mi-380 komentáře u knih

Dárek od přítele Jaroslava, mého věčného tenisového soupeře. Ani pozorná četba mě však nedovedla do Wimbledonu, zůstávám na úrovni pink, pink, pink...
80 % (aktuálně dvě hodnocení s průměrem 70 %).

46 25.06.2021

Horko, sucho, prach, mouchy, práce, dřina, galeje - mé dojmy ze soboty v chaloupce po předcích, westernová nálada širých vyprahlých prérií je navozena. Hrabu v bedně s rodokapsy, do ruky mi padá povídka z divokého západu. Dalo se to čekat, jednoduchá a stručná oddechovka, rychlé řemeslo psané ve stylu: „Děti, napište dnes vyprávění o tom, co jste prožily o víkendu. Cože? Nic jste neprožily? Tak si něco vymyslete, třeba o zlých lotrech a hodných kovbojích.“
55 % (jsem první hodnotící!).
...
„Přišel jsi mě zabít, přišel ses mstít?“
„Mstít? Ne, proč? Přišel jsem zjednat spravedlnost a potrestat vraha, když to nedokázaly soudy tohoto státu.“
„Hraješ si na spravedlnost, Johne?“
„Ne, nehraji si na ni. Já jsem spravedlnost, a už brzy spolu zúčtujeme. Ale teď ještě ne, Carpentere. Teď tě ještě nechám odejít, abych...“

46 06.06.2021

Jaro 1811, bitva ve vesnici Fuentes de Oñoro na španělsko-portugalské hranici, kde čtyřicet tisíc Angličanů a Portugalců stálo proti padesáti tisícům Francouzů. Cornwellova cesta po stopách bojů armád generála Wellingtona pokračuje a Sharpe u toho nemůže chybět, stejně jako nový vynález - koule poručíka Shrapnela. Francouzi se chovají jako čím dál větší hovada a šlechetná jekillovská Sharpova polovina má co dělat při věčných konfliktech s tou druhou, krutou hydovskou. Ta tentokrát (mimo jiné podrazy), vymyslí originální způsob, jak zabránit nespokojeným Irům v dezerci. K dalšímu autorovu zpestření děje můžeme připočítat, že na scéně se snad poprvé objevuje kráska, která se k našemu hrdinovi chová s odporem, a také že Sharpe se dostává do, teď snad už opravdu neřešitelných, existenčních problémů.
90 % (aktuálně 81 hodnotících s průměrem 91 %).
…
A znovu francouzské bubny ztichly a opět zaznělo hromové Vive l’Empereur!, tentokrát však s protaženou poslední slabikou, jež přešla v dlouhý řev, který jim vydržel do chvíle, kdy je velitelé poslali do útoku.
„Bůh nás chraň,“ řekl Harper při pohledu na tmavou vlnu, která zaplavila vzdálený břeh.
…
Její rozcuchané vlasy ho šimraly v obličeji. Cítil, že voní po růžové vodě. Snažila se ho kopnout a udeřit loktem, ale držel ji pevně a proti jeho síle nemohla nic zmoct. První ze psů se k nim už blížil.

46 15.04.2021

To byla zvláštní doba. Trabanta 601 combi jsem brzy po získání řidičáku před revolucí koupil ojetého za 15 tisíc a po pár letech užívání (byl jsem s ním dokonce až u Baltu) ho prodal - za 15 tisíc. Trvalá hodnota, něco jako dnes pozemky. Škoda, že jsem si ho nenechal a vyměnil za Škodu, už to mohl být veterán. Tuhle podrobnou a praktickou příručku si tenkrát pořídil snad každý majitel dvouválcového a dvoutaktního zázraku z NDR, opravovat bylo totiž stále co a dalo se to většinou zvládnout s pomocí sousedů a téhle knihy přímo na ulici. Nechal jsem si ji na památku, ale kdo ví, třeba si ještě Trabanta někdy pořídím, nevzpomínám na něj ve zlém.
100 % (aktuálně jsme dva hodnotící s průměrem 100 %).

