mi-380 komentáře u knih

1809, překotný britský ústup ze Španělska, přičemž závěrečná Moorova bitva u La Coruñi jako by byla vzorem pro operaci u Dunkerque v roce 1940.
Byl jsem zvědav, jak dopadlo napojení knihy, kterou autor vydal v roce 1988, na předchozí část (Sharpova kořist – z roku 2001). Jenže Cornwell prostě nakoukne do učebnice historie, nastuduje fakta, Sharpa s jeho jednotkou tam přemístí a šikovně zamontuje, vymyslí napínavý dobrodružný děj, najde mu pěknou příslušnici opačného pohlaví a přidělí mu roli zachránce impéria. Co víc si můžeme přát? Na mě to zatím pořád funguje.
Tentokrát ale o tu důležitou historickou událost ani tolik nejde, autor v dramatickém dobrodružství a krvavém konfliktu kolem poutního místa Santiago de Compostela dokonale popsal Sharpovu zatím největší bitvu – totiž další jeho zoufalý pokus prosadit se jako velitel a získat si respekt prostých vojáků. Jejich strastiplná ústupová cesta, naplněná spoustou skvěle popsaných bojových i nebojových střetnutí, úvah o víře, o španělské historii, o francouzské revoluci, a dokonce také plná tajemných záhad, mě tentokrát dokázala držet u textu ještě pevněji než u předchozích Sharpových příběhů.
Pokud bych musel porovnat: Cornwell, 1988 (Španělsko, 1809) versus Cornwell, 2001 (Dánsko, 1807), pak ten španělský vítězí.
95 % (aktuálně 97 hodnotících s průměrem 93 %).
...
Byla vysoká a štíhlá, držela se s vrozeným půvabem a její tvář, s dokonalou pletí, nepoznamenanou strádáním nebo nemocí, měla jasný a trochu zvědavý výraz. Dívka, která se musí každému vojákovi zjevovat ve snech, i kdyby byla desetkrát metodistka.

P.S.
Anotaci nahoře doporučuji nečíst - spoiler.

46 22.01.2021

Opakování, matka moudrosti. Opakovaná četba Chandlera mi sice žádnou pozorovatelnou moudrost nepřináší, zato ale přináší příjemné pocity, a to nejen během vlastní četby, ale také díky úlevě ze zjištění, že kouzlo Philla Marlowa se s léty nerozplynulo. Naopak, v tomto románu se mi autor předvádí znovu v plné formě, popisy prostředí a postav, dialogy, celý styl občas nepřehledného pátrání snad už nemůže být překonán. Přesně v souladu s jeho citátem: „…na vzorci nezáleží, záleží na tom, co s ním uděláte…“ Kniha pro ty, kteří se smíří s tím, že pro Chandlera je zápletka méně důležitá než atmosféra a charakterizace.
95 % (zatím 143 hodnotících s průměrem 87 %).
…
Byla to blondýna. Ale taková blondýna, že by kvůli ní biskup vykopl díru do kostelního okna.
…
Dvě řady tvrdých prázdných židlí civěly na sebe přes pruh žlutohnědého kokosového koberce. V přítmí vzadu byl psací stůl a za ním holohlavý muž se zavřenýma očima, měkké hnědé ruce sepjaté poklidně na desce stolu před sebou. Dřímal, nebo se aspoň tak tvářil. Měl širokou vázanku, která vypadala, jako kdyby si ji uvázal někdy kolem roku 1880.
…
V denním světle byly její vlasy čistě kaštanové a klobouk, který na nich seděl, měl dýnko zvící sklenice na whisky a tak širokánskou střechu, že by se do ní dalo zabalit špinavé prádlo z celého týdne.
…
Pečlivě jsem si dýmku zapálil. Pozorovala to s uspokojením. Kuřáci dýmek bývají solidní lidé. Jenže v mém případě ji čekalo zklamání.
…
Pak tam byly dva náramně pěkné dvoubarevné buicky nejnovějšího typu, za které by se člověk nemusel stydět, když si jede pro cigarety.
…
„Je to roztomilá dáma v nejlepších letech s obličejem jak kýbl splašků, a jestli si myla vlasy ode dne, kdy byl Coolidge podruhé zvolen presidentem, sním svou rezervní pneumatiku i s ráfkem.“
„Ty frky vynechte,“ řekl Nulty.

