mi-380 komentáře u knih

Vypadá to, že jsem byl jedním z několika posledních lidí na Zemi, co Hanu nečetli. Tak teď už jeden ubyl. Přečetl jsem, uznal vysoké hodnocení, doplnil si z wiki informace o tyfu ve Valmezu, připomenul nelehké osudy našich předků v bláznivém dvacátém století a uznal, že autorka má maximální schopnost rozbouřit emoce, a také pevně chytit čtenáře a nepustit, dokud s poslední stranou, citově vyždímán, samovolně neodpadne. Podepisuji ty stovky nadšených komentářů a tentokrát nemám moc co dodat. Snad jen, že paní Alenu přidávám do svého oddílu oblíbenců.
100 % (aktuálně 2655 komentářů a 8694 hodnocení, průměr 95 %).

177 20.10.2020

U novinářských výkřiků, ve stylu: úmrtí známé osobnosti, korupce politika, skandální chování celebrity, dvanáct let za vraždu a podobně, mi vždy chybí pozadí. Minulost, motivace, činy, svědomí. Chápu, novinář se musí hnát za novými událostmi a senzacemi, nemá čas a prostor. Nebo to neumí.
Paní Alena to umí. I tentokrát věrohodně a podrobně, ve dvou časových osách, popsala osudy několika typických lidiček procházejících převratnými událostmi posledního století. Mezi nimi je i jedna postava netypická, což dodává už tak chytře promyšlenému vyprávění další momenty napětí a překvapení. Pro mne, pamětníka doby předrevoluční, to byl s touto autorkou znovu skvělý zážitek.
95 % (zatím 5462 hodnocení s průměrem 90 %).

135 09.09.2022

Jsem hodnotící číslo 4337, všechny pochvaly už tu jsou, nemám co dodat. Potvrzuji superlativy, přihazuji svých 5*, doporučuji a přidávám autorku mezi oblíbené.
100 % (průměr 92 %).

P.S.
„Kniha je historickým klenotem“ (z recenze Karin Vápeníčkové).

126 08.03.2022

Kya - moderní Tarzan(ka). Autorka dokonale přenesla klasické přírodní archetypy jako je Mauglí nebo Tarzan do druhé poloviny dvacátého století. Místo kluka holka, místo afrického nebo indického pralesa americké bažiny, chybí hrdinská neporazitelnost. Co zůstalo je rasová segregace a jedinečný příběh, poutavě vyprávěný, často dojemný, přírodně romantický, proložený poezií a napínavým řešením záhadného úmrtí. I ta zřetelná ekologická linka mi tentokrát připadala opodstatněná, na rozdíl od nepochopitelného jednání několika postav.
Opouštím bažiny Severní Karolíny a věřím, že tenhle příběh mohu zařadit do kategorie
n e z a p o m e n u t e l n é.
90 % (zatím 2902 hodnocení s průměrem 90 %).

124 30.03.2023

Weirův vědec znovu ve vesmíru. Astrofágy? Astrofágy!
717 hodnocení s průměrem 92 %, překvapivě vysoké procento. Myšlení, výpočty, nápady a postupy hlavního hrdiny jsem si, jako člověk původním vzděláním technik a fyzik, spokojeně užíval, ale vím, že v mém okolí se 99 lidí ze sta při návrhu, že bychom se bavili o fyzice, otřese hrůzou. Proto údiv z tak vysokého hodnocení, ale zároveň potvrzení skutečnosti, že čtenáři tohoto druhu literatury jsou bytosti zvídavé. Autor rozvíjí svůj nápad a jeho postupné řešení s důkladností klasika Clarka, navíc přidává dostatek odlehčujících humorných situací.
Ovšem za největší sci-fi a zároveň za velký bonus v téhle nepříjemně napjaté době, kdy si politici našeho světa zase hrají na velkou válku, považuji autorův hřejivý optimismus - Američané, Rusové a Číňané vzorně spolupracují, stejně jako Pozemšťan s Mimozemšťanem. Pohádkovost a příznivou souhru náhod tentokrát rád odpouštím.
95 %