46 30.03.2021

1809, překotný britský ústup ze Španělska, přičemž závěrečná Moorova bitva u La Coruñi jako by byla vzorem pro operaci u Dunkerque v roce 1940.
Byl jsem zvědav, jak dopadlo napojení knihy, kterou autor vydal v roce 1988, na předchozí část (Sharpova kořist – z roku 2001). Jenže Cornwell prostě nakoukne do učebnice historie, nastuduje fakta, Sharpa s jeho jednotkou tam přemístí a šikovně zamontuje, vymyslí napínavý dobrodružný děj, najde mu pěknou příslušnici opačného pohlaví a přidělí mu roli zachránce impéria. Co víc si můžeme přát? Na mě to zatím pořád funguje.
Tentokrát ale o tu důležitou historickou událost ani tolik nejde, autor v dramatickém dobrodružství a krvavém konfliktu kolem poutního místa Santiago de Compostela dokonale popsal Sharpovu zatím největší bitvu – totiž další jeho zoufalý pokus prosadit se jako velitel a získat si respekt prostých vojáků. Jejich strastiplná ústupová cesta, naplněná spoustou skvěle popsaných bojových i nebojových střetnutí, úvah o víře, o španělské historii, o francouzské revoluci, a dokonce také plná tajemných záhad, mě tentokrát dokázala držet u textu ještě pevněji než u předchozích Sharpových příběhů.
Pokud bych musel porovnat: Cornwell, 1988 (Španělsko, 1809) versus Cornwell, 2001 (Dánsko, 1807), pak ten španělský vítězí.
95 % (aktuálně 97 hodnotících s průměrem 93 %).
...
Byla vysoká a štíhlá, držela se s vrozeným půvabem a její tvář, s dokonalou pletí, nepoznamenanou strádáním nebo nemocí, měla jasný a trochu zvědavý výraz. Dívka, která se musí každému vojákovi zjevovat ve snech, i kdyby byla desetkrát metodistka.

P.S.
Anotaci nahoře doporučuji nečíst - spoiler.

46 22.01.2021

Opakování, matka moudrosti. Opakovaná četba Chandlera mi sice žádnou pozorovatelnou moudrost nepřináší, zato ale přináší příjemné pocity, a to nejen během vlastní četby, ale také díky úlevě ze zjištění, že kouzlo Philla Marlowa se s léty nerozplynulo. Naopak, v tomto románu se mi autor předvádí znovu v plné formě, popisy prostředí a postav, dialogy, celý styl občas nepřehledného pátrání snad už nemůže být překonán. Přesně v souladu s jeho citátem: „…na vzorci nezáleží, záleží na tom, co s ním uděláte…“ Kniha pro ty, kteří se smíří s tím, že pro Chandlera je zápletka méně důležitá než atmosféra a charakterizace.
95 % (zatím 143 hodnotících s průměrem 87 %).
…
Byla to blondýna. Ale taková blondýna, že by kvůli ní biskup vykopl díru do kostelního okna.
…
Dvě řady tvrdých prázdných židlí civěly na sebe přes pruh žlutohnědého kokosového koberce. V přítmí vzadu byl psací stůl a za ním holohlavý muž se zavřenýma očima, měkké hnědé ruce sepjaté poklidně na desce stolu před sebou. Dřímal, nebo se aspoň tak tvářil. Měl širokou vázanku, která vypadala, jako kdyby si ji uvázal někdy kolem roku 1880.
…
V denním světle byly její vlasy čistě kaštanové a klobouk, který na nich seděl, měl dýnko zvící sklenice na whisky a tak širokánskou střechu, že by se do ní dalo zabalit špinavé prádlo z celého týdne.
…
Pečlivě jsem si dýmku zapálil. Pozorovala to s uspokojením. Kuřáci dýmek bývají solidní lidé. Jenže v mém případě ji čekalo zklamání.
…
Pak tam byly dva náramně pěkné dvoubarevné buicky nejnovějšího typu, za které by se člověk nemusel stydět, když si jede pro cigarety.
…
„Je to roztomilá dáma v nejlepších letech s obličejem jak kýbl splašků, a jestli si myla vlasy ode dne, kdy byl Coolidge podruhé zvolen presidentem, sním svou rezervní pneumatiku i s ráfkem.“
„Ty frky vynechte,“ řekl Nulty.