P.S.
Jak jsem na čsfd v roce 2017 hodnotil film z roku 1944:
Jedna z nejlepších filmových chandlerovek. Na Powella jsem si zvykal půl filmu, ale nakonec to vyšlo. Děj literární předlohy je samozřejmě pomíchaný, nechybí ale břitký humor, osudové krásky, mysteriózní figury, rychlý spád děje a přesná atmosféra americké drsné školy: 80 %.

46 30.12.2020

1803, další velké krvavé střetnutí v Indii. Bitva, která se opravdu odehrála a v níž Britům, v jejichž řadách bojoval i náš hrdina Sharpe, velel irský generál Wellesley, pozdější vévoda z Wellingtonu, vítěz u Waterloo. On a bitva u Assaye (její příprava a průběh) se tentokrát dostávají do popředí. Sharpeův příběh je jednodušší než v první části, mnohem méně prokombinovaný, v nové roli seržanta je méně výrazný než v době, kdy byl prostým vojínem. Zaboduje až na konci. Poměry v armádách té doby, taktiky, výzbroj i skutečné historické osobnosti, to vše je popsáno bez jednostranné zaujatosti. Autor vidí a realisticky popisuje klady i zápory na obou stranách. Angličané (hlavně jejich Britská Východoindická společnost) byli, vedle Francouzů, Portugalců a dalších Evropanů, jen nová síla mezi nekonečnými konflikty různých vládců tehdy rozkouskované Indie. Síla, která se ale rychle dostávala do popředí.
85% (aktuálně 117 hodnotících, průměr 92%).
…
Sharpe si dřepl, aby jí byl blíž. Ostatní evropské ženy už chvíli sledovaly, jak se nad ní sklání, a špulily nesouhlasně ústa, i když ne pohoršením, ale ze závisti. Sharpe si jich však nevšímal.
…
Jsem dvaadvacet let poručíkem, seržante. Dvaadvacet let! Ve Východoindické nezáleží na tom, jestli jste dobrý voják. Musíte čekat, až na vás přijde řada, přitom po celou tu dobu jsem se musel dívat, jak si mladí bohatí hlupáci kupují hodnosti majorů, aniž kdy vystřelili na nepřítele. A já jsem se pak musel před těmi pitomci sklánět a poklonkovat před nimi. Ano, pane. Ne, pane. Můžu vám vzít zavazadla, pane? Polibte si p...l, pane!“ Dodd se při řeči rozohňoval a skoro se přestal ovládat.

46 18.11.2020

Nezapomenutelné. Dokonalá kafkovština a mám dojem, že také inspirace pro Nohavicův Babylón. Strašný černý sen každého cestovatele a pro autora - lingvistu to platí dvojnásob. Absolutní neschopnost dorozumět se.
Přečteno podruhé se stejným výsledkem: 100 % (9 hodnotících, průměr 87 %).
…
Dívčina odpověď nebyla jasná, napoprvé nejspíš ani nepochopila, co po ní žádá, smála se, zapálila si, krčila rameny a zašvitořila cosi na tento způsob:
„Tuulli ululmulu alaulp tleplé…“
To tedy zcela jistě nebylo žádné číslo. Budai se však nevzdal, vztyčil palec, ukázal na jedničku také na bankovce… odpověděla tentokrát stručněji, jediným jednoslabičným slovem:
„Düť!“
Nyní pokračoval Budai dvojkou, trojkou a tak postupně dále… Pro kontrolu se ještě rychle zeptal na jedničku, ale děvče tentokrát řeklo cosi zcela jiného:
„Šümülükada.“

46 11.09.2020

Zajímavé setkání dvou policejních veteránů. Hořké, trpké, přátelské, nostalgické. Bosch absolvuje sérii svědeckých výpovědí u soudu, takže hlavní role se ujímá jeho starý kámoš z FBI Terry. A tohle napůl amatérské pátrání vede nečekaným (jak jinak) směrem. Reprodukce jednoho světoznámého obrazu (která občas vyskočí i na ploše mého notebooku) samozřejmě v této sérii nemůže chybět, to je Connellyho specialitka, ale pátrání, které se na jeho základě rozjíždí, mi připadá jako by vzala za své logika a místo ní zaúčinkovala černá magie. Což mi kazilo požitek z četby do té doby, než logika opět dobyla a upevnila ztracené pozice.
70 % (zatím 115 hodnotících s průměrem 88 %).

