meliclu
komentáře u knih
Bez masky
Paul Holes
Čistokrevný há-el-péčko (hluboký lidský příběh) v true crime kabátku. Autor si vás získá od první stránky a nepustí až do konce – nejen tím, jak píše, ale hlavně tím, jakej je. Paul Holes není jen policajt, co zasvětil život odloženým případům, je to tvrdohlavej magor a workoholik, co hledání padouchů podřídil úplně vše – a taky to odskákal osobním životem i zdravím. Nebýt jeho urputnosti a odvahy stát si za svým – systému i nadřízeným navzdory –, dost možná by si J. J. DeAngelo v klídečku zastřihával trávník u domu ještě dneska. I proto vám garantuju, že až se dostanete k pasáži, kde se po 24 letech marného pátrání Paul dozví, že jeho poslední tip před odchodem do penze byl správnej, budete mít husinu až na zadku.
Vyprávění se ale neomezuje jen na tenhle případ, je jich tam víc a kratší odbočky jsou často ještě silnější – a teda jestli vás osud jednoho konkrétního poldy nerozbrečí, doporučuju vyšetření u kardiologa, protože zjevně nemáte srdce.
Pokud jste četli Zmizím ve tmě (nebo viděli dokument na HBO), je tahle knížka povinnost. Pokud jste četli Helter Skelter, potěší vás, že se děj odehrává v Kalifornii pár let poté, takže spoustu reálií i některé protagonisty už budete znát odtamtud a některé pasáže zas zpětně dostanou úplně novej rozměr (třeba zjistíte, že vedle pitevny mají v LA prodejnu suvenýrů s pidirakvičkama a tričkama se sarkastickýma nápisama – svět už nikdy nebude jako dřív).
Long story short, tahle knížka je napínavá, je zábavná, je dojemná a zatraceně dobře napsaná.
Havárie: Záchrana letu 1421
T. J. Newman
Svižný, nenáročný thriller na víkend nebo dovolenou (ideálně do letadla), o něco lepší než autorčina prvotina.
Těším se na filmové zpracování, na plátně by to mohlo fungovat skvěle.
Kala
Colin Walsh
Solidní debut s literárními ambicemi a překrásným jazykem (mimimálně v originále, do překladu jsem zatím nenahlídla), což v tomhle žánru rozhodně není standard. Nicméně po slibném začátku strašně dlouho trvá, než děj nabere rychlost, takže jsem se několikrát přistihla, že se do čtení musím trochu nutit, a navíc jsem bohužel poměrně záhy odhadla, kdo za zmizením Kaly stojí. Ale rozhodně budu zvědavá na autorovu další tvorbu.
Případ zabijáka z Golden State
William Thorp
Mrzí mě, že to musím napsat, protože jsem na knížku byla dost natěšená, ale bohužel ji nelze doporučit. Největším zabijákem je v tomto případě překlad a hlavní obětí čeština, text by zasloužil výrazně důkladnější korekturu i redakci. (Jeden příklad za všechny: "V následujících letech Michelle McNamara odjela do Hollywoodu, kde se stala scénáristkou [sic] a potkala svého manžela, herce Pattona Oswalta. Ale ještě víc než pro fikci se zapálila pro odložené případy.")
Odhlédneme-li od české verze, nijak zvlášť neoslní ani kniha samotná – autor je francouzský (!) novinář, který byl v době popisovaných zločinů ještě na houbách, a své kratičké stopadesátistránkové vyprávění vystavěl na kombinaci wikipedie, jiných publikovaných děl a vzpomínek několika řadových policistů, jakých na případu za ty roky pracovaly bez přehánění stovky a kteří – s veškerou úctou k Richardu Shelbymu i Carol Dalyové – k odhalení pachatele nijak nepřispěli. Jediné, co se knize daří zprostředkovat vcelku dobře, je ona obrovská frustrace, kterou vyšetřovatelé ve své době cítili, ale to je tak všechno, jinak se obecně až příliš soustředí na osobu pachatele a rádoby senzace (viz ona naprosto nesmyslná honička v autě "na letiště") místo na fakta, práci vyšetřovatelů a osudy obětí, které by si zasloužily stát v popředí.
Pokud se chcete dozvědět základní info o případu a pár bulvárních zajímavostí z DeAngelova života ve stylu OZ, budete spokojeni. Pokud vás zajímá spíš pátrání po Zabijákovi z Golden State, doporučuju sáhnout raději po knize či dokumentu Zmizím ve tmě vzpomínané Michelle McNamary, případně po pamětech (v knize rovněž opakovaně zmiňovaného) kriminalisty Paula Holese Unmasked – česky by mělo vyjít zkraje příštího roku pod názvem Bez masky.
Skutečné zločiny na Plzeňsku 2
František Müller
Nebojte se žádného velebení pachatelů ani hledání senzací, což bývá žánru true crime často – a zcela poprávu – vyčítáno, tady jsou v centru pozornosti fakta, a především mravenčí práce kriminalistů/vyšetřovatelů, kteří se nezastaví, dokud všemu nepřijdou na kloub. Pokud tedy chcete nahlédnout do zákulisí policejní práce, lepší zdroj sotva najdete.
