Metla komentáře u knih

Zkombinovat detektivní thriller s válečným dramatem? No proč ne... Linie z 2. světové války na mě působila, jako by slavnému norskému spisovateli promlouval do řemesla mistr Remarque. Současnější část se nese v poněkud špionském duchu, prostředí vysoké politiky, atentáty a podobné záležitosti mě úplně netankují, ale celkově u mě "Červenka" zabodovala velmi dobře. Série "Harry Hole" má zatím stoupající tendenci a neupadá do stereotypu, jsem zvědavá na další díly. 80%

53 03.05.2023

Srdcervoucí příběh, který od čtenáře (spíše čtenářky) vyžaduje jistou míru soustředění, aby nevznikl hokej v jednotlivých postavách. Se smutkem jsem sledovala osudy Rill a jejích sourozenců a od začátku věděla, že u tohoto tématu nelze doufat v úplný happy end. Nebo ano? Nechte se překvapit. Linie z pohnuté minulosti drtivě válcuje tu současnou, ale celkově jde o dobře napsanou, čtivou knihu se zajímavou atmosférou. Pár procent přidám za pěkně zpracovanou audioverzi. 80%

46 26.04.2023

Šestý díl série nechá čtenáře nahlédnout podstatně hlouběji do Steinova soukromí, poodhalí světlejší i temnější stránky Jarošovy osobnosti, to vše v patřičně dobrodružném provedení, kdy není nouze o souboje, padouchy, tajemství, zradu, odvahu, zbabělost, šlechetnost, chamtivost, lásku... no, co by mohlo "Lesu Přízraků" chybět, že ode mě dostal "jen" naleštěné čtyři hvězdy? Barbarič. Mně prostě scházel, bylo to bez něj takové vážné - málo humoru a šmrncovních dialogů. 80-85%

57 23.04.2023

Komentář zcela v souladu s mými dojmy napsala kackahracka, pokusím se však překonat mentální lenoru a shrnout to nějak po svém. Psychicky labilní žurnalistka s nezdravou náklonností k alkoholu natrefí na palubě výletní jachty na záhadu zavánějící vraždou. Z nějakého záhadného důvodu (vždyť kdo by pochyboval o smyslech hysterické notoričky) nedokáže získat důvěru posádky ani spolucestujících, klade otázky, pátrá, chová se jako čůza a vůbec dělá vše pro to, abych dychtivě vyhlížela moment, kdy tahle extrémně nesympatická hlavní hrdinka poslouží coby potrava libovolné mořské fauně.
První polovina poněkud zdlouhavá, s trochou deduktivních schopností lze velmi brzy odhadnout kdo, jak a proč, neměla jsem komu držet palce, zkrátka průměrná detektivka v relativně neotřelém prostředí. Ještě dám autorce šanci. 55%

37 23.04.2023

Mám ráda Kingovy maloměstské příběhy, takže "Colorado Kid" mě od prvních slov popadl za flígr a šoupnul na pobřeží Maine, kde jsem se studentkou žurnalistiky naslouchala dvěma přemoudřelým dědulům, jak popisují jeden neobvyklý případ. Obyčejný a přesto se vymykající běžné realitě, spousta otázek a minimum odpovědí. Nejsem vyloženě odpůrcem otevřených konců, vybrat si finále podle svého gusta je občas osvěžující. Tentokrát mi bohužel pan autor neposkytl dostatek indicií ani motivace, abych se nejasné kontury událostí pokusila svou fantazií dokreslit, přidat jim detaily a barvy.
Kingův záměr chápu, ale pro mě je "Colorado Kid" rozsahem i zápletkou stěží poloviční kniha... a obálka je laciná až hanba, prakticky nemá souvislost s dějem. Modrá čísla jsou tentokrát (dle mého názoru) zasloužená: 65%

49 29.03.2023

Růžová knihovna v kulisách izolovaného panského sídla, sněhové bouře a čehosi znepokojivého uvnitř i v okolním světě. Znáte to: ona je atraktivní, kurážná, byť poněkud zmatená, on je tajemný, silný, citlivý, pohledný... zpočátku to skřípe, ale časem ( ! spoiler:-) ) dojde i na něžný, nevinný polibek. Taková roztomile starosvětská romantika, která může nepříjemně překvapit ve všední realitě ukotvené osoby, co neholdují příšerám ani apokalyptickým scénářům.
Pro mě lehce pošahaný, snesitelný průměr. Za povedenou atmosféru přihodím 5% a jestli se v knihovně vynoří další díly, možná sérii dočtu. Pokud ne, žádná škoda. 55%