46 02.09.2020

Daniela, ústřední postavu (postavy) románu, si jen tak někdo neoblíbí. Ani u mě moc nezabodoval, dvěma autorskými postupy mě však MH přesto dostal. Daniel (tedy autor) jednak chrlí velice bystré postřehy o aktuální době i historii, a za druhé, umí pronášet neuvěřitelně ostré nekorektní provokativní hlášky okořeněné pornem a útoky proti jakékoliv víře. Obojí vystřeluje během standardního vyprávění často a přiléhavě a zvlášť to druhé působí většinou vtipně a dokáže udržet čtenářskou pozornost. Román je dalším z řady těch, které upozorňují na nezvratný zánik naší civilizace. Nezadržitelně, zákonitě. Sci-fi složka se objevuje jen jako na pozadí nenápadně potichu běžící film, dokreslující v současnosti probíhající děj a vývoj událostí, které nakonec vyústí právě do tohoto „filmu“.
V poslední třetině už jsem byl tímto stylem přesycen a dočítal jsem jen silou vůle.
70 % (aktuálně 207 hodnotících je s průměrem 81 %).
…
Samozřejmě jsem po celou tu show rozvíjel linku pravicově anarchistickou, ve stylu „s každým bojovníkem, kterého se podaří odstranit z boje, je o jednoho blbce míň, další blb zkrátka přijde o příležitost se bít”, tak jak se od Celina po Audiarda tradují zlaté okamžiky francouzského komického žánru…
…
Hildegarde hrála na harfu, předpokládám, že hrála kouzelně, ale po pravdě řečeno nevím, je-li možné hrát na harfu špatně - pojetí nástroje snad ani nedovoluje vyloudit cokoli jiného než melodické zvuky.
…
Člověk se směje jako jediný v živočišné říši, předvádí strašnou obličejovou deformaci, protože zároveň jediný překonal sobectví zvířecí přirozenosti a dosáhl pekelného, nejvyššího stadia, totiž krutosti.

46 24.06.2020

Moc jsem nedoufal, že se mi na přímce, protínající Den trifidů, Malevil, Pána much a Cestu, objeví další zářivý bod. Ale on se objevil, a to dokonce na domácí půdě. Díky několika spřáteleným členům místní komunity jsem nahlédl do jiné komunity – skupinky přeživších, kteří se protloukají našimi městy a proces jejich vývoje po záhadné katastrofě je popsán tak poutavě a přesvědčivě, že jsem se od knihy nedokázal odtrhnout. České reálie, ich forma, nadupaný děj – velké plusy. Forma kroniky s mnoha prázdnými časovými úseky autorovi zjednodušuje práci, ale k tomuto žánru patří.
85 % (zatím 144 hodnocení s průměrem 83 %).
…
„Ne,“ řekla bledá žena své první slovo. „Vrátím se s vámi.“
Mluvila chladným, skoro mrtvým tónem.
„To není nic pro ženskou…“
„Drž hubu,“ přerušila ho stejně klidně, jako předtím řekla své ‚ne‘. „Jedu s vámi. Chtěla jsem si to s nimi vyřídit hned, ale tys trval na tom, že zajedeme pro… posily.“
Poslední slovo řekla docela opovržlivě, přeletěla pohledem ze mne na Peggy, která byla nezvykle zticha.

46 04.06.2020

Možná trochu spoiler? Autorka posbírala kupu detektivkářských klišé: drsná policistka – motorkářka s temnou minulostí, její problémy s nadřízenými, podřízení chlapi ji uznávají, krutost v dětském domově, postižené dítě, hra na city, hnusný politik, sama v noci v opuštěné budově, vybitý telefon, zásah na poslední chvíli, a určitě jsem na něco zapomněl. Navíc mi nesedl překlad. Vše je zabaleno do přiměřeně čtivého a napínavého balíčku, většinou čtenářů vysoce hodnoceného. Třemi hvězdami trochu pokazím průměr.
65 % (1668 hodnotících s průměrem 86 %).
…
„Ty prohnaná malá děvko…“ Kim se otočila a šla pryč.
„Padly jste si do noty, šéfko?“
„Jsme teď nejlepší kamarádky…“