123 23.05.2022

Návrat do padesátek. I toho jsme se v nejisté době demonstrací na konci roku 89 trochu báli. S padesátými léty se ale autorka nespokojuje, její alternativní historie žene východní Evropu až kamsi k severokorejské cestě. Během mrazivé četby jsem si vzpomněl na slova kamaráda Pepy, který před revolucí sloužil na zadrátované šumavské hranici. Na otázku, zda tam také někoho zastřelili, odpověděl: „Jo, ale jen málo.“
On u toho prý naštěstí nebyl, dělal spojaře.
95 % (aktuálně 1790 hodnocení s průměrem 84 %).
...
Nesvoboda byla cena, kterou platila za pochybnou jistotu, že pokud se přizpůsobí, stát se o ni postará. Jako pán o psa přivázaného k boudě. Ale byly i věci, s nimiž se vyrovnat nedokázala. Třeba s pomyšlením, že bude muset naučit své děti lhát, aby mohly v rámci systému prožít ne-li spokojený, tak alespoň bezpečný život.
...
Na rozdíl ode mě ale s pochybami žil celý život, byl smířený s myšlenkou, že stav věcí je pevně daný a nikdy se nezmění.
...
Pokud se v médiích objevila jakákoli zmínka o Západu, upozorňovala jen na to, co bylo špatné. V televizi a v kinech bylo možné vidět jen hry, seriály a filmy natočené v socialistických zemích. Signály zahraničního vysílání rušily výkonné rušičky a o satelitním vysílání si lidé na Východě mohli nechat jen zdát, stejně jako o internetu a mobilních telefonech. Za velké štěstí a výsadu bylo považováno vlastnictví pevné telefonní linky. (A takhle přesně to tu až do poloviny osmdesátých let opravdu vypadalo, proto velká část populace snila o emigraci. Pozn. MI-380)

119 20.08.2021

Poutavý a důkladný pohled na dané téma, napínavý proces hledání podkladů pro vědeckou práci. Tak důkladný, že díky popularitě knihy jsou současní obyvatelé kraje zaskočeni přívalem turistů a já jsem souběžně s četbou pátral na webu a v mapách.cz. Bohyně vadily snad všem režimům (i dnes by je jistě leckdo označil za dezinformátorky) a jen izolovanost lokality je dokázala částečně ochraňovat. Jako životem otlučený skeptik zdaleka všem jejich dovednostem, schopnostem a názorům nevěřím, ale uznávám, že jde o zajímavý a fascinující fenomén, obohacující společnost. Autorka se znovu dokázala zakousnout do tématu s velkou vervou a svůj další polodokumentární a do historie ostrým pohledem zasahující román uzavřela nečekaným, ale logickým vykřičníkem.
Audiokniha: Miroslav Táborský a Tereza Bebarová podali skvělý výkon.
90 % (aktuálně 5599 hodnocení s průměrem 86 %).

117 10.07.2022

Tímhle puzzle jsem se prokousával dva týdny, postupoval ze všech stran i rohů, těch vážných témat tentokrát autorka smíchala nečekané množství. Čekal jsem dramatické vyprávění o likvidaci klášterů, čehož se mi dostalo, ale se spoustou vedlejších dramat a zázračných setkání navíc. Je to dobře nebo špatně? Každopádně mě některé příběhy občas rušily a někdy i zdržovaly. Kniha je odvážně tlustá, fikce se v ní prolíná s realitou (jakoby dvěma prsty na aplikaci Mapy.cz přiblížení Bílé Vody s Marienhilfem rád odpouštím), zápisy ze situačních zpráv a vězeňských spisů mi tu a tam připomněly Škvoreckého smutný humor z knihy Ze života české společnosti. Ale mám rád tenhle polodokumentární styl a oceňuji připomínání historických událostí a křivd.
90 % (zatím 1801 hodnocení s průměrem 85 %).

P.S.
Znovu postavený poutní kostel Panny Marie Pomocné (Maria Hilf) leží jižně od Zlatých Hor, je to kouzelné místo, od jeho návštěvy před pěti lety mi jeho historie leží v hlavě, a autorka mi vše důrazně oživila.

114 06.07.2023

Mám svá místa, na Černokostelecku i na Bechyňsku, jenže o to tu zas tak moc nejde. Zdánlivě literárně vyčerpané rodinné trauma dokázala autorka popsat tak dokonale, že by její smutná hrdinka musela zaujmout hlavní pozici mezi Palánovými samotáři.
95 % (zatím 2083 hodnotících s průměrem 89 %).