43 19.03.2023

Krádeže, boje, podrazy, krev, špína a všemožné lidské nešvary... Vítejte zpět do světa "Prvního zákona", tentokrát v různorodých povídkách příjemně zpestřujících a doplňujících celou sérii. Setkáme se s několika starýma známýma, dozvíme se o nich leccos nového, dobře nás pobaví, občas přimějí k zamyšlení, někdy poněkud vyděsí (že, Krvavá Devítko?), jindy bych je skoro politovala (ačkoliv byl Glokta mimořádně nadutý kretén). Některé postavy jsem nepoznávala, případně si nebyla jistá, kam je zařadit.... už se někde vyskytly, nebo jde o nováčky? Většinou mi takhle neukotvené ke konkrétnímu románu poletovaly ženské, což mě příliš nepřekvapuje. Chlapy si z nějakého záhadného důvodu pamatuju lépe.
Suma sumárum: poměrně vyrovnaná povídková sbírka pro Abercrombieho čtenáře - pokud jste jeho knihy nečetli, "Ostré konce" pro vás nejsou, tápali byste a nechápali. 75-80%

43 26.02.2023

Sharpovy příběhy vznikají podle osvědčené šablony: schopný a odvážný sympaťák v ústřední roli, historické pozadí britských válečných manévrů - obvykle tedy bitvy s Napoleonovými vojsky, skutečné postavy a události dovedně míchané s dobrodružnou fikcí, nesmí chybět nějaký ten padouch, co Sharpovi škodí (nebo škodit chce) a téměř v každém díle jiná (dokonale přebytečná) krasavice, aby po krátkém váhání padla hlavnímu hrdinovi do lůžkovin.
Jednoduché, předvídatelné, chytlavě napsané a už poosmé spolehlivý buldozer na občasné čtenářské bloky. Richard Sharpe mě svými eskapádami přes všechna "ale" pořád ohromně baví a navíc si tak doplňuji dějepisné mezery - tentokrát se Britové s Francouzi utkali ve Španělsku, protože někdo holt za ty nedisciplinované lemry a jejich nezávislost bojovat musel :-). 80%

42 22.02.2023

Nevím, kam na ty brutální úchylárny Carter chodí, ale chtěla bych to vědět... abych se tomu místu mohla hodně širokým obloukem vyhnout. Vážně, takový hnus se v mozku duševně zdravého člověka nezrodí. Přesto je série "Robert Hunter" čtivým představitelem drsných krimi thrillerů moderního střihu, ve kterých dominuje hlavní hrdina se svými "super"schopnostmi, vyšetřování formou analýzy forenzních důkazů, počítačového pátrání i nějaké té logické dedukce. Způsob, jakým byl z Huntera vytvořen génius, je poněkud úsměvný: všichni kolem něj (tedy především jeho parťák a šéfová) obvykle kladou neskutečně debilní otázky, čímž vzniká efekt "mezi slepými jednooký králem". Plusové body dávám za nečekané překvapení v závěru, jisté osobě jsem prorokovala delší životnost.
Pokud máte rádi napětí a nejste cimprlich ohledně nechutností páchaných na lidských obětech, potom Chris Carter možná píše právě pro vás. Akorát nečekejte žádnou vysokou literaturu, pouze svižný odpočinek v krvavé koupeli. Jednou za čas, proč ne, ovšem nemohla bych tuhle sérii číst souvisle díl za dílem. 75%