46 06.04.2020

Perfektně a do hloubky popsaný tragický příběh jednoho porevolučního finančního žraloka, muže, kterého těžce poznamenaly přemety konfliktních událostí dvacátého století.
Chronologicky dvacátý díl (děj 2002) napsaný jako čtvrtý (v roce 2006). Jde o jeden ze startovních příběhů celé série, v tuto chvíli osmadvacetidílné, takže zde vyniká svěží styl, a jako většinou i kvalitní zápletka. Drsný humor a policejní sexismus už bereme jako očekávané prémie, stejně jako četbu Mariana Geišberga. 10 procent dolů za příliš otevřený konec.
90 % (aktuálně 211 hodnotitelů je na průměru 87 %).
...
detektív Ivan Mikovič, prezývaný Tlstý Vaňa, sa napchával a čítal noviny. „Chalani, tu čítam úryvky zo židovskej kuchárskej knihy… viete, ako začína? Vraj… niekde si požičiame dve vajcia…”

46 02.08.2019

Ponuré, depresivní, vznešené (přesná charakteristika uživatele Česneksmedem).
Film jsem neviděl, ale živě si představuji Petra Čepka, Jana Kačera, Věru Galatíkovou a další naše tehdejší herecké hvězdy. Úspěšné knihy jsou občas předlohou pro filmy, které se tak stávají jejich, často nepovedenými, ilustracemi. Zde je to naopak, kniha přišla až po filmu, vysoce hodnocenému Vláčilovu dramatu z roku 1967. Je třeba doplnit vzdělání, jdu film shánět, těším se na porovnání.
95 % (193 hodnotících, jejich průměr je 86 %).

P.S. Tak už jsem film hned druhý den viděl - Kačer a Galatíková skvělí, stejně jako ponurá atmosféra středověku, Čepek kulí oči a mírně přehrává. Na mém hvězdném nebi svítí kniha o půl hvězdičky výš.

46 05.06.2019

Očekáváme a nacházíme obvyklé základní ingredience:
- venkovské zámecké sídlo s patřičně tajemnou atmosférou
- supové čekající na dědictví
- odpolední psaní dopisů
- kapitán Hastings (zde vypravěč) a inspektor Japp
- a konečně Hercule Poirot
Paní Agatha děj zasazuje na konec první světové války a slavný Belgičan zde přichází na svět, vykouzlila ho jako uprchlíka před válkou. Muže, který ve službách belgické policie rozlouskl mnohý neřešitelný případ. Kdo nevěří, že bude mít hned napoprvé úspěch i v Anglii?
Přidávám 75 % (aktuálně 729 hodnotících je na průměru 86 %).
…
Koroner neotálel.
„Zakoupil jste minulé pondělí večer strychnin za účelem utracení psa?“
lnglethorp odpovídal s naprostým klidem:
„Ne, já to nebyl. Na styleském panství není žádný pes, kromě jednoho ovčáckého psa, žije venku u ohrady a nachází se v perfektním zdravotním stavu.“
…
Hleděl jsem upřeně na oba muže. Podle jejich upraveného zevnějšku by určitě nikdo nehádal, že jsou detektivové…

46 19.03.2019

Rád jsem se s nimi znovu setkal: s autorem osobně při vyprávění a čtení v podkroví, se samotáři v jeho další knize. Rád se setkávám se starými přáteli, rád obnovuji staré polozapomenuté vztahy, mám rád muzea, rád se občas prohrabuji archivy. Většinou to končí příjemnými pocity nostalgie, někdy rozpačitě. Palánův návrat patří spíš do druhé skupiny. Velkou plochu zabraly fotky, z nichž mě zaujalo jen několik, text je velmi stručný a spoléhá na znalost a popularitu předchozích setkání.
65 % (aktuálně 161 hodnotících s průměrem 76 %).

45 01.07.2024

Velké prachy, hrdina s pochybnou morálkou, krasavice s morálkou ještě o něco horší, zabijáci s morálkou úplně na dně. A ti všichni vymýšlí podrazy. Jak zpívá klasik: Zlodějina, zlodějina, jediná dřina, co je zajímá… Složité klikyháky pletich jsou nekonečné, aby vše v poslední čtvrtině vzalo nečekaný spád. Autor do béčkového děje vložil své profesionální spisovatelské dovednosti, a tak jsem si mohl vychutnat další příjemnou jednohubku.
70 % (14 hodnotících s průměrem 93 %).

