Metla komentáře u knih

Padesát odstínů provinilé alkoholičky.

Když se můj bývalý šéf stěhoval na důchod za lepším, přitáhl do práce hromadu věcí, mezi jiným i manželčiny nechtěné knihy. Tess Gerritsen? Píše dobře, sem s ní. Podle anotace duchařina říznutá detektivkou, no proč ne...
Třeba proto, že tady mezi štítky chybí to nejdůležitější: červená knihovna.
Sado-maso hoblovačka mezi ženskou s vysokou spotřebou alkoholu + "strašlivým tajemstvím" (odhalením ve finále může být překvapené jen nejhloupější koťátko z vrhu) a někým, kdo by neměl existovat. Zápletka je naprosto zoufale předvídatelná.
Z podprůměru knížku vytáhnul jen kocour a fakt, že závěr působí nejednoznačně - každý má možnost si tu nadpřirozenou stránku přebrat po svém.
Tohle nebyl můj šálek zeleného čaje. 45-50%
P.S.: Obálka je "kapku" mimo, ta šopa na obrázku tak docela nevypadá jako honosné historické sídlo s vyhlídkovou věží.

16 14.12.2024

Zvláštní knížka, ale dobře zvláštní. Pamětníkům bych ji přiblížila jako seriál "Twin Peaks": měl znepokojivou atmosféru, divné postavy, chvílemi to bylo groteskní, chvílemi děsivé a úplně jsem nechápala, co a proč se tam vlastně děje. V tomto směru je počin Lenky Elbe přece jen srozumitelnější, protože historii nechvalně proslulého Jáchymova zná snad každý. Za hutnou atmosféru, která mě do městečka vtáhla + několik (dost) nezapomenutelných scén musím téhle prvotině dát silně nadprůměrných 80%, jakkoliv mě příběh občas iritoval.

22 07.11.2024

Jen modrá čísla? Tak já mírně nadhodnotím, dám plný počet hvězd, protože tahle povídková kniha o britském venkově, jaký už několik desítek let neexistuje, se mi dokonale trefila do podzimní nálady. Některé příběhy jsou úsměvné, mnoho z nich rozesmutní, ale já jsem si užila jak svérázné i obyčejné obyvatele s jejich rozmanitými příhodami, tak popisy krajiny, přírody, zvířat atd. Číst tohle dílko bylo jako sedět na zahradě v babím létě, zatímco vám pod dlaněmi vrní kočka, pes vám plive klacky do klína, za plotem se pasou krávy, ptáci švitoří z keřů... a v sousedství zemřela čupr babka, co na rozhrkaném bicyklu rozvážela Avon.
S Bernierésovou jihoamerickou "Válkou o zadnici dona Emanuela" jsem chvílemi bojovala, proto mi tahle půjčená knížka ležela netknutá na poličce velmi dlouho (promiň, Gabko, a děkuji). Ovšem v anglické vesničce inspirované autorovým mládím jsem se cítila jako doma, tedy kdyby byl můj domov téměř ideální. 85%

21 07.11.2024

Navzdory zdejšímu poměrně vysokému hodnocení jsem laťku očekávání umístila nízko. Neznámý český autor musí o svých kvalitách teprve přesvědčit, ovšem debuty obvykle hodnotím mírněji.
Téma generačních lodí a jak by se na nich asi vyvíjel život v dlouhodobém horizontu mě fascinují už od puberty, kdy jsem si přečetla Aldissův "Nonstop". V tomto směru to u mě "0 Tu" měla snadnější. Netrápila mě absence nějaké ústřední zápletky a prostě jsem si užívala cestu, poznávání, snahu pochopit, zorientovat se... čtenář nedostává žádná vodítka, musí se přizpůsobit hlavní postavě Gammah. Záměrně se vyhýbám pojmu hrdinka, hlavní blbka by pasovalo lépe. Hloupost a naivita jsou omluvitelné u Gammy v dětském věku, u dospívající pipiny se snášela hůř a s dospělou ženou se to pořád ne a ne zlepšit. Vůbec se v tomto vesmíru těžce hledají sympatické osoby.
Dalším neduhem je tempo, jakým autor chrlí nápady a motivy, aby je dříve či později opouštěl téměř nevyužité. Ráda bych historii celé flotily a zázemí jednotlivých lodí poznala lépe, naproti tomu série dementních kroků Gammah a některé nezáživné pasáže (námluvy atd.) tomuto ambicióznímu dílu podrážejí nohy. Přesto hodnotím lehce nadprůměrnými třemi hvězdami a čtvrtou přihodím za výborně zpracovanou audioverzi. 70%