51 21.02.2023

"Čaropisci" by měli oslovit ty čtenáře, kteří si oblíbili tvorbu Brendana Sandersona (série "Mistborn" atd.), případně Leigh Bardugo (např. "Šest vran") a podobné autory, kombinující sympatické hrdiny (často celou partu) s nevšedními magickými principy v málo přívětivých světech, co akutně potřebují změnu k lepšímu.
R.J. Bennett si získal mou zvýšenou pozornost trilogií "Božská města" a opět dokázal, že je skvělý spisovatel plný originálních nápadů, tentokrát však nemohu zamířit s hodnocením do ultimátních výšin. "Čaropisci" totiž navzdory několika hodně drastickým scénám spadají do young adult škatulky. Být dospívající holčina, pěla bych nadšené ódy, leč v tomto věku (pravěku) mě štvou natvrdlí hrdinové, polopatické vysvětlování a logické propasti, dělající bordel v oněch kouzelných pravidlech, na nichž je příběh založen. A Sancie coby hlavní hrdinka mě prostě nebrala, já na ty drsné, veleschopné holky nějak nejsem - problém mého vkusu, body za to nestrhávám. Pár procent půjde dolů za nadužívaný patvar nahrazující sprostá slova. Občas se sice dočkáme normálního zaklení, většinou se bohužel otravně "krundí".
80% za originalitu, za atmosféru se steampunkovým nádechem (ač bez páry), napětí, dobrodružství, zkrátka za svižnou četbu... kéž by zpracování bylo dospělejší. Čtenáři fantastiky narození ve 21. století by měli pětihvězdičkově slintat.

44 19.02.2023

Bohužel musím mezi zdejší přívětivé komentáře zapíchnout vidle: pro mě byla četba téhle knížky téměř na každé stránce soubojem. Styl, jakým je "Kletba podle Justiny" napsána, bych neoznačila za "reader friendly". Některé věty jsou až heslovitě krátké: "Spokojenost. Bohatá nevěsta. Zásnuby příští středu u Zrubalů.", jiná souvětí zase pro změnu zbytečně dlouhá: "Ke komunistům se dali i Tonda s Hedou, moc o tom nevěděli, nestarali se, v osmačtyřicátém byli spokojeni, nový prezident měl pěkné řeči, líbily se, zvlášť tady, obyčejných chudáků ve fabrikách bylo, radovali se, že se konečně zbavili nafoukané honorace z limuzín, paniček s liškami na podbradku, jo, zametli s nimi, nadšení neznalo mezí."
Připočtěme chaotické střídání časů - chvilku minulý, najednou přítomný, i k budoucímu autorka občas zabrousila. Dialogy jsou divné a to nejen vlivem nářečí, tedy ostravskeho kratkeho zobaku s lokalnimi vyrazy + leccos jakoby z Prajzké (Hlučínsko, kde se čeština promíchala nejen s polštinou, ale také s němčinou). Možná se takto ve Svinově kdysi mluvilo, ovšem já od svých prarodičů slýchala relativně normální mateřštinu, přitom byli jen nepatrně mladší než Leoš a Gabra, hlavní postavy románu, a rozhodně žádní vzdělanci.
Příběh samotný není špatný, navíc je prý inspirován skutečnými událostmi: jeden dům a lidé, kteří se kolem něj (nebo v něm) pohybují, staví, pracují, bydlí, přižení se, přivdají, přicházejí a odcházejí. Velkým bonusem je atmosféra, historické pozadí, znepokojivá duchařská linie působí spíše rozporuplně. Pořád se nemůžu rozhodnout, jestli mi paranormálno k ději sedělo nebo ne. Snad při trochu jiném zpracování, což se ostatně týká celé knihy.
Svinov mám neodmyslitelně spojený s dětstvím, jezdívala jsem tam k prarodičům skoro každý víkend, popsaná místa mi defilovala před vnitřním zrakem a ráda jsem se o nich dozvěděla něco nového. Tři čtvrtiny románu jsem váhavě koketovala se čtvrtou hvězdou, závěrečná čtvrtina rozsekla tohle dilema v neprospěch paní spisovatelky a jejího díla. Nejprve Robertův pohled na poválečné časy, popis událostí jako z Pendolina: dlouhé odstavce úvah s minimem přímé řeči. V úplném závěru z doby porevoluční jsem přetrpěla nejapný rozhovor dvou ženských o osudech pravnuků, kteří už snad opravdu nikoho nezajímají a pouze dokreslují atmosféru určitého zmaru.
Četby nelituji, určitě mě obohatila, přiměla k zamyšlení a zavalila těžkou nostalgií, knihy paní Romanské však vyhledávat nebudu. Její literární styl pro mě zkrátka není to pravé tvarohové.