45 01.05.2024

Očekával jsem obvyklé vzpomínky na Afriku plné dobrodružství, historie a erotiky. Překvapení. Vzpomínky na šedesátá léta a sexuální revoluci v Evropě? Ale jen na pár desítek stran, brzy totiž převzala hlavní roli špionáž a politika studené války (s návody, jak vyrobit z kohokoliv tajného agenta KGB, takže vlastně i STB nebo FBI, jak vyvolat kdekoli státní převrat, jak levicovými intelektuály zaplavit univerzity a jiné a jiné návody). Přes politiku se v poslední třetině přece jenom dostaneme do Afriky, plné dramatických i erotických střetnutí. Courtneyové tu stále ještě tahají za nitky, a nakonec nás při řešení svého velkého rodinného problému znovu zatáhnou do pořádného dobrodružství. Bylo to dlouhé, forsythovsky rozevláté a popisné, ale stálo to za to, jako obvykle.
Audiokniha z roku 2010: dokonalá čtyřiadvacetihodinová četba Františka Dočkala.
85 % (146 hodnotících je na průměru 82 %).

P.S.
Vydaný jako devátý díl, chronologicky se ale řadí na předposlední, dvacáté první místo. Po něm následuje už jen Čas zemřít.

45 26.04.2024

Tenhle poslední díl Bohatýra by se také mohl jmenovat „Pověsti o velké lásce mezi alanskou kněžnou Semirou a chazarským kaganem Davidem.“
Druhá polovina desátého století, Kavkaz, Černé moře. Autor znovu poutavě vypráví a zároveň popisuje dva velké konflikty:
1. Chazaři, Alané, Avaři, Kyjevané, Pečeněgové, Bulhaři, Varjagové, samí nespolehliví spojenci, se připravují na velkou konfrontaci sil. Sledujeme intriky vůdců – těch, co tlačí své národy do krvavých střetnutí, z nichž se splétají dějiny.
2. Rozpory ve Svatoplukově kyjevské družině vrcholí a přichází čas k razantnímu řešení.
Autor znovu dovedně míchá osudy skutečných i fiktivních postav (Kyjevan Svjatoslav, čaroděj Koščej, Chazar Herod, Bulhar Ahmed, admirál Pesach, Varjag Sveneld, Pečeněh Kurja, Alanská kněžna Semira, Chazar David ben Josef, bohatýři Jegor Svjatogor, Mikula Seljanovič a spolu s mnoha dalšími samozřejmě Ilja Muromec) a životní příběhy některých z nich dramaticky zakončuje. Podařená knižní série, při níž mi nerozlučnými společníky byly mapy.cz a wikipedie.cz.
85 % (aktuálně 175 hodnotících s průměrem 89 %).

P.S.
Poznámky na konci knihy znovu dokazují autorovu kvalitní přípravu, kdy čtenáře seznamuje se skutečnými historicky ověřenými postavami i názvy a velký důraz klade i na představení mytologie (hlavně alanské).

45 08.02.2021

1805, Sharpe opouští Indii a… text zde nahoře v anotaci doporučuji nečíst. Strašný spoiler. Že se bude válčit u Trafalgaru, to pochopí i člověk s velmi pomalou výměnou neuronů, ale nevím, proč by se čtenář měl předem dozvědět jeden z důležitých dějových zvratů, k němuž dojde skoro v polovině knihy. Jinak se toho zdánlivě moc neděje. Loď pluje a pluje, Trafalgar je blíž a blíž… Jenže autorův popis lodí a vztahů mezi lidmi na palubách mě dokonale udržoval v napětí a v chuti číst dál. Působivost Sharpova kouzla se nesnižuje, spíše naopak. A samotná bitva? Opět dvojí potěšení: jednak z četby a jednak ze souběžného propátrávání historických faktů.
90 % (aktuálně 107 hodnotících s průměrem 91 %).
…
„Je to nabob,“ řekl Braithwaite, což v případě Evropana znamenalo, že v Indii pohádkově zbohatl a nyní se se svým bohatstvím vrací domů. Tyhle kariéry byly jako hazardní hra – buď člověk v Indii zemřel, nebo zbohatl, i když většinu těch, kteří se rozhodli ji hrát, postihlo to první.
…
Vezměte si, kolik se tam v několika posledních letech vystřídalo režimů – republika, direktoriát, konzulát a nyní císařství! Císařství čeho? Sýra? Nebo česneku? Ne, Fairley, Bonaparte nevydrží. Je to dobrodruh, nic víc. Dobrodruh a hrdlořez.
…
Byly to lodě, které zastrašily Dány, zlomily Holanďany, zničily Francouze a vyhnaly ze světových moří Španěly. Tyto lodě vládly vlnám, ale teď se jim postavila na odpor poslední nepřátelská flotila a ony pluly, aby s ní svedly boj...