113 13.01.2022

Autorka mě na své osvědčené návnady ulovila znovu celkem snadno. Staré chalupy v poloprázdné vesnici, výrazné a tápající ženské antihrdinky, muži, kterým by ani převýchovný tábor nepomohl, kočky, psi, lesní zvěř, starožitnosti, a samozřejmě hustý propletenec vztahů a záhad. Navíc ještě inspirace v pro mne nejzajímavějším příběhu Palánových samotářů - o příchodu Slováků z Rumunska do poválečných Sudet (Kdybych byl jeden) a jsem na háčku za plný počet. Tedy skoro, během těch posledních dvaceti stran, plných ujasňování a dovysvětlování, pátá hvězda v tom nekonečném šumavském hvozdu někde zabloudila.
85 % (zatím 956 hodnotících s průměrem 83 %).
…
Musela jsem si rozplést cop a místo něj nosit dva stočené v týle a převázané šátkem, aby každý viděl, že už nejsem panna. Kdybych to neudělala, ostatní ženské by mi stejně vlasy ustřihly, a ještě by mě zbily.

P.S.
Základní rozdíly proti sérii s Bergmanem: o něco menší počet zainteresovaných osob (jen třináct místo obvyklých osmnácti).
A absence Bergmana.

110 15.04.2022

Současná válka Západ versus Rusko prostřednictvím Ukrajiny mi, kromě nepříjemných pocitů, přináší znovu myšlenky ve stylu: co by bylo, kdyby… Den Trifidů, doposud už dvakrát přečtená klasika, mi vždy leccos naznačoval, vysvětloval a radil. S audioknihou jsem to tedy právě absolvoval potřetí. Tentokrát mě překvapilo poznání, že tu nejde jen o skvělý nápad a napínavý děj. Stejnou hodnotu mají popisy proměn chování lidí a prostředí, které si příroda bere rychle zpět do své moci, náhledy do mysli hlavní postavy, přirozené dialogy, pocta pragmatickému humanismu, systematickému plánování a opatrnému optimismu. Příjemné překvapení, už potřetí.
100 % (zatím 4957 hodnotících s průměrem 91 %).

110 09.04.2022

Humor? Na úvod pár žertíků povedených i méně povedených, ale po několika stránkách už se rozjíždí typické drama made in Backman. Šablona, kterou zde použil poprvé, úspěšně ji používá už skoro deset let a kterou mě zatím vždy dostal. Do kolen a ještě k tomu na lopatky. A vyrazil mi dech. Dojemný životní příběh outsidera a jeho nekonečných střetnutí s úřednickou byrokracií, okořeněný ubíjející nespravedlností, pohádkově kladnou postavou imigrantky, mezigeneračním střetnutím a velkou hemingwayovskou láskou. Ove je postava, se kterou jsem se občas zcela ztotožnil, ale často mi lezla na nervy. Asi autorova záměrná provokace. Účinná, přidávám ho do oblíbených.
90 % (aktuálně 2923 hodnocení s průměrem 91 %).
…
Sonja jednou řekla, že jestli chce někdo porozumět chlapům jako Ove a Rune, musí si v prvé řadě uvědomit, že jsou to chlapi narození do špatné doby. Chlapi, co k životu potřebují jen pár základních věcí. Střechu nad hlavou, tichou ulici a značku auta a ženu, kterým by mohli být věrní. Práci, kde zastanou funkci. Dům, v němž se pravidelně ledasco pokazí, takže je pořád co opravovat.
„Všichni lidé chtějí žít hodnotný život, ale hodnoty má každý člověk jiné,“ říkávala Sonja. Pro chlapy jako Ove a Rune byl hodnotou stručně a výstižně pocit, že když se už odmala o sebe museli postarat sami, bylo jejich základním právem nezáviset na ostatních ani v dospělosti. Mít kontrolu znamenalo mít hrdost. Mít pravdu. Vědět, kterou cestou se dát a jak správně přišroubovat šroubek. Chlapi jako Ove a Rune byli z generace, kde se makalo a nebylo potřeba o tom mluvit. To říkávala Sonja.

