro mě není. Ani obal se mi nelíbil.


Jak autorka sama přiznává .píše knihy o normálním životě, jen je trochu přikrášluje. A tento příběh je přikrášlený , všem se daří, navazují se nové přátelství . nová práce se daří . Hazel připraví jednu svatbu a hned se všichni její známí chtějí brát a má k sobě samé šikovné lidi. Dodává to sebevědomí a dobrou náladu a moc dobře se to čte. Hezký obal, příběh , styl psaní.


Co se to se ženami stalo ? Jsou promiskuitní, mluví sprostě a pijí litry vína. Nemocnice, dezinfekce ,infekce krev a Petr Muk jsou mi odpuzující ,stejně jako tento příběh.


Ješte jsem ten obal pohladila ,tak se měj Dewey, než jsem ho vhodila do boxu na vrácené knihy a v tu chvíli mi došlo jak je to osudové, tam kde všechno začalo zase končí. Jedno nechtěné kotě a tolik radosti rozdalo. Líbilo se mi všechno. I historie Iowy i soukromý život knihovnice a hlavně Dewey. Jen mi připadlo, že autorka píše víc o sobě něž o kocourovi. A taky mě moc mrzí. že jsem na knihovnu a Deweyho nenarazila v době ,kdy jsem mohla sednout na motorku a zajet se tam podívat- možná bych byla první Čech. Podívala jsem se i na videa. Moc pěkná kniha.


Byla jsem zvědavá ,naivní i troufalá .Zvědavá , protože mě zaujal obsah a nápad , naivní , protože jsem si myslela, že podle této knihy něco uvařím. Možná je dobrá jako vtipný dárek vlastně pro kohokoliv , čte se dobře i když po půlce už nudí , má krásné fotografie a grafickou úpravu ale běžné ingredience tu nejsou. A pokud má člověk jako já plný mražák masa a dochází mu nápady , tak tady prostě ne.


Výborné , výborné. Energické, čtivé, děj má spád a letí . Jejich osudy znám. vím jak to dopadne ale možná právě proto nemohu přestat číst. Tolik přeju Zorce ještě trochu života, trochu lásky, trochu vzduchu k dýchání, protože snad jiného nic polkla, jen aby byla štíhlá.
Diktatura krásy a znamení doby , opravdu za to všechno mohla jen a jen Lída? To ona řekla Zorce zhubni a nastartovala její anorexii ? A nebo matka ,která si léčila svoje mindráky a nenaplněné sny? Snad otec, tak trochu slaboch ? A budeme jednou i my soudit dnešní herce za to jak podlézají dnešním náckům ? Krásný obal krásná kniha, osud který bolí .


Hrozné. literární odpad. Ne obsahem ale stylem. Mia miluje Michala , oba studují medicínu. Chudobný sirotek Michal se zamiluje do bohate tanečnice. Odcestuje do Ameriky. Mia věrně čeká a doufá. Ano červená knihovna , ale autorka neumí psát. Nebylo mi ani jasno , v které zemi se příběh odehráva. Musela jsem odložit.


Přišla mi nabídka na tuto knihu do mailu naší knihovny. Když jsem ji našla v Hradišti sáhla po ní a četla jedním dechem. Asi není jednoduché žít s otcem alkoholikem . Některé myšlenky jsou velmi hluboké a některé pasáže bych si vytiskla a vystavila. Hezký obal vhodné pro mladé nebo pro ty kteří žili v té době. Zaslouží si více čtenářů a lepší hodnocení.


Je to literatura faktu, ne román jak jsem čekala. podle obalu jsem soudila že bude něco jako Vyhnání od Tučkové. Ale kniha si čtenáře najde, pořád nás fascinují války a nacisti. Téma ukrývání dětí málo zpracované , když pomyslím jakou práci musela dát najít ty staré paní a poslouchat jejich vzpomínky na téma , které by raději neprožily.


Do vlaku nebo na pláž velmi vhodná. Každý příběh nabídne kousek z historie místa nebo města , popis života lidí z oné doby a podrobně popsaný kriminální příběh. Jsou to ale takové jiné příběhy : děvečka zabije své nechtěné dítě , sedlák zabije milenku i s dítětem , jeden dědek druhého kvůli masové polévce....


Ani trochu se mi nelíbila. Pořád jen sex a nevěra a když byl ve mě .Asi příště šáhnu po opravdové knize o bábovkách, nějakou upeču a dám si čaj. A přečtu si pěknou knihu , která má děj. Jiná čtenářka byla zklamaná já taky a odhazuji.


Tak nevím ....je to pořád stejná elegantní grafická úprava ve stylu knih roku 1940, jsou tu fotografie o kterých musím přemýšlet jestli jsou pravé , je tu krásný obal a podivné děti i cikáni ale už mě to nebavilo . Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky .Ale třetí díl přečtu.


Ano , takhle nějak mohla Helenka Součková dopadnout, takto mohla mluvit jednat a mít umělecké sklony . Trochu rebelie a vzdoru a matka alkoholička. No co se dalo čekat . Ryjeme držkou v zemi.....


Možná jsem jediná koho nijak nezaujala . Je to pořád dokola. Mladá žena otěhotní a je na to sama a najednou se objeví princ a je všechno jako v pohádce. Ještě má sestru a rodinné zázemí. Mám odložené dvě další tak budu číst Ranč a tuto odkládám a vracím.