28 04.08.2024

Science fiction z podškatulky space opery, která je typickým představitelem téměř všeho, co mám v tomto žánru ráda. Cestování vesmírem, dobrodružství, různé mimozemské rasy, originální technologie, průzkum, tajemství, nebezpečí, akce. Tchaikovsky se v uplynulých letech stal mým oblíbeným autorem a touto knihou svůj status potvrdil. Jediné, co bych mu vytkla, jsou postavy: pořád si k nim nedokážu vypěstovat patřičně hluboké sympatie, něco jim chybí. Pravda, v jednom případě jsem slzu uronila, a nemůžu ani tvrdit, že by mi posádka Božského supa byla úplně ukradená. Jen by potřebovala trochu přišmrncnout, oživit, pečlivě zpracovaný je pouze hlavní hrdina Idris, ostatní bohužel zaostávají.
Ještě před dočtením jsem se začala shánět po druhém dílu a teď už vyhlížím třetí. Více doporučit nemohu, pro mě byly "Střepy Země" skvělé, zajímavé, čtivé od začátku do konce. Stylem mi částečně připomněly Coreyho sérii "Expanze", nápady Hamiltonův "Úsvit noci" a zdatně konkurují Reynoldsovu "Odhalenému vesmíru". 90%

32 04.08.2024

Ale jo... Taková lehce nadstandardní duchařina, ozvláštněná obrázky, důležitými pro posun příběhu. Pokud se chcete bát, potom musím vaše očekávání přibrzdit; ve filmu opatřeném zvuky, temnou hudbou a dobře načasovanými lekačkami by to fungovalo, kniha však nevystraší. Má naštěstí jiné klady: četba nikde nedrhne, postavy se chovají uvěřitelně, aniž by štvaly a zápletka vzbudí zvědavost, kterou nepřitlumí ani fakt, že brzy zjistíte, kam směřuje a ke komu.
Bavila jsem se nad očekávání dobře, vracela se k románu v každé volné chvíli, spojení s obrázky bylo neotřelým bonusem, víc ke spokojenosti nepotřebuji:
75-80%

22 04.08.2024

Do knížky jsem se pustila v rámci Čtenářské výzvy a přestože "Kocour Bob" není žádné literární veledílo (je napsaný hodně jednoduše a přímočaře), nijak své volby nelituji. Je to příběh o životě pouličního zpěváka, co si zničil mládí drogami, a o jeho nečekané motivaci zvednout se ze dna. Zvířata mají tu moc, utěšit lidskou duši a probudit i v poškozeném vzorku homo sapiens pocit zodpovědnosti, silnou náklonnost, ba dokonce i lásku.
Prostá, nenáročná, oddychová četba - trefila se mi do správné nálady. 75%

28 18.07.2024

Málo platné, autor na mě může sypat z rukávu jeden nápad za druhým, předhánět se v originálních, dobrodružných i akčních scénách a přece jsem audioknihu poslouchala vlažně. Navíc nehorázně dlouho. Protože jsem si prostě neoblíbila hlavní postavy. Jakože vůbec. Prim hrají ženy + jiné entity a já si k jediné z nich nedokázala najít cestu... měla jsem úplně na salámu, co se s nimi stane. Ve druhé polovině knihy jsem znásobila frekvenci poslechu a dojem šel nahoru, přesto si u mě Sancie s Berenikou vykrundili jen lehký nadprůměr za výše uvedené klady. 60-65%

22 18.07.2024

Za informační hodnotu této knihy bych dala bez debaty 5 hvězd, na takové zločiny by se nemělo zapomínat. Z historie, zvláště takto tragické, je nutné se poučit a nedopustit její opakování. Autorka si dala spoustu práce se shromážděním svědectví, dobových fotografií a dokumentů. Všechny palce nahoru.
Akorát nejsem vyloženě fanoušek literatury faktu, její strohá, suchá forma pro mě není úplně poutavá. Pravda, osud Životic nepotřeboval přibarvovat, ten příběh je dost silný i bez toho, aby se jej paní Lednická snažila zahalit do hávu beletrie a vdechnout lidem více života, emocí... Přesto by mi forma "Šikmého kostela" vyhovovala více, proto "jen" 80%.