38 18.02.2023

"Byl tak blízko, že Clay ve tváři cítil jeho teplý dech. Tento obří vlk měl rozměry kaskarského tažného koně. Clay zrovna začal skládat svůj předsmrtný řev (uvažoval o vyšší tónině, něco mezi padám z velké výšky a zrovna jsem si nasral do kalhot s trochou rozmrzelé malé holky, která nedostala to, co chtěla, aby to trošku okořenil), když za sebou zaslechl hluboké vrčení.
Dva vrrci, napadlo ho. Coopere, budeš potřebovat novej řev."

Pecka! Tahle prvotina vyváženě zkombinovala vše, co mám na fantasy ráda. 1) Sympatické postavy - zvláště správňáka Claye si nešlo neoblíbit, stejně jako čaroděje Mooga, jehož příspěvky k bojům mohly skončit jakkoliv, od záchvatů smíchu (nejčastěji), po ... a víte co? Přečtěte si to sami. 2) Nemalou dávku hrdinství, kombinovanou s patřičným nadhledem. 3) Humor. Občas téměř bláznivě pratchettovský, ovšem velmi osvěžující. 4) Dobrodružství. Zápletka je sice o cestě z bodu A do bodu B, přičemž proběhne mnoho bojů i přátelských setkání, nicméně prostředí s různými tvory a netvory má šťávu. 5) Akce je svižná a snadno představitelná, nenudí. 6) Nejde o prostý relax, najdeme zde jasné poselství a sem tam i hlubší postřehy o životě.
Autor se nevyhnul určité dávce patosu, udržel ji však v rozumných mezích a někdy dokázal sladkobolné situace příjemně odlehčit. Jestli máte rádi Abercrombieho, leč je na vás až moc negativní, Nicholas Eames představuje skvělou alternativu. Některé stránky mě sice přiměly přemýšlet o čtyřhvězdičkovém hodnocení, jenže většinou jsem si spokojeně rochnila a občas byla z příběhu vyloženě nadšená. Když k tomu připočtu svá mírnější kritéria pro knižní debuty... i bez přivírání očí bych dala 90%. A přidávám "Krále Wyldu" do mnou málo užívané škatulky doporučených knih, tahle má potenciál trefit se do vkusu značnému procentu čtenářů fantastiky.

42 16.02.2023

Povedený krimithriller pro ty z nás, kteří podrážděně brblají, pokud jsou literární postavy mělké, ploché, zkrátka mizerně zpracované a nezajímavé. Jude je nejen policistka, ale také oběť zločinu (nikoliv krádeže kabelky), což značně ovlivní její osobní i profesní život; je sice labilnější, vnímá však podstatně více než její kolegové... a také odlišně reaguje. Je odhodlána rozplést případ, považovaný za odškrtnutý v kolonce "sebevražda" a znovu získat stabilitu, pracovat a žít. Je to dlouhá cesta, plná klacků pod nohama, a touto knihou teprve začíná.
První třetinu románu jsem hltala jak bramborové placky od babičky, potom tempo začalo zpomalovat, stagnovat, psychické problémy se dostaly do spirály podobných úvah a situací. V závěru "Nejsem mrtvá" znovu nabrala spád - leccos je přitažené za skalp, něco by potřebovalo domyslet či přidat šťávu, jinde pro změnu ubrat, být důslednější při tvorbě charakterů, jít hlouběji... přesto jsem docela spokojená a v sérii budu pokračovat. 70% (+5% za šmrncovní přebal s metalickým efektem)

47 13.02.2023

Tak trochu promarněná příležitost pro čtenáře ve věku 5-7 let. Adam jede na svůj první tábor, několik dní mezi malými detektivy a jejich instruktory mu přinese nové zážitky. Překvapivě všední zážitky - snad každý z nás, kdo se někdy účastnili libovolného tábora, jsme absolvovali různé hry, noční hlídku, zpěv u ohně s kytarou, deštivý den... Přesně tohle autorky svým čtenářům v krátkých kapitolách poskytly, lišila se pouze jediná: ta, ve které děti řešily detektivní případ. Na těchto stránkách měla dětská mysl možnost zapracovat, zkoumat stopy, zapojit logiku, což bylo příjemným oživením (spolu s otázkami, návody a úkoly v závěru kapitol). Být v knížce více podobných stimulů k zapojení mozku a méně popisu průměrných táborových dní, hodnotila bych lépe, čtvrtou hvězdu dávám jen díky mínění mojí ratolesti. 70%