45 13.01.2021

Tohle vyšetřování je naprosto originální. Obraz zmizelého postupně skládají všichni lidé, s kterými se v posledních třiceti letech setkával. Záhadný, úžasný a ztracený doktor Karpeta, který patří do party*, kam bych i já rád zapadl. Připomněl jsem si ho prostřednictvím rozhlasové hry natočené v roce 1986, která je nasměrovaná překvapivě nějak moc doleva, což jsem v knize při čtení nezaregistroval (nebo už si to nepamatuji, musím se podívat).
95 % (aktuálně 81 hodnotících s průměrem 85 %).

P.S. Spoiler:
*Elfové, Connor MacLeod, upíři, Elina Makropulos (na rozdíl od ní Milana Karpetu tento způsob života nenudí).

45 25.09.2020

Moderní verneovka. Docela napínavá, staromilsky popisná, s několika roztomilými podivnostmi. Například když kapitán lodi a zároveň velitel speciálního akčního týmu je nazýván předsedou nebo nezáviděníhodná ďábelská role státu Argentina.
70 % (aktuálně 44 hodnocení s průměrem 87 %).
…
Parker se díval, jak kosmonaut vstává ze židle. Byl v půli cesty k otevřeným dveřím svého pokoje v odlehlé polární stanici, když se přes práh mihl nějaký stín. Harris se zapotácel dozadu, pak něco uhodilo do webové kamery a výhled to zcela zablokovalo. Několik vteřin se díval. Pak černota na jeho monitoru začala získávat fialový nádech. Jak ubíhal čas, obraz zesvětlal, přešel z barvy tmavých švestek na odstín lilku a nakonec zčervenal.
Chvilku mu trvalo, než si uvědomil, že to, co zasáhlo kameru, byl cákanec krve, který pak stekl z čočky. Parker nedokázal přes krvavou vrstvu rozeznat moc detailů, ale po Billu Harrisovi nebylo ani stopy a mikrofon zachycoval nezaměnitelný ženský jekot.

Jan Novák si nedělá iluze. Zažil komunismus, emigraci, poznal lidi. Nemá slitování se socialismem, ale nedělá si iluze ani o Americe. Tohle je čtvrtá kniha, kterou od autora čtu, a tak jako v předchozích (Aljaška, Striptease Chicago, Zatím dobrý), i zde se setkávám s postavami, u nichž dobro nepřevažuje. Drsný realismus a pesimismus, to jsou hlavní pocity při sledování jejich emigrantské anabáze. Podvody a podvůdky, pokřivené charaktery, nevlídné příbytky, sporadický humor s úšklebkem, cesta ke svobodě, k Michiganskému jezeru, východoevropské mafie, opakující se kroky do neznáma.
Všechno to zní krutě pravdivě.
90 % (aktuálně 30 hodnotících s průměrem 78 %).
…
Okamžitě postřehla, že jejich oblečení je beznadějně zastaralé. Její rodina právě vystoupila ze stroje času, neboť během přemístění z okresního města ve staré vlasti do New Yorku překročili vzdálenost několika desetiletí.

45 18.09.2020

Komisař Dupin, epizoda 2 – znovu dokonalá reklama na Bretaň. Kromě vraždy a nenadálé bouře mě autor dokázal nalákat na všechno: na přírodu, historii, dary moře, přístavy, ostrůvky, kavárny, hospůdky, stavby zaplavené mořem. A lákají mě samozřejmě Bretaňci - lidé s hrdostí na svůj kraj, chránící své tradice a kouzelně zveličující všechno bretaňské, což autor (v těle komisaře) jako náplava z Paříže dokáže vtipně vystihnout. Až se otevře koronaklec, mám tu jeden jasný cestovatelský cíl – Concarneau.
85 % (zatím 94 hodnotících, aktuální průměr je 80 %).
…
„Za posledních deset tisíc let stoupla hladina oceánu o sto metrů! Sto metrů! Před několika tisíci let mohli Britové přejít suchou nohou do Francie, Bůh nás ochraňuj!“

45 18.05.2020