36 18.07.2024

Měla jsem náladu na nějakou odlehčenou a ne úplně blbou sci-fi, jméno Scalzi je pro takový požadavek ideální. Ovšem "Červenokabátníci" jsou přece jen o něco odlehčenější a blbější, než většina autorových předešlých knih. Když jsem však přijala předloženou absurditu a přestala se vzpírat způsobu, jakým příběh pracuje s realitou, docela jsem se bavila. Universum "Star Treku" znám jen velmi zběžně, tenhle kult mě minul, přesto pro mě byla Scalziho parodie srozumitelná a úsměvná. Shodou okolností jsem o pár dní později po práci relaxovala u jiného, stejně pitomého sci-fi seriálu, v němž zazněla věta: "To už bysme na sobě rovnou mohli mít červená trička." Nečíst Červenokabátníky, udělala bych jen nechápající: "He?"
Ve výsledku dobrý relax s trochou závěrečného sladkobolného filozofování o efektu mávnutí motýlích křídel. No proč ne... 66%

26 01.05.2024

Nulová očekávání přinesla výsledek v podobě milého překvapení. Jasně, téma únosu, rukojmích a všechny ty emoce kolem jsou hodně "vintage", přesto mě zápletka udržela když ne přímo v napětí, tak rozhodně ve zvýšeném zájmu od prvních po závěrečné stránky. Postavy jsou uvěřitelné, nic není černobílé a nabízí se k zamyšlení silný morální apel: jsme-li jediní, kdo může pomoct, pomozme. Následky naší nečinnosti mohou být tragické. Není to originální, vím, aktuální však ano a to snad pro každou dobu. 75%

29 01.05.2024

Pozvolný začátek, kdy poznáváme charakter a zázemí hlavního antihrdiny, přechází ve strhující thriller (s nejnechutnější scénou všech dob). Ve finále jsem se na chvíli ztratila s neodbytným dojmem, zda zápletku autor nepřekombinoval přes rozumnou míru, abych se v další kapitole opět našla a řekla si "ale jo, dobrý".
Byly by to nesmírně silné čtyři, možná i slabších pět hvězd, neobsahovat děj několik závažných výpadků v logice. V Norsku nemají soudní patology ani forenzní specialisty? Čas úmrtí, kousnutí, no je tam toho víc, čeho by si vyšetřovatelé v civilizovaných zemích museli všimnout. Dávám 75-80% za solidní porci napětí a pár neotřelých nápadů (ne, ona nechutnost k nim kupodivu nepatří, tu už jsem několikrát, jen v malinko mírnější formě, absolvovala s jinými spisovateli).

33 06.04.2024

Oceňuji autorovu snahu vymanit se ze škatulky akčních braků, bohužel však musím přiznat, že mě Sudetenland příliš nebavil. Alternativního světa bylo málo, netrpím nostalgií, co se daných časů týká, zápletka mě kdovíjak netáhla a postavy mi byly volné. Všechny. Úplně. Atmosféra a prostředí, které mohu nazvat téměř domácím, velí průměrné dojmy hodnotit třemi hvězdami. Neustálé otravné zmínky o cigaretách a činnostech souvisejících s kouřením naopak nabádají, ať panu spisovateli tu zjevnou závislost na nikotinu poklepu popelem podprůměru... ale to by nebylo fér. Pokud si chce někdo devastovat (nejen) plíce, jeho věc, ale proč svou smrdutou obsesí devalvovat i literaturu?