P.S.
Jak jsem na čsfd v roce 2017 hodnotil film z roku 1944:
Jedna z nejlepších filmových chandlerovek. Na Powella jsem si zvykal půl filmu, ale nakonec to vyšlo. Děj literární předlohy je samozřejmě pomíchaný, nechybí ale břitký humor, osudové krásky, mysteriózní figury, rychlý spád děje a přesná atmosféra americké drsné školy: 80 %.

46 30.12.2020

1803, další velké krvavé střetnutí v Indii. Bitva, která se opravdu odehrála a v níž Britům, v jejichž řadách bojoval i náš hrdina Sharpe, velel irský generál Wellesley, pozdější vévoda z Wellingtonu, vítěz u Waterloo. On a bitva u Assaye (její příprava a průběh) se tentokrát dostávají do popředí. Sharpeův příběh je jednodušší než v první části, mnohem méně prokombinovaný, v nové roli seržanta je méně výrazný než v době, kdy byl prostým vojínem. Zaboduje až na konci. Poměry v armádách té doby, taktiky, výzbroj i skutečné historické osobnosti, to vše je popsáno bez jednostranné zaujatosti. Autor vidí a realisticky popisuje klady i zápory na obou stranách. Angličané (hlavně jejich Britská Východoindická společnost) byli, vedle Francouzů, Portugalců a dalších Evropanů, jen nová síla mezi nekonečnými konflikty různých vládců tehdy rozkouskované Indie. Síla, která se ale rychle dostávala do popředí.
85% (aktuálně 117 hodnotících, průměr 92%).
…
Sharpe si dřepl, aby jí byl blíž. Ostatní evropské ženy už chvíli sledovaly, jak se nad ní sklání, a špulily nesouhlasně ústa, i když ne pohoršením, ale ze závisti. Sharpe si jich však nevšímal.
…
Jsem dvaadvacet let poručíkem, seržante. Dvaadvacet let! Ve Východoindické nezáleží na tom, jestli jste dobrý voják. Musíte čekat, až na vás přijde řada, přitom po celou tu dobu jsem se musel dívat, jak si mladí bohatí hlupáci kupují hodnosti majorů, aniž kdy vystřelili na nepřítele. A já jsem se pak musel před těmi pitomci sklánět a poklonkovat před nimi. Ano, pane. Ne, pane. Můžu vám vzít zavazadla, pane? Polibte si p...l, pane!“ Dodd se při řeči rozohňoval a skoro se přestal ovládat.

46 18.11.2020

Nezapomenutelné. Dokonalá kafkovština a mám dojem, že také inspirace pro Nohavicův Babylón. Strašný černý sen každého cestovatele a pro autora - lingvistu to platí dvojnásob. Absolutní neschopnost dorozumět se.
Přečteno podruhé se stejným výsledkem: 100 % (9 hodnotících, průměr 87 %).
…
Dívčina odpověď nebyla jasná, napoprvé nejspíš ani nepochopila, co po ní žádá, smála se, zapálila si, krčila rameny a zašvitořila cosi na tento způsob:
„Tuulli ululmulu alaulp tleplé…“
To tedy zcela jistě nebylo žádné číslo. Budai se však nevzdal, vztyčil palec, ukázal na jedničku také na bankovce… odpověděla tentokrát stručněji, jediným jednoslabičným slovem:
„Düť!“
Nyní pokračoval Budai dvojkou, trojkou a tak postupně dále… Pro kontrolu se ještě rychle zeptal na jedničku, ale děvče tentokrát řeklo cosi zcela jiného:
„Šümülükada.“

46 11.09.2020

Zajímavé setkání dvou policejních veteránů. Hořké, trpké, přátelské, nostalgické. Bosch absolvuje sérii svědeckých výpovědí u soudu, takže hlavní role se ujímá jeho starý kámoš z FBI Terry. A tohle napůl amatérské pátrání vede nečekaným (jak jinak) směrem. Reprodukce jednoho světoznámého obrazu (která občas vyskočí i na ploše mého notebooku) samozřejmě v této sérii nemůže chybět, to je Connellyho specialitka, ale pátrání, které se na jeho základě rozjíždí, mi připadá jako by vzala za své logika a místo ní zaúčinkovala černá magie. Což mi kazilo požitek z četby do té doby, než logika opět dobyla a upevnila ztracené pozice.
70 % (zatím 115 hodnotících s průměrem 88 %).