P.S.
Viděl Backman Gran Torino?
https://www.csfd.cz/film/240479-gran-torino/komentare/

109 29.10.2020

Autorka potvrzuje svůj talent ponořit se do života komplikované osobnosti, vcítit se do zraněné mysli, přizpůsobit se jejím omezeným vyjadřovacím schopnostem a s pomocí ich-formy vtáhnout čtenáře do jednoho z nejsmutnějších příběhů, co jsem v poslední době četl.
A pevně ho v něm přidržet.
90 % (zatím 1127 hodnocení s průměrem 87 %).

106 19.05.2023

Nejlepší Agatha. Četl jsem dvakrát, viděl čtyři filmová zpracování. Naprosto originální zápletka, kdy zdánlivě nevysvětlitelné zabíjení v mysteriózní atmosféře temného sídla na pustém ostrově spěje k duchařskému hororu, aby nám na samém konci bylo dopřáno vydechnout a pochopit.
Zajímavé je poslední britské seriálové zpracování z roku 2015, kdy černoušci byli změněni na vojáky a Černochův ostrov na Vojákův ostrov. Že by původní názvy byly dnes pro Brity nepřijatelné?
100 % (aktuálně 3571! hodnotících s průměrem 94 %!), dvanáctá nejlépe hodnocená kniha!

Dáma s vtipným pseudonymem mě celou dobu celkem úspěšně přesvědčovala o své znalosti holokaustové literatury a román zaplnila všemi zásadními položkami tohoto subžánru. Nemůže chybět krásná židovská dívka, bohatý továrník, váhající s emigrací, vděční zaměstnanci, závistivý kolaborant, neschopný a zvrhlý německý správce, podlý zrádce, sadistický zoufalec, Terezín, Osvětim, esesácký doktor s bičíkem, pokusy na lidech, poválečná nespravedlnost… To všechno už tu ale bylo. Mnohokrát, není snadné přijít s něčím novým.
Autorčina směs bude pro čtenáře neobeznámené s touto částí evropské historie a s literaturou o ní určitě velmi přínosná, pro mne byla jen snaživým zopakováním známých reálií a schémat, docela čtivým, tu a tam se záblesky nepravděpodobnosti (útěk do Ameriky, tolerance ukrývání židů), kupodivu doplňovaným adorací cukru a cigaret.
Románové kroniky dalších našich současných autorek Aleny Mornštajnové, Kateřiny Tučkové a Karin Lednické jsou na mém schodišti ke hvězdám minimálně o stupínek výš.
70 % (zatím 2060 hodnotících s průměrem 91 %).

103 28.04.2022

Bergman je po toulkách Evropou zpátky ve vlasti, ale nový případ ho znovu vyhání daleko od Prahy, do Beskyd k slovenské hranici. Ovšem ne zas tak rychle, to by nesmělo jít o dílo Michaely Klevisové. V první polovině knihy nás plíživě zatahuje do osudů obyvatel horské vesničky a přilehlých samot. Počet zúčastněných je u této autorky standardní, pohybuje se mezi šestnácti a osmnácti, v závislosti na velikosti sídla, zde to tedy vychází na šestnáct. Už jsem si zvykl dělat si postupně přehled osob, při mé neschopnosti zapamatovat si jména napoprvé se to vždycky vyplatí.
Tak jsme tedy v polovině, na scéně se konečně objevuje Bergman, jako další přivandrovalý beskydský medvěd, a spolu se Sedlákovou pomalu začínají rozplétat zamotané horské záhady, v nichž významnou roli hrají napjaté vztahy:
• tajuplné majitelky roubenek vs. mazané realitní makléřky,
• nekompromisní myslivci a pytláci vs. vytrvalí ochránci zvěře.
Nevšední četba, dobře promyšlená, přiměřeně napínavá, s dokonalými popisy a přesnými charakteristikami. Autorka mě baví čím dál tím víc, při šestém setkání konečně prolomila hranici mezi čtvrtou a pátou hvězdou, přidávám ji mezi oblíbené.
90 % (doposud 796 hodnotících s průměrem 84 %).