29 11.02.2023

Pokud v obchodech nešťastně postáváte nad předraženými potravinami, nadáváte na zaměstnavatele, který vaši práci odměňuje tragikomickou mzdou a pro politiky nemáte nic než sprostá slova, potom jste zralí na exkurzi po Severní Koreji. Jelikož se tam stěží dostanete, nejlepší alternativu představuje Nina Špitálníková a její knihy.
"Mezi dvěma Kimy: na studiích v KLDR" popisuje nejtužší totalitu světa tak, jak je to jen možné pro člověka, který je na každém kroku sledován, omezován, obracen zpět, který si nemůže promluvit s běžnými obyvateli - i kdyby tomu žádný fízl nebránil, všudypřítomný strach a paranoia Korejcům nedovolí upřímný dialog. Vymývání mozků od kolébky do hrobu, propaganda vylhaná od prvního do posledního písmene, nerozbitný kult osobnosti, nemožnost spatřit okolní svět, tuhá disciplína a neustálá (sebe)kontrola, protože kromě tajné policie na sebe občané dohlížejí a práskají navzájem. Tak si to tam bohužel zařídili, tudíž je silně nepravděpodobná varianta vzpoury proti zažitým pořádkům - revoluce, šance na lepší, svobodný život.
"Svědectví o životě v KLDR" mi přišlo více vypovídající, přece jen šlo o zkušenosti Korejců, nikoliv návštěvy v (mizerně kašírované) Potěmkinově "vesnici" plné bariér, tato knížka je ovšem také síla. Ať je to s Českou republikou jakkoliv nahnuté, pořád se máme dobře. 80%

46 05.02.2023

Mám docela v oblibě knihy nebo filmy, ve kterých se parta lidí snaží přežít v nějakém odlehlém prostředí, není tedy divu, že mě tenhle román vábil. Bohužel má jednu výraznou slabinu: bandu zhulených ko*otů a hysterických pipin s morbidními choutkami (jůůů, pojďme tam, třeba narazíme na mrtvolu!). Většinu stránek jsem obyvatele nechvalně proslulého lesa pobízela, aby už ty zpovykané turisty konečně vymordovali do posledního nanicovatého kreténa. Nedivte se mému despektu, coby mládě jsem strávila spoustu času v maskáčích, kanadách, s nožem u pasu a celtou + spacákem na zádech, tudíž pohrdavě ohrnuji čumák nad civilizovanými dementy, ztracenými v parčíku o rozloze 35 km². No vážně, třicet - pět - kilometrů - čtverečních, k tomu debilní chování zúčastněných, kteří se nepotkali se správnou trasou, s logikou, s normálními reakcemi ani se snesitelným chováním.
Zápletka je značně přitažená za vlasové folikuly a z japonských policajtů dělá ťulpasy, po vzoru hlavních postav neschopné najít vlastní zadnici, i kdyby k ní měli nakresleny turistické značky. Po obdobně laděném Nevillově "Rituálu" opět zklamání, Scott Smith a jeho "Ruiny" zůstávají neporaženy, s Karikovou "Trhlinou" v závěsu. 60%

34 02.02.2023

Zombie apokalypsa spuštěná výmazem mozku přes mobil. Občas mám pocit, že už to probíhá: nevnímající postavy, které vám se svou milovanou "chytrou" placičkou nakráčejí přímo před rozjeté auto, klidně i pod vlak; kamarádky, co sedí vedle sebe, čumí do mobilů a neprohodí spolu ani slovo; lidi neodpoví na pozdrav, jelikož přece právě věnují pozornost svému Ajfounu, tak neotravujte s nějakým "dobrý den". Fakt mě nepřekvapí, jestli po sobě vystartujeme s potřebou sežrat si vzájemně mozky.
Dokud se Stephen King věnuje popisu událostí, líčení atmosféry, zkoumání, co a proč se děje, knížka šlape v pohodě, ač po důvěrně známé trase. Později se však pouští do filozofování + moralizování a "Puls" ztrácí na intenzitě. Při prvním čtení před lety jsem měla stejné pocity jako dnes: není to vůbec špatný příspěvek k zombie tématice, nechybí napětí ani myšlenka, atmoška je patřičně sugestivní, akční scény mají šťávu, ale k naprosté spokojenosti mi zkrátka chybí jakési obtížně definovatelné cosi. 70-75%

