micha-ella komentáře u knih
Zdařilý román. Román! Ne nějaký neskutečný thriller, detektivka nebo červená zamilovaná blbost. Román o tom všem, o čem se píše v komentáři Hany 1070, které se to nelíbilo.
Mně se to líbilo moc. Výstižné popisy, velmi skutečné dialogy, přirozené myšlenky a úvahy všech postav - žádná šroubovanost nebo idiotsky stálý přítomný čas! Má to hlavu i patu. No, ta pata malinko chybí, ale není nad to, si jí domyslet. Opravdu kvalita.
Záhadné, napínavé, zvláštní! Až do poloviny jsem se nemohla od čtení odtrhnout. Vadily mi popisy krutostí a mučení, ty pasáže jsem četla nerada a s nechutí a pokračovala jsem jen ze zvědavosti, kam to všechno nakonec povede. Pak jsem se občas musela i zasmát, jak je v tolika situacích naprosto nereálně přehnaná fyzická výdrž člověka! Taky sem tam skřípala logika, jak v akcích, tak v celkovém záměru. Přesto doporučuju!
Někdo už tady zmínil knížky Daphne Du Maurier, ano z té si snad autor bral inspiraci. Začátek je jako z Mrtvé a živé, krásné popisy krajiny, pobřeží, moře a tajuplných dolů, úplně stejné pocity hlavní postavy. Jen je škoda, že konec knížky je tak moc přehnaný, zbytečně nahuštěný, nereálný, konec to prostě celé shodil.
Navrstvený román, který má hodně postav a jejich vztahů, výborně napsaný. Přesto ubírám jednu hvězdičku - něco mi vadilo. Asi i taková ta návodnost k posuzování charakterů. Ačkoliv autorka jistě chtěla, aby v protipólech dvou matek čtenáři posouvali znamínko plus spíš k Mie, pro mně byla mnohem, mnohem sympatičtější Elena. V té propletené síti dramat bylo i pár nedomyšleností - evidence obyvatel má možná díry, ale až tak? Potrat na pouhé jméno? Natolik výstižné fotografie ponechané v domě - že hned každý poznal, která je pro koho? To je k diskuzi. Každopádně opět zjišťuji, že mám jiný náhled než většina.
Detektivka z exotického prostředí. Hodně hustá, hodně přehnané nereálné scény, desítky zvratů. Fakt napínavé! Mně vadil styl psaní, stejně jako u Vážky. A konec jak z béčkového filmu, ale kdo by chtěl jiný?
Můj autor, četla jsem od něho skoro všechny knihy. Tahle se mi obzvlášť líbila. Skvělý nápad na vypravěče příběhu, bezvadný!
Nalákal mě zlatý kroužek na obálce - edice světový bestseller. Každý autor detektivek či thrillerů samozřejmě usiluje o to, aby příběh byl napínavý se zajímavými zápletkami a zvraty a hlavně s nečekaným koncem. Ale tady mi děj sem tam skřípal nepravděpodobností a v závěru zcela nereálnou proměnou "staré panny" v nezodpovědnou puberťačku. Své biologické rodiče vůbec neznala a najednou by kvůli nim zahodila celý svůj dosavadní šťastný život? A její věta po vraždě - že už dlouho se tak dobře nebavila! A těch koupených a zahozených mobilů, ten snadný výběr ohromné částky peněz, koupě diamantů atd. Závěr už úplně přehnaný - vše vyříkáno a vyřízeno telefonicky. Ovšem četlo se to dobře, rychle a pobavilo.
Styron je skvělý spisovatel. Tuto malou knížku by měli psychiatři doporučit každému, kdo trpí depresemi.
Tohle mě bavilo. Potěšilo mě, že knížka nemá tu dneska téměř povinnou spisovatelskou šablonu dramatického začátku, taky to není žádný desátý případ nějakého detektiva, žádné kejkle s přeházenými kapitolami - minulost, současnost, teď, kdysi, tehdy, včera, před rokem, to prostě nesnáším, tady je normální průběžný děj a vzpomínky. Výborný styl, přesné psychologické úvahy (str. 149 "mám chuť mu jednu vrazit"), čtení spíš pro ženy. Trochu se mi pletly postavy a ty bohaté paničky jsou taky na facky, ale líbilo se mi to.
Dobře se to četlo, bavilo mě to, některé názory jsou přesně mé: "V jistém smyslu muži opravdu můžou za velkou část problémů, kterým svět čelí: války, klimatickou změnu, genocidy, sekty, pedofilii, znásilňování, vraždy, většinu zločinů obecně. Už tisíce let řádí jak pominutí." Nebo: "Je dítě v mužském těle. Dostal svět do rukou jako chrastítko, kterým pak mlátí do podlahy, když nezíská, co chce." Jednu hvězdičku ubírám: méně je někdy více. Netýká se to jen jmen, identit a pomíchaného času. Týká se to délky celého příběhu.
Velmi dobře napsaný příběh, bohužel zase pomíchaný děj, takže jsem jako obvykle přečetla nejdřív kapitoly TEHDY a pak teprve TEĎ. Až na straně 105 jsem se dozvěděla věk dítěte, to na začátku rozhodně chybělo. Je vidět, že autorka sama ještě neměla děti, jinak by se vyvarovala drobných chyb (dítě v roce a půl už není bezzubé, v době, kdy chůvička fungovala, nebyl žádný záznam, že dítě pláče a nespí a rodiče ho chodí utěšovat, atp.) Ale bylo to napínavé.
Výborně promyšlený příběh, dotažený ve všech směrech. Jen snad je trochu nereálné, že Maria, nepoznala pravou povahu Toma, když ho od malička opatrovala. Určitě doporučuju k přečtení.
Knížka se mi líbila vzhledově - je to takový dárkový kousek s křídovými papíry a s ilustracemi. Obrázky jsou pěkné jen ty černobílé, barevné mi spíš připomínaly dekorace na maringotkách u kolotočů. Text je pohádka pro dospělé, Kinga znám jinak.
Taková maličkost, tenká knížka přečtená během pár hodin. Poklidné vyprávění s vánoční atmosférou o irské rodině hodného a soucitného muže.
Přečteno za jeden večer. Teď teprve čtu anotaci a takhle dlouhou jsem ještě nikdy neviděla, přijde mi naprosto zbytečné vysvětlovat obsah knížky. Obojí jakoby opravdu psal žák sedmé třídy. Dokazovat, co má smysl, tímto způsobem? NE.
Spletla jsem se, povídky moc nemusím. Depresivní, smutné, pochmurné.
Tolika čtenářům se to líbilo a já se u toho nudila, ke konci už jsem přeskakovala odstavce. A divila se: Po čtyřech letech jí pořád někdo pronásleduje a sleduje na sítích? Už tolikrát měnila identitu a utíkala - kde si obstarává doklady, aby děti mohly chodit do školy, jak získává zaměstnání? A děti tedy moc vychované nemá... Přišlo mi to jako snůška výmyslů.