44 21.02.2024

Poslední kniha čtenářské výzvy 2023, kterou jsem, přiznávám, dočítala po půlnoci, zatímco se venku odehrávalo tradiční novoroční běsnění. Seděla jsem na zemi v předsíni, na klíně se mi uhnízdil předoucí kocour a k boku se tisklo jedno věrné psí srdce, výjimečně vpuštěné domů. Zvířata jsou fajn taková, jaká jsou - hlavně žádné polidšťování.
Čekala jsem, že se novelkou protrápím, ale Bulgakov mě jedním nepovedeným experimentem provedl hladce, s hořkým úsměvem. Tahle satira má co říct i téměř 100 let od svého prvního vydání. 70-75%

40 11.02.2024

Bolestivé téma, výborně napsané, dobré k zamyšlení nad nejednou z uvedených situací / postav, a hlavně s hutnou atmosférou. Já při čtení vlastně courala po Šumavě a snažila se představit (spíše často googlila) jak vypadají ta kvanta zmíněných hub. Snad bych i přimhouřila oko a přidala pátou hvězdu, ovšem ten konec byl na můj vkus otevřený až příliš. Viktorie Hanišová přenechala další Sářiny osudy čistě představivosti čtenáře... a ta moje se zkrátka nenechala přesvědčit k vykreslení růžových (nebo alespoň ne tak černých) zítřků. 80-85%

55 11.02.2024

Milé setkání po letech, tentokrát ve formě audioknihy. V době dospívání mě "Zpěv drozda" úplně dostal a pamatuji, jak mě mrzelo, když mé nadšení nesdílela maminka. Nebyla čtenářkou sci-fi a Tevisův majstrštyk jí přišel náročný, vrátila mi ho nedočtený. Jsem teď zhruba v jejím tehdejším věku, okouzlení z dystopického světa už není tak silné, přesto román i po více než 40-ti letech od vydání stále má aktuální myšlenky a znovu mě oslovil. Musela jsem přimhouřit oči nad několika nelogičnostmi a celkovou naivitou, díky níž "Zpěv drozda" působí jako ještě starší dílo, proto ubírám hvězdu, rozhodně jsem si však Bentleyho cestu za lidstvím příjemně smutně užila.

56 20.10.2023

Více než 14 dní jsem louskala 25% knihy a končím, nenašla jsem dostatečnou motivaci k bitvě s podivným autorovým stylem. Nesedla mi hlavní hrdinka, vedlejší postavy taky ne, zápletku si ještě matně vybavuji z filmu... Možná časem dám slečně Smille a jejímu citu pro sníh novou šanci, momentálně je pro mě nevstřícné uspořádání vět s matoucí časovou posloupností příliš obtížně stravitelné.

Divná knížka, divná v dobrém smyslu slova. Nevšední. Po čtenáři však vyžaduje trpělivost a ochotu poddat se atmosféře, prostředí, místním pravidlům. Pro lepší orientaci by mělo pomoct předem si prohlédnout Piranesiho kresby, ve kterých dominuje fantaskní architektura, často ve spojení s přírodou. Tyhle obrázky mě fascinují od prvního okamžiku, kdy jsem je coby náctiletá Metlička spatřila, proto jsem po knize Susanny Clarkové bez váhání skočila (a překvapeně se kochala luxusně vyvedeným přebalem, jehož detaily na monitoru nejsou viditelné).
Musím však přiznat: nebýt audioverze, možná bych se příběhem neprokousala moc daleko za úvodní kapitolu, není to právě jednoduchá četba - potřebuje správnou náladu, čas (klid) a také správnou osobu s otevřenou myslí. 75%

52 12.08.2023

Vítejte v Beďarech, kde má kouzelnická škola vážný problém: blíží se termín Hydry a ředitelka je kráva.
Kdokoliv měl co do činění s byrokratickým molochem, ten se téhle knize s chutí zasměje... nebo propadne depresím. Já se můžu smát, jelikož mám s libovolnou Hydrou minimální styky.
Pan Jícha mě opravdu příjemně pobavil, děkuji za konstantní úsměv s občasným (a v poslední době vzácným) záchvatem chechtání. 80-85%

42 27.06.2023

Název je zcela geniální, sci-fi detektivky mám v oblibě, Hetešovu stylu nechybí spád, cyberpunkové kulisy jsou fajn, k zápletce netoužím vyjádřit vážnější výhrady, přesto udělím "jen" 75-80%. Důvod: tahle knížka vlastně není nic nového ve vesmíru a Moira mi bohužel nepřirostla k srdci (ani k jinému orgánu). Můj problém, ženské hrdinky mi sednou málokdy, pouhou tvrdohlavostí a nepřesvědčivou drsností si mě nezískají.

51 10.05.2023