46 01.02.2023

Vzít klasický fantasy příběh, překopat zavedené postupy (například z kladných hrdinů udělat nafoukané balíky ducha mdlého, záporáky přetavit do role obětí a podobně), to už lze stěží označit za novátorský postup. Nevadí, originalita je nedostatkové zboží a chápu, že přijít s něčím objevným je nesmírně těžké. Mám s touhle knihou dva jiné problémy: 1) zápletka je dost neučesaná, velmi rychle se střídají linie jednotlivých postav, osobně nefandím zběsilému skákání od jednoho k druhému, třetímu... 2) Charaktery můžu rozdělit do dvou skupin: ta početnější mi byla buřt, zbytek mi brnkal na nervy. Pokusy o humor mě kdovíjak nepobavily, ale kniha pravděpodobně cílí na mnohem čerstvější čtenáře, než jsem já, Metla ve fosilizačním procesu. Pokud jste +/- ve věku, kdy s občanským průkazem získáváte punc dospělosti, mohla by se vám "Modrá luna čarodějů, Rudý měsíc války" zamlouvat. Za mě průměr, který nenadchnul, ani nenaštval. 55%

32 26.01.2023

Příjemná knížka o lidech, jejich vztazích, předsudcích, o tom, co společnost rozděluje a jak ji lze stmelit. V hlavní roli je chlápek, který se stal fyzikální anomálií a byl by rád, aby psi nových sezdaných sousedek nesrali na jeho trávník. Slušnost ne vždy vyvolá obdobnou reakci a někdy je holt zapotřebí najít v sobě zásoby trpělivosti, pochopení a úsilí k nápravě vypadávající komunikace i lecčeho navíc. Zatímco Scott nenápadně ztrácí váhu, jeho vliv dobrého člověka podobně skrytě váhu získává - přinejmenším v městečku Castle Rock.
"Povznesení" je takový sluníčkový příběh hladící po duši, štítek "horor" je zde nesmyslný. Zápletka obsahuje silný prvek nadpřirozena, bát se však rozhodně nebudete. Možná v závěru otřete slzu, možná si otráveně povzdechnete nad přehnaným patosem. Mně se tahle novelka líbila, mile vyplnila jeden den nemocenské. Jen tu politickou agitku si mistr King může vetknout do anusu - už jsme všichni dávno pochopili, že je fanatický liberál a nenávidí Trumpa. 75%

46 22.01.2023

Na "Gerdu" jsem četla mnoho pochvalných ód, tudíž jsem před pár lety hodně zvažovala, jestli cácorce knihu pořídit. Na podzim jsem ji objevila v knihovně a tak jsem si konečně mohla udělat vlastní názor. Potomek nesdílel mé nadšení, když jsem se před spaním vytasila s touto knížkou (velryba v hlavní roli nezaujala) a bohužel tento vlažný stav trval i po dočtení.
Výtvarná stránka knihy je opravdu mimořádně povedená, vkusná, oči se mohou kochat na každé stránce. S textem je to složitější. Pro dospělé je příliš jednoduchý, pro děti až moc poetický a soustředící se na různé popisy, nikoliv na děj. V krátkých kapitolách Gerda někam připluje, někoho potká a získá nějakou moudrost do života, zatímco hledá svou rodinu. Jakým způsobem o ni přišla, to se čtenář dozví z obrázku, slova se omezí na červené moře.
Ten příběh má své kouzlo, přesto nejspíš vyžaduje specifického malého čtenáře/posluchače, se zálibou v melancholii a v básních bez rýmů. Pro dospěláky je zpracování stručné a plytké. Já bych možná dala 4* coby kompromis mezi nádherným vizuálem a rozpačitým dojmem z divně podané zápletky, ortel cácorky je však u dětské knížky rozhodující a tentokrát nižší. 65%

41 21.01.2023