46 02.09.2020

Daniela, ústřední postavu (postavy) románu, si jen tak někdo neoblíbí. Ani u mě moc nezabodoval, dvěma autorskými postupy mě však MH přesto dostal. Daniel (tedy autor) jednak chrlí velice bystré postřehy o aktuální době i historii, a za druhé, umí pronášet neuvěřitelně ostré nekorektní provokativní hlášky okořeněné pornem a útoky proti jakékoliv víře. Obojí vystřeluje během standardního vyprávění často a přiléhavě a zvlášť to druhé působí většinou vtipně a dokáže udržet čtenářskou pozornost. Román je dalším z řady těch, které upozorňují na nezvratný zánik naší civilizace. Nezadržitelně, zákonitě. Sci-fi složka se objevuje jen jako na pozadí nenápadně potichu běžící film, dokreslující v současnosti probíhající děj a vývoj událostí, které nakonec vyústí právě do tohoto „filmu“.
V poslední třetině už jsem byl tímto stylem přesycen a dočítal jsem jen silou vůle.
70 % (aktuálně 207 hodnotících je s průměrem 81 %).
…
Samozřejmě jsem po celou tu show rozvíjel linku pravicově anarchistickou, ve stylu „s každým bojovníkem, kterého se podaří odstranit z boje, je o jednoho blbce míň, další blb zkrátka přijde o příležitost se bít”, tak jak se od Celina po Audiarda tradují zlaté okamžiky francouzského komického žánru…
…
Hildegarde hrála na harfu, předpokládám, že hrála kouzelně, ale po pravdě řečeno nevím, je-li možné hrát na harfu špatně - pojetí nástroje snad ani nedovoluje vyloudit cokoli jiného než melodické zvuky.
…
Člověk se směje jako jediný v živočišné říši, předvádí strašnou obličejovou deformaci, protože zároveň jediný překonal sobectví zvířecí přirozenosti a dosáhl pekelného, nejvyššího stadia, totiž krutosti.

46 24.06.2020

Moc jsem nedoufal, že se mi na přímce, protínající Den trifidů, Malevil, Pána much a Cestu, objeví další zářivý bod. Ale on se objevil, a to dokonce na domácí půdě. Díky několika spřáteleným členům místní komunity jsem nahlédl do jiné komunity – skupinky přeživších, kteří se protloukají našimi městy a proces jejich vývoje po záhadné katastrofě je popsán tak poutavě a přesvědčivě, že jsem se od knihy nedokázal odtrhnout. České reálie, ich forma, nadupaný děj – velké plusy. Forma kroniky s mnoha prázdnými časovými úseky autorovi zjednodušuje práci, ale k tomuto žánru patří.
85 % (zatím 144 hodnocení s průměrem 83 %).
…
„Ne,“ řekla bledá žena své první slovo. „Vrátím se s vámi.“
Mluvila chladným, skoro mrtvým tónem.
„To není nic pro ženskou…“
„Drž hubu,“ přerušila ho stejně klidně, jako předtím řekla své ‚ne‘. „Jedu s vámi. Chtěla jsem si to s nimi vyřídit hned, ale tys trval na tom, že zajedeme pro… posily.“
Poslední slovo řekla docela opovržlivě, přeletěla pohledem ze mne na Peggy, která byla nezvykle zticha.

46 04.06.2020

Možná trochu spoiler? Autorka posbírala kupu detektivkářských klišé: drsná policistka – motorkářka s temnou minulostí, její problémy s nadřízenými, podřízení chlapi ji uznávají, krutost v dětském domově, postižené dítě, hra na city, hnusný politik, sama v noci v opuštěné budově, vybitý telefon, zásah na poslední chvíli, a určitě jsem na něco zapomněl. Navíc mi nesedl překlad. Vše je zabaleno do přiměřeně čtivého a napínavého balíčku, většinou čtenářů vysoce hodnoceného. Třemi hvězdami trochu pokazím průměr.
65 % (1668 hodnotících s průměrem 86 %).
…
„Ty prohnaná malá děvko…“ Kim se otočila a šla pryč.
„Padly jste si do noty, šéfko?“
„Jsme teď nejlepší kamarádky…“