K popisovaným případům došlo v rozmezí pouhých pěti let a ve své době otřásly celou republikou. Dvojice duševně nemocných pachatelů, kteří jednali ve stavu nepříčetnosti, útok kyselinou a k tomu dvě vraždy novorozených miminek matkami – ne, není to lehké čtení, ale František má dar slova a vypráví natolik poutavě, že knížku neodložíte, dokud ji nedočtete. A slibuju, že se nejednou i zasmějete.
Kurátor
M. W. Craven
Třetí díl, třetí překladatel – a první, který si na Cravenovi a jeho půvabně černém sarkasmu a britském humoru nevylámal zuby. Konečně Washington a Tilly promlouvají česky tak, jak si zaslouží, za to patří Martinu Světlíkovi velké díky. S o to většími obavami, jak si povedou překladatelé číslo čtyři a pět, se teď pouštím do dalších dílů. Jo a btw ten autorův doslov a poděkování? Miluju!
Ignis fatuus
Petra Klabouchová
Skvělá knížka. Marně přemýšlím, kdo ze současných českých autorů je podobně komplexní, aby takovýmhle způsobem dokázal pracovat s jazykem, budoval napětí a zároveň si povodil čtenáře jedním wtf zvratem za druhým. Knížka, kterou si chcete přečíst a u který se budete občas smát a většinu času bát (minimálně pokud jste poseroutci jako já).
Druhý dech
Daniel Krásný
Svěží debut, který sice doopravdy nabere dech až pár desítek stran před koncem, ale s o to větší silou. (Ale teda dočítat knihu zrovna 12. května… :D)
Loutkové divadlo
M. W. Craven
Ve kterém vesmíru může někoho napadnout, že doplnit thriller o bezmála třicet poznámek překladatelky je dobrý nápad? Byť teda teď aspoň všichni vědí, že Pizza Hut je restaurační řetězec, to by člověku mohlo snadno uniknout.
Helter Skelter: Skutečný příběh Mansonovy vraždící sekty
Vincent Bugliosi
Nejkomplexnější pohled na případ, který jednou provždy změnil Ameriku a odzvonil éře hippies, vyprávěný z pohledu státního zástupce, jemuž se ve své době povedlo nemožné – poctivou mravenčí prací vystavět a následně i dovést do zdárného konce obžalobu z několikanásobné vraždy proti Charlesi Mansonovi a spol., ačkoli přímo Mansonovou rukou ani jedna z (těchto konkrétních) obětí nezemřela.
Kniha nenabízí jen vhled do zvrácené mysli člověka, který věřil, že je novým spasitelem, a o své pravdě dokázal přesvědčit desítky dalších, zejména mladých dívek, ale je i vynikající dobovou výpovědí a skvělou sondou do fungování americké justice.
České vydání vychází až po dlouhých padesáti letech a naštěstí není vymazlené jen na pohled, ale i po jazykové a odborné stránce. Jedno velké doporučení.
Ďáblův deník
Adrian Bednarek
Originál by si možná zasloužil o hvězdu víc, ale český překlad mu prokazuje medvědí službu – kromě klasických nešvarů jako je nadužívání přivlastňovacích zájmen a přetahování větných konstrukcí z originálu na úkor AČV, kvůli kterým jsou věty občas na hranici srozumitelnosti a autor/(anti)hrdina působí jako krkolomně se vyjadřující hotentot, je tam i řada vyložených nesmyslů a zjevných chyb.
Napořád Emily
Maria Navarro Skaranger
O životě, který se nežije, spíš tak nějak nezúčastněně pozoruje, o myšlenkách to změnit, které se nemění v činy. Krásná práce s jazykem, překlad, který plyne s lehkostí, jako by ani nebyl překladem (viz také širší nominace na Literu). Váhala jsem mezi třemi a čtyřmi hvězdami, tři nakonec proto, že to asi nebude kniha, po které bych měla v budoucnu potřebu sáhnout znovu, přesto o Emily i s odstupem několika dnů přemýšlím.
Můj bratr
Karin Smirnoff
Strašně dobře rozehraný, ale někde kolem dvou třetin jak kdyby autorce došel dech a nápady, jak se ze všeho toho bizárku vymotat. Škoda. (Ale pro druhý díl v srpnu stejnak poběžím, ne že ne.)
Někdo z nás
Kristýna Trpková
Kristýna Trpková nikdy nebyla zrovna mistryně dialogů, takže přelouskat úvodní kapitoly, které jsou tentokrát postavené na přímé řeči, místy až fyzicky bolí, nicméně u předchozích knih dokázala repliky šustící papírem alespoň slušně vyvážit příběhem a popisnými pasážemi. Tentokrát je zápletka sama o sobě zcela předvídatelná a všechno ještě umocňují „nenápadné" (a opakované!) narážky, které člověka jen víc a víc utvrzují v tom, že žádný nečekaný zvrat nepřijde.
Zároveň už popravdě začínám být maličko alergická na anotace knih vycházejících pod značkou Kalibru, protože označit zrovna tohle za „strhující román" je úplně stejně mimo mísu, jako tvrdit, že je Kopírák „nejděsivější krimi thriller [loňského] roku".