100 08.12.2021

Příště se sejdeme na severním pólu? Autorka kriminalistu Bergmana vytrvale vzdaluje od Prahy. Nejdřív na předměstí, pak na venkov, ani to nestačilo, následoval holandský ostrůvek a teď jsme v rybářské osadě na úplném severu Norska, nedaleko finských a ruských hranic. Dlouho mi nebylo jasné, proč mě ten rozvláčný styl přitahuje, v studeném Syltefjordu mi to došlo. Inspirace Theorinem? Ano či ne, tyhle důkladné vstupy do životů zúčastněných postav mě baví, stejně jako upozaděné nenápadné pátrání a tichý svět poloopuštěných sídel. Obvyklý počet autorčiných významných postav je 18, tady jsme ve vylidněné vesničce, takže počet se snižuje na 16, i tak jsem si pro jistotu během prvních kapitol udělal jejich přehled. Spokojenost, těším se na šestý Bergmanův případ.
85 % (zatím 933 hodnotících s průměrem 83 %).
…
Po krátkém váhání si objednal kafe a sobí hamburger s ananasem. Rád na cestách experimentoval s jídlem a takhle výstřední kombinaci prostě nemohl nevyzkoušet.

P.S.
Když se před rokem a půl vrátil ze stejných míst kamarád Bohuslav, vyprávěl, jak ho dva ruští rybáři pozvali na vodku. Po jeho otázce na počet dovezených lahví, dostal odpověď: „Sórok“.

100 27.11.2021

Tak to mi udělalo radost. Ani ne tak postavy románu – studené, poživačné, prolhané, potěšila mě autorka svým důkladným postupem, připomínajícím mé oblíbené Islanďany. Pražská Baba, aukční síně, kočkoland, lesoparky, lokality ožívající mnoha nepříjemnými postavami, z nichž každá má své tajemství, minimálně každá druhá je podezřelá a všechny jsou přesně vystižené. Můj objev světa Michaely Klevisové je jako když Tarzan objevil ztracenou říši Oparu, plnou zlata: krásné ženy špatných charakterů a zdegenerovaní muži, hnaní primitivními pudy.
80 % (aktuálně 1070 hodnotících s průměrem 82 %).

99 23.09.2021

Těšil jsem se na další příběh z venkova, z přírody, od vody, kde autorka obvykle nechává svou dvojici detektivů (Bergman a Sedláková) během pátrání po vrahovi trpělivě rozplétat staré polozapomenuté vztahy a tajemství. Rozuměli jsme si i tentokrát, výpravu do jihomoravské vesnice jsem si užil, jako bych tam byl s nimi. Za těch 16 let a 8 knih s Bergmanem spisovatelka mírně změkčila svůj kritický pohled na obě pohlaví.
Po přečtení první knihy (Kroky vraha) jsem to viděl takto: "Krásné ženy špatných charakterů a zdegenerovaní muži, hnaní primitivními pudy."
Dnes poopravuji na: "Krásné ženy, ženoucí se bezhlavě do problémů a podivínští muži, hnaní sobeckými motivy."
Zároveň jsem byl zvědavý, zda autorka dodrží svůj obvyklý počet významných postav, to znamená 18. Nedodržela, je jich 17, ale i bez té jedné za mne velká spokojenost.
90 % (zatím 357 hodnotících s průměrem 93 %).
...
Eva pokračovala udiveným tónem. "Připadá mi strašně zvláštní, že jste byli kdysi tak dobří kamarádi a pak se ta vaše parta úplně rozpadla."
"To se stává. Vždyť jsme byli děti. Kdybychom se seznámili až jako dospělí, nejspíš bychom si vůbec nerozuměli."

98 31.05.2023

Buď je psaní autorky čím dál zralejší, nebo si na její pečlivý způsob vypravování víc a víc zvykám. Že jde o detektivku, je tentokrát jasné hned od první kapitoly, navíc s nočním, lesním hororovým úvodem. Jinak tu máme očekávané prostředí malé komunity s dokonale navozenou hutnou atmosférou mezilidských vztahů a dlouholetých utajených křivd. Autorka znovu provádí hluboké vrty do životů u ní standardních osmnácti významných postav a v (pro mě velmi blízkém) přízračném prostředí jihočeského česko-rakouského pohraničí (Bystřice, Hradec, Jindřiš, Třeboň, Slavonice, Česká Kanada, Litschau) s nimi, spolu s Bergmanem a Sedlákovou, utěšeně míchá a já to s napětím sledoval jako dlouho a zvolna se otáčející osudí, z něhož se má vykulit výhra ve formě pravdy a spravedlnosti.
90 % (doposud 868 hodnotících s průměrem 90 %).
Audiokniha, příjemný hlas Kristýny Kociánové

98 31.12.2021