46 06.04.2020

Málokdy se okamžitě po přečtení pustím do dalšího dílu knižní série. Jenže po těžkých literárních traumatizujících dramatech, která už mám letos v sobě, mi třetí osvěžující dobrodružství koumáka Oty tak zvedlo náladu, že jsem neodolal a vyštrachal díl čtvrtý. Tentokrát náš hrdina na starém favouši objíždí své hlavní město Strašnice, včetně okolních pražských čtvrtí, a šťourá se ve dvou zdánlivě banálních kauzách. Zdá se, že na holky tentokrát není moc času, ten mu chybí kvůli zodpovědnému pátrání, zlepšovatelským schůzím a svazáckým brigádám, takže na rande chodí nejčastěji s buldozeristou Květou Knedlíkem a s kapitánem SNB Moldánkem. Když se ale kniha překulí do druhé půle a pátrání vázne, i na ženy dojde. Mladičké, mladé, vyzrálé, hodné i ďábelské, vždy však krásné. Jak jinak. Zakončení opět trochu skřípající (doslova), ale humor, slang a celková lehkost vyprávění – to jsou velké plusy.
80 % (doposud 34 hodnotících s průměrem 91 %).
…
Posvítili jsme si baterkou a bylo nám jasný, že by umělý dejchání přišlo pozdě.“
„Vy jste nějakej vtipnej.“
Neřek jsem nic, protože to vím dávno.
…
Pod brejlema měla velikánský mrkací čokoládový kukadla a pod tím raťafákem širokou pusu, plnou zánovních zubů. Dohromady počítáno to byla pěkná holka. Asi jako žirafí mládě.

46 19.02.2020

Déjà vu, co to čtu? Blbnu? Nebo mám špatný výtisk? První kapitola mě vystrašila, je zcela shodná s první kapitolou knihy Knieža Smrť, nedávno přečtenou. Pak už se ale posouváme o tři měsíce dál a jsme u další bratislavské kriminalistické šarády s policejní loajalitou v hlavní roli. Je tu nový případ a k němu nový „případ“ a my čekáme, zda se jako obvykle oba propojí. Čekáme a čekáme.
A pak je tu také pokušení autora zkusit zásek do záhadologie, tak trochu až do SF. Z mého pohledu jde jen o malý moment, kdy se mistr tesař lehce utnul. Naštěstí vyšetřování proložené humornými momenty nechybí. Zajímavou a vtipnou roli dostává muž z Prahy.
75 % (129 hodnotících s průměrem 87 %).
…
Detektívi sa už roky snažili vysvetliť nadriadeným, že strelecké cvičenia vo vojenských maskáčoch so služobnými pištoľami sú im nanič, že sa im málokedy v nočných uliciach stane, aby ich páchateľ počkal, kým sa z civilného oblečenia prezlečú do maskáčov a nabijú si služobnú zbraň, obujú si kanady a potom ho zatknú.
…
„Takže sa nemáš čoho báť, ani ty, ani my. Nás nikdy nezaujímali funkcionári, nech sú akokoľvek vysoko postavení, pokiaľ sa ich teplota nevyrovná teplote okolitého vzduchu. Až potom sa o nich začneme zaujímať…

P.S. Aktuálně pokračování číslo 24, případ z roku 2003. Děj tří „dánovek“ je provázaný (Studňa, Knieža Smrť a Kožené srdce). Bohužel už mi zbývají poslední čtyři...

46 14.11.2019

Perfektně a do hloubky popsaný tragický příběh jednoho porevolučního finančního žraloka, muže, kterého těžce poznamenaly přemety konfliktních událostí dvacátého století.
Chronologicky dvacátý díl (děj 2002) napsaný jako čtvrtý (v roce 2006). Jde o jeden ze startovních příběhů celé série, v tuto chvíli osmadvacetidílné, takže zde vyniká svěží styl, a jako většinou i kvalitní zápletka. Drsný humor a policejní sexismus už bereme jako očekávané prémie, stejně jako četbu Mariana Geišberga. 10 procent dolů za příliš otevřený konec.
90 % (aktuálně 211 hodnotitelů je na průměru 87 %).
...
detektív Ivan Mikovič, prezývaný Tlstý Vaňa, sa napchával a čítal noviny. „Chalani, tu čítam úryvky zo židovskej kuchárskej knihy… viete, ako začína? Vraj… niekde si požičiame dve vajcia…”

46 02.08.2019

Ponuré, depresivní, vznešené (přesná charakteristika uživatele Česneksmedem).
Film jsem neviděl, ale živě si představuji Petra Čepka, Jana Kačera, Věru Galatíkovou a další naše tehdejší herecké hvězdy. Úspěšné knihy jsou občas předlohou pro filmy, které se tak stávají jejich, často nepovedenými, ilustracemi. Zde je to naopak, kniha přišla až po filmu, vysoce hodnocenému Vláčilovu dramatu z roku 1967. Je třeba doplnit vzdělání, jdu film shánět, těším se na porovnání.
95 % (193 hodnotících, jejich průměr je 86 %).

P.S. Tak už jsem film hned druhý den viděl - Kačer a Galatíková skvělí, stejně jako ponurá atmosféra středověku, Čepek kulí oči a mírně přehrává. Na mém hvězdném nebi svítí kniha o půl hvězdičky výš.

46 05.06.2019

Očekáváme a nacházíme obvyklé základní ingredience:
- venkovské zámecké sídlo s patřičně tajemnou atmosférou
- supové čekající na dědictví
- odpolední psaní dopisů
- kapitán Hastings (zde vypravěč) a inspektor Japp
- a konečně Hercule Poirot
Paní Agatha děj zasazuje na konec první světové války a slavný Belgičan zde přichází na svět, vykouzlila ho jako uprchlíka před válkou. Muže, který ve službách belgické policie rozlouskl mnohý neřešitelný případ. Kdo nevěří, že bude mít hned napoprvé úspěch i v Anglii?
Přidávám 75 % (aktuálně 729 hodnotících je na průměru 86 %).
…
Koroner neotálel.
„Zakoupil jste minulé pondělí večer strychnin za účelem utracení psa?“
lnglethorp odpovídal s naprostým klidem:
„Ne, já to nebyl. Na styleském panství není žádný pes, kromě jednoho ovčáckého psa, žije venku u ohrady a nachází se v perfektním zdravotním stavu.“
…
Hleděl jsem upřeně na oba muže. Podle jejich upraveného zevnějšku by určitě nikdo nehádal, že jsou detektivové…

46 19.03.2019

Tenhle text mám už od léta před očima několikrát týdně. Nacvičujeme další Cimrmany, takže o zábavu je postaráno.
…
Učitel: Takže nic nedrncá, nic neubíhá dozadu, všechno, co tady je, lékárník, zavazadla, sníh, ledy, všechno driftuje k severu.
Frištenský: A já?
Učitel: Taky driftuješ.
Frištenský: Takže podle tebe já tady stojím, nic nedělám a driftuju, jo?
Učitel: Správně.
Frištenský: V životě jsem nic takovýho nedělal a nikdo mě k tomu nedonutí.
95 % (aktuálně 597 hodnotících s průměrem 95 %).

45 21.10.2024

Rád jsem se s nimi znovu setkal: s autorem osobně při vyprávění a čtení v podkroví, se samotáři v jeho další knize. Rád se setkávám se starými přáteli, rád obnovuji staré polozapomenuté vztahy, mám rád muzea, rád se občas prohrabuji archivy. Většinou to končí příjemnými pocity nostalgie, někdy rozpačitě. Palánův návrat patří spíš do druhé skupiny. Velkou plochu zabraly fotky, z nichž mě zaujalo jen několik, text je velmi stručný a spoléhá na znalost a popularitu předchozích setkání.
65 % (aktuálně 161 hodnotících s průměrem 76 %).

45 01.07.2024

Velké prachy, hrdina s pochybnou morálkou, krasavice s morálkou ještě o něco horší, zabijáci s morálkou úplně na dně. A ti všichni vymýšlí podrazy. Jak zpívá klasik: Zlodějina, zlodějina, jediná dřina, co je zajímá… Složité klikyháky pletich jsou nekonečné, aby vše v poslední čtvrtině vzalo nečekaný spád. Autor do béčkového děje vložil své profesionální spisovatelské dovednosti, a tak jsem si mohl vychutnat další příjemnou jednohubku.
70 % (14 hodnotících s průměrem 93 %).

45 